Týden s tancem
První baletní premiéra týdne: Sarkasmy
Ve čtvrtek 24. dubna se v historické budově Národního divadla koná premiéra komponovaného tanečního večera s názvem Sarkasmy, který propojuje propojí tři kontrastní choreografické přístupy autorů několika generací. Triptych tvoří světové premiéry …And How Is Your Life? od Andreje Kajdanovského a Katastrof od Eyala Dadona, doplněné českou premiérou legendárního díla Sarcasmen Hanse van Manena. Spojuje je jemná ironie, lidskost a otevřenost vůči různým emocím, významům a pohledům na svět.
„Naše nová inscenace nabízí kontrastní pohledy na lidskou zkušenost – od grotesky přes napětí až po neklid v tichu. Chceme, aby se divák zasmál i zamyslel. Sarkasmy nejsou výsměch. Jsou pozvánkou ke sdílenému prožitku. Tento večer je oslavou choreografické rozmanitosti a odvahy, s jakou se každý z tvůrců dívá na náš svět. Jsem hrdý na to, že Balet Národního divadla může uvést dvě světové premiéry v jednom večeru a současně přivítat v Praze klasika evropské taneční moderny Hanse van Manena,“ říká umělecký ředitel Baletu ND Filip Barankiewicz.
V choreografii …And How Is Your Life? přichází Andrej Kajdanovskij se svým viděním fenoménu stresu v dnešním světě. V absurdním koloběhu každodenního života hledá choreograf okamžik zastavení, oddechu i syrové reakce na zahlcení vnějšími podněty. Tato práce vychází z hluboce lidské otázky: jsme ještě schopni cítit, nebo už jen běžíme vpřed – protože běžet je jednodušší než se zastavit? Tělo – a tanec jako jeho nejpřirozenější výraz – se v této choreografii stává nástrojem výpovědi o našem nitru. „Kajdanovskij balancuje mezi instinktem a racionalitou, mezi touhou utéct a potřebou zůstat. Vizuálně výrazná inscenace je výzvou k autenticitě, k odvaze projevit emoce i uprostřed tlaku, který se často tváří jako nutnost,“ láká produkce Baletu ND.
„Žijeme v době, kdy se stres stal normou. Už to není reakce na nebezpečí, ale na informaci. A tělo si pořád myslí, že musí bojovat nebo utéct – jen mu nedáváme prostor. Tanec je pro mě způsob, jak tenhle vnitřní boj zviditelnit. A třeba si ho konečně uvědomit,“ říká o své nové choreografii Andrej Kajdanovskij.
Choreografie Sarcasmen Hanse van Manena vznikla v roce 1981 a patří k vrcholům jeho tvorby. Toto komorní dílo pro dva tanečníky a klavíristu bylo původně vytvořeno pro Rachel Beaujean a Clinta Farhu. Jak je pro van Manena typické, i zde tvoří ústřední téma vztahy – jejich napětí, ironie i vzájemná provokace. Sarcasmen je baletem o vymezování se, souboji i vnitřním pnutí, které se však nikdy nepřehoupne do otevřené agrese. Je to hra, v níž se přitažlivost střídá s odtažitostí, důvtip s vášní – vše v dokonale elegantní choreografii s nenápadnou erotičností. Balet zazářil hned při premiéře, která pro Rachel Beaujean znamenala průlom v kariéře – po úspěchu Sarcasmen byla povýšena na sólistku Nizozemského národního baletu. Nyní Rachel Beaujean dílo nastudovala pro Balet ND v Praze, přinesla nejen své osobní zkušenosti z původního uvedení, ale i porozumění van Manenovu stylu. Hudebním podkladem baletu je výjimečný cyklus Sarkasmy op. 17 Sergeje Prokofjeva – expresivní skladba pro sólový klavír, která vznikla mezi lety 1912 a 1914. Pět drobných částí, plných ostrých rytmů, disonancí a prudkých kontrastů, představuje hledání nové hudební řeči. Skladba se stala oblíbenou mezi avantgardními skladateli a interprety – i díky ironickému podtextu, který přechází od sarkasmu ke zneklidnění a smutku.
