Joyce DiDonato přinesla do Prahy radost

Poprvé po době plné omezení, koncertů bez publika a dalších improvizací vynucených totálním zastavením uměleckého provozu, jsem měla pocit, že se věci obrátily k lepšímu a vracejí se do původních kolejí. Že si opět naplno užíváme potěšení z živé hudby ve špičkovém podání. Také na americké pěvkyni bylo znát, jak ji těší vystoupení a kontakt s publikem, na které musela čekat dlouhých patnáct měsíců. Svůj recitál, velmi pestrý co do žánrů, postavila na tématu osamění – protože to bylo téma posledních let během pandemie; izolace a velké ticho podle jejích slov obepnulo celou planetu. Ale protože má pěvkyně radost již ve svém jméně, a k tomu velké charisma a herecké nadání, atmosféra jejího vystoupení byla veskrze optimistická.

První skladbou An die Musik Franze Schuberta vzdala hold nadlouho umlčené hudbě. Pokračovala Haydnovou kantátou Ariadna na Naxu, Hob.XXVIb:2. Těžko si představit lepší symbol opuštěnosti než Ariadnu zanechanou milovaným mužem na cizím ostrově. V dlouhé árii předvedla mezzosopranistka celý psychologický vývoj postavy, rozervanost zrazené ženy, naději, hněv, pláč, zklamání, rezignaci. Joyce DiDonato střídala všechny výrazové prvky, prostý tichý zpěv bez vibrata s plným forte, rychlé koloratury, pomalé až romanticky znějící pasáže, zvláště ty se sametově jemným doprovodem klavíru. Pro Joyce DiDonato byl večer v Rudolfinu návratem do Prahy, pro jejího klavíristu Craiga Terryho to byl debut – v Česku vystupoval poprvé.

Na Haydna navázal Mahler, cyklus Rückertových písní. Jak Joyce DiDonato uvedla, Mahlera dosud nikdy nezpívala. V této době ji však jeho poetika oslovila. Také zde nacházíme prvek opuštěnosti i souznění s utěšující přírodou. Písně vznikly v letech 1901 a 1902 a jsou to samostatná díla, jež mohou zaznít v libovolném řazení. V tomto případě začínaly optimističtější a přírodně laděné písně (Nedívej se do mých písní, Vdechoval jsem lipovou vůni), vášnivé (Miluješ pro krásu), postupně se atmosféra písní stávala těžší a vkrádala se do ní nostalgie. Ve velmi pomalém provedení písně Ztratil jsem se světu si umělci dali záležet na každém tónu, každému dali význam. Poslední byla píseň O půlnoci, kterou zakončili vzdorným a triumfálním fortissimem. Joyce DiDonato předvedla všechny krásné rejstříky a barvy svého hlasu, také velký rozsah. Spodní rejstříky má plně syté, její mezzosoprán ve výškách je ohromující svou krásou i výkonností. Když v New York Times přirovnali její hlas ke čtyřiadvacetikarátovému zlatu, byl to celkem výstižný popis.

Po Mahlerovi jsme se vrátili do 18. století, k brilantním áriím Johanna Adolfa Haaseho a Händela. V obou hraje hlavní roli Kleopatra, která se rozhodne odejít ze světa se svým milým Markem Antoniem. Americká sopranistka je vyhledávanou interpretkou Händelových oper, i Rossiniho a Donizettiho. Proto zde mohla skvěle uplatnit koloraturní umění a také barokní finesy a ornamenty ve zpěvu. Haaseho árie Morte col fiero aspetto pochází ze serenaty Marc’ Antonio e Cleopatra a je plná rychlých a složitých koloratur. Mistrovským kouskem byl recitativ a árie Kleopatry E pur cosi in un giorno… Piangero la sorte mia ze třetího dějství Händelovy opery Julius Cesar. Joyce DiDonato opět rozestřela paletu svých výrazových prostředků od jemně flétnových prostých tónů přes vzrušenou silnou dynamiku, technicky dokonalé koloratury, skoky, stylové barokní ozdoby. Byla to cituplná nádherná kantiléna. Jako skutečná hvězda dokázala, že může zpívat cokoli a nikdy vám nebude její přednes lhostejný. Ať si třeba přeskočí z Händela rovnou k Duku Ellingtonovi, jako to bylo zde. Kabaretní písně (In My) Solitude (opět jsme u té samoty) od Ellingtona nebo slavná píseň Edith Piaf La Vie en rose (Louis Guglielmi-Louiguy) ukázaly americkou mezzosopranistku jako dokonalou šansoniérku. Aniž by napodobovala Edith, byla svá a její show nesmírně zábavná. Stejně tak i v přídavku I love a piano od Irvina Berlina, kde si užil velké jazzové sólo i její klavírista, nebo ve slavné muzikálové písni Somewhere over the rainbow. Joyce DiDonato byla první vlaštovkou zvěstující, že se k nám světoví umělci začínají vracet.

Nachtigall Artists – Joyce DiDonato
13. června 2021, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program:
Franz Schubert – An die Musik
Joseph Haydn – Arianna a Naxos,Hob.XXVIb:2
Gustav Mahler – Rückert-Lieder
Gustav Mahler – Blicke mir nicht in die Lieder
Gustav Mahler – Ich atmet’ einen linden Duft
Gustav Mahler – Liebst du um Schönheit
Gustav Mahler – Ich bin der Welt abhanden gekommen
Gustav Mahler – Um Mitternacht

“Cleopatra”
Johann Adolf Hasse – Morte col fiero aspetto
Georg Friedrich Händel – E pur cosi in un giorno… Piangero la sorte mia

Cabaret songs:
Duke Ellington, Eddie DeLange, Irving Mills, Craig Terry – (In My) Solitude
Craig Terry – La Vie en Rose

Přídavky:
Irving Berlin – I love a piano
Arlen/Harburg – Somewhere over the rainbow

Účinkující:
Joyce DiDonato – zpěv
Craig Terry – klavír