Marie Kinsky: KoresponDance má v regionu velký potenciál

K jubilejnímu 10. ročníku festivalu KoresponDance jsme se s jeho ředitelkou Marií Kinsky vydali do nedávné minulosti, současnosti i budoucnosti. Festival je neodmyslitelně spjatý se Žďárem nad Sázavou, ale začíná v Praze. Jeho program tvoří pestrá směs současného tance, nového cirkusu a site specific projektů. Co jej během dekády existence formovalo a kam směřuje jeho dramaturgie dnes?
Marie Kinsky (foto archiv respondentky)

Letošní ročník festivalu KoresponDance bude jubilejní desátý, jak výročí oslavíte v dramaturgii?
V letošním roce si hrajeme s číslem 10! Na programu je 10 nových představení, která diváci v České republice budou mít možnost vidět poprvé. Uvedeme 10 filmů, které jsme produkovali na základě českých tanečních děl, připravujeme výstavu 2 X 10 fotografií a 10 plakátů festivalu. Návštěvníci festivalu se mohou těšit na vizuální retrospektivu!

Program festivalu je v letošním roce velmi pestrý a stejně jako na začátku festivalu propojí různé druhy pohybového umění v podobě zcela nečekaných tvarů. Nicméně tanec se opět stane nejvýraznějším elementem. Tímto se vracíme ke kořenům našeho festivalu. Nezapomínáme ani na naše dlouhodobé vztahy a spolupráci s místním publikem jak v Praze, tak i na Vysočině. Letošní ročník představí pět umělecko-komunitních projektů. Festival nezapomíná ani na děti, které se zhostily zodpovědnosti vytvořit pro festival dvě představení ve spolupráci s profesionálními umělci.

Festival KoresponDance si i nadále ponechává svou výjimečnost spočívající v hostování představení „in situ“ anebo „site specific“. Kromě již tradičních míst jako je areál Zámku Žďár, veřejná prostranství, příroda poblíž vody se letos některá představení odehrají ve dvou industriálních prostorech (Prakab v Praze a Tokoz ve Žďáře).

Kdybyste měla zhodnotit prvních deset let festivalu třemi slovy, jaká by to byla a proč?
Krásná dobrodružství, nečekaná setkání s umělci a lidmi z publika. Jsem velice ráda, že máme festival KoresponDance ve Žďáře nad Sázavou. Věřím, že naše práce má obrovský smysl, že výsledky naší práce mají pozitivní dopad a přinášejí radost do života místních obyvatel. A nejen v létě! Žďár díky festivalu zkrátka žije tancem!

Andrea Salusrti (foto Milan Szypura)

Který ročník byl nejtěžší? Říkala jste si někdy, že další už neuděláte?
Každý ročník festivalu má své vlastní problémy, ať už je to z hlediska finančního, týmového, dramaturgického nebo logistického. Někdy musíme čelit nepříznivému počasí, které je pochopitelně velmi důležitým aspektem festivalu, protože se odehrává in situ a venku. Například v roce 2019 jsme byli nuceni z důvodu silných bouřek přesunout celý festival do vnitřních prostor. Měli jsme pouhých 48 hodin na to, abychom veškerou už nainstalovanou techniku přesunuli z venkovního areálu Zámku na žďárský zimní stadion. Podotýkám, že se jednalo o techniku z pěti různých divadel. Tato neočekávaná situace vyvolala velkou vlnu solidarity a město Žďár nám tehdy hodně pomohlo s organizací a informováním veřejnosti v souvislosti s touto náhlou změnou místa konání festivalu. Místní zahradnictví se postaralo o výzdobu sportovní haly, tak aby se diváci cítili i v neobvyklém prostředí příjemně. Atmosféra byla naprosto úžasná a jedinečná.

Když nakonec všechno dobře dopadne a jsou spokojeni umělci i publikum, pak jsme spokojeni i my organizátoři festivalu a máme skvělý pocit z dobře odvedené práce.  A to je ten důvod proč to všechno děláme.

Uplynulé dva festivaly, 2020 a 2021, byly oba velmi ovlivněné pandemií. Vrací se letos dramaturgie do starých kolejí?
Letos můžeme konečně opět po dlouhé době plánovat velké představení pro velké publikum. To je hlavní rozdíl ve srovnání s uplynulými dvěma ročníky festivalu. Uvádíme například představení s názvem OMMA, které vytvořil světově známý choreograf Josef Nadj, a v němž osm afrických tanečníků z osmi různých afrických zemí vzájemně konfrontuje své kulturní rozdíly, způsob komunikace atd. Jsem velice šťastná, že festival KoresponDance letos opět přesáhne hranice kontinentů a všichni tak můžeme prostřednictvím tance objevovat a poznávat jiné kultury a rozdíly mezi nimi.

Nicméně nebudou chybět ani intimní představení prezentovaná v neobvyklých prostorách. Ráda bych zmínila například křehké taneční sólo, které předvede Maria Nurmela z Finska ve středověkém sklepě, avšak s výrazně industriálním světelným designem za použití neonového světla.

Jsou nějaké faktory, které do programu či organizace přinesly pandemické restrikce a které se ukázaly jako funkční do budoucna?
Díky pandemii začali jsme produkovat filmy a spolupracovat s filmovými festivaly. Jedná se hlavně o spolupráci s R.E.D International Film Festival (RIFF) v Norsku nebo festival Praze. Ted‘ můžeme nabídnout program plný úžasných filmů, které i letos určitě stojí za zhlédnutí. Bude jich dvacet z deseti různých zemí.

Pandemie nás také naučila využívat k naší práci online prostředí a nyní už víme, že na přípravné fázi a první kreativní etapě projektů je možno pracovat online. Tímto způsobem vznikal projekt ve spolupráci s izraelskou choreografkou Galit Liss. Prostřednictvím virtuálních a osobních setkání jsme dokázali vytvořit komplexní projekt. Skvělé je, že toto zvládnou lidé, kteří mají šedesát let i více. Před pandemií by nás něco takového pravděpodobně ani nenapadlo.

zkouška s Galit Liss ve Žďáru nad Sázavou (foto Alena Češková)

KoresponDance měl v posledních letech podtitul „festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu“, platí to i pro desátý ročník? Kladete na některou z těch složek důraz?
Od počátku KoresponDance se snažíme skloubit tři různé aspekty pohybového umění. Emblematickým představením našeho festivalu je Něžný Bagr, duet mezi tanečníkem a bagrem za doprovodu hudby z komické opery Růžový kavalír od německého skladatele Richarda Strausse v interpretaci sopranistky Maria Callas. A co bylo emocionálně nejsilnější byl bagr. Dominique Boivin je jeho choreografem a umí být také kouzelníkem. A to stále zůstává. Tento projekt a tento způsob práce je DNA našeho festivalu.

V některém ročníku festivalu dostává více prostoru Nový cirkus, jindy více tanec, ale stále se jedná o pohybové umění. Zveme umělce, kteří mají současný performativní styl a kteří jako tanečníci používají širokou škálu pohybové citlivosti. Každý rok se snažím objevit nový žánr, který potom případně zůstane, jako třeba hip hop anebo dvě letošní skvělá představení. Jedno je na rozhraní tance a hudby, step dance jako součást jazzového orchestru. Druhé představení, od italského umělce Andrea Salustri, s názvem Materia je velmi inspirativní a kombinuje pohybové divadlo s iluzí. Nechává tančit a zkoumá možnosti jednoho materiálu – bílého polystyrenu, který díky proudu vzduchu ožívá a vypráví různé příběhy plné poezie

James Batchelor (foto Lorna Sim)

Program bude mít dvě dramaturgické osy: továrna v pohybu a voda. Co to přesně znamená, jak se to promítne v uváděných představeních?
Letos jsme pozornost zaměřili na dvě témata, která se týkají životního prostředí, a která se vzájemně doplňují. Dávají nám možnost podporovat rozmanitost našeho myšlení.   

