Česká Sinfonietta s Kateřinou Kněžíkovou v Litomyšli nadchla posluchače

Festivalový orchestr Česká Sinfonietta vznikl rozšířením souboru Baborák Ensemble o hudebníky z dalších komorních souborů, kteří mají za sebou úspěšné hudební působení. Převážně mladí lidé, s energií a s touhou předvést publiku hudbu plnou emocí a napětí. Že se jim to daří, předvádí již od roku 2011 na řadě prestižních koncertech, a nyní se představili na festivalu Smetanova Litomyšl.

O+

Koncert měl název „Na cestě Evropou“, jeho program však dostál tomuto jménu jen částečně. Časově by to totiž ani nebylo splnitelné. Startovalo se ve Finsku, v zemi, jejíž osudy i počet obyvatel se podobá té naší. Proto snad i Finlandia, symfonická báseň op. 26 Jeana Sibelia, má nám blízký romanticko-historický podtext. Dramatický vstup žesťů (zejména trombonů) a tympánů následovalo líbezné pastorální líčení, odhodlání smyčců kreslilo široké plochy, barvu do hudby vnášely fagoty. Allegro střední části bylo rytmizované a odhodlané, žestě opět varovaly, ale plénum orchestru přineslo velebnou plochu odhodlaného finále.

Zastavení v Anglii představilo Edwarda Elgara, který své rodné zemi přinesl množství kvalitních skladeb. Zde zazněl jeho Pochod č.1 D dur z cyklu Slavnostní vojenské pochody, které sloužily k oslavě vojenských úspěchů. Tento pochod se proslavil Triem, jehož téma bylo v Anglii natolik populární, že se na čas stalo druhou anglickou národní hymnou. Zajímavostí je i fakt, že pochod je psán pro symfonický orchestr a ne jen pro dechové nástroje. Hned v úvodu nastupují s žesti a dřevěnými nástroji i smyčce a skladba má pochodový odpich. Melodie Tria je chytlavá a smyčce jí dávají měkký lesk, v závěrečné části se vrací opět vítězné, optimistické téma, které spěje do rychlého finále.

Další skladbou byla Introdukce a Rondo capriccioso a moll pro housle a orchestr op. 28, kterou složil francouzský skladatel Camille Saint-Saëns. Skladba oplývá nejen melodickým bohatstvím, ale i technickými finesami, které jsou prubířským kamenem pro každého houslistu. Tento večer ji provedl Milan Al-Ashhab, český houslista po otci napůl palestinského původu. Mladý umělec hrál skladbu s nadhledem, s lehounkými piány, svítícím discantem a znělým tónem ve střední i spodní poloze. Skladba má místy čardášový ráz, což ji činí atraktivní. Lehounké běhy, svítící flažolety a nostalgickou melodii doprovází orchestr, který doplňuje houslovou linku o barevný doprovod. Houslista podal obtížné dílo s lehkostí, jakoby ledabyle, ale přesvědčivě.

Následovala Irská suita (verze z roku 1947), kterou složil americký skladatel, syn švédských emigrantů, Leroy Anderson. Skladba, která je řazena do „vyššího populáru“, je velmi oblíbená v Americe. Suita je tvořena z irských lidových popěvků, jak napovídají i názvy jejích částí – Irská pradlena, Potulný zpěváček, Mallovský hrabě (v angličtině The Rakes of Mallow), Poslední růže léta a Dívka, kterou jsem nechal za sebou, to jsou líbezné a charakteristické irské melodie. Nejvíce překvapila předposlední, Poslední růže léta, která se zdá být citací melodie árie Marty ze stejnojmenné opery Friedricha von Flotowa. Melodie byla však i Flotowem převzata z původní irské lidové písně.

Po přestávce se vyměnili houslisté u postu prvních houslí a na pódium přišla sopranistka Kateřina Kněžíková, která je publiku na festivalu v Litomyšli důvěrně známá a byla hvězdou večera. Je tu častým hostem, vystupuje i se svým manželem Adamem Plachetkou a vede zde pěvecké kurzy. Její pěvecká technika a sladký témbr hlasu jí zaručily světovou kariéru a popularitu.

Na pódium vstoupila v rokokové krinolíně světlerůžové barvy, takže vypadala jako sněhová pusinka a působila velmi křehce a půvabně. Přednesla písně, které v České republice dosud nebyly známy. Jejich premiéru se konala o týden dříve, na Festivalu L. Janáčka v Hukvaldech. Zde v Litomyšli zúžila pěvkyně cyklus jen na výběr tří písní, údajně kvůli časovému limitu, což byla pro posluchače škoda. Francouzský romantický skladatel Henri Duparc není u nás často hraný a jeho Písně pro soprán a orchestr, to jsou malé vybroušené klenoty. Skladatel zde předjímá impresionismus a písně jsou složeny na texty význačných francouzských básníků. K písni La vie antérieure (Předešlý život) napsal text Charles Pierre Baudelaire, k písni Chanson Triste (Smutná píseň) napsal text Henri Cazalis, francouzský lékař a symbolista. Phidylé, příběh dívky na text francouzského básníka Leconte de Lisle, je překrásná sladká melodie s impresionistickou instrumentací. Pěvkyně všechny písně podala s niterným prožitkem, s lehkým vibratem a se sladkým tónem, kdy si pohrávala s melodií a dodýchávala kantilénu. Byl to výjimečný zážitek.

Na závěr zazněla suita z baletu Pták Ohnivák Igora Fjodoroviče Stravinského. Suita zazněla v druhé úpravě z roku 1919. Je to smršť divokých bakchanálií a strašidelných částí, kdy zejména v Pekelném tanci krále Kostěje běhá posluchačům mráz po zádech. Naopak Chorovod princezen dojímá melancholií a smutkem, aby Finále vyznělo ve střídání dynamiky do fanfárového závěru.

Ovace byly nadšené a nekonečné, proto zazněl ještě přídavek, ve kterém se soubor opět vrátil do Finska. Pochod ze Suity Karelie od Jeana Sibelia ukončil dojemný i ohnivý večer naplněný efektní dramaturgií. Dirigent Radek Baborák dokázal orchestr strhnout do nadšení ze hry a sám neskrýval na konci dojetí, radost z krásné hudby a z nadšení, kterého se mu během koncertu od diváků dostalo.

Česká Sinfonietta – Na cestě Evropou
5. července 2021, 20:00 hodin Litomyšl – zámecké nádvoří

Program:
Jean Sibelius: Finlandia, symfonická báseň op. 26
Edward Elgar: Slavnostní vojenské pochody – č. 1 D dur
Camille Saint – Saëns: Introdukce a Rondo capriccioso a moll pro housle a orchestr op. 28
Leroy Anderson: Irská suita
Henri Duparc: Písně pro soprán a orchestr (výběr)
Igor Stravinskij: Pták Ohnivák, suita z baletu

Účinkující:
Kateřina Kněžíková – soprán
Milan Al-Ashhab – housle
Česká Sinfonietta
Radek Baborák – dirigent