Christian Knűsel: Dirigent má především spojovat lidi

První otázka, kterou na vás mám, je trochu komplikovaná. Jak se z člověka, který nejprve hraje na trubku, poté se rozhodne studovat medicínu a nakonec vystuduje filozofii a muzikologii, stane dirigent?
Myslím, že to všechno spolu určitým způsobem souvisí. Když jsem začínal jako instrumentalista, vždycky mě zajímal větší obraz toho, co a jakým způsobem hrát. Už v té době jsem přemýšlel jako dirigent. Pak jsem se musel vzdát svého nástroje ze zdravotních důvodů a nastala otázka, co mám dělat dál. Rozhodl jsem se studovat filozofii a muzikologii s dirigováním zároveň, abych měl pohled z obou stran, z praktické i filozofické stránky. Podle mě je dirigování hlavně objevování toho, co nám chce hudba říct, a umění přenášet to na hudebníky.

Vzešel tedy váš impuls k dirigování z toho, že jste chtěl umět v hudbě číst mezi řádky?
Ano, to je dobrý způsob, jak to popsat, souhlasím.

Byly za vaším rozhodnutím i nějaké další vlivy?
Určitě můj otec, který byl hudebník a skladatel, takže to na mě působilo. Jeho profese ho stejně jako mě často vedla na dlouhá turné mimo domov. Začátky byly zajímavé, chtěl jsem studovat dva obory, ale ve škole to nechtěli akceptovat. Oba obory byly prezenční a musel jsem kvůli tomu podepsat dopis, že souhlasím s tím, že nebudu mít žádné prázdniny. Jen dva týdny ročně.

To je hodně velká nálož povinností. Jak na tohle období zpětně vzpomínáte?
No, bylo to těžké. Při studiu jsem zároveň pracoval a vychovával tři malé děti.

Jak jste to zvládal? To si nedovedu představit.
Sám nevím. Bylo to intenzivní, ale hodně mi to dalo. Manželka mě od začátku podporovala. Je herečka, ale v té době pro ni nebylo možné se herectví věnovat. Když pracujete jako herec, nejde to na částečný úvazek. Každý projekt vyžaduje zapojení na sto procent, takže v té době od herectví odstoupila. Museli jsme společně hledat cesty.

Zní to jako náročné období, ale máte úsměv na tváři, takže se zdá, že vše dobře dopadlo. Co pro vás bylo největší výzvou při přechodu z hráče na dirigenta?
Myslím, že nejtěžší na dirigování je to, že na jedné straně si tvoříte vizi a hledáte, o čem skladba je. A na druhé straně se snažíte lidi spojit s hudbou. Když jste dirigent, chcete hudbou opravdu něčeho dosáhnout. Zvláště v dnešní době je důležité vědět, že hudba může sloužit k propojení různých lidí, dokonce i různých společností. Myslím, že jde o to lidi spojovat a zároveň je posouvat. Dávat jim prostor a pracovat s nimi, ne proti nim.

Je to tedy pro vás o motivaci hráčů k tomu, aby se snažili a dosáhli dokonalosti?
Ano, ale já dávám přednost termínu znamenitost. Dokonalost může být příjemný výsledek, ale není to cíl sám o sobě, to je něco víc. Znamenitost je, když se věci dějí samovolně a všichni společně zníme jako jeden nástroj. Součástí toho je, že hudba je dynamická a plyne v daném okamžiku. Je důležité nesnažit se hrát hudbu, která byla napsána před 150 lety, ale hudbu, která je živá a děje se v současnosti. Může to znít jako maličkost, ale když se to stane, je to obrovský rozdíl.

Když už jsme u těch současných hudebních zážitků, jak jste se stal hlavním hostujícím dirigentem Moravské filharmonie?
Nejprve mě oslovila agentura, protože hledali nového šéfdirigenta, ale ten byl zvolen ještě před mým příchodem. Kromě šéfdirigenta ale chtěli i někoho, s kým by mohli pravidelně spolupracovat, a já jsem byl rád, že si vybrali právě mě.

Jaké byly začátky s Moravskou filharmonií?
První týden byl docela rozdílný oproti mým předchozím zkušenostem. Přístup k hudbě je zde z kulturního hlediska jiný a liší se i způsob provádění klasického repertoáru. Mám pocit, že je to tu v něčem přísnější a trochu závažnější. Stálo mě hodně energie to změnit, ale na konci prvního týdne všechno dopadlo dobře a byl jsem moc rád, že jsme mohli pokračovat ve spolupráci.

Je nějaká oblast klasické hudby, která je pro vás zajímavější než ostatní?
No, myslím si, že je důležité znát dobře celý klasický repertoár, který tvoří základ pro hudební tvorby. Od něj vycházejí všechny romantické tendence a můžete tak rovněž pozorovat, jak se hudba vyvíjí. To je jeden z důvodů, proč jsem chtěl studovat muzikologii. Nechci se však specializovat na jedno období. Myslím, že je dobré mít různé zkušenosti, které vám také pomohou, když se k jednomu repertoáru vrátíte. Můžete ho pak vidět jinýma očima.

Když se vrátíme o kousek zpátky, je nějaká zkušenost z doby, kterou jste strávil s Moravskou filharmonií, která vás změnila?
Myslím, že mě ovlivnily hlavně psychologické záležitosti, třeba to, jak pracovat s lidmi. Je to pro mě trochu jiné, než když pracuji se svým orchestrem ve Švýcarsku. Pokaždé hodně záleží na kultuře a osobnosti daného souboru. Musel jsem se tomu přizpůsobit.

Jak byste popsal soubor, se kterým zde pracujete?
No, když to srovnám například se svým orchestrem, tak je to spíš taková hodně velká loď, která má setrvačnost. Na tom není nic špatného, ale chce to hodně energie a práce, aby se dal změnit směr. Jsou tu ale také rozdílné podmínky a okolnosti. Hraje s námi hodně mladých lidí, kteří teprve před pár lety dokončili školu. Teď se připravujeme na nadcházející turné.

Když už mluvíme o turné ve Švýcarsku, těšíte se na něj?
Ano, myslím si, že je skvělé, že se koná a že se nám ho podařilo zorganizovat. Když jsem sem přijel, velmi mě překvapilo, že jsou Luzern a Olomouc partnerskými městy. Luzern má mnoho různých partnerů, ale mezi těmito dvěma městy chyběly vazby, což vedlo k tomu, že uvažovali o ukončení partnerství. A tehdy jsem si řekl, že je vhodná chvíle ho znovu oživit a vybudovat nějaké mosty, které by se mohly v budoucnu hodit.

Takže cílem je posílit vztah mezi oběma městy?
Ano, už dříve byla propojena v rámci partnerství. Ale tehdy, jak jsem řekl, to nebylo tak silné. A další důvod je, že je žádoucí, aby se orchestr mohl prezentovat, aby měl nějaký cíl a mohl cestovat. Je to náročné, ale lidi to stmeluje.

Je pro vás v programech nějaký podnět, který vás zvláště zaujal?
Oba programy jsou pěkné. Myslím, že zahrnout Čajkovského hudbu byl velmi dobrý nápad. Lidé někdy považují jeho hudbu za klišé, ale přitom v sobě má všechno. Je v ní život a osudovost. Čajkovskij měl náročný život a to všechno v jeho hudbě najdete. Musíte se však snažit prožít to, co hrajete, a pak je to velmi přirozené a zároveň velmi působivé. V jeho hudbě je spousta krásných okamžiků. Je to tak trochu záhada, že dokázal složit tolik vzácných skladeb a každá z nich je jako diamant.

A co ten druhý program?
Jeho součástí je Dvořákova Osmá symfonie. Dvořákovo dílo je také samozřejmě velmi ceněné a myslím si, že Češi jako národ mohou být velmi hrdí na to, že mají tolik talentovaných dirigentů a skladatelů, protože to opravdu není běžná záležitost. U Dvořáka je každý motiv velmi přirozený. Kdybyste poskládali dohromady i některé z jeho nedokončených myšlenek, mohla by z toho vzniknout symfonie.

Před chvílí jsem navštívila vaši zkoušku s orchestrem a zajímalo by mě, kolik času obvykle věnujete zkoušení před velkým koncertem nebo turné.
Obvykle máme dva až tři dny zkoušení. Záleží na situaci. Tentokrát jsme měli tři dny a právě teď zbývají dva dny zkoušení. Zítra se budou dolaďovat detaily a pak už to dáme celé dohromady.

Jelikož je Luzern vaším rodným městem, dorazí i vaše rodina?
Doufám, že ano. Mému nejmladšímu chlapci je nyní pět let. Možná to pro něj bude trochu pozdní hodina, ale mělo by to vyjít. On Čajkovského miluje. Když jsem naposledy hrál overturu Romea a Julie před dvěma lety, jeho to natolik zaujalo, že si vzal doma nádobí, aby si část s činely sám přehrál. Takhle vyhrával několik dní dokud mu manželka nezabalila poklice do látky, aby zachránila naše uši.

To zní jako zábavná podívaná. Je ještě něco, co se týká turné, o co byste se chtěl podělit?
No, těším se na turné a také na rozhovor s představiteli obou měst. Ve čtvrtek budeme mít společnou večeři se zastupitelstvem z Luzernu a z Olomouce. Myslím si, že je to dobrá příležitost k vzájemnému poznání a navázání osobnějších kontaktů, ze kterých se pak může něco vyvinout.

Zdá se mi, že vy sám jako člověk jste jedním z mostů mezi městy. To vy přivádíte velký český orchestr do vašeho rodného města a pomáháte posilovat vztahy.
To je přece práce dirigenta, ne? Spojovat lidi.