Ohlédnutí za reprezentativní přehlídkou soutěže Musica Nova 2021

Dalšími členy poroty byli: Elizabeth Anderson (USA/BE), Lenka Dohnalová (ČR), manažerka soutěže, Rainer Buerck (Německo), Juraj Ďuriš (SR), Pavel Kopecký (ČR), Peter Nelson (GB), Pete Stollery (GB).

V aktuálním ročníku porota hodnotila sedmdesát šest skladeb autorů z dvaceti osmi zemí celého světa. Hodnotí se především kreativita, estetické zpracování, formální proporce a schopnost naplnění deklarovaného záměru skladatele. Kvalitní technická a zvuková úroveň je samozřejmostí a nepsaným standardem, nejsou zde ale žádné stylové mantinely. Soutěž je primárně rozdělena do dvou kategorií: A – čistě elektroakustické kompozice, B – elektroakustické kompozice s živě prováděnou složkou. 

Původní tradicí soutěže byl vždy jeden pražský koncert finalistů. Vzhledem k současné pandemické situaci a hojné mezinárodní účasti je logické, že se dějištěm finále stalo (stejně jako loni) on-line prostředí. Pro fanoušky a znalce tohoto žánru je navíc příjemné, že si mohou pustit nahrávky elektroakustické hudby ve sluchátkách, kde kvalitu zvuku, která je jedním z primárních elementů EA (elektroakustické) hudby, lépe ocení. Doprovodný vizuál audio nahrávek prezentovaný na YouTube kanálu soutěže byl v některých případech autonomní součástí kompozic. V ostatních případech bylo použito abstraktních vizualizací zpracovaných Nipax Services. Další variantou bylo použití prolínajících fotografií nebo statických obrazů. Zde je nutno podotknout, že ačkoliv je tato hudba z principu určena primárně pro poslech, v případě autonomní čisté elektroniky bez obrazu nemáme ani koho sledovat na pomyslném pódiu, forma abstraktního videa s jedním objektem je někdy pro lepší koncentraci vhodnější. Na druhou stranu příliš mnoho vizuálních vjemů, včetně expresivních barev, může vyznění samotné skladby naopak uškodit. Je už pak jen na posluchači, zda při vysílání zavře oči, nebo využije obrazového průvodce. Co se týká prostorového zvuku, při online poslechu neexistuje možnost slyšet multikanálové kompozice. Naštěstí autoři s tímto faktem počítají, a tyto kompozice paralelně nabízejí i ve standardní stereo verzi.

Ve znamení mystiky, vědy, přírody a cella

Na úvodním koncertu 10. prosince 2021 zazněly vítězné kompozice obou kategorií, dvě díla oceněná čestným uznáním a hlavní oceněná kompozice ze speciálního českého kola soutěže.

Charakter tohoto koncertu spojuje několik styčných bodů. Jedním z nich je mimohudební inspirace vědou a přírodou. Zvukové zdroje jsou z nich logicky odvozené – často užívají syrových přírodních zvukových samplů (takzvané field recordings – terénní nahrávky) a jejich přímou konfrontaci se synteticky vyrobenými zvuky. Dalším společným prvkem je vyvážená hudební forma, respektující psychologii lidského vnímání. A posledním možným pojítkem je užití violoncella jako akustického nástroje v kategorii B. Vítězná skladba kategorie A, Resistance, je 3. částí cyklu Voices Todora Todoroffa (BE), určená originálně pro osmikanálový poslech, kombinuje nahrávky textů Bulgakovova Mistra a Markétky s o několik desetiletí mladšími texty taktéž ruské písničkářky Yianky Dyagilevy. Stísněné, politicky tematizované texty v ženském přednesu fungují jako nositelé významu jen částečně. Častěji jsou použity a filtrovány spolu s dechem a neurčitými vokály pouze jako atmosférické vrstvy. Nechybí zde ani typický ruský vynález – elektronický nástroj teremin. Je slyšet virtuózní a detailně promyšlená práce s užitým materiálem ve stereu – je opravdu škoda absence vícekanálového poslechu.

1.místo kategorie B zaujímá následující kompozice v pořadí, Medusa in Somno (Spící Medůza), Konstantina Karathanasise (GR/USA), pro cello a live electronics, která tematicky odkazuje k řeckému mýtu. Nahrávka je velice sugestivní a děj je velmi programní. Dramatické části evokující následky pohlédnutí do tváře Medúzy jsou skvěle vyvažovány precizní cellovou linkou. Hráč zde využívá rozmanité techniky k vytvoření originálních a často překvapivě velmi subtilních zvukových ploch. Ty pak slouží jako zvukové objekty a odpaliště virtuálním nástrojům a nastaveným procesům live elektronické složky. Překvapením není ani cílené vypůjčení fragmentu Pavany Lacrimae Johna Downlanda v závěru, jehož fragmenty jsou nenápadně připraveny již v průběhu skladby. Doprovodné video nejprve evokuje černobílé struktury kamene a později se prolne do antické busty Medůzy.

Velmi neotřelý a svěží vítr do plachet přináší v kategorii A čestným uznáním oceněná skladba Bulle d’air (Vzduchová bublina) od mladé francouzské autorky Pauline Patie Pelicaut. Tematicky zasazená do světa propastných podmořských světů, manipulativně počítá s elementem lidského diskomfortu během dýchání pod vodou a hledání pomyslného dna. Skladba neustále pulzuje a překvapuje. Autorka velmi radikálně a efektivně pracuje se všemi hudebními elementy. Narušuje určitá schémata očekávaného děje, který tímto získává na nepředvídatelnosti. Velmi působivá je také originální vizualizace, jenž je autonomní součástí skladby, a která obsahuje taktéž mnoho vrstevnatých struktur.

Další skladba s čestným uznáním, Iris Key od Britky Louise Rossiter, zvukově znázorňuje stejnojmenný obraz jejího oblíbeného fyzika Fritze Kahna, zobrazený po celou délku skladby. Vidíme zde oko – respektive duhovku, která je klíčem do našeho těla a vědomí. V ní jsou symbolicky znázorněny důležité orgány lidského těla, od kostí, ucha, plic, žaludku, až po mozek. Autorka pracuje především s granulární syntézou. Zvukovými zdroji jsou zde mimo jiné také nahrávky hodin ze zdí rodinných restaurací autorky, stejně jako například samply strojů v pivovaru. Skladba je vnitřně členěná do několika jasně oddělených částí, dle povahy materiálu. Finální závěrečný vír absorbuje a pohlcuje vše předchozí a skladbu tak velmi efektně uzavírá.

O čestné uznání v kategorii B se dělí v USA působící Portugal João Pedro Oliveira s kompozicí Singularity a Ital Simone Castellan se skladbou Mote. Obě skladby mají identické obsazení – cello a elektroniku. Ta je u druhého autora také současně live, nahrávka je záznamem živého představení a součástí skladby je rovněž autonomní videoprojekce. Singularity je čistě studiová nahrávka s fixní elektronickou složkou a exponuje fyzikální jev černé díry. Elektronická složka má velmi hudební a téměř nástrojový charakter, pracuje s melodickou linkou, používající určité výšky, organicky se integruje do hudební textury sólového cella. Skladba je původně určena pro šestikanálový poslech. V Mote je cello naopak prvotním iniciátorem impulzu k vytvoření elektronické odezvy. Cello používá nestandardní ladění a hráč se zabývá hlavně rezonancí různých částí hmatníku. Charismatický live vizuál performance umocňuje celkově mystickou atmosféru.

Koncert uzavírá hlavní oceněná kompozice v sekci české tvorby. Sounds from Nothing Michala Rataje, naznačují dle autorova programového vyjádření jakési nové směřování dosavadní tvorby. Sám skladbu definuje jako „postakusmatický hudební jazyk skládající se ze zvuků ticha, poezie Louise Glucka, terénní nahrávky šumavských lesů a rezonance staré kytary…jakási tichá prázdnota, předzvěst nového stylu“. Kytara je zde rozezněna elektrickým smyčcem a výsledný zvuk vytváří plochy podobné japonským meditativním obřadům, plné symboliky, čistoty a jednoty. Přírodní a velmi kontaktně nasnímané zvuky vznikající pohybem ve sněhu nebo křupání ledových ploten či zurčení vody, vnášejí syrový element. Syntetické zdroje a jejich postupná gradace zde naopak fungují jako transformátor a vodič obojího. Zajímavá práce s časem a oblouková forma s kulminující gradací před reminiscencí a zklidněním zde dokonale drží jednotu. Citlivá vizualizace vytvořena z fotografií a krátkých videí krajiny pod sněhem intenzivně umocňuje intimní klidnou atmosféru.

Tajemné České ucho

Druhý koncert festivalu ze dne 15. prosince 2021 prezentoval oceněná dílka nejmladší generace, v rámci přidruženého projektu České Ucho, a to ve dvou věkových kategoriích od devíti do třinácti a od čtrnácti do dvaceti let.

V každé kategorii získaly ocenění tři kompozice, nespecifikované v pořadí. Celkově můžeme vysledovat vzrůstající technickou úroveň, která není u dětské tvorby automaticky očekáváným vstupním artiklem, na rozdíl od dospělých profesionálů. Použité zvukové zdroje byly původní a vlastní. Celkový koncept skladeb, editační práce s akustickým spektrem, napětím, dynamikou, tempem a dalšími složkami byla na vysoké úrovni. Je však na místě také dodat, že všechny skladby vznikaly pod dohledem zkušeného lektora projektu, Jaroslava Raušera.

U mladší kategorie vyrazí dech vyjádření smutku z odchodu vlastní maminky teprve desetileté Elly Klímové s názvem Duše ve vesmíru pomocí stoupajících gradačních vln. Její o tři roky starší příbuzná Beáta Klímová disponuje proti případnému Strachu z temnot (název kompozice) modrým kamenem a s tématem odvážně bojuje kouzly v podobě jakýchsi proměnlivých ploch. Stejně Jáchym Jírovec (13) pak cíleně a nápaditě pracuje s jednou z nejoblíbenějších funkcí všech audio editorů – technikou reversu (zvuk zahraný pozpátku). Ve starší kategorii slyšíme projekce převážně mystických a science fiction příběhů. Co do pestrosti a kontrastu v rámci programového příběhu je nejzajímavější asi velmi tajemná a fantazijní Podmořská hladina od Alexandra Paze (14). Skladby zobrazující podsvětí – Doom Eternal od Milana Tučka (15) nebo naopak život na jiných planetách – Jejich svět od Martina Soukupa (16) jsou plné temných ploch a oplývají také výraznější rytmickou akcentací. Doprovodný vizuál je někde příliš ilustrativní, někdy sugestivní. Zde asi nechme na vkusu posluchače, vzhledem ke krátké stopáži, zda si poslechne a užije skladby i bez videa. Nicméně dětští posluchači video jistě ocení. Celkový charakter v této kategorii je velmi temný, můžeme jen hádat, zdali je to výsledek dopadu společenské situace posledních let…

Od klimatických a společenských problémů ke zvukovým vlnám

Třetí koncert představil dne 20. prosince 2021 díla dalších čtyř zahraničních finalistů a dvě skladby oceněné čestným uznáním v české sekci. What sleeps Beneath Elwella Kramera (USA), Sauti Felipe Otonda (Chile), Goodnight, Tin Hau Adama Stankovice (GB) i Unequal Forms Daniela Blinkhorna (AU) spojují terénní nahrávky iniciačních zvukových materiálů natočené na různých kontinentech a v různých přírodních prostředích. Jejich omamná atmosféra proniká i do stylu jejich elektronické odezvy a zpracování, třebaže každý pracuje jinou metodou a stylem a skladby deklarují odlišný programní charakter i technologii zpracování. Ve stejném pořadí výše uvedených kompozic tak můžeme vnímat dozvuky jezerní oblasti národního parku v americkém Michiganu, africké rytmy a zvuky z Keni, noční scény z pobřeží Hongkongu na pozadí dramatických politických událostí. Prostředí Královských botanických zahrad v australské Viktorii zase podtextově reflektuje problematiku klimatických změn. Poslední jmenovaná kompozice používá live elektronické procesy a můžeme si všimnout kontrastu i propojení art videa s jinou hudební performancí a psychologického působení zvuku, který se naše oči snaží napojit na zmíněné video.

Jako čerstvé osvěžení po velmi kompaktní a hutné tvorbě těchto zvukových cestovatelů pak působí krystalicky jemná, zvukově minimalistická a čistá EA kompozice Wavelenghts od mladé české skladatelky Soni Vetché, zabývající se působením vlnové délky v závislosti na čase. Skladba The Misty Morning Yuk Buk Barry Wana, kombinující živé nástroje, není už tak zvukově kompaktní a průzračná, identifikujeme zde poměrně snadno syrové samply hudebních nástrojů. Stále přítomná ambientní mystická mlha, která reálné nástroje obklopuje v různých zvukových proměnách, vyvolává mnoho programových asociací a dramaturgicky vyváženě uzavírá celý koncert.

Přes technologii k dokumentu a akusmatice

Závěrečný čtvrtý koncert festivalu 27. prosince 2021 pak uvedl skladby pouze českých finalistů. Úvodní skladba Sabat Michala Bartoše se pokouší evokovat mystickou atmosféru čarodějnického sletu. Použité zvuky varhan a smyčců jsou modifikovány vrstvením, filtrací a modulací pomocí softwarových oscilátorů. Jsou většinou propojeny v kontinuálně transformující se zvukovou hmotu. Skladba svou zvukovou podstatou a technickým zpracováním odkazuje k poměrně starší tradici sounddesignové estetiky. U této skladby může někomu vadit poměrně odvážná a možná až křiklavá abstraktní vizualizace.

Deux ex machina Tomáše Pernického imituje fiktivní terénní nahrávku z budoucnosti zaznamenanou geofonem. Jsou zde použity samply hudebních nástrojů v rovnocenné balanci s uměle vytvořenými zvuky. Science fiction příběhu odpovídá i citlivá abstraktní vizualizace plná symboliky. Snímek má dokumentární charakter, což odpovídá také profesní specializaci autora jakožto rozhlasového sounddesignera.

Nejrozsáhlejší kompozicí ve formě videozáznamu z live provedení v prostorách Kláštera sv. Anežky v Praze je Cellacusmata Michala Rataje. Violoncello je zde opět v hlavní roli hybatele a nositele impulsů pro interakci s live elektronikou. Autor skladbu objasňuje jako akusmatickou hudbu o napětí mezi individuální svobodou a sociálním prostorem kolem nás. Díky záznamu několika kamer zde můžeme sledovat dva umělce při sugestivní performanci na pódiu – nejen skvělého Tomáše Jamníka, ale také samotného autora v roli zvukového performera. Individualita jedince v podobě nezávislé hudební linky sólového cella je transformována do zcela sonicky odlišných elektroakustických reakcí. To splňuje záměr autora o nemožnosti identifikace zdroje elektroniky, která rotuje v multikanále rozmístěného v kruhu obecenstva, obklopujícím hráče. Ačkoliv délka skladby daleko přesahuje běžný rámec EA kompozic, díky performativní složce čas skladby vnímáme úplně jinak, než jen na základě poslechu. Můžeme si užít jednotlivé dramatické momenty kompozice, včetně interakce a koordinace obou umělců. Virtuózně provedená skladba tak symbolicky uzavírá celou koncertní přehlídku oceněných soutěžních skladeb.

Kompletní výsledky Mezinárodní kompoziční soutěže zvukové tvorby Musica Nova 2021:

Kategorie A – čistě elektroakustické kompozice:
Vítěz: Todor Todoroff – Resistance
Čestné uznání: Pauline Patie Pelicaut – Bulle d’air; Louise Rossiter – Iris Key
Finalisté: Elwell Kramer, Felipe Otondo, Adama Stanovic

Kategorie B – elektroakustické kompozice s živě prováděnou složkou:
Vítěz: Konstantinos Karathanasis – Medusa in Somno
Čestné uznání: João Pedro Oliveira – Singularity; Simone Castellan – Mote
Finalisté: Daniel Blinkhorn

Česká zvuková tvorba:
Speciální cena: Michal Rataj Sounds from Nothing
Soňa Vetchá Wavelengths
Yuk Buk Barry Wan The Misty Morning
Finalisté: Michal Bartoš, Tomáš Pernický, Michal Rataj

Finalisté soutěže pro mladé amatéry České ucho:
Kategorie od devíti do třinácti let: Ella Klímová, Beáta Klímová, Jáchym Jírovec
Kategorie od čtrnácti do dvaceti let: Alexander Paz, Milan Tuček, Martin Soukup