Louskáček – Vánoční koleda: poselství o možnosti lidské proměny

Nová vánoční baletní inscenace Národního divadla moravskoslezského Louskáček – Vánoční koleda v sobě spojuje hned dva pohádkové příběhy významných literátů 19. století – Němce E. T. A. Hoffmanna Louskáček a Myší krála Angličana Charlese Dickense Vánoční koleda. Maďarský choreograf a bývalý umělecký šéf düsseldorfské Německé opery na Rýně Yuri Vàmos vnesl do původního nepříliš komplikovaného libreta Ivana Vsevoložského Dickensovské hlubší zamyšlení nad významem a symbolikou Vánoc. Vàmos je znám svým osobitým přístupem ke klasickým baletním dílům. Ve svých inscenacích se snaží tyto „muzeální kousky“ oživit, přidat na dramatičnosti, lidskosti a obohatit klasický akademický slovník. Svého Louskáčka uvedl poprvé v r. 1988 na scéně Bádenského státního divadla v Karlsruhe.

První dějství baletu přivádí diváka do anglicky starosvětského Londýna 19. století s atmosférou předvánočního zimního podvečera. Malé náměstíčko ožívá spoustou charakteristických postaviček s vlastním příběhem. Řezníci nabízejí vánoční krůtu, prodavačka kaštany, pekaři své pečivo. Jevištěm se proženou chlapci na historickém kole a svou vojenskou sehranost a disciplínu předvedou typičtí londýnští gardisté (Bobbies) ve vysokých černých kožešinových čepicích. Ve svém krámku na náměstí prodavač loutek nabízí louskáček na ořechy v podobě modrého panáčka jako dětskou hračku. Všichni si užívají vánoční čas. Sváteční idylu narušuje pouze zapšklý lakomý lichvář Scrooge. Jeho se všeobecné veselí netýká. Zajímá ho jen vymáhání dluhů. Nemá rád Vánoce a nemá rád lidi.

Vàmos rozjíždí úvod baletu ve velkém tempu. Přesně pohybově charakterizuje jednotlivé postavy, dává vyniknout i obtížným klasickým prvkům, a hlavně ukazuje radost a sounáležitost všech zúčastněných ve srozumitelných a vtipných tanečně pantomimických scénách. Ústřední postavou baletu není oživlý Louskáček, ale skrblík Scrooge. V interpretaci Lukase Zuschlaga, předního sólisty baletního souboru v Lublani, dostává role dominanci již jeho výškou a schopností herecké a taneční proměny. Když nakonec vyhodí z práce i svého účetního Boba Cratchita a následně rozbije Klárce loutku Louskáčka, cítíme, že takhle to dál nejde. Něco se musí stát. Když pak ve svém dome Scrooge usne, zdá se mu divoký sen. Obklopuje ho rej duchů a lakomec se začíná bát. Pekelná scéna je dynamická a gradující hlavně díky postavě excentrického Ďábla v podání Francesca Fasana.

Výrazně technicky vybavený a rychlý tanečník kreslí svou postavu jako úlisného, všemi obdivovaného a do sebe zamilovaného čerta, který dokáže být strašidelný, ale i vlídný. Už chce odvést starého lichváře do pekla, když v tom zasáhne vyšší moc v podobě kouzelné Víly Vánoc. Ariana Marchiori v této roli dokáže být nositelkou lásky, příjemnou a usměvavou průvodkyní romantické části bílého baletu. Scrooge dostává možnost se polepšit. Opraví Klárce rozbitou hračku, ze které se stane kouzelný Princ. Slavný tanec vloček považovaný za předchůdce symfonizace tance v baletu začíná u Vàmose prostou koulovačkou a mezi sněhovými vločkami a v bílých třpytivých kostýmech se objeví i bruslící páry. Jiskřivou Čajkovského hudbu doplňuje i živý dívčí pěvecký sbor.

Druhé dějství baletu je u většiny inscenací Louskáčka neseno v duchu divertissementových tanečních vstupů roztančených sladkostí či tanců různých národů vrcholících v akademicky náročném pas de deux Klárky a Prince. I s tímto oříškem si Vàmos dokázal zajímavě poradit. Napravený Scrooge obdarovává malé sirotky vánočními dárky, hraje si s nimi, tančí a je jim správným „parťákem“. Tanec dětí překvapí svou pravdivostí, přirozeností a spontaneitou. Mezi dárky jsou i hračky tančící charakterní tance předepsané v partituře. Dočkáme se i slavného Květinového valčíku v čistém sborovém provedení.

Vrcholem akademické virtuozity je slavné grand pas de deux Klárky a Louskáčka – Prince v interpretaci Eleonory Ancony a Reie Masatomiho. Je velmi technicky náročné, obsahující dynamické velké skoky, rotační techniku, a především množství vysokých zvedaných figur. Oba tanečníci disponují precizní klasickou baletní technikou, ale přece jen zde byly okamžiky, které by se daly vylepšit. Rei Masatomi je tanečníkem menšího vzrůstu s omezeným výrazovým rejstříkem. Přesvědčivěji působí Eleonora Ancona, která zaujme již v první části baletu svěžím dojmem. Před velkými zvedačkami ale na tanečnících bylo vidět dlouhou přípravu a intenzivní soustředění, díky němuž ztráceli samozřejmost a lehkost provedení.

V závěru baletu se Vàmos vrací s polepšeným hrdinou do londýnských ulic. Chytře odhaluje jednotlivé tanečníky, kteří se v baletu představili v řadě různých rolí, pomocí krátkých charakteristických pohybových sekvencí. Stejně jako Vàmosova přirozená a nevyumělkovaná choreografie, působí i výtvarná stránka večera. Jak Daniel Dvořák jako realizátor scény, tak Roman Šolc jako kostýmní výtvarník vnesli do baletu jednoduchost bez zbytečné zdobnosti, ale s přesnou dávkou magické barevnosti a čistoty.

Vedle pražského Národního divadla má tedy už i Ostrava slavného Vàmosova Louskáčka. Představení díky propojení původního libreta s Dickensovým příběhem získalo na dramatičnosti. Má neuvěřitelný spád, je nabité pohybem a ani chvíli nenastane prostor pro zívnutí. Z hlediska režijního i choreografického je propracované do sebemenšího detailu. Přináší pohádkovou atmosféru, radostnou pohodu a dokazuje i velkou sehranost a spontaneitu celého baletního souboru. Souznění nového příběhu funguje i s kompletní partiturou Čajkovského hudby, do které choreograf zasáhl minimálně jen změnou pořadí některých částí. Inscenace je krásným vánočním dárkem, který v sobě nese hluboké poselství o možnosti lidské proměny, síle Vánoc a jejich schopnosti sbližovat lidi mezi sebou. Divadlo Antonína Dvořáka bylo i při této repríze téměř vyprodané a tanečníci byli odměněni dlouhým potleskem ve stoje.

Louskáček – Vánoční koleda
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Choreografie: Youri Vàmos
Nastudování: Joyce Cuoco, Youri Vámos, Alexey Afanasiev
Asistent choreografa: Gianvito Attimonelli
Hudební nastudování: Adam Sedlický
Dirigent: Jiří Habart
Realizace scény: Daniel Dvořák
Kostýmy: Roman Šolc
Světelný design: Klaus Gunter Garditz

Tanečníci:
Starý lichvář Scrouge: Lukas Zuschlag
Klára Cratchitová/Klára ve snu: Eleonora Ancona
Princ: Rei Masatomi
Bob Cratchit/Ďábel: Francesco Fasano
Paní Cratchitová/Víla Vánoc: Ariana Marchiori
Španěl: Solieh Samudio
Španělky: Fiamma Balzano, Aurora Donadids, Anna Knollová, Yu Matsumoto
Rusové: Francesco Fasano, Mario Sobrino
Číňanka: Rita Pires
Kolombína: Giulia Del Grande
Harlekýni: Bernardo Costa, Pierluca Grieco, Mark Griffiths, Andrea Podda
Indický tanec: Laura Moreno Gasulla, Barnaby Packham
Valčík – sólo: Ida Frau, Giavenni Messeri, Beatriz Fernandez Moreno, Mario Sobrino

Premiéra: 10. listopadu 2022, Divadlo Antonína Dvořáka, Ostrava
Psáno z reprízy 26. listopadu 2022.