Zemřela choreografka, baletní mistryně a pedagožka Marilena Halászová
Marilena Halászová se narodila 21. září 1935 v Bukurešti, kde v roce 1953 absolvovala Hudební a taneční školu a současně tančila ve Státní opeře a Vojenském uměleckém souboru, v roce 1958 absolvovala moskevský GITIS 1958, mj. u L. Lavrovského a A. Zacharova a poté zde v letech 1958 až 1960 působila jako asistentka.
V letech 1961–68 byla choreografkou a pedagožkou baletu Slovenského národního divadla Bratislava a vyučovala dlouho na VŠMU (1961 až 1981). Koncem 60. let se rozhodla přestěhovat se svým druhým manželem, uměleckým partnerem a spolupracovníkem Andrejem Halászem do Košic, kde přijala místo choreografky a umělecké šéfky Baletu Státního divadla v Košicích. Stala se také zakladatelkou a jednou z prvních pedagogů tanečního oddělení košické konzervatoře. Soubor vedla v letech 1969 až 1981, taneční oddělení konzervatoře pak v letech 1974 až 1981.
Vyučovala na Music and Ballet School v Bagdádu (1981–1984, v roce 1983 zde uvedla na vlastní libreto první íránský balet Sindbád na hudbu A. Bashir). Od 1984 vedla tréninky také v Pražském komorním baletu a od 1986 vyučovala na TK HAMU (od 1992 docentka). V roce 1989 šéfovala baletu v Ústí n. Labem 1989.
Jako choreografka používala prostředky klasického tance a využívala znalostí tzv. tradičních verzí baletních titulů. Z baletů nastudovala např. Kamenný kvítek a Fadettu (Jassy – Rumunsko, spolu s K. Tóthem, 1959; Košice 1971), Labutí jezero (1964, 1972), Spící krasavici (1970), Marnou opatrnost L. Hérolda (1975), Popelku (Plzeň 1993), Louskáčka (1978; Ústí n. Labem 1994), Dona Quijota (Ústí n. Labem 1996), Paquitu, Ples kadetů, večer Z pokladů Terpsichory (Ústí n. Labem 1998), Giselle (Košice 2000). Uvedla i balety, ve kterých klasickou techniku obohatila novými výrazovými prvky, např. Skříňku hraček (1965), Carmen G. Bizeta/R. Ščedina (1974), Podivuhodného mandarína (1974). V její choreografii byly u nás poprvé uvedeny mj. balety Doktor Bolíto (1962, 1973), Dáma a chuligán (1967). Řadu z nich inscenovala ve spolupráci s A. Halászem, např. pp. Román o růži (1975), Proměny (1975), Dukelská poéma (1975), Cippolino (1979), Pavana za mrtvou infantku (1980). Jako choreografka spolupracovala se SĽUK a na řadě činoher, oper i operet.
Choreografická tvorba Marileny Halászové se vyznačovala výběrem nových děl a moderním pohledem na balet. Čerpala z výrazových prostředků klasické taneční techniky a často odvážně interpretovala inscenovaná díla novým pohybovým jazykem. Vytvořila několik choreografií pro operu a hojně spolupracovala s Československou televizí.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]