Válka je vždycky špatný nápad

Maďarský taneční soubor Royal Ballet Fehérvár vystoupil v Praze v Divadle na Vinohradech s inscenací svého uměleckého šéfa Attily Egerháziho Fantomová bolest s autorskou hudbou současného skladatele Tibora Kocsáka. Inscenace velmi názorně zobrazuje život dvou mladých párů přerušený vřavou první světové války a ústící v očekávatelnou tragédii.
Fantomová bolest (foto archiv Royal Ballet Fehérvár)
Fantomová bolest (foto archiv Royal Ballet Fehérvár)

Choreografie je postavena na principech moderních tanečních technik, s důrazem na estetické, fyziologické tvarování pohybu, inscenace zahrnuje také digitální projekci a mnoho rekvizit jako symbolů. Nezůstává tu pak ale mnoho prostoru pro domyšlení a fantazii diváka, protože příběh je odvyprávěn značně doslovně. Záměrem zřejmě bylo připomenout dopady války na mezilidské vztahy, ale množství hereckých akcí trochu oslabuje sílu tance jako takového, který má moc přenášet emoce, ale k jejich prožitku je třeba prostor k doznění. Z dramaturgického hlediska je otázkou, proč téma zasazovat do stoleté minulosti a nevyprávět příběh ze současnosti, která bohužel materiálu poskytuje až příliš mnoho. Pak by mohla inscenace plnit i aktivistické poslání.

Scéna je střízlivá, uzpůsobená projekcím. Horizont totiž tvoří čtyři ekrany, dva prostřední jsou právě projekční, na ně navazující boční jsou semitransparentní, tak aby se postavy za nimi jevily jako v zrcadle, ne však skutečném, ale fantazijním. Jako průhledy do světa představ, iluzí, fantazií. Ženy, mladé hrdinky příběhu, sedí na dvou velkých pojízdných kufrech červené a zelené barvy, je to oblíbené řešení scénografie a rekvizity v jednom – a nikdo nemůže zůstat na pochybách o tom, že se chystají na cestu, která je má zavést do nových domovů. Každá vidí v „zrcadle“ obraz svého snoubence. V další scéně se však ocitáme na výcviku na kasárenském dvoře, kde se poznali mladí ženichové jako přátelé a kde dle libreta začal milostný příběh i válečná tragédie obou rodin. Samozřejmostí u pohybového slovníku vojáků jsou úsečná gesta, ostře zalomené lokty a pevně napjaté prsty paží, vysoký krok do pochodového rytmu a rychlé změny pozic. Nastupují v kánonech i se sjednocují v unizonech, a tento obraz se ještě během představení několikrát vrátí (a skladatel jako by se snažil charakterem hudby připodobnit stylu Prokofjeva).

Z reality války se střihem vracíme k zamilovaným párům (Cristina Porres Mormeo a Julen García Riesco; Céleste Icket a Filippo Cosso), protože nevěsty se stěhují ke svým ženichům a každá dvojice má vyhrazený prostor na duet. Radostná hudba se postupně noří do lyriky klavíru a dál se rozlévá až do filmové plochy. Černobílá projekce je animována digitálně, stylizovaná jako vektorová grafika (ať už jde o budovy, válečné artefakty nebo nábytek). Zasypání mladého páru množstvím okvětních plátků červených růží poněkud hraničí s kýčem, choreografie sama vlastně tolik dovysvětlení ani nepotřebuje, protože tanečníci se dostatečně položili do milostného vztahu i velmi lehce proplouvají nenáročným slovníkem. V dalším vojenském intermezzu se opět hudba stáčí k harmoniím předválečné doby, otázkou spíš je, jakou má tento předěl dramaturgický záměr. Teprve po něm se totiž dostane na druhý duet, jemuž předchází odlehčeně pojatá pasáž stěhování, která se odvíjí rychle jako filmové groteska, nebo pasáž rodinného setkání, v níž se na horizontu v projekci objevují i dobové fotografie. V duetu se jako symbol milostného spojení místo růžových plátků sypou na jeviště jablka (efekt se vždy ještě znásobuje projekcí), vrcholí realistickou svatbou. Ten realismus nebo snaha o vykreslení veselého rodinného života má zřejmě sloužit jako kontrast k válečným scénám, ale spíš odvádí pozornost od toho, co by mohlo být silné, od vyjádření hloubky citů mladých párů. Společný kvartet manželů však nepostrádá půvabu, choreograf tvaruje vkusně linie a nekomplikované pózy, několikrát v oblíbené osové symetrii, ale ne výhradně.

Druhá část inscenace je temnější. Projekce je pro jednou na chvíli abstraktnější, objeví se na ní později postavy jako černé stíny se svítícíma bílýma očima či muži v plynových maskách, skutečně navozující pocity tísně a ohrožení. Expozice vojáků se vrací, tentokrát opodstatněná, formacím vojáků opět dominuje pravidelnost útvaru, který se seskupuje nakonec kolem svého velitele – a v tom okamžiku přichází o život druhý z manželů. Vzhledem k hyperrealistickému pojetí je trochu nelogické, aby k jeho mrtvole přispěchala rovnou jeho žena, když se navíc pokračuje metaforou, kdy scénu zasypají jablka zelené barvy, zřejmě jako symbol toho, že láska a vztah neměly kdy dozrát. Rekvizity jako padančata sesbírají potmě tanečníci do pytlů a ponurou atmosféru podtrhne ještě ve zvukovém designu déšť. Na scéně se nepočetný sbor vojáků mění v mrzáky. A zatím druhý pár ještě sní o možném setkání, ačkoliv jeden pro druhého může být jen představou odrážející se v zrcadle. Představa je téměř na dotek, ale ve skutečnosti se jí nelze chopit. Z mlhy vystupují znovu oběti války. V inscenaci jsou použity rekvizity ze dřeva a kovu, které lze identifikovat zároveň jako pušky, ale i použít jako berle, zdá se však, že jsou poměrně těžké pro manipulaci. Namířením těchto pomyslných zbraní přímo do publika porušuje choreograf jisté normy, snaží se vzbudit dojem akutního ohrožení. Na druhou stranu formace tanečníků jsou natolik estetické, že právě ta estetika negativní emoce utlumuje.

Druhý z mladých ženichů je zabit na útěku a jeho skon následují zvuky bouře, před závěrečnou scénou truchlení obou žen. Té po hudební stránce dominují housle a ve skladbě je cítit inspirace lidovou tematikou. Dvě opuštěné ženy, každá na své komodě-kufru zkroušené ztrátou se noří do svého hoře. To podtrhují ještě obrazy obou mužů v oněch poloprůhledných zrcadlových stěnách, frustrující ve své nedosažitelnosti. Jsou zde také postavy rodičů (které jsme mohli rozpoznat podle odlišného, civilního kostýmu, protože věkem je jinak soubor dosti kompaktní), snahy o utěšení mladých žen, jež jsou herecky přesvědčivé a autentické, jsou především výzvou k zapomenutí, mohlo by být přítomno trochu více empatie. Inscenaci uzavírá v projekci poslední obraz pohledem na ohryzek jablka, to je totiž vše, co zbylo z doslova ohlodaného života mladých lidí.

Ale co je vlastně tou fantomovou bolestí? Ta, o níž inscenace pojednává, je přeci opravdová. Mottem inscenace jsou slova maďarského humanistického spisovatele Frigyes Karinthyho „Někdy bolí něco, co už neexistuje. Občas uslyšíš o bolestném zázraku života; o tom, že když někomu useknou ruku nebo nohu, on stále cítí prsty, které už tam nejsou.“ Fantomová bolest je zkrat mozku, to, že tělo cítí jako skutečnou některou část, která už fyzicky přítomná není. Možná by bylo lepší ten stav mysli, která se nedovede vyrovnat se ztrátou, nazvat spíše fantomovým štěstím, protože se vztahuje ke vzpomínce na život, který již neexistuje, ale bolest ze ztráty, ta je přece zatraceně skutečná.

Téma války je samozřejmě vždy v něčem silné a vždy zanechává v divákovi emoční stopu. Pojetí moderního tanečního divadla je sice v této názornosti pochopitelné i divákovi, který nemá s žánrem žádnou zkušenost a přináší mu estetické potěšení, tanečníci jsou sehraní a jejich těla přivyklá na tento styl, takže vše ztvárňují s obratností a lehkostí, ale méně herecké akce by vytvořilo více prostoru pro vyjádření emocí, jež interpreti umí prožít skvěle, ale mohly by mít větší prostor pro postupné doznívání. Estetika tradičního moderního tance pak tlumí hrůznost tématu. Oblékat děs do krásy – je to dobře? Přesto inscenace rezonuje, protože hraje na strunu našich vlastních obav.

Fantomová bolest
Režisér-choreograf: Attila Egerházi
Hudba: Tibor Kocsák
Libreto: László L. Simon
Scénografie: Attila Egerházi
Výroba scény: György Bajkó
Kostýmní výtvarník: Mónika Szelei
Světelný design: Attila Egerházi
Asistent choreografa a nastudování: Cristina Porres Mormeneo
Hudební aranžmá: Rudolf Bíró a Gábor Kemény

Hudební nahrávka: Orchestr Danubia
Dirigent: Tibor Kocsák
Hudební režie: Ibolya Tóth
Zvuk: János Bohus
Digitální editor: Ádám Boros
Produkce: Gábor Pál

Uvedeno 16. 2. 2024 v Divadle na Vinohradech

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře