Výjimečný koncert orchestru FOK: Jímavý a inspirativní Felix Klieser

První únorový koncert Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK přinesl skladby Antonína Dvořáka a Koncert č. 1 pro lesní roh a orchestr od Richarda Strausse. Za dirigentský pult se postavil šéfdirigent orchestru Tomáš Brauner. Sólistou večera se stal německý instrumentalista Felix Klieser, hráč, který nemá ruce a svůj nástroj ovládá levou nohou. Brilantní hra tohoto umělce spolu s provedením první věty Dvořákovy Symfonie č. 7 přinesly výjimečné okamžiky, které zcela převyšují běžné posluchačské zážitky z elitních pražských profesionálních orchestrálních koncertů. Publikum Smetanovy síně Obecního domu dlouho nadšeně aplaudovalo všem účinkujícím.
Felix Klieser, 8. února 2023 (zdroj Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, foto Petr Dyrc)
Felix Klieser, 8. února 2023 (zdroj Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, foto Petr Dyrc)

Koncert zahájily Symfonické variace op. 78 Antonína Dvořáka z roku 1877. Vysoké opusové číslo 78 dal skladbě vydavatel Simrock, aby zvýšil prodejní atraktivitu její partitury, ve skutečnosti však jde o op. 40. Skladba přináší poutavou, spíše komorně laděnou hudbu šestatřicetiletého skladatele, ve které hudební řeč překvapivě nenavazuje na českou či moravskou lidovou píseň, ale nese se v duchu brahmsovské klasko-romantické syntézy. Za téma k variacím si autor vybral stěžejní část své skladby Huslař pro mužský sbor a capella na báseň Adolfa Heyduka, který vznikl nedlouho před Variacemi. Obsahem textu je vykreslení pocitu štěstí lidového hudce jako nositele prostého zrcadla života a svobody člověka.

Dvořákovy Symfonické variace vykazují větší počet charakteristických vlastností typu takzvaných ornamentálních variací, které relativně zachovávají původní formu a harmonii tématu, a přinášejí jeho různé stylizační a instrumentační modifikace. Výhodou tohoto variačního postupu je moment, kdy se v tématu objeví výrazný harmonický nápad, a ten se v jednotlivých variantách stále opakuje. Jeho posluchačský efekt je tak mnohonásobně zúročen. Nevýhodou naopak je případ, kdy se takto zpracovává krátké uzavřené téma. To je v následujících obměnách též velmi rychle uzavíráno, a skladba tedy obsahuje mnoho „konců“ bez jejich hierarchizace. Potom musí interpret spojovat více variací do sérií, a tvořit širší homogenní plochy.

Felix Klieser, 8. února 2023 (zdroj Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, foto Petr Dyrc)
Felix Klieser, 8. února 2023 (zdroj Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, foto Petr Dyrc)

Kouzlo sledovaného Dvořákova díla spočívá ve stále se opakujícím nápadu proměny Fis-F v tématu in C, což je využito v odvážném, tóninu narušujícím harmonickém vztahu akordů D dur a f moll. Uvedené harmonické „koření“ získává v jednotlivých variantách nové tvary a tóninové lokalizace, avšak ve své podstatě zajišťuje poslechovou orientaci ve skladbě. Její průběh mění z výše uvedených důvodů rychlým tempem svoji zvukovost.

Tomáš Brauner vedl interpretaci v nižší dynamické hladině, a nechal tak vyniknout jemné předivo autorových kontrapunktů. Současně promyšlenou interpretační koncepcí v oblasti struktury nepovolil rozpad díla do malých střípků tím, že drobné variační útvary spojoval do větších celků na základě společných vlastností v pohybové i stylizační stránce. Jak to u symfonických variací bývá, skladba končí fugou na variační téma. V jejím průběhu však Antonín Dvořák opustil národnostně neukotvený evropský romantický jazyk a v samém závěru již zavládla česká polka. Ta již zazněla s typickým dvořákovským šarmem. Dílo nebývá na našich podiích prováděno často, jako vzácného hosta si jej posluchači s chutí užili, a za jeho plastické provedení se orchestru i dirigentovi odvděčili nadšeným potleskem.

