Unikátní projekt v Divadle F. X. Šaldy Liberec spojí všechny tři soubory

„Když jsem před rokem stála před naším operním souborem a pokoušela se poprvé v životě režírovat operu, tajil se mi dech z té krásy, které jsou operní lidé schopni. Denně chodím do své kanceláře kolem baletního sálu a často se před jeho dveřmi zastavuji a hledím s údivem a obdivem na práci tanečníků. A pak se ráda vracím domů ke svým, kteří bádají, pracují s emocí, umí diváky rozplakat i rozesmát,“ vysvětluje prvotní motivaci pro vznik tak unikátního projektu, jakým je Legenda z Mlžných hor, šéfka činohry Kateřina Dušková. „Toužila jsem našim divákům zprostředkovat všechno, s čím se denně setkávám na našich chodbách – hudbu, zpěv, tanec a herce ruku v ruce s kouzly a zázraky, na které nesmíme přestávat věřit,“ svěřuje Dušková, která je zároveň režisérkou celé inscenace.

O+

Původně chtěli dramaturgové pro takový velký ansámbl najít dílo nebo alespoň žánr, který by měl rovnocenné zastoupení taneční, hudební i herecké složky. „Záhy jsme zjistili,“ říká dramaturgyně a spoluautorka scénáře Lenka Chválová, „že takový žánr prostě neexistuje. Velkolepé muzikály vždy podřizují jedno umění druhému.“ Tvůrci si tedy museli vytvořit vlastní autorský text, v němž bude každý soubor zastoupen a reprezentován přesně tak, jak si zaslouží.

„Jedna z prvních věcí, která nás napadla, bylo obrátit se k žánru fantasy,“ prozrazuje Jiří Janků, dramaturg a spoluautor scénáře. „Jednak je poměrně oblíbený, a především dává šanci propojit hudbu, tanec i slovo do smysluplného tvaru. Chtěli jsme vytvořit alegorii dnešního neklidného světa, který má spoustu trápení a starostí a potřebuje nějakou naději, lék.“

Na autorském scénáři se podíleli dramaturgové Jiří Janků a Lenka Chválová a hudební zpracování má na starosti skladatel Jan Kučera. Sám o Legendě říká: „Libreto dramaturgů Lenky Chválové a Jiřího Janků bylo psáno doslova na míru pro tři soubory Divadla F. X. Šaldy Liberec. Snažil jsem se vytvořit výrazná hudební témata, ta látka je v podstatě pohádková a sluší jí v dobrém slova smyslu nekomplikovanost. Byla zde představa rodinného představení, tomu tedy odpovídá i zpracování písní, árií či baletních čísel.“

Ústředními hrdiny jsou tři sourozenci – děti, které přicházejí o rodiče a prchají z bezpečného světa lidí a vydávají se do neznáma hledat mámu a tátu. Svět lidí řídí lehce totalitně-populistický Starosta a jeho mocná Dáma. Děti procházejí bouří na hřebenech hor a objevují cizí světy dávných sousedů, čelí strachu, pochybám i nutkání vrátit se do bezpečí, nevzdávají se ale a jejich cesta za rodiči působí každým krokem a rozhodnutím změnu celého světa. Setkávají se s řadou zvláštních bytostí a odemykají mnohé zapovězené dveře, aby nakonec našly odpověď pro všechny trpící a zázračný lék na každou duši. K tomu, pro koho je hra určená, Kateřina Dušková dodává: „Jako se spojujeme my na jevišti, chceme, aby se spojili i diváci v hledišti. Naše inscenace je určena pro rodiny s dětmi, pro diváky ve věku od pěti do sto pěti let.“