Pražský filharmonický sbor zazářil ve Svatebních košilích

Antonín Dvořák se poprvé setkal s Erbenovou básnickou tvorbou v roce 1871, když pod názvem Sirotek zhudebnil Erbenovu baladu Sirotkovo lůžko. Po kantátě Svatební košile, na které pracoval mezi 26. květnem a 27. listopadem roku 1884, napsal ještě v roce 1896 čtyři symfonické básně podle balad z Erbenovy Kytice s názvy Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek. Anglický muzikolog Gerald Abraham tvrdí, že i Dvořákovy Legendy vznikly podle Erbenovy Kytice (verze pro čtyřruční klavír je z roku 1880, orchestrální verze pak vznikla v posledních měsících následujícího roku). Antonín Dvořák napsal celkem deset mešních, kantátových nebo oratorních děl. Svatebním košilím předcházel Hymnus Dědicové Bílé hory, Stabat Mater a Žalm 149 (k některým skladbám se později ještě vracel).

První provedení Svatebních košilí se konalo pod skladatelovou taktovkou 28. března 1885 v Plzni a hned v srpnu téhož roku byla skladba provedena na festivalu v anglickém Birminghamu. V díle vystupují tři sólové hlasy – Dívka (soprán), Umrlec (tenor) a Vypravěč (basbaryton), smíšený sbor a velký symfonický orchestr.

Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK hrál (na prvním koncertě, na který je psaná tato recenze) pod taktovkou svého šéfdirigenta Tomáše Braunera soustředěně, drobné nepřesnosti v průběhu této rozsáhlé skladby lze připsat na vrub jisté hráčské nervozity. Jako celek kantáta vyzněla krásně s řadou velmi působivých míst. O to se zasloužil dirigent koncertu, který svou taktovku držel pevně v ruce. Jeho jasná a přesná gesta bez jakékoliv vnější okázalosti a přirozená muzikalita byly všem účinkujícím oporou. Je s podivem, že o dirigenta, který rozumí zpěvákům a umí je doprovázet (má praxi v operních domech v Plzni a v Ostravě), Národní divadlo v Praze neprojevuje zájem. Orchestr pod jeho taktovkou zněl velmi měkce, což se prokázalo hned v úvodu skladby při nástupu smyčců, přičemž žesťům nechyběla potřebná údernost. V dirigentově pojetí byla od sebe jasně odlišena lyrická místa kantáty od dramatických, přičemž skladba gradovala ve svém závěru (tak je ostatně napsaná samotným skladatelem).

Vynikající výkon podal Pražský filharmonický sbor v nastudování sbormistra Lukáše Kozubíka, který je v tak výborné kondici jistě také díky systematické práci hlavního sbormistra Lukáše Vasilka. Neváhal bych jeho výkon označit za „hvězdu večera“. Sbor zpíval v širokém dynamickém spektru, naprosto intonačně čistě a navíc s perfektní výslovností (sboru bylo rozumět lépe než sólistům). Sbor zaujal hned v druhém hudebním čísle kantáty nástupem výborných tenoristů, kteří opravdu zpívali v předepsané pianissimo dynamice (dirigent Brauner je citlivě doprovázel tak, že tenoristé mohli tuto krajní dynamiku uplatnit), postupně se přidal dámský sbor i basisté. Takto pochvalně by se mohlo psát o jednotlivých číslech celé kantáty.

Angažovaní sólisté Kateřina Kněžíková, Aleš Briscein a Svatopluk Sem dnes patří k našim špičkovým operním pěvcům, kteří mají také zkušenosti s koncertním vystupováním. Spolu se sborem byl Vypravěčem děje Svatopluk Sem, který zaujal ve všech hudebních číslech se sborem. Kateřině Kněžíkové i Alešovi Brisceinovi se více dařilo v lyrických částech kantáty (možná měly být sólové party svěřeny dramatičtějším pěvcům). Například střední poloha sopránového partu nebyla pro Kateřinu Kněžíkovou příliš výhodná a její hlas byl překrýván orchestrem (ne vinou dirigenta). O to více potěšil její niterný zpěv v osmnáctém čísle kantáty „Maria Panno, při mně stůj“, v jehož poloze se její hlas mohl rozzářit. Byť Kateřina Kněžíková patří k těm pěvcům, kteří vždy vědí, co zpívají, výkon její i výkon všech sólistů mohl být hlubší a obsažnější.

Málokdy se v recenzích dočteme o úrovni tištěného programu. Studie o díle z pera Vojtěcha Meravého byla vyčerpávající, byť by si zasloužila lepší a přehlednější grafickou úpravu. Vzhledem k tomu, že sólistům nebylo vždy dobře rozumět, oceňuji, že v programu kromě medailonků účinkujících (bohužel chyběl medailonek sbormistra Lukáše Kozubíka) byl otištěn i text kantáty.

Antonín Dvořák: Svatební košile
27. dubna 2022, 19:30 hodin
Obecní dům

Program:
Antonín Dvořák: Svatební košile

Účinkující:
Kateřina Kněžíková – soprán
Aleš Briscein – tenor
Svatopluk Sem – basbaryton
Pražský filharmonický sbor
Lukáš Kozubík – sbormistr
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Tomáš Brauner – dirigent