Bach, Gallus, Zelenka a Poulenc: Jen poloviční zážitek s Collegiem Vocale 1704

V posledním zhruba roce našlo Collegium 1704 reprezentativní zázemí pro svoji uměleckou činnost v bývalém kině Vzlet v pražských Vršovicích, které sdílí s divadelním souborem Vosto5 a dalšími uskupeními a projekty. Předtím vystřídalo dva původně industriální prostory – rozlehlou, ale až příliš spartánsky (ne)zařízenou halu bývalých vysočanských závodů ČKD a poměrně stísněnou, rovněž pro pořádání plnohodnotných koncertů nevyhovující budovu bývalé jídelny železničních opraven v Holešovicích, která ustupuje nové výstavbě.

Večerem s programem kombinujícím díla pozdní renesance a baroka se Čtyřmi vánočními motety francouzského neoklasika, člena Pařížské šestky Francise Poulenca mělo Collegium 1704 své nové působiště v prosinci loňského roku oficiálně otevřít veřejnosti. To nebylo možné, a tak se koncert uskutečnil s částečně obměněnou dramaturgií na závěr (zkrácené) letošní, třetí sezóny komorní řady Collegia Vocale 1704. V ostrém kontrastu s báječným Bachovým Vánočním oratoriem provedeným o několik dní dříve v rámci „velkého“ abonentního cyklu se tentokrát nejednalo o zcela povedený počin.

Již v první skladbě, jíž bylo moteto Lobet den Herrn, alle Heiden, BWV 230, Johanna Sebastiana Bacha (jeho autorství je však někdy zpochybňováno), překvapila subtilnost zvuku obsazení, čítajícího pouze osm zpěváků (po dvou v hlasu). Náročná úvodní fuga i závěrečné „alleluja“ v nasazeném hybném tempu působily spíše úporně než jásavě. Střední část přinášela tempový, ne však až tak zřetelný výrazový a dynamický kontrast.

Výrazově přesvědčivější bylo pětihlasé moteto Mirabile mysterium pozdně renesančního skladatele slovinského původu Jacoba Handla Galla s odvážnými chromatickými melodickými postupy. Tři verze zhudebnění mariánské antifony Sub tuum praesidium z pera Jana Dismase Zelenky, které v programu následovaly, nahrál Václav Luks se svým souborem v roce 2013 na CD (mimo jiné spolu se Stabat mater g moll Františka Ignáce Antonína Tůmy a Sonátou F dur pro dvoje housle a basso continuo Johanna Georga Orschlera). Tyto drobnější Zelenkovy skladby se vyznačují působivým střídáním efektních fug a vroucně vemlouvavých homofonních pasáží. Zajímavými detaily provedení byly důraz na deklamaci či využití prudkých diminuend v některých místech. V krátkých sólových vstupech se zde představila sopranistka Helena Hozová, altistka Daniela Čermáková, v basovém partu pak Jiří Miroslav Procházka.

Asi padesátiminutový program uzavřela opět skladba Johanna Sebastiana Bacha, konkrétně poměrně rozsáhlé dvousborové moteto Singet dem Herrn ein neues Lied, BWV 225 (nikoli 190, jak bylo chybně uvedeno v programu), zkomponované údajně pro pedagogické účely. I zde poněkud scházela zvuková plnost a kontrastnost, což bylo dáno mimo jiné použitím jen minimálního pěveckého obsazení, jakkoli to eventuálně může být i autentické, s tříčlennou skupinou continua (pozitiv – Pablo Kornfeld, violoncello – Hana Fleková, theorba – Jan Krejča). Jisté zvukové ozvláštnění přineslo nicméně proměnlivé postavení; v prostřední části jeden kvartet zaujal místo šikmo vzadu v auditoriu, aby se pěvci opět spojili v zrcadlové formaci na čtyřhlasou závěrečnou oslavnou fugu.     

Kamenem úrazu se stalo provedení Poulencových Čtyř vánočních motet. Tyto skladby a cappella značně utrpěly nepříznivými akustickými vlastnostmi sálu (kde se zjevně zvuk, zpěv zvláště, příliš nenese a „nevrací se“) a k tomu zcela neadekvátně malým počtem zpěváků, kterých by bylo za daných podmínek potřeba alespoň dvanáct až šestnáct. Dynamické rozpětí předepsané od ppp do fff se takto scvrklo na střídání opatrného mezzopiana a mezzoforte. V místech, kde jsou exponovány jednotlivé hlasy a předepsána vyšší dynamika (například krátké sólo tenoru v Hodie Christus natus est), zvláště citelně scházel větší objem, barevnost a průraznost zvuku.

Provedení, v němž se projevily jisté problémy s laděním (Poulencova moteta jsou intonačně poměrně obtížná), navíc chyběl tah a agogické vzruchy, zejména pak určitá hravá dravost v posledním rychlém motetu. Celkově působilo neinspirovaně až fádně; estetickým účinkem vlastně srovnatelně s výkonem (dobrého, ne však výborného) neprofesionálního sboru. Byla to velká škoda, protože v možnostech Collegia Vocale 1704 jako sborového tělesa, které bez ohledu na konkrétní obsazení prokazuje standardně špičkové kvality, je mnohem více. Jeho jednotliví členové, respektive spolupracovníci, jsou vesměs vynikajícími, sólově disponovanými, ansámblovými zpěváky, což umožňuje ve vhodném repertoáru (a za vhodných podmínek) používat kompaktní malá obsazení. Tentokrát však stáli před těžkým úkolem, ve kterém snad ani nemohli plně obstát. Méně prostě bylo méně.

Je skvělé, že Collegium 1704 disponuje prostorem, kde může v důstojném prostředí zkoušet a rozvíjet doprovodné aktivity (například edukační pořady). Ukazuje se však, že s jeho koncertním využitím je to poněkud problematické. Možná i s tím souvisí, že plánovaná čtvrtá sezóna komorní řady souboru je sice dále inzerována pod hlavičkou Collegia Vocale 1704, ale nabídne hned z poloviny komorní instrumentální koncerty.

Hodnocení autora recenze: 50%

Mirabile mysterium – Collegium Vocale 1704
12. prosince 2021, 19:30 hodin
Vzlet, Holandská 1, Praha 10

Program:
Johann Sebastian Bach: Lobet den Herrn, alle Heiden BWV 230
Jacobus Handl Gallus: Mirabile mysterium
Jan Dismas Zelenka: Sub tuum presidium ZWV 157, výběr
Franci Poulenc: Quatre Motets pour le temps de Noël FP 148
Franci Poulenc: O magnum mysterium
Franci Poulenc: Quem vidistis pastores
Franci Poulenc: Videntes stellam
Franci Poulenc: Hodie Christus natus est
Johann Sebastian Bach: Singet dem Herrn ein neues Lied BWV 225

Účinkující:
Helena Hozová, Tereza Zimková – soprán
Daniela Čermáková, Marta Fadljevičová – alt
Filip Dámec, Čeněk Svoboda – tenor
Jiří Miroslav Procházka, Martin Vacula – bas
Hana Fleková – violoncello
Pablo Kornfeld – varhanní pozitiv
Jan Krejča – theorba
Václav Luks – dirigent