Prvním tématem je průmysl. Snaží se obohatit naše vnímání a nabízí zcela jiný pohled na funkčnost, druh práce, pracovní prostředí a hodnoty, které jsou v něm skryty. Umění disponuje velmi hlubokým úhlem pohledu. Spolupracujeme se dvěma firmami, jedna z nich je v Praze, druhá ve Žďáře nad Sázavou. Jedná se o společnost Prakab Pražská kabelovna, s.r.o. vyrábějící kabely, která je vynikajícím prostředím pro hostování Nového cirkusu, a druhou je akciová společnost Tokoz, která vyrábí zámky a zároveň se nachází v blízkosti Zámku Žďár…

Diváci budou mít možnost zhlédnout představení, která jsou inspirována pracovním pohybovým slovníkem a do tvorby představení jsou zapojeni i zaměstnanci těchto firem. První krok tímto směrem jsme udělali v září a tehdy jsme si uvědomili, že zaměstnanci se mohou stát skvělými a plnohodnotnými účinkujícími, kteří vnesou do představení svůj humor a talent. Zároveň po této zkušenosti, získají jiný pohled a jiný vztah nejenom k jejich práci a firmě, ale také k tanci. Představení umožňuje, aby se umělci, zaměstnanci a publikum vzájemně lépe pochopili a uvědomili si co pro nás znamená náš současný život v industriálním světě.

Druhým tématem, které budeme prezentovat u žďárského rybníku je „Voda“. Nabídneme představení ve vodě, s vodou anebo kde voda právě chybí. Jedná se o důležité téma krajiny, ve které je voda základní podmínkou života člověka a přírody, a současně je symbolickým, estetickým i filozofickým elementem.

Téma vody se odráží nejen v samotných představeních, ale také při rozvíjení kreativity dětí během uměleckého tábora, objevuje se i ve filmech. Musím říci, že je velmi inspirativním tématem pro umělce a vzniklo tak nádherné taneční video!

Škola tančí (foto Eva Papanková)

Další významnou charakteristikou festivalu je to, že velkou část programu uvádíte ve formě site-specific. Jak taková forma už hotového představení vzniká?
Je nutno rozlišovat mezi tím co je představení „in situ“ a co je opravdu „site specific“. In situ je už hotové představení, které se přizpůsobí danému prostoru kde bude uvedeno. Tento typ představení je součástí hlavního programu festivalu. Představení „site specific“ je vytvořeno speciálně pro daný prostor a konkrétní lidi.  V letošním roce produkujeme pět premiér, které využívají nejen potenciál daného prostoru, ale jsou inspirovány také lidmi a celou komunitou která tento prostor používá a žije v něm. Za naši důležitou misi považujeme ukázat lidem, aby se díky umění dokázali podívat na své známé prostředí z jiné perspektivy a aby si zároveň uvědomili, že umění je pro každého – bez věkové nebo sociální hranice. Site specific projekty nám umožňují, aby umění mohlo lépe plnit svou roli ve společnosti, i když tanec v tradičním prostředí divadla má samozřejmě stále svou nezastupitelnou roli.

KoresponDance se tradičně pyšní velkým počtem hostů ze zahraničí, koho diváci uvidí letos?
Letos jsme do programu festivalu zařadili skupiny z jedenácti zemí s tím že představení Josefa Nadj, prezentuje osm různých afrických kultur. Máme velkou radost, že můžeme zase prezentovat umění bez ohledu na hranice kontinentů. Vím, že žďárské publikum se už těší na možnost nejenom zhlédnout jednotlivá představeni, ale stejně tak se těší na příležitost setkat se s umělci z Afriky, z Austrálie, z Izraele či České republiky během workshopů.

Na KoresponDance by měly opět vystoupit i seniorky z Vysočiny. V jakém představení je uvidíme tentokrát?
Loni a předloni byly naše odvážné dámy součástí našeho týmu jako uvaděčky, a letos společně s izraelskou choreografkou Galit Liss připravují představení, které se opírá o jejich vlastní příběhy. Myšlenkou tohoto projektu je vytvoření příběhu o ženách z Vysočiny, tak jak je vnímán izraelskýma očima. Je to hodně intimní dílo a vidět naše dámy při zkouškách je úžasný zážitek, vyzařují klid, energii a světlo.

Omma (foto Sophie Carles)

Snad od počátku je součástí programu místní pěvecký sbor Žďáráček, do jakého projektu budou děti zapojeny?
Letos se uskuteční projekt pod vedením francouzského choreografa Yana Raballanda. Projekt propojuje hip hop se současným tancem, hudbou a se zpěvem sboristů nejen ze Žďáru, ale také z Rakouska. Roli hudebního nástroje v tomto projektu hraje architektura Zámku, která je zároveň zdrojem inspirace. Velice nás těší, že i v letošním jubilejním 10. ročníku festivalu, a to už po desáté, máme možnost spolupracovat s místními mladými sboristy, kteří mají naprosto profesionální přístup k přípravě představeni. Jsou naprosto úžasní.

KoresponDance je jednou z mála akcí současného tance, která se odehrává v regionu, jak se daří oslovovat místní publikum?
Od samého počátku to bylo naše místo. Pořádat festival KoresponDance v místě kde současný tanec není známým pojmem byla, jak se říká, sázka do loterie. Uvědomili jsme si, že nejenom reklama dokáže oslovit širokou veřejnost, aby si lidé uvědomili, že současný tanec je i pro ně a stojí za to se na tanec podívat. Publikum oslovujeme prostřednictvím projektů, které se snaží aktivně zapojit publikum do vytváření uměleckého díla. Dalším způsobem, jak zvýšit povědomí veřejnosti o současném tanci, je naše celoroční práce s dětmi. Právě děti jsou ambasadory tance a festivalu a žijí tancem nejen v době kdy probíhá festival.

Velmi mile nás překvapil zájem diváků. Chtějí se dozvědět o tanci více a už se vytvořila skupina lidí, kteří se začínají v našem oboru dobře orientovat. Kromě samotného zážitku a zkušenosti s představením a účasti na workshopech, hrají velkou roli také moderované diskuse s umělci pořádané po skončení představení, kdy ne všichni diváci hned odchází, a naopak polovina publika zůstává. Anebo diskuse na závěr rezidencí, které na Zámku pořádáme po celý rok.

Každý rok pořádáme představení na veřejných prostranstvích uprostřed města. Takže slovo současný tanec se už stalo ve Žďáře známým pojmem! Naše práce nikdy nekončí a potřebujeme dalších 10 let!

Festival je koncipován jako událost pro celou rodinu, jak na dosti specifické scéně současného tance vyhledáváte tituly, které jsou pro rodinné návštěvníky vhodné?
Nemáme program určený speciálně pro děti. Myslím, že se hodně podceňuje schopnost dětí být vnímavým publikem. Děti mají svůj vlastní jedinečný přístup a jsou hodně citlivé. Snažíme se tedy pouze vybírat tematicky otevřená představeni, která jsou vhodná pro každého. A pokud chceme získat zpětnou vazbu a ujistit se, že naše volba byla správná, stačí se podívat na děti, které na trávníku v zámeckém areálu kopírují ta nejabstraktnější představení, která probudila jejich úžasnou dětskou představivost.