Při provedení Koncertu č. 1 pro lesní roh a orchestr Es dur Richarda Strausse hrál sólový hornista Felix Klieser příkladně čistě v ladění i při zvládání všech technických fines. Navíc v díle udržel spolu s orchestrem jeho poněkud klasicistní styl, i když původ skladby datujeme do doby vrcholného romantismu (vznikla v roce 1883). Hornista provedl svůj sólový part s lehkostí, jako by nešlo o virtuózní skladbu, kterou její autor připravoval s jedním z nejlepších hornistů své doby, svým otcem Franzem Straussem.

Předcházející popis vyznívá jako mimořádná chvála sólového výkonu zdravého hráče. Sólista na lesní roh Felix Kieser však nemá ruce. Při hraní zvedá levou nohu do úrovně obličeje a prsty ovládá nástroj tak, že úspěšně konkuruje zdravým světovým sólistům. Kieserova tempa v krajních větách třídílného Straussova celku byla závratná a energie z něj jenom sršela. Jeho tón v rozezpívané volné větě byl jímavý. Orchestr s dirigentem Tomášem Braunerem sdíleli jeho fortel i muzikalitu. Potlesk ve stoje po skončení skladby ocenilo mimořádného člověka a umělce Felixe Kiesera za jeho strhující výkon a heroický přístup k životu. Je inspirací pro nás všechny!

Felix Klieser, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, 8. února 2023 (zdroj Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, foto Petr Dyrc)
Felix Klieser, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, 8. února 2023 (zdroj Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, foto Petr Dyrc)

O přestávce zazněla Symfonie č. 7 d moll Antonína Dvořáka, kterou jsme v této sezóně již mohli vyslechnout 25. září 2022 v Rudolfinu na závěrečném koncertě festivalu Dvořákova Praha v podání Symfonického orchestru Švédského rozhlasu, který řídil Daniel Harding. Interpretace tohoto díla orchestrem FOK za řízení Tomáše Braunera na aktuálně recenzovaném koncertě byla však značně odlišná.

Její brahmsovské rysy, vysledované ve výše zmíněném provedení, zde nevyplavaly na povrch. Výšin, které se vypínají nad běžné kvalitní interpretace, dosáhlo na koncertě 8. února 2023 provedení první věty Allegro maestoso. Již dlouho jsem nezažil stav, kdy se hudba stane obživlým obrazem, který dává posluchači naprosto jasné, čitelné emoční i konkrétní zprávy. Takový posluchačský zážitek je vázán sice na duševní stav vnímatele, je však do značné míry dílem jak partitury samotné, tak součinnosti s její interpretací.

Je třeba malé vysvětlení. Všechna korektní provedení z oblasti klasické vážné hudby přináší respekt k pravidlům teorie interpretace vyjádřené Jaroslavem Zichem, zakladatelem moderní linie tohoto oboru (viz jeho knihu Prostředky výkonného umění). Akceptování stanovených pravidel o tempu, dynamice, agogice a dalších, je v hudbě tradičního evropského rázu zárukou toho, že posluchač porozumí záměrům skladatele i interpreta. Nad uvedeným popisem je však stupeň kreace mimořádné umělecké síly. A k tomuto stavu došlo v první větě Dvořákovy Symfonie č. 7.

Tomáš Brauner, 8. února 2023 (zdroj Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, foto Petr Dyrc)
Tomáš Brauner, 8. února 2023 (zdroj Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, foto Petr Dyrc)

Tento fakt však skokově nesnižuje úroveň provedení následujících vět. Posluchačsky atraktivní bylo například řešení akcentace hlavního dílu Scherza, kde dirigent Tomáš Brauner přinesl další prospěšné detaily v odlišení údernosti jednotlivých dob a mnoho dalších momentů. V provedení celé Dvořákovy Sedmé vynikla řada sólujících hráčů na dřevěné nástroje: flétnistka Anna Talácková, hobojista Jurij Likin, klarinetista Jan Czech, fagotista Václav Führbach či hráč na lesní roh Martin Sokol. Koncert zdobila však vysoká hráčská úroveň všech protagonistů. Těšíme se na další pokračování letošní koncertní sezóny Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.

Felix Klieser & Tomáš Brauner
8. února 2023, 19:30 hodin
Obecní dům, Smetanova síň, Praha

Program:
Antonín Dvořák: Symfonické variace op. 78
Richard Strauss: Koncert pro lesní roh a orchestr č. 1 Es dur op. 11
Antonín Dvořák: Symfonie č. 7 d moll op. 70

Účinkující:
Felix Klieser – lesní roh
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK 
Tomáš Brauner – dirigent

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments