SOČR zahraje se zahraničními hosty Liszta, Ravela a Beethovena
Jeden z nejlepších pianistů své doby Franz Liszt zkomponoval pro sólový klavír díla vizionářská jak v oblasti pianistické techniky, tak hudebních forem. Jsou mimořádně náročná, plná složité akordické sazby a bravurních pasáží. Tanec smrti souvisí dále s Lisztovým zaujetím pro náboženství, nebe a peklo, stejně jako s fascinací smrtí. Má formu koncertantního variačního cyklu, využívajícího melodii Dies irae z repertoáru gregoriánského chorálu. Skladbu dopsal ve Výmaru v roce 1849, ale v následujících letech ještě často pracoval na různých verzích…
Koncert D dur pro klavír levou rukou a orchestr, zkomponovaný na počátku 30. let 20. století, si u Maurice Ravela objednal rakouský pianista Paul Wittgenstein (1887–1961), který během první světové války přišel o pravou ruku, ale nechtěl skončit s koncertní kariérou. Aby dosáhl co nejplnějšího zvuku, vynalezl nové postupy s využíváním pedálu. Jednovětá skladba vyniká bohatostí členění, temp, metra a rytmů.
Ikonická Osudová Ludwiga van Beethovena se stala jedním z nejznámějších děl klasické hudby. V romantizujícím výkladu vyjadřuje v tónech věčné lidské směřování od temnoty ke světlu. Možná také vyjadřuje skladatelovu úpornou snahu čelit společenské izolaci, pramenící z jeho postupující hluchoty, která se hlásila od mládí a definitivně ho zasáhla v roce 1816. Symfonii nicméně uzavírá hudba, v níž můžeme slyšet energii nezlomného optimismu. Kompozici proslavil výrazný a jedinečný vstupní motiv, původně snad inspirovaný ptačím zpěvem, nakonec však ztotožněný s „ranami osudu, který buší na dveře”.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]