Robert Jindra bude novým šéfdirigentem Státní filharmonie Košice

O změně šéfdirigenta se podle ŠfK začalo diskutovat v roce 2019, následně se umělecká rada shodla na konkrétním jméně. Ředitelka ŠfK Lucie Potokárová hodnotí působení dosavadního šéfdirigenta následovně: „Zbyněk Müller vede orchestr od začátku svého působení v roce 2008 velmi profesionálně. Jeho systematická, dlouhodobá práce se během uplynulých 13 sezón odrazila na zvýšené umělecké úrovni filharmonie, ale také na jeho stabilitě a vyrovnaných výkonech na domácích i zahraničních pódiích.“

Zbyněk Müller bude ve spolupráci s ŠfK pokračovat, neboť se od 53. sezóny stane hlavním hostujícím dirigentem orchestru. A co si odnáší z dlouholeté práce se ŠfK sám Müller? „Vedle spousty cenných dirigentských zkušeností a pocitu, že jsem dozrál, dojem určité naplněnosti toho poslání. Že to celé mělo smysl. Přece jen – třináct let je docela kus života a je pro mne velmi uspokojující, že zrovna s tímto kusem stráveným v pozici šéfdirigenta v Košicích mohu být navýsost spokojený.”

Pro budoucího šéfdirigenta ŠfK Roberta Jindru nebudou Košice krokem do neznáma. Naopak, má k městu i k orchestru vřelý vztah: „Musím říci, že z mé strany jsem ihned pocítil úžasnou energii a souznění se zdejším orchestrem. Takzvaně přeskočila jiskra. Velmi rád a s velkým nadšením jsem přijal nabídky ke společným projektům. Když mne paní ředitelka oslovila s nabídkou o užší spolupráci, byl jsem na jednu stranu překvapen, ale zároveň nesmírně potěšen. Během našich společných projektů byla pokaždé přátelská, kreativní a tvůrčí atmosféra. Víte, když mezi hráči a dirigentem vznikne opravdu dobrý vztah, vzájemný respekt a symbióza, je to podle mého základ úspěšné a oboustranně prospěšné spolupráce. A já to tak u košické filharmonie cítím.”

Zbyněk Müller se s postem šéfdirigenta ŠfK rozloučí koncertem 24. června 2021, na kterém uvede cyklus Má vlast Bedřicha Smetany. Inaugurační koncert Roberta Jindry je plánovaný na 7. října 2021 při otevření 53. koncertní sezóny ŠfK.

Rozhovor s Robertem Jindrou

Jak dobře znáte orchestr Státní filharmonie Košice?
Díky tomu, že jsem měl možnost s košickou filharmonií již vícekrát spolupracovat, troufám si říci, že jsme se vzájemně, jak po umělecké, tak i lidské stránce, poznali dobře. Dokonce mám v orchestru již několik přátel.

Jaké je vaše vize spolupráce s orchestrem?
Především adekvátně navázat na 12letou, a podle mého názoru velkou éru, kdy v čele orchestru stál můj vážený kolega Zbyněk Müller. Udělal zde skutečně obrovský kus poctivé práce a beze sporu posunul kvalitu orchestru vysoko. Chtěl bych tedy na jeho výsledky dobře navázat a rozvíjet je. A v ideálním případě bych rád tuto pomyslnou laťku posunout ještě o kousek výš.

Momentálně se intenzivně věnujete opeře. Můžeme tedy očekávat, že se jí budete věnovat také v Košicích?
Jeden z hlavních podnětů přijít k symfonického orchestru bylo odklonit se od „nálepky“ operní dirigent. Tudíž bych se zde rád věnoval převážně symfonické tvorbě. Nicméně díky tomu, že jsem před dirigováním vystudoval i operní zpěv, a mé velké lásce k vokální tvorbě, bude můj příklon k vokálně symfonickým opusům asi zřejmý. S paní ředitelkou jsme diskutovali i o koncertním uvedení opery, která vybočuje z běžné dramaturgie zdejšího divadla.

Co byste chtěl v ŠfK zlepšit, respektive, na co se nejprve zaměříte?
Víte, já jsem vlastně člověk, který je věčně nespokojený. I po tom nejúspěšnějším koncertě nebo představení sedím a ihned přemýšlím, co vše nebylo úplně optimální, co je nutné zlepšit. Nejhorší podle mého je, když by člověk byl sám se sebou spokojený. Umění je sice věc nezměřitelná, je to kreativní činnost, jejíž vyvrcholení však nemá v interpretační rovině žádného objektivního soudce.

Mým cílem je se zaměřit na možné technické nedostatky, které už jasně identifikovatelné jsou. Chtěl bych co nejvíce rozšířit dramaturgii o rozličné hudební styly, aby hráči měli možnost se na nich technicky i interpretačně rozvíjet a pochopitelně přizvat dirigenty, kteří orchestru budou i v tomto směru přínosem. Nechci však působit jako mnozí nově nastupující šéfové („vlk taky sliboval“). Jeden můj velmi dobrý známý muzikant z orchestru Národního divadla říkává „kecy nemaj cenu, ukázaná platí“. Takže se pojďme pustit do práce.

Rozhovor se Zbyňkem Müllerem

Strávit 13 sezón v jednom orchestru na pozici šéfdirigenta je poměrně netradiční. Co vás udrželo v ŠfK tak dlouho?
Tak asi nejjednodušší by bylo říct, že se mi tam líbilo. Ale pojďme být trochu konkrétní. Již krátce po svém příchodu v roce 2008 jsem zjistil, že orchestru vyhovuje můj způsob práce a komunikace a naše spolupráce se záhy ukázala jako plodná. Proto jsem vůbec neváhal, když mi tehdejší ředitel pan Július Klein nabídl po třech letech prodloužení o dalších pět. Tato doba byla podobná, ve znamení hmatatelného růstu orchestru, provázeného i generační výměnou na některých důležitých pozicích. Též jsem se snažil pravidelně zařazovat programy vedoucí více k práci s jednotlivými skupinami (např. smyčce x dřeva), protože jsem cítil, že potřebujeme ujít ještě velký kus cesty směrem k ansámblové hře a vůbec vyšší kultuře hraní.

Další prodlužování mého mandátu přineslo ještě větší stabilizování našich vztahů. Všichni již věděli, co asi hned v pondělí budu chtít a práce nám již při první zkoušce i vzhledem k dobré připravenosti, kterou jsem vyžadoval, začala jít daleko rychleji a s lepším výsledkem. Přišly nelehké roky způsobené finanční krizí a já jsem zjistil, že orchestr ŠfK má i lidsky báječnou vlastnost ve smyslu sounáležitosti s vedením a ani v této složité době jsme nepřestali stejně efektivně a snaživě pracovat. Je potřeba ale také podotknout, že výsledky naší práce prezentované hlavně na koncertech v Dome umenia byly (a jsou) velmi umocněny naprosto nádherným, inspirativním a akusticky blahodárným prostředím tohoto sálu. Tak se pro mě mnohé z koncertů staly opravdovými zážitky, které ve mně znovu a znovu podněcovaly touhu se do Košic vracet, přestože mi bylo jasné, že bude potřeba jednou skončit. Proto jsme k mému již tak dlouhému funkčnímu období ještě dále přidávali, až se z toho vyklubalo neuvěřitelných třináct let. Je úžasné, že ani po této době, která mimochodem představuje více než 150 společných koncertů, jsme si nezačali lézt na nervy a mám stále pocit, že se s orchestrem navzájem rádi vidíme.

Při ohlédnutí za uplynulými roky jistě vidíte v orchestru značný pokrok. Je něco konkrétního, so by se v něm podle vás mělo zachovat i do budoucnosti?
Chtěl bych, aby se v něm zachovalo všechno! A pokud možno ještě třeba i něco přidalo… To je takový, myslím, můj typický postoj. Já jsem vždy kromě spokojenosti s dílčím pokrokem, který jsme zrovna v nějakém tom týdnu dokázali, vnímal i naše rezervy. Všichni to o mně vědí – že jsem třeba v určité chvíli spokojen, ale málokdy (ale neříkám, že nikdy!) mi to zcela stačí. Ale tato moje – a dovedu si představit, že z dlouhodobého hlediska asi protivná – vlastnost orchestru ještě nezačala vadit, nebo alespoň ne příliš. To je obdivuhodné a skvělé pozitivum, které bych si moc přál v Košicích pocítit i v budoucnosti, přestože v pozici dirigenta hostujícího si budu moct dovolit být podstatně spokojenější, na což se moc těším!

Kde byste chtěl vidět orchestr ŠfK za pár let, a co byste poradil svému nástupci?
Tuším, že orchestr má teď před sebou ne úplně lehké období. Ten dlouhý covidový půst, i s přihlédnutím k některým nesporným přínosům v podobě komorních koncertů a vůbec zkušenosti s natáčeními do online prostoru, se nemůže negativně neprojevit na kondici orchestru jako celku. Všechny skupiny nemohly být stejně vytížené, nemohli jsme pracovat obvyklým způsobem. Zastavily se konkurzy a tím i možnost kontinuálně řešit, co je pořád třeba. Proto bych přál svému nástupci Robertu Jindrovi, aby společně s vedením dokázal nějakým citlivým, ale zároveň z uměleckého hlediska dostatečně nekompromisním způsobem všechny tyto věci opět nastartovat, aby za těch pár let orchestr ještě dále vyrostl. Rád budu ten vývoj z pozice hostujícího dirigenta sledovat, ale rozhodně bych nechtěl nikomu nic radit, protože je žádoucí, aby každý pohlížel svojí optikou a měřil vlastním metrem.

Naštěstí jsou teď ve vedení filharmonie opravdu skvělí a kreativní lidé (zejména paní ředitelka Lucia Potokárová mě v tomto smyslu nepřestává udivovat), takže vše půjde jistě dobrým směrem. Dokonce si myslím, že tento tým bude jistě hledat i cesty, jakým způsobem ovlivnit akustiku sálu Domu umenia, aby se v něm nejen krásně hrálo, ale také efektivněji zkoušelo, protože současný stav je takový, že dělá výkony obecně daleko lepšími, než jaké skutečně jsou. Je to příjemné, ale na jiném „bojišti“ pak někdy bývá těžko.

Kromě angažmá v ŠfK působíte v Národní divadle v Praze a učíte na HAMU. Prozradíte, jestli se vaše kroky nyní budou ubírat i nějakým novým směrem?
Jistě se budu více rozhlížet, kvůli závazkům v Národním divadle i častým cestám do Košic jsem musel ledacos odmítnout. Těžko nyní tušit, jak postcovidová doba změní koncertní provoz obecně, ale trochu se obávám, že k lepšímu to nebude. Na druhou stranu, tak jak neočekávaná změna plánů způsobila, že je na světě skvělé CD s Cikkerem, může se stát i něco podobného někde jinde, kde to člověk nečeká. Na jakékoli prozrazování je teď každopádně ještě příliš brzy.