Streets of Žďár (foto Dáša Kubíková)

Jaký je podíl návštěvnosti z regionu a mimo region? Jezdí na festival publikum z metropolí?
Naší strategií není zvát početné publikum z metropolí a ze zahraničí. Samozřejmě velice rádi přivítáme kulturní a profesionální publikum z Prahy, Brna atd., ale 80 procent publika je z Vysočiny. Naším záměrem je vytvořit kvalitní mezinárodní program na profesionální úrovni, a to především pro místní lidi. Jsou to vnímaví a citliví lidé, kteří mají touhu vidět tanec a dozvědět se o něm něco více. Víme, že naši hosté ze zahraničí tento fakt velmi oceňují a festival díky tomu získává jedinečnou a zvláštní atmosféru,

Jakou návštěvnost letos očekáváte?
Potěší nás, pokud se návštěvnost vrátí alespoň na úroveň z roku 2019, který byl opravdu dobrý. Doufejme, že v lidech pořád zůstala zvědavost a touha navštívit kulturní událost!

Marie Kinsky Muzeu nové generace ve Žďáru nad Sázavou (foto archiv respondentky)

Nedávno byla rozvířena velmi emotivní veřejná debata okolo rozdělení financí v dotačním okruhu velké festivaly, kam spadá i KoresponDance, sdílíte rozčarování nad vyhlášenými výsledky?
Konfrontace názorů a řešení této situace není jednoduché. Na jedné straně je třeba zvážit jaké aspekty je možné používat jako nástroj pro racionální hodnocení projektů, a na druhé straně existuje hodnocení z matematického hlediska, které se snaží být objektivní. Nicméně objektivní hodnocení není úplně snadné.

Avšak strategie hodnoceni na toto nebyla připravená a zapomnělo se na některé důležité faktory jako například na kontinuitu. Objektivní hodnocení není vůbec jednoduché.

Je nutno také podotknout, že i když Ministerstvo kultury navýšilo částku určenou na performativní umění, zároveň se přihlásilo i více žadatelů, kteří neváhali požádat si o vysoké sumy peněz. Organizacím bylo přiděleno méně peněz než loni, což má negativní dopad na dodržováni kvality programy a udržení týmu.

Dalším problémem v letošním roce byla skutečnost, že státní rozpočet a tím pádem i rozpočet na kulturu byl schválen velmi pozdě. Několik festivalů proběhlo dokonce dříve, než byly známy výsledky nebo začaly už tři týdny po vyhlášení výsledků grantů. Velké tradiční festivaly mají obrovské finanční problémy. Tento stav je nutno řešit nejen systémově, ale také s ohledem na jednotlivé konkrétní situace.

Zmíněný stav ohledně přidělování dotací vytváří nepříjemnou atmosféru v našem oboru, ale nejhorší na celé situaci je, že lidé z Ministerstva kultury dělali vše pro to, aby našemu oboru co nejvíce pomohli. Zkrátka je to pro všechny těžká situace.

Bollwerk – Cheilopoulou (foto archiv festivalu)

Jak podporuje festival město Žďár nad Sázavou a kraj Vysočina?
Město Žďár nad Sázavou i Kraj Vysočina pomáhají v rámci v současnosti nastavených podmínek, které byly nastaveny buď pro příspěvkové organizace, což my nejsme, anebo pro zájmové kroužky. Obojí je důležité, ale podmínky nejsou koncipovány pro spolupráci s nezřizované organizacemi i když poskytují veřejnou službu pro každého.

Jaká je vize KoresponDance do další dekády?
KoresponDance má v regionu velký potenciál. Chceme i nadále zachovat lidský rozměr festivalu. Naší ambicí je více spolupracovat s místními příspěvkovými organizacemi a rozšířit náš program nejen ve Žďáře, ale také do dalších měst v regionu. KoresponDance a Zámek Žďár jsou také jedním ze základních pilířů rozvoje kreativity v regionu. A nejde pouze o prezentaci světového umění v regionu. Máme také záměr postupně rozšířit aktivity KoresponDance během celého roku. To už se nám podařilo v rámci aktivit pro děti a seniory, ale jsou zde další etapy, které chceme absolvovat. Všechno má svůj čas. Ale touha a idea už existuje!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


3.3 4 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments