Ivana Leidlová: Festival Jarmily Novotné se snaží dávat prostor mladým umělcům

Program zahajujete otevřením hrobky rodiny Daubků. Je to kulturní památka, považuje se za jednu z nejkrásnějších sepulkrálních staveb v České republice. Vystavěl ji architekt Antonín Wiehl, autor mnoha vzácně krásných domů v Praze, též pantheonu Slavín na Vyšehradském hřbitově. K výzdobě liteňské hrobky si pozval Josefa Myslbeka a secesního symbolistu Maxmiliana Pirnera. Co jeho malby znázorňují?
Hrobka je opravdu krásně zdobená. Postavena byla v roce 1888. Nad oltářem je freska Piety v lunetě, zde Max Pirner v roli prosebníků znázornil členy rodiny Daubků, klečícího Josefa Františka Daubka s manželkou a klečícího Josefa Šebastiána Daubka s manželkou a dcerou. Josef Šebastián Daubek byl ten, který hrobku v roce 1888 nechal postavit. Centrální freska patří Panně Marii, o její rameno se opírá hlava Krista.

Jaký program má podvečerní koncert?
Každoročně se snažíme v dramaturgii festivalu nachystat něco neobvyklého a nového, čím bychom naše příznivce překvapili. Proto jsme se rozhodli pro letošní slavnostní koncert pozvat Kühnův smíšený sbor se sólisty a hudebním doprovodem. Zazní díla Smetany i Dvořáka, ale i jiných českých autorů a písně i árie z oper, které Jarmila Novotná proslavila! Celý večer svým zasvěceným průvodním slovem doprovodí muzikoložka Dita Hradecká, která zná Jarmilu jak nikdo, protože se podílela na vzniku knihy Pavla Kosatíka Baronka v opeře, kterou jsme vydali v roce 2015.

Koncert bude ve stodole. Proč právě tam?
V Litni se potýkáme s tím, že sál, který máme k dispozici v Čechovně pojme maximálně 150 osob, a hlavně pódium je vhodné jen na komorní koncerty, vystoupení sboru by tam nebylo možné. Proto jsme si řekli, že využijeme tento prostor, surové, ale suché a vizuálně velmi zajímavé stodoly, která má navíc dobrou akustiku. To jsme již vyzkoušeli před deseti lety na galakoncertu 2. ročníku festivalu v roce 2013!

Koncertní sezónu jste letos zahájili velmi úspěšnými hornovými dny. Ty míváte tradičně, prvně odezněly v roce 2018. Co nebo kdo vás právě k horně přivedl?
Hornové dny – to je naše velká radost! Jak takové věci občas vznikají náhodou, tak i toto byla velká náhoda! Oslovil mě Jindřich Kolář, hráč České filharmonie na lesní roh, který shodou okolností bydlí v Litni, zda bychom společně něco nevymysleli – tak vznikly první Hornové dny v Litni. Letos byl již 4. ročník a tentokrát prvně s podtitulem Jarní akademie hornistů České filharmonie. V roli lektorů se představili po boku Jindřicha Koláře, který tuto akci zaštiťuje, ti nejvýznamnější hráči na lesní roh v České republice a jejich studenti. Akce má velký ohlas, nabízí i koncerty pro účastníky a veřejnost, slavnostní večerní koncert a také oblíbené vystoupení mysliveckých trubačů v zámeckém parku.

Už v roce 2014, tedy ve třetím ročníku festivalu jste zahájili mistrovské pěvecké kurzy. Spojujete a přestavujete tak širokou škálu pěvců celého světa, lektorů a mladé pěvce, frekventanty. Co nového chystáte?
Za deset let existence pěveckých kurzů jsme měli možnost přivítat v Litni opravdové špičky pěveckého oboru. Kateřinu Kněžíkovou, Adama Plachetku, Simonu Šaturovou, Markétu Cukrovou, Martinu Jankovou, Dagmar Peckovou, také holandskou vynikající lektorku zpěvu Margreet Honig. V loňském roce kurzy vedla prof. Helena Kaupová s americkým vocal coachem, dirigentem a klavíristou Kamalem Khanem. Vybrali mladé, ale již velmi zkušené pěvkyně a pěvce a pracovali s nimi celý týden. Dali jim rok na další zdokonalení, zadali jim úkoly a nyní po roce je pozvali s tím, že pro ně nachystali části Mozartových slavných oper Figarova svatba a Don Giovanni, které nastudují pod jejich vedením. V kostýmním a scénickém provedení je připraví v Litni na začátku září. Takže bych ráda pozvala publikum na toto scénické provedení těchto dvou oper, bude se konat 7. září v Litni a má název „Mozartovi svůdníci“.

Zrekonstruovali jste též totálně zpustošenou oranžerii tak skvěle, že je další kulturní památkou vašeho areálu. Oranžerie je skleník pro vzácné květiny, vy ji jistě věnujete vzácným květům umění. Jak?
Oprava oranžerie byla od začátku plánovaná s tím, že by budova měla po rekonstrukci poskytnout zázemí pro výtvarné umělce. Tím, že celá jedna strana budovy orientovaná na východ je v ní krásné světlo, které vyhovuje výtvarníkům. Vzniklo zde primárně místo pro výtvarné kurzy, výstavy, ale oranžerii lze použít i pro malé koncerty nebo pěveckou výuku. Samozřejmě je zde možné pořádat různá společenská setkání, měli jsme zde vítání občánků nebo keramickou výstavu a jiné akce.

Tím, že zprostředkováváte poznatky o rodu Daubků a Jarmile Novotné, tak je váš festival v dobrém slova smyslu vzdělávací. Je multižánrový, jaká jsou specifika a cíle vašich projektů?
Od začátku festivalu se snažíme dávat prostor mladým umělcům, podporovat je v začátcích jejich kariér, dávat jim prostor, zprostředkovávat jim kontakt s těmi nejúspěšnějšími ve svém oboru. To je dle mého nejdůležitější. Proto i naše programy jsou hodně zaměřené na mladou generaci umělců. Pak se může stát, že vzniknou vazby mezi lektory a umělci, ze kterých vzniknou další spolupráce nebo dlouhodobá přátelství.

Své místo dáváte tradičně i dnům ZUŠ Open. Důležitá zaměřenost k dětem, k jejich projevům kulturních vjemů. Má letošek nějaké specifické téma?
ZUŠ Open se u nás koná také již poněkolikáté! Je nádherné, když celý areál zámku Liteň během jednoho dne na několika pódiích rozezní hudba, tanec, zpěv, orchestry, individuální hudební vystoupení, výtvarné výstavy, fotografické dílny, divadlo… Prostě všechny podoby umění! A je pro mě velká radost sledovat, jak si účinkující užívají vystoupení v hezkém prostředí před opravdu velkým publikem! Každoročně u nás vystoupí během jednoho dne více jak 250 účinkujících z více jak deseti Základních uměleckých škol Středočeského kraje a také z Prahy.

Je krásné slyšet rodiče nebo účinkující, kteří řeknou: „tak toto je největší publikum před kterým jsem kdy vystoupil…“ A proto mě baví hudbu dělat! Takže zveme všechny v neděli 26. května do areálu zámku Liteň na ZUŠ Open na zámku v Litni, a to již pošesté… Někdo přijede na kole, někdo si vezme piknikovou deku a poslouchá vystoupení, každý si může koupit i občerstvení, je to skutečně pestré umělecké setkání na vynikají úrovni!

Rod Daubků je fascinující. Tito, dnes bychom řekli selfmademani, jsou dokonalým obrazem pracovitosti, přičinlivosti, touze po vzdělání, vize. Jejich zakladatel byl chudý lnářský chlapec z Vysočiny. Kdo z Daubkovic rodu vám nejvíc imponuje? Josef Štěpán, povýšený do šlechtického stavu?
Mně nejvíce zajímají dvě osobnosti z rodu Daubků. Nejprve Irma Daubková rozená Welsová, která byla dvorní dámou na vídeňském císařském dvoře a následně se provdala do rodiny Daubkovy. Dozvěděla jsem se, že v roce 1909 obdržela za svoji charitativní činnost vyznamenání od papeže Pia X – papežskou medaili Bene merenti (Za zásluhy). To je významné papežské ocenění, které obdržela jen opravdu velmi malá skupina osobností na celém světě. A pak mě velmi zajímá její syn a manžel Jarmily Novotné Jiří Antonín Daubek. Baron, dědic majetku Daubkových v Čechách, muž se skvělým vzděláním, penězi a postavením v obchodním i společenském životě v Československu, který se po uchýlení rodiny před nacismem do USA stal ze dne na den pouhým „nosičem kufrů“ své ženy Jarmily Novotné. Ona tam byla ta slavná, se kterou se chtěl každý potkat, ona byla zvaná na večeře do Bílého domu, večeřela se slavnými režiséry Hollywoodu, nebo businessmany, ona byla ta, o které se psalo v magazínech apod. Ale on byl schopen si v USA vybudovat od píky novou kariéru v IBM. A stal se z něj po druhé světové válce nejbližší spolupracovník ředitele IBM Watsona a zakládal IBM v Evropě a následně vedl z Vídně IBM i v celé Asii. To je obdivuhodné a svědčí o jeho opravdu velkých schopnostech.

K Daubkům jezdili slavní umělci, které podporovali, František Ženíšek, u nich vytvořil návrh opony Národního divadla. Kde se dnes návrh opony nachází?
V druhé polovině 19. století do Litně opravdu jezdili významní umělci tehdejší doby. Tím, že Daubkové byli jedni z významných zakladatelů Národního divadla, podporovali tehdejší umělce tzv. „generace Národního divadla“. Zvali je do Litně a nechávali je tam tvořit, nebo jim dávali zakázky na vytvoření uměleckých děl. Takže v Litni vznikla opravdu významá díla, například Ženíškův obraz Oldřich a Božena, Myslbekovy sochy, Mánesovy portréty nebo zmiňovaný návrh opony Národního divadla.

Návrh opony Národního divadla Fratnišek Ženíšek namaloval při pobytu v Litni a okolí. Vyhrál s ním soutěž o realizaci historicky první opony Národního divadla, té, která shořela při požáru Národního divadla. Tento návrh visel v jídelně Daubkových na zámku v Litni a plátno tam vydrželo i během doby, co bylo v budově zámku učiliště, ale bohužel se „ztratilo“ nebo spíš bylo ukradeno koncem 90. let. My o tomto víme jen z doslechu, stalo se to ještě dávno před tím, než jsme do Litně přišli my. Kam se podělo, bohužel, nevíme… Někdo velké plátno vyřízl z dřevěného rámu, který visí na zámku v Litni dodnes… Bylo by krásné, kdyby se najednou plátno po těch letech někde objevilo!

Iniciovala a sponzorovala jste faktografickou knihu Baronka v opeře Pavla Kosatíka, sponzorovala jste vydání knihy o technice zpěvu nizozemské pedagožky Margreet Honig Skutečný zpěv. O kom, nebo o čem byste si přála, aby byla napsána v další kniha? Témat je mnoho, nejen umělci, kteří obklopovali rod Daubků, studii by si jistě zasloužil i jejich ekonomický a hospodářský provoz panství.
Já sama mám ekonomické vzdělání a ta hospodářská a obchodnická stránka rodu Daubků mě velmi zajímá. Hospodářství v Litni byla ekonomicky samostatná a nezávislá jednotka – velký pivovar, lihovar, do portfolia aktivit Daubkových spadaly i cihelny, větrné mlýny v Brněnci. Daubkové tehdy dávali práci více jak třem tisícům lidí! To vše by stálo za zpracování.

S Litní Daubků jsou neodlučně spjati nejenom Josef a Quido Mánesovi a Fantišek Ženíšek, též Svatopluk Čech či Václav Beneš Třebízský. Vaše osvětová činnost má také projekty výtvarné, co nás čeká?
V letošním roce chystáme opět výtvarný víkend, který se věnuje umělcům, kteří do Litně jezdili a tvořili zde. Tentokrát se bude jednat o Maxe Pirnera, kterého jsme již zmiňovali v souvislosti s hrobkou rodu Daubků. Podtitul výtvarného víkendu, který povede malíř Jakub Špaňhel spolu s edukátorkou Národní galerie Monikou Sybolovou je Max Pirner: Láska, myšlenka a život. Bude se věnovat tomu, jak, proč a co Pirner tvořil, co ovlivňovalo jeho tvorbu, jeho dílům a napojení na Liteň. V rámci výtvarného víkendu proběhne v neděli přednáška pro veřejnost o Maxi Pirnerovi a také bude možné shlédnout nově vytvořená díla na vernisáži.

Ve vaší anglické zahradě jste založili oslavnou alej. Svůj strom zasadili Jiří Suchý, Jiří Bělohlávek, Karel Schwarzenberg či Andrea Bocelli. Máte už určenou osobnost další?
Do této vynikající hudební společnosti by se hodilo přizvat Jarmilu Novotnou, to bych si moc přála, ale ta nám v zámeckém parku svůj strom bohužel již nezasadí. Tak budeme doufat, že to za ní udělá její syn Jiří Daubek při své příští návštěvě Litně. A asi nemusím říkat, jaký druh stromu to bude…

Umění, zejména hudební, by nikdy nevzniklo bez šlechtických mecenášů. Vám je třeba vyjádřit hluboký obdiv a vděk za to, jak jste se ujali dějinné historie zámku Liteň, jak obnovujete vědomí o důležitosti a originalitě rodu Daubků a Jarmily Novotné, jak náročně rekonstruujete ty vzácné, za socialismu zdevastované budovy. Zkrátka s nejvyšší šlechetností. Kdybyste si museli pořídit erb Leidlů, co byste si dali do znaku?
Nejspíš hrábě a lopatu! To naši nynější práci v Litni asi charakterizuje nejvíc! Ale teď trochu vážně. Někde jsem si kdysi přečetla: „Miř na Měsíc a pokud se netrefíš, skončíš mezi hvězdami.“ Tak tohle motto bychom na tom erbu mohli mít. Skutečně se nebát velkých cílů, nebát se je vysnít, některé věci se povedou, jiné ne, ale zkusit by se měly!

V odborné studii o německých příjmeních Čechů jsem se dočetla, že jméno Leidl se odvozuje od slova leiten, což je věru významné, neboť to znamená vést, vévodit, spravovat, řídit… Tušili jste, že vévodit, spravovat a řídit panství, nabyté panství v půli života, máte jaksi v osudu a genech? 
No vidíte, to jsem netušila, to mne těší, já si celou dobu myslím, že Leidl může být od slovesa leiden, což znamená litovat strádat, trpět… Tak doufám, že toto nám snad ty geny nepřinesou!
Děkuji za rozhovor a skvělou cestu ke hvězdám!