Neokázalé mistrovství houslistky Julie Fischer a klavíristky Julianny Avdějevy

Po proběhnuvší masivní reklamě na koncert Julie Fischer se dalo očekávat, že se bude konat okázalý koncert s robustními gesty a efektním líbivým programem. Místo toho zazněla niterná komorní hudba, hraná na té nejvyšší úrovni skutečného interpretačního umění, hudba objevné dramaturgie a její nadmíru inteligentní realizace. Světová houslistka Julia Fischer musí často řešit úkol, jak podat komorní hudbu ve velkých sálech, protože zájem o její koncerty je obrovský. Interpretační koncepce vystupujícího dua Julia Fischer – Julianna Avdějeva nic neubrala na komorní podstatě zvoleného repertoáru. Žádný tón v Dvořákově síni nezanikl, a naopak každá fráze zazněla v dostatečné zřetelnosti. Nemohu mluvit za posluchače v jiných místech sálu, z nadšeného přijetí všech skladeb však vyplývá, že žádný sektor nebyl ochuzen.

Koncert byl zahájen Sonátou pro housle a klavír č. 1 D dur, op. 12 od Ludwiga van Beethovena. Dílo zaznělo v obdivuhodně zvukově plastickém tvaru, který svojí křehkostí neopustil stylové vymezení klasicismu. Beethoven se již od prvních sonát snažil, aby byly úlohy houslí i klavíru ve skladbě vyrovnané. Proto housle někde přinášejí pouze doprovodnou figuraci, aby v dalších pasážích převzaly tematické úkoly. Na pokorném provedení této skladby, respektujícím všechny odstíny preferenčních potřeb její faktury bylo pozoruhodné, jak znělých pianissim dosahovala též pianistka Julianna Avdějeva, aniž by se slévaly pod přemírou pedalizace. Jádro uvedené sonáty je ve variacích, které se nacházejí na místě střední věty trojdílného cyklu. V podání obou umělkyň se jim dostalo náležité pozice ve skladbě a krajní věty vytvořily jejich kompatibilní doplňky.

Program koncertu pak přinesl dvě sonáty pro housle a klavír z 20. století: jedinou sonátu Francise Poulenca (1899–1963), vzniklou v roce 1943, a dílo mladosti Arama Chačaturjana (1903–1978), také jedinou Sonátu pro housle a klavír vzniknuvší již v roce 1932. Nabídlo se pozoruhodné srovnání. Kdo hledal obsažné dílo protkané množstvím názvuků a symbolů své doby, našel jej ve skladbě Poulencově, kdo hledal však dílo ujednocené stylem, tedy dílo netěkající mezi proudy, našel jej v Chačaturjanově juvenílii. Kupodivu. Popsané charakteristické rysy obou skladeb byly v interpretacích smysluplně posíleny.

Do programu koncertu byla nejdříve zařazena Sonáta pro housle a klavír arménského skladatele. Stejně jako všechna pozdější Chačaturjanova díla, bylo provoněno kořením zakavkazského zemitého fokloru, ale také typickým asiatským chladem. Sonáta je kompozičně vystavěna do dvou vět, kdy první nese rysy dramatického rubatového monologu. Navazuje na něj trojdílná věta druhá, kde v krajních částech převažuje rychlé tempo. Stavba skladby je vedena zkušenou rukou. Lze se domnívat, že se zde pozitivně projevilo vedení tehdejšího Chačaturjanova pedagoga Nikolaje Mjaskovského na Moskevské konzervatoři. Svůj vliv prosadil patrně i v oblasti ujednocené, moderní centralizované harmonie, která dobře koexistuje s modalitou zakavkazských intonací. Julia Fischer a Julianna Avdějeva měly ve své interpretaci na paměti askezi původu tempově uvolněných hudebních myšlenek. Bojovné pasáže pak zaplály v ohni akcentace i sytého zvuku. Julia Fischer hýřila odstíny smykové techniky i tónových barev, jež poukazovaly k nejjemnější hmatové diferenciaci. Obě interpretky ukázaly, že svůj styl Chačaturjan našel již velmi brzy. Jeho sonáta i osvícená interpretace podnítily velký aplaus.

Sonáta pro housle a klavír Francise Poulenca přináší rozsáhlé dílo, spadající svým vznikem mezi léty 1942–1943 do válečného období. Autor ji věnoval španělskému básníku Federicu García Lorcovi, zabitému fašisty za Španělské občanské války v roce 1936. Tvorbu tohoto básníka velmi obdivoval. Poulenc (oproti Chačaturjanovi) na smyčcové nástroje nehrál, a tak houslový part nechal revidovat premiérující houslistkou Ginette Neveu. Vzniklo dílo plné emocionálních vzryvů či bolestných ztišení, jehož invence někdy poukazuje až k romantickým skladbám Sergeje Rachmaninova. Je překvapivé, že neoklasicky skvěle vybudované hlavní téma první věty Poulencovy houslové sonáty nenajde širší uplatnění v dalším průběhu. Jen malý názvuk přijde později v závěru skladby. Lze to přičíst programnímu obsahu skladby. Julia Fischer a Julianna Avdějeva rozvinuly v Poulencově sonátě velké hudební plátno dosahující velikosti sonát Sergeje Prokofjeva. Jeho vliv na traktování Poulencova dramatismu, nesení melodických kleneb i pointování harmonického procesu je zde patrný na každém kroku. Interpretky vytvořily ve skladbě jak vrcholy dramatické, které se uskutečnily v první větě, tak tragické, v závěrečné větě vykreslující obrazy konce básníkova života. Na samém konci skladby je vložen parlandový monolog, sugestivně ilustrující básníkovu smrt. Intermezzo střední věty představuje epizodické uklidnění dramatu – jemnou elegii připomínající Lorcovu lyriku, často spjatou s kytarovým zvukem. Obsahově hutná Poulencova kompozice byla přijata obecenstvem s velkým porozuměním.

Brilantním vrcholem večera se stala skladba Maurice Ravela La Tzigane pro housle a klavír z roku 1924. Julia Fischer zde omráčila publikum všestrannou virtuozitou obou rukou i schopností vystižení cikánské houslové hry primáše cimbálové muziky. Její přechody mezi tóny se najednou v glissandech klouzavě přelévaly, martelé získala zemité příměsi drhnutí smyčcem o struny. Mistrovství charakterizace hudby interpretačními prostředky u obou hráček dosáhlo na nejvyšší stupně. Skladba Maurice Ravela La Tzigane přinesla jiskřivou tečku koncertu také tím, že je nápodobou čardáše. Ten po uvolněném lašanu je uzavřen stále se zrychlující ohnivou friškou. Po jejím odeznění se strhl bouřlivý aplaus a následovaly dva přídavky.

V koncertu Julie Fischer a Julianny Avdějevy dostali návštěvníci koncertů Českého spolku pro komorní hudbu velmi hodnotný vánoční dárek. Je dobré, že se koncert konal v podvečerních hodinách, a že se jej tedy mohly zúčastnit i děti. Po zhlédnutí koncertu se mnohým staly obě umělkyně určitě vzorem.

Český spolek pro komorní hudbu • Julia Fischer & Julianna Avdějeva
10. prosince 2023, 17:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program
Ludwig van Beethoven: Sonáta pro housle a klavír č. 1 D dur, op. 12 (19′)
Aram Chačaturjan: Sonáta pro housle a klavír (16′)
Francis Poulenc: Sonáta pro housle a klavír (18′)
Maurice Ravel: La Tzigane (9′)

Účinkující
Julia Fischer – housle
Julianna Avdějeva – klavír