Moravská filharmonie na Novoročním koncertě vsadila na komorní soubory a taneční hudbu

Dramaturgicky byl každý novoroční koncert jiný, ale všechny byly jistě nápadité, optimistické a podané s muzikantským espritem. Bylo by nejspíš nefér srovnávat novoroční koncerty Vídeňské, České a olomoucké Moravské filharmonie, i když se to nabízí. Už proto, že jsou nesrovnatelné. Každý z orchestrů má ke své práci jiné podmínky a jinou tradici, ale ve všech jsou skvělí hudebníci, kteří přistupují ke své práci poctivě a se zaujetím. Dramaturgie Moravské filharmonie Olomouc vsadila na domácí potenciál a sáhla nejen k orchestrálním skladbám, ale i k úpravám pro komorní nástrojová uskupení v domácím aranžmá. Dostaly se tak ke slovu menší, zejména dechové ansámbly, jako je Komorní dechový ansámbl, Ansámbl bicích nástrojů a Smyčcový orchestr Moravské filharmonie Olomouc. Posluchači tím možná byli překvapeni, jistě ale velmi příjemně.

Už první skladba, Slovanský tanec č. 8 g moll op. 46 – Furiant (Presto) Antonína Dvořáka v aranžmá Patrika Clementse, byla upravena pro dechový ansámbl – nonet, tedy pro dva hoboje, dva klarinety, dvě horny, dva fagoty a jeden kontrafagot. Tohle úvodní číslo mělo sice odpich, ale nejistota z nezvyklého vystoupení se nedala přehlédnout. Výsledek zněl v porovnání se symfonickým podáním pravda poněkud nesměle, ale určitě se na tom podepsal i depresivně působící prázdný sál.

Milým překvapením byla po každé skladbě pronesená zdravice jedním ze zástupců orchestrálních skupin. Po první skladbě to byl fagotista Jan Dvořák, který popřál posluchačům zdraví jako ryba i jako buk, tedy dřevo jeho nástroje.

Slovanský tanec č. 2 e moll op. 72 – Dumka (Allegretto grazioso) Antonína Dvořáka v aranžmá Jana Valty pro smyčcový orchestr už měl jistější výraz i plnost zvuku. Něžná melodie by si snad zasloužila niternější legato, ale i tak pohladila duši a s grácií to vskutku podáno bylo. Hudebníci hráli s rouškami, samozřejmě stylovými, s logem orchestru – stejně jakou měl dirigent. Po taneční skladbě vstal violoncellista Matyáš Keller a nabádal k pozitivnímu myšlení, kdy se stává zvuk hudbou a pohyb tancem, aby tak všem bylo každý den do tance.

Uherský tanec č. 5 g moll Johannesa Brahmse, který pro desetičlenný dechový ansámbl a čtyři bicí aranžoval trumpetista Ondřej Moťka, měl odpich vojenské dechové hudby. Ondřej Moťka s fanfárou popřál posluchačům, aby nikdy nebyli u konce s dechem. Inu, hráč na dechový nástroj ví, jak je to důležité.

Valčík ze Serenády C dur, op. 48 pro smyčcový orchestr Petra Iljiče Čajkovkého snad ani nejde zahrát jinak než vylehčeně a jímavě. I když zahaleni do roušek, houpali se hudebníci na vlnách valčíku a posléze se zvedl kontrabasista Pavel Harnoš a připomněl, že filharmonie drží se svými posluchači basu už tři čtvrtě století a popřál, aby ji s nimi drželi dál oni i jejich blízcí.

Pro 13 dechových nástrojů napsal Richard Strauss Suitu B dur op. 4 a hudebníci z ní zahráli Gavotu. Dvě flétny, dva hoboje, dva klarinety, dva fagoty, jeden kontrafagot a čtyři horny – to bylo obsazení, které hrálo s chutí. Upozornili na sebe zejména hornisté pevným a lesklým zvukem. Flétnistka Eliška Honková popřála, ať celý rok prožijeme pohodově, důstojně, živě a zvesela. Samozřejmě, že italsky, tedy largo, adagio, comodo, maestoso, allegretto a vivace.

Jestliže se zpočátku necítili hudebníci v prázdném sále komfortně, jistě z nich veškerá tíseň spadla při skladbě Georga Gershwina Američan v Paříži, v úpravě Daniela Guyota pro žesťový ansámbl a bicí. Žestě zněly čistě a zářivě, hudebníci si užívali pohodovou a rytmickou hudbu. Do nového roku popřáli hornista Radek Hřiba roh hojnosti a bicista Ladislav Bila, ať v novém roce nikdo nepřijde na buben.

IV. věta z Koncertu pro marimbu a bicí nástroje op. 12 od Neye Rosaura byla překvapující a zajímavá jak melodičností, tak náročností hry na marimbu, v orchestru neobvyklý nástroj. Ekvilibristika sólisty Ladislava Bilana ml. byla obdivuhodná, stejně jako schopnost dynamiky a barevnosti skladby. Bicista Emil Machain popřál z celého srdce do nového roku plno šťastných a veselých okamžiků.

Valčík z baletu Coppélia pro housle a smyčcový orchestr Léo Deliba, který hrál orchestr v aranžmá Jirky Kadlece, byl uvolněný a pohodový, jen snad první housle primária Antonína Hradila by mohly znít šťavnatěji. Violistka Dominika Mužíková poeticky nazvala melodii úsměvem hudby a popřála tedy nový rok plný melodie, ať nám každý den komponuje naši osobní Ódu na radost.

Camille Saint-Saëns napsal do své opery Samson a Dalila působivé a smyslné Bacchanale. V aranžmá Jamina Hoffmana pro smyčcový orchestr, klavír a bicí znělo sice poněkud méně smyslně, zato svěže a pohodově. Nový rok popřál primárius Antonín Hradil s tím, aby každý ve svém životě hrál vždy první housle.

Anitřin tanec ze suity Peer Gynt op. 46 Edvarda Griega v aranžmá Davida Marlatta pro žesťový ansámbl a bicí vyzněl poněkud chudě, ale příjemně. Deset dechových nástrojů doplnil triangl. Trumpetista Stanislav Bartošek popřál v nadcházejícím roce spoustu důvodů pro slavnostní fanfáry.

Na závěr koncertu zazněly skladby Johanna Strausse syna. Pizzicato Polka pro smyčcový orchestr měla esprit, Tritsch-Tratsch Polka op. 214 pro dechový ansámbl a bicí v aranžmá Ondřeje Moťky jiskřila veselím a rozpustilostí. Na závěr koncertu popřál šéfdirigent orchestru Jakub Klecker všem, ať mají život pod svojí taktovkou a řídí pevně svoji každodenní symfonii. Milé a upřímné, pohodové a hlavně s profesionálním přístupem a s láskou k lidem a k hudbě.

Moravská filharmonie Olomouc vstoupila do roku 2021 tanečním krokem a nelze nepopřát, aby jim to vydrželo po celý rok. Nový rok popřáli svorně i ředitel filharmonie Jonáš Harman, primátor města Olomouce Miroslav Žbánek a redaktorka olomouckého rozhlasu Dita Vojnarová, která koncert uváděla. Spojení lidí, na jejichž podpoře a práci závisí další osud Moravské filharmonie Olomouc, bylo příznačným příslibem do roku 2021, že krásná hudba bude znít v Olomouci – a nejen tam – po celý rok. A doufejme, že především živě – přestože kupodivu přenos on-line byl přerušen po cestě do mého přístroje jen jednou a na malou chviličku a zvuk byl vcelku kvalitně snímán, přesto to bylo jen jako, jen kulisa k odpolední kávě, o přestávce celodenního maratonu. Pořád tu chybí ta slavnostní atmosféra vzájemného živého setkávání lidí s krásnou hudbou, která tryská bezprostředně před zrakem a sluchem publika. A to je atmosféra nenahraditelná sebekvalitnější technikou. Tak na zdraví a na příští setkávání v koncertních sálech!