Album týdne Normana Lebrechta: Miklós Rózsa – z džungle do koncertní síně

Britský hudební kritik a publicista Norman Lebrecht se tento týden věnuje nahrávce méně známých koncertních děl Miklóse Rózsy, který proslul spíše díky svým filmovým melodiím. Album nahrála Deutsche Staatsphilharmonie Rheinland-Pfalz pod vedením dirigenta Gregora Bühla.
Přebal alba Miklós Rózsa: Orchestral Works (zdroj Capriccio Records)
Přebal alba Miklós Rózsa: Orchestral Works (zdroj Capriccio Records)

V polovině 80. let, nedlouho poté, co jej postihla mrtvice, mi Miklós Rózsa u čaje řekl, že ho trochu mrzí, že jeho koncertní hudba nikdy nedosáhla takové popularity jako jeho filmová hudba k filmům Kniha džunglí, Ben Hur a Julius Caesar. Podobné nářky jsem slýchával od mnoha skladatelů filmové hudby, ale žádný z nich si nestýskal tolik jako Rózsa, který věřil, že jeho hudba je stejně dobrá v obou žánrech, ale smířil se s tím, že že si nemůže vybrat, jaký bude odkaz jeho hudby. Zemřel v roce 1995 v osmaosmdesáti letech.

Koncerty, které napsal pro Jaschu Heifetze a Janose Starkera byly ve své době vysoce ceněny a skladba Téma, variace a finále zazněla v roce 1943 při velkolepém debutu Leonarda Bernsteina s Newyorskou filharmonií. Jako právoplatného skladatele jej uznávali tak rozdílní dirigenti jako Bruno Walter, István Kertész, Karl Böhm, Georg Solti a André Previn.

Rózsa se narodil v Budapešti židovským rodičům, jeho strýc hrál v operním orchestru, studoval v konzervativním Lipsku, objevoval filmovou hudbu v Paříži a Londýně a v roce 1939 odešel do Hollywoodu, kde získal šestnáct Oscarů.

Skladby na tomto albu sice nejsou všechny vrcholné, ale jsou nepopiratelně příjemné. Předehra k symfonickému koncertu (1957) je spíše veselou rozcvičkou. Maďarská serenáda (1932/46) je pak stylizovanou bonboniérou maďarských písní.

Tripartita (1971) je mnohem výraznější, hýří polyrytmy a nervozitou, připomíná částečně Bartóka, ale ještě více mladého Lutoslawského, což Rózsu řadí do elitní moderní společnosti. Myslím, že Tripartita je jeho nejsofistikovanější partiturou. Má 23 minut, což je pro koncertní programy těžkopádná délka, ale vyplňuje mezeru na postbartókovských maďarských pláních a je opravdu třeba ji občas provětrat. Deutsche Staatsphilharmonie Rheinland-Pfalz pod vedením Gregora Bühla podala pozoruhodný a přesvědčivý výkon.

Album na Spotify:

Miklós Rózsa: Orchestral Works

Miklós Rózsa: Hungarian Serenade, Op. 25
Miklós Rózsa: Overture to a Symphony Concert, Op. 26a
Miklós Rózsa: Tripartita, Op. 33

Staatsphilharmonie Rheinland-Pfalz
Gregor Bühl – dirigent

Label: Capriccio Records
Datum vydání: 5. ledna 2024
Hodnocení Normana Lebrechta: ***

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments