Autorský koncert: Jiří Bezděk 60

Dva autorské koncerty konané k 60. narozeninám Jiřího Bezděka, se nesly ve znamení vazby mezi hudbou a mimohudebním programem. První polovina koncertu odrážela dlouhodobou tvůrčí spolupráci mezi autorem a přizvanými interprety, kteří Bezděkovy skladby provádějí již dlouhá léta. Gratulační koncert zahájil cyklus Zimomřivé písně na německé texty soudobé saské básnířky Moniky Hähnel v podání pěvkyně Romany Feiferlíkové a klavíristky Věry Müllerové. Není bez zajímavosti, že německá básnířka zprvu nechtěla souhlasit se zhudebněním, protože soudila, že cizinec není schopen vystihnout všechny výrazové odstíny její poezie. Nakonec ji však skladatel přesvědčil a vznikly tak čtyři drobné moderně traktované písně, které přinášejí ostře vybroušené náladové momentky s obsahovou náplní, jak je básnířka vystavěla.

Následující skladba byla věnována akordeonu, který Jiří Bezděk sám vystudoval na plzeňské konzervatoři a věnoval mu i značnou část své tvorby. V podání akordeonisty Ladislava Horáka a violistky Jitky Hosprové zazněla rozsáhlá svita Palety a stínování, která je těmto dvěma interpretům věnována a která vznikla pro česko-německý projekt Nová hudba na druhou. Svita je obsahově postavena na zkušenosti, jak člověk se zvyšujícím věkem vnímá jednotlivá roční období. Proto, aby se do cyklu stále obsahově nevnucovalo chronologické pořadí ročních dob a aby se akcentovala spíše psychologizující stránka, je zvoleno poněkud nečekané pořadí vět: Odstíny podzimu, Odstíny jara, Odstíny léta a Odstíny zimy. Hudební zpracování jde vstříc vysoké virtuozitě hráčů a přináší i složitější strukturální průběhy. Nakonec však závěrečná toccata přinese efektní gradační tečku. Obecenstvo obou koncertů ocenilo skladbu i její skvělou interpretaci.

Podrobněji nutno též referovat o cyklu 4 písní na verše moderních českých básníků Sprcha ze sna pro soprán, fagot, flétnu a cembalo. Dílo provedl soubor Musica ad Gaudium. Název díla poukazuje v jinotaji k pořadí zhudebněných básní, které je organizováno do dvojic. První z dvojice textů je pokaždé ostře „řezaná“ ironická karikatura Karla Pexidra (Sprcha ze sna a v druhé dvojici Dvouvětí), jako výrazová „odpověď“ pak přichází romantizující lyrika Jana Skácela (Chci to slyšet) a Vítězslava Nezvala (Píseň o vřesu). Zhudebnění sleduje textový základ mimo jiné tím, že vždy první z dvojice má charakter moderního ariosa a využívá v hlasu i nástrojích více soudobých kompozičních prostředků. Romantizující lyrika pak stojí na rozvinuté melodice sopránu a více se stylizací blíží komorní písni. Důležitým prvkem v jejím zpracování je do detailu regulované dávkování disonantních a konsonantních průběhů, které v písních vytváří momenty napětí. Plzeňský soubor má již skladbu dokonale zažitou, její provedení si skutečně užívá. Navíc pak pěvkyně Andrea Brožáková-Frídová nadchla svým hlasovým rozsahem, emotivním projevem i skvělou artikulací, jíž ukázala, že je možné zpívat tak, aby bylo rozumět každému slovu. 

Druhou půli koncertu ozdobila světová premiéra nové verze Bezděkovy 4. klavírní sonáty „Petr, Laura a Ďábel“, kterou, podle slov autora, přivedl do nového tvaru jeho revidovaný názor na tektoniku skladby. Mimohudební námět kompozice těží z pověsti o staviteli chrámu Petru Parléřovi a jeho smlouvě s ďáblem. Skladatele upoutal tím, že ďábel v něm není jen fyzicky přítomen, ale pomyslně se jím stávají i lidé vůči sobě, i ti si mohou vzájemně dělat ze života peklo. Motiv ďábelského konání se vine celým třívětým sonátovým celkem. Je tvořen metodou oscilace soudobého a romantického hudebního materiálu, který přináší, vstříc obsahu, často šokující střety. Interpret sonáty, klavírní virtuóz Miroslav Sekera byl strhující v technice i v hluboké lyrice, do které se hudba propadá především ve druhé větě nazvané Laura a její stálá láska k Petrovi.

Miroslav Sekera se podílel i na pozoruhodném provedení i vyznění závěrečného koncertního melodramu Neznámá ze Seiny na text stejnojmenné básně Vítězslava Nezvala (ze sbírky Básně noci). Recitačního partu se ujala herečka Dita Hořínková. Slavný příběh o utonulé dívce ze Seiny, dívce se záhadným posmrtným úsměvem přirovnávané k Moně Lise 20. století, Nezval využil nejen k básnickému vykreslení, ale i k vystižení hlubokých sentencí týkající se konce života. Bezděkovo zhudebnění jde vstříc době události (1923) a v podkladech i mezihrách stále staví do dialogu atonální a centralizující hudební tkáň impresionistického typu. U verše „Seina burácí…“ pak dokonce nechá rotovat zvukomalebný akordický spoj v duchu minimální hudby. Dita Hořínková našla ve své interpretaci emocionální hloubku elegie i filozofující ponor do úvah o životě a smrti. Miroslav Sekera vložil pak do klavírní souhry okouzlující barevné valéry. Oba sklidili za svůj mimořádný výkon zasloužené ovace.

Bohatá žeň skladeb představená Jiřím Bezděkem v jeho v jubilejním roce rozhodně nemá charakter konečného bilancování. Je jen malým ohlédnutím za dosavadní uměleckou tvorbou autora, který už v říjnu tohoto roku odstartuje další dlouhodobě připravované projekty. Jen namátkou: 17. října zahájí v Praze svůj česko-německý projekt soudobých koncertních melodramů, v listopadu zazní v Norimberku jeho nová kantáta Vocatus atque non vocatus deus aderit na text Petra Kolmačky, na opačném konci světa ve východosibiřském v Barnaulu v rámci nového hudebního festivalu zazní jeho 4. klavírní sonáta v podání Sergeje Čajkina a v Novosibirsku se uskuteční premiéra jeho 2. klavírního koncertu „Bojovníkům v duši své“.

Profesor Jiří Bezděk: Gratulační koncert k 60. narozeninám
13. září 2021, Plzeň
16. září 2021, Praha

Účinkují:
Romana Feiferlíková – zpěv, Věra Müllerová – klavír,  Jitka Hosprová – viola, Ladislav Horák – akordeon, Musica ad Gaudium  (Andrea Brožáková-Frídová – zpěv, Alena Tichá – cembalo, Jaromír Tichý – flétny, Matouš Křiváček – fagot), Miroslav Sekera – klavír,  Dita Hořínková – recitace