Divadlo X10 rozezněly ďábelské housle Benedicte Maurseth

Festival Music is každoročně uvádí hudbu jak současné klasické a jazzové scény, tak hudbu, která se pohybuje napříč různými žánry – a právě taková hudba rozezněla 9. listopadu 2023 prostory moderního betonového divadla X10 na pražské Národní třídě. Norská houslistka Benedicte Maurseth a varhaník Sigbjørn Apeland zde zahráli společně se členy PMP Ensemble.

Koncert otevřel podmanivý zvuk sólových hardangerských houslí. Tyto tradiční severské housle vznikly v polovině 17. století v západním Norsku. Sestrojil je Ole Jonsen Jaastad a název odkazuje k místu jejich vzniku – Hardangerfjord. Kromě nádherného dekorativního provedení jsou tyto norské housle specifické pro svoji souzvučnost. Mají dohromady osm až devět strun, které jsou rozděleny do dvou řad. Na vrchních strunách se hraje melodie smyčcem a spodní struny, bordunové, se jejich chvěním přirozeně rozeznívají. Můžeme díky tomu slyšet nejen základní tóny hrané na vrchních strunách, ale i jejich zesílené alikvóty. Zvuk houslí je však natolik podmanivý, že jim byla přisuzována spojitost s ďáblem. Podle jedné norské pověsti musí hráč na hardangerské housle dokonce upsat svoji duši ďáblu, pokud se chce na nástroj naučit dobře hrát. Zvuk hardangerských houslí navíc údajně nabádá k přílišnému veselí, tanci či boji a pití alkoholu. Není tedy divu, že až do 20. století se na ně v Norsku nesmělo hrát v kostelech.

Houslistka Benedicte Maurseth vyrůstala na západě Norska, odkud tyto tradiční housle pocházejí, a jejich hru ovládá opravdu mistrovsky. Její hra byla protkána krátkými melodiemi, které mísily starou tradiční norskou hudbu a volnou improvizaci.

Na sólové housle navázal na varhany Sigbjørn Apeland. Norský varhaník a etnomuzikolog ve své hře kombinoval prvky chrámové hudby, jazzu a severské lidové hudby a improvizace. Jeho hra byla na poslech mnohem náročnější. Různé žánry hudby do sebe místy nesourodě narážely, a to i přesto, že je Apeland důmyslně spojoval. Zdálo se, že v jeho hudbě je velmi mnoho nápadů rozvinutých na velmi malém prostoru.

Nakonec se Maurseth k Apelandovi připojila a zahráli společně. Bylo zajímavé pozorovat, jak dokáží balancovat mezi různými žánry a přitom nepřilnout k žádnému z nich na více než letmý okamžik.

Dále vystoupil PMP Ensemble. Zhruba půlhodinová improvizace nenechala posluchače v klidu. Dva kontrabasy, housle, hardangerské housle, příčná flétna alterovaná s pikolou, dva saxofony, basklarinet, dvoje bicí soupravy a nejrůznější perkusivní předměty, cimbál a koto – prostorem se linula nejen celá škála tónů, ale i zvuků, hluků, skřeků, kiksání a vrzání. Nástroje hrály rovnocenně. Jen tu a tam z velké změti zvuků vystoupil na chvíli sólově ten či onen nástroj. Kromě toho, že hudebně bylo velmi těžké se v improvizaci vyznat, posluchač se musel vypořádat i s nepravidelným rytmem. Hudba jako by visela v přítomnosti bez zjevného pohybu vpřed.

Po improvizačním vystoupení přistoupila Benedicte Maurseth k mikrofonu, aby uvedla závěrečný kus – svoji novou skladbu Mirra. Vysvětlila, že mirra v norském dialektu z oblasti, odkud pochází, znamená „stádo sobů, které se potuluje krajinou“. Je to krajina, řekla Maurseth, ve které když jdete, vidíte zároveň cestu na několik dní před sebou. Občas je to vyčerpávající, dodala se smíchem. Ještě, než se vrátila k houslím, prozradila, že na konci nové skladby, která vykresluje onu krajinu a stádo sobů, se narodí malé sobátko.

V programní skladbě Mirra vystoupila Maurseth, Apeland i všichni hráči PMP Ensemble. Zvuky, které v předešlé skupinové improvizaci zaznívaly, najednou dostaly smysl a tvar. Perkuse jako by vykreslovaly zvuky tekoucí vody, vrzání kontrabasů evokovalo skřípání větrem ohýbaných stromů. Nástroje znázorňovaly pohádkovou krajinu, ve které se za každým rohem schovávají mýtické postavy, víly a skřítci. V ní se však mísily i zemitý dusot kopyt sobů, jejich oddechování a přirozené zvukové projevy. Hráči vykreslili krajinu tak živě a autenticky, že pokud posluchač zavřel oči, mohl úplně zapomenout, že sedí na plastové židli v suterénu industriálního betonového divadla.

Festival Music is: Benedicte Maurseth, Sigbjørn Apeland, PMP Ensemble
9. listopadu 2023, 19:30 hodin
Divadlo X10, Praha

Účinkující
Benedicte Maurseth – hardangerské housle
Sigbjørn Apeland – varhany

PMP Ensemble:
Anna Romanovská – housle, koto
Jana Vöröšová – cimbál
Kristýna Farag – flétny
Zdenek Závodný – soprán a baryton saxofon
Michal Wroblewski – alt saxofon
Michal Hrubý – klarinet, basklarinet
Petr Tichý – kontrabas
Elia Moretti – bicí, perkuse
Antonín Procházka – bicí, perkuse