V nejnovějším díle Katastrof se izraelský choreograf Eyal Dadon zabývá hranicí mezi řádem a chaosem, mezi kontrolou a její ztrátou. Zkoumá také to, jak člověk reaguje v obtížných situacích, které ho zatěžují. Nechá se zdeptat, nebo pojme složitou zkušenost jako příležitost k růstu? „Můžeme se rozhodnout, jaký postoj zaujmeme,“ říká tvůrce. Tématem choreografie Katastrof je napětí, které vzniká, když se střetneme s „katastrofou“, na niž musíme reagovat. Věci se často neodehrávají tak, jak bychom si přáli, vyvíjejí se jinak, než jsme plánovali. Někdy nás zasáhne zdrcující rána v podobě války, jindy každodenní ztráta, zrada, porušený slib. Nakonec i káva rozlitá na bílou košili je něco, s čím jsme nepočítali. Jak se v krizi zachováme – a co uděláme po ní? Malé i velké tragédie se mnohdy mísí s absurditou, sarkasmem a ironií. „Život je složitý, ale pořád máme naději,“ připomíná Eyal Dadon. „Kéž se nám opakovaně daří nacházet ve tmě světlo.“
Druhá baletní premiéra týdne: Balet NdB uvede po třiceti letech klasický titul Don Quijote
Téměř po třiceti letech se na jeviště Janáčkova divadla vrací Don Quijote, jeden z nejslavnějších baletních titulů pozdně romantické éry. A na největší tuzemskou scénu jej uvede jedna z nejvýznamnějších osobností současného baletního světa, umělecký šéf baletu pařížské Opery José Martínez. Premiéra této živoucí klasiky, která slibuje výjimečný umělecký zážitek, se uskuteční již 25. dubna 2025. Slavnostní uvedení ozdobí dvě mezinárodní hvězdy – v hlavních rolích Kitri a Basila vystoupí první sólisté Holandského národního baletu Anna Tsygankova a Giorgi Potskhishvili.
Tsygankova, ověnčená mezinárodními cenami, ztvární temperamentní Kitri, zatímco gruzínský tanečník Potskhishvili vdechne život postavě holiče Basila, který usiluje o dívčinu ruku navzdory odporu jejího otce, jenž pro ni má jiné plány. Oba umělci přinášejí na jeviště nejen technickou brilanci, ale i mimořádný dramatický talent, který jim vynesl uznání na světových scénách včetně Covent Garden či právě pařížské Opery.
I když balet svým názvem silně odkazuje ke své předloze, od literárního originálu se značně odklání. Hlavní dějová linie v baletu se soustředí na milostný trojúhelník mezi Kitri, krásnou dcerou hostinského, jejím milencem Basilem a Donem Quijotem, který se v příběhu objevuje spíše jako romantický a idealistický svědek jejich lásky.
Inscenaci Don Quijote vytvořil José Carlos Martínez původně v roce 2015 pro Španělský národní taneční soubor (Compañía Nacional de Danza). „Jeho choreografie tehdy sklidila mimořádný úspěch díky svěžímu a dynamickému pojetí, které citlivě balancuje mezi úctou ke klasické tradici a moderním výrazem. Martínezova verze vyniká nejen technickou brilancí, ale především schopností přenést na jeviště autentického ducha španělské kultury s její vášnivostí, hrdostí a temperamentem,“ uvádí dramaturgie Baletu NdB.
„Svým způsobem mohu říci, že jsem se snažil vytvořit Dona Quijota, o jakém by snil Marius Petipa. S pravými španělskými tanci a tím, že jsem baletu dodal novou dynamiku. Za tímto účelem jsem vynechal scénu v krčmě, protože jsem ji nepovažoval za podstatnou pro děj, a dal jsem větší hloubku rolím Dona Quijota a Dulciney. Myslím, že tato verze je španělštější než mnohé jiné, a do tohoto vyprávění, v němž jsou hlavními postavami Kitri a Basilio, jsem vnesl další rozměr, milostný příběh mezi Donem Quijotem a Dulcineou, kteří ztělesňují ideální lásku“, uvádí José Carlos Martínez.
Brněnská inscenace staví na této úspěšné choreografii a dále ji rozvíjí ve spolupráci s mezinárodním týmem. Unikátní vizuální podobu získává díky scéně a kostýmům talentovaného Iñaki Cobose Guerrera, který pro brněnskou verzi vytvořil originální výtvarné řešení. Jeho návrhy citlivě evokují barevný svět Španělska – od vyprahlých plání Kastilie přes typické španělské městečko až po fantaskní sny Dona Quijota. Kostýmy kombinují tradiční španělské prvky s klasickou baletní estetikou a podtrhují jak virtuozitu tanečníků, tak charaktery jednotlivých postav. „Balet Don Quijote se tradičně odehrává v barcelonském přístavu, ale pro brněnskou inscenaci jsem zvolil jiné prostředí. Děj jsem zasadil do oblasti La Mancha, kde se odehrává i původní román. Tento španělský region ve vnitrozemí je charakteristický hliněnými domy a větrným mlýny – těmi slavnými ‚obry‘, s nimiž náš hrdina sváděl boj,“ přibližuje výtvarník Iñaki Cobos.
Celá výprava vychází z důkladného studia Cervantesova románu a kulturního kontextu Španělska zlatého věku. Divák je tak vtažen do vizuálně okouzlujícího světa, který věrně odráží ducha literární předlohy i španělskou atmosféru. Guerrerova scénografie navíc umožňuje plynulé přechody mezi jednotlivými obrazy a podporuje dynamický spád děje, který patří k hlavním kvalitám Martínezovy choreografie.
A nesmíme zapomenout ani na Minkusovu hudbu, která je pro tento balet klíčová. Její rytmus, energické tempo a bohatá orchestrální paleta dokonale podporují taneční virtuozitu a energii, která je pro tento balet charakteristická. Je silně ovlivněná španělskými rytmy a melodikou, která evokuje atmosféru slunné Andalusie, kde se příběh odehrává. Odkaz na inscenaci najdete zde.
Od neděle proběhne festival Česká taneční platforma
Od 27. do 29. dubna se bude konat festival Česká taneční platforma, který každoročně představuje výběr děl české taneční scény. Je vyhledáván nejen veřejností, ale především domácími a zahraničními profesionály. Platforma je příležitostí pro navazování kontaktů – podporuje intenzivní networking a mezinárodní i národní kontakty a následnou spolupráci. Dramaturgická rada složená z nezávislých odborníků z oblasti tance (kritici, kurátoři, producenti, umělci), od roku 2024 v mezinárodním složení, vybírá každoročně 7–10 z jejich pohledu nejzajímavějších představení uplynulého roku. Kořením platformy je bohatý doprovodný program, který zahrnuje Meet the Artists, site-specific projekty, Artist Trips, diskuse, prezentace a mnoho dalšího. Česká republika je jedinou evropskou zemí, kde si platforma udržuje každoroční kontinuitu, nikoliv bienále. V roce 2024 se konal jubilejní 30. ročník.
Program:
Neděle 27. 4.:
Český hrdina | 18:00 | DOX+
Girevik | Divadlo Ponec
Pondělí 28. 4.
Meet the Artist networking | 12:00 | Unijazz
Discussion & Brunch | 13:00 | Unijazz
Tour – Krenovka + Ponec | 15:00
What a Woman Holds? | 16:00 | Žižkov Highline
HeArt of Noise | 18:00 | La Fabrika
Entropie | 20:00 | Divadlo Ponec
Úterý 29. dubna
Moving Borders | 12:00 | UA taneční diaspora v EU | Unijazz
Discussion & Brunch | 13:00 | Unijazz
Barokní procházky | 15:00 | Sklep Krenovka
Erlend – Cizinec | 16:00 | Divadlo Ponec
Pulps | 18:00 | Studio Maiselovka
Peel the Onion | 19:30 | ižkovská Highline
Závěrečný večer | 20:00
Mezinárodní den tance: Gala už v neděli
Na návštěvníky open air festivalu 29. dubna v rámci oslav Mezinárodního dne tance na Střeleckém ostrově čekají taneční workshopy, vystoupení, battly a tančírny. Pro milovníky tanečního umění si pořadatelská společnost Art 4 People nachystala gala dvanácti profesionálních tanečních institucí 27. dubna v Divadle Hybernia. „Diváci budou mít možnost ochutnat rozmanitou paletu excelentních choreografií v podání sólistů renomovaných divadelních i nezávislých souborů. Od baletu přes současný tanec až po nejsyrovější podobu tanečně-pohybového divadla,“ láká na představení Martin Kolda, iniciátor a dramaturg oslav MDT a choreograf pořadu StarDance. Na prknech Divadla Hybernia se 27. dubna představí Lenka Vagnerová & Company, 420PEOPLE, Bohemia Balet, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Divadlo F. X. Šaldy Liberec, Jihočeské divadlo, ale i hvězdy baletu jako Nikola Márová. Chybět na Mezinárodním dni tance Gala nebudou ani nadějní tanečníci z pražských, brněnských a ostravských konzervatoří.
Oslavy Mezinárodního dne tance vyvrcholí 29. dubna na Střeleckém ostrově, kde na hlavním pódiu vystoupí tanečníci všech možných stylů, od klasického baletu, přes bollywood, contemporary a poledance až po folklor, step anebo swing. Těšit se můžete i na blok vystoupení profesionálních souborů a konzervatoří. Vedle vystoupení budou na ostrově probíhat i workshopy pro veřejnost. Každý si tak bude moci vyzkoušet například step s Cloggers, capoeiru s Axé, contemporary a street dance s Place 4 People nebo třeba lekce Merengue s Martinem Prágrem, karibských a latino tanců s Kateřinou Bartůňek Hrstkovou a sólové latiny s Lenkou Norou Návorkovou, známých z televizní soutěže StarDance.
Již tradičně se na Mezinárodní den tance ze zlaté kapličky přesunou i ikony baletu Národního divadla, aby vedly dílnu pro děti. Večerní atmosféru Střeleckého ostrova pak přenese do 30. let velkolepá swingová tančírna, kterou povedou nejlepší instruktoři hned ze tří studií – Zig-Zag tap & swing, Swing Busters a Swing Move. Program nově zakončí taneční battle.
Každoročně nejočekávanější součást programu oslav je taneční flashmob: letošní choreografii na skladbu Ciao! Ciao! Ciao! kapely Monkey Business vytvořil herec a tanečník Oskar Hes. „Flashmob je hravý, energický a funky. Nechal jsem se trochu inspirovat pohyby Bruna Marse a pevně věřím, že se bude líbit a vzbudí v lidech radost z pohybu. Společně si celou choreografii zatančíme 26. dubna na Masarykově náměstí v Hradci Králové anebo právě 29. dubna na Mezinárodní den tance na Střeleckém ostrově v Praze,“ přibližuje svoji choreografii. Zatancovat si ji ale mohou i na koncertech kapely, která letos slaví 25 let na scéně. Organizátoři na webu v sekci „Chci na mapu“ sbírají místa, kde všude se tento tanec napříč republikou tančí.
V rámci oslav Mezinárodního dne tance uspořádá Art 4 People ještě akci Tanec Králové v Hradci. Kromě open air festivalu na Masarykově náměstí se i zde nadšenci tanečního umění mohou těšit na slavnostní galapředstavení. Speciálním hostem tohoto večera bude vedle profesionálních tanečníků a vycházejících hvězd konzervatoří i Oskar Hes se svou taneční partnerkou Kateřinou Bartůněk Hrstkovou, kteří spolu zatančí svůj freestyle z populární soutěže StarDance. Představení se uskuteční 26. dubna od 19. hodin ve Filharmonii Hradec Králové. Více informací o programu najdete na webu pořadatele, na Facebooku i Instagramu.
Mezinárodní den tance v Brně
V úterý 29. dubna slaví Mezinárodní den tance i Balet NdB, který tradičně pořádá slavnostní open air program na piazzettě před Janáčkovým divadlem. Vystupují nejen tanečníci Národního divadla Brno s výběrem z repertoáru, ale také studentky a studenti Taneční konzervatoře Brno a také nejmenší příznivci baletu z baletní školy Filiánek a Baletní školy I. V. Psoty.
Art Klastr II. – ukázka z nových projektů na zámku Žďár
Druhá rezidence programu ART KLASTRY Centra choreografického rozvoje SE.S.TA v roce 2025 nabídne už zítra veřejná sdílení z práce umělců, kteří pobývají na výzkumné a tvůrčí rezidenci na zámku ve Žďáře nad Sázavou. 23. dubna od 18:00 hodin work in progress, vstup pro návštěvníky je volný.
Rezidence Associate Artists SE.S.TA Alžběty Tiché (CZ), která se vrací s projektem Frekvence – experimentální performance propojující tělo, pocity a technologii. Skrze měření srdečního tepu v reálném čase se zvuk a světlo synchronizují s fyzickým stavem performerky. V této ukázce work in progress diváci nahlédnou do jedné scény, která odhaluje momenty extrémního fyzického prožívání. Co se děje uvnitř těla, když emoce mizí nebo se naopak přelévají jako horská dráha?
Vigil Custody je spolupráce Zden Brungot Svítekové / OSTRUŽINA z. s. (CZ) a SVUNG research group (HU) – Luca Borsos, Napsugár Trömböczky a Kinga Szemessy. Tento projekt na pomezí výzkumu a tvorby zkoumá neantropocentrický potenciál umění prostřednictvím odkazů na geologii, historii a kulturní dědictví místa. Začal otázkou: Jak by mohly vypadat současné komunitní tance, pokud by přesáhly člověkem zaměřenou perspektivu? Tance péče, opatrovnictví země, jejich kustodů…
Program začíná srazem v kavárně muzea. Umělci pak diváky zavedou na různá místa zámeckého areálu. Předpokládaná doba trvání jsou necelé dvě hodiny včetně diskuze s tvůrci.
Pozvánka: Pantomima Pépe 23. dubna v pražském divadle Bravo!
Inscenace Bolka Polívky Pépe byla poprvé uvedena v roce 1974 v Divadle na provázku, posléze sklízela velké úspěchy i v zahraničí a stala se legendou. V novém obsazení s hercem, divadelníkem, mimem a stand-upistou Pavolem Serišem a jeho dcerkou Julianou se koncem loňského roku vrátila na jeviště. Scénickou báseň o zrodu přátelství silnějším než strach o život může pražské publikum vidět po delší době 23. dubna v divadle Bravo!
Pépe je mistrovským spojením pantomimy a klauniády, v němž se hodně pracuje s gesty i rekvizitami a kostýmy, typickými atributy autorských projektů Bolka Polívky. Pépeho nastudoval původně s osmiletým chlapcem, kterého si vybral v konkurzu a jímž byl současný divadelní režisér Radek Balaš. „Mně bylo tehdy dvacet pět. Když pak Radek ze své role vyrostl, začal jsem to hrát se dvěma Švýcary, kteří se na zájezdech střídali. Damian Weber a Luc Guillamot. A objeli jsme kus světa. Pořádný kus světa, jak se říká. Chantal máma, dva synové a já, táta. Na první pohled úžasná rodinka, než jsme ovšem ukázali pasy,“ zavzpomínal nedávno s úsměvem Bolek Polívka.
„Juliana má shodou náhod také osm a chodí do divadelního kroužku na ZUŠ. Z nápadu obnovit Pépeho jsme byli oba nadšení. Současně je to pro mne velká výzva, protože dosud jsem nikdy neobnovoval kdysi existující inscenaci, ani jsem nikdy nehrál s dětským hercem, natož s vlastní dcerou,“ podotýká Pavol Seriš, který patří k nepřehlédnutelným osobnostem současného divadla. S Divadlem Bolka Polívky spolupracuje již dlouho, podílel se na vydáních občasníku Re-kabaret, jeho Pozemšťan patří stále k divácky přitažlivým titulům a za DADA Revue, kterou pro divadlo připravil v roce 2023, byl nominován na Cenu Thálie.
Původní předloha Pépeho v nové verzi doznala mírných změn. „Kostra příběhu se nezměnila, ale nejde o přesnou kopii. Scénář jsme zhruba ze třetiny obměnili a přizpůsobili našim schopnostem. Zatímco Bolkova verze byla hodně hudební, ta naše je více klaunská a taneční. Nesmírně si vážím Bolkovy velkorysosti a toho, že nám dal volnou ruku,“ upřesňuje Pavol Seriš. Ke spolupráci si přizval své osvědčené spolupracovníky: režiséra Dalibora Buše, dramaturga Matěje Randára a výtvarnici Bernadett Királyovou.
Pokud jde o pantomimu, shodou okolností se 23. dubna reprízuje také sólová inscenace Mime on the Moon Radima Vizváryho ve Švandově divadle.
Cirk La Putyka „narozeninovým” Okamžikem s 35 účinkujícími zahájí jarní sezónu šapitó Azyl78. Hudba z inscenace vyjde na desce
Výstaviště Praha opět ožije novým cirkusem, hudbou a tisíci návštěvníky. Pod charakteristickou bílou kopuli šapitó Azyl78 se přestěhuje téměř kompletní soubor Cirk La Putyka, aby zde od 29. dubna do 25. května uvedl celkem dvacet pětkrát inscenaci Okamžik. Velkolepou podívanou plnou akrobacie, napětí, vzrušení i magických obrazů připravil vloni jako oslavu patnáctého výročí založení souboru finský režisér Maksim Komaro s pětatřiceti účinkujícími – dlouholetými členy, ukrajinskými studenty i mladými akrobaty a tanečníky. Představení doprovází živě kapela CLPBND, která díky svému žánrovému rozpětí od tradiční „putykářské“ až po elektronickou hudby propojuje minulost, přítomnost a budoucnost. A kdo si bude chtít zážitek připomenout i mimo šapitó, pak právě 29. dubna vychází digitálně a na vinylu hudba z představení.
„Věřím, že diváci zažijí překvapení, údiv a pocity zázraku. Uvidí, že cirkus má stále co nového nabídnout. Také doufám, že opustí šapitó s povznášejícími dojmy. Že může existovat trocha magie a kouzel všude okolo nás,“ prohlásil režisér Maksim Komaro loni před premiérou Okamžiku. Dle nadšených ohlasů se mu to podařilo vrchovatou mírou. Z cirkusových disciplín návštěvníci v představení uvidí vzdušnou akrobacii, dynamickou pozemní akrobacii, žonglování, překvapivou hru a manipulaci s každodenními předměty, Ukrainian swing, Ukrainian bar, klauniádu, chůzi po skleněných střepech, teeterboard, skoky na trampolíně, tanec, balancování, improvizaci, výpravné kostýmy, i trochu magie a vizuálního divadla. Navíc na diváky čekají malá překvapení jako odkazy na inscenace z patnáctileté historie nebo známí herci v nečekaných rolích.
To vše prodchnuté poetikou, magií, obrazy a humorem režiséra Maksima Komara, dlouholetého spolupracovníka Cirku La Putyka, uměleckého šéfa finského souboru Circo Aereo a jedné z nejdůležitějších osobností evropského novocirkusového divadla. „Pro mě smysl názvu ‚Okamžik‘ je podobný jako, když se říká ‚celý svět v zrnku písku‘,” vysvětluje Komaro titul: „Mrknete a vše se v okamžiku promění. Jako kdyby se odhrnula opona a odhalil se vám svět fantazie a představivosti. Otevřete oči na zlomek sekundy a vidíte mnohem více, než zvládnete v tu chvíli pojmout. Když opět oči zavřete, tak se to vše pomalu míchá a prolíná v obrazech, které se vám vepsaly do mysli.“ Na vzniku inscenace se podílela řada renomovaných tvůrců, např. Jan Rosén, dle organizátorů jeden z nejslavnějších evropských trenérů dynamické akrobacie a skoků na teeterboardu, nebo finská vzdušná choreografka Ilona Jäntti a další.
Od 12. do 29. června pak šapitó Azyl78 obsadí premiéra divadelně-tanečně-loutkového zpracování Mé vlasti (Forman, Ivanović, Jirků, Pechar, Smetana), jež doprovodí divadelní „vlastenci“ souborů Dekkadancers a Holektiv, hudebníci z České filharmonie a chybět nebude ani oblíbené improvizační uskupení My kluci co spolu chodíme.
K blížícímu se 60. výročí Pražské Quadriennale připravuje program PQ60: Jeho první aktivitou je mezinárodní sympozium o historických proměnách PQ
Pražské Quadriennale vyhlašuje otevřenou výzvu na příspěvky v rámci odborného sympozia: 60 Years of PQ as a Meeting Place of Scenographic Worlds. Sympozium, které proběhne v září tohoto roku, je jednou z prvních aktivit dlouhodobého programu PQ60. Cílem programu je kriticky prozkoumat PQ jako globální kulturní fenomén od jeho vzniku v roce 1967, a představit jej v jeho proměnách a souvislostech odborné komunitě i širší veřejnosti. Část aktivit PQ60 se promítne i do programu 16. ročníku Pražského Quadriennale, který proběhne v červnu 2027.
Příspěvky a debaty na podzimním sympoziu se budou věnovat dobovým kulturním, společenským a politickým podmínkám v účastnických zemích a regionech, a jejich vlivu na formování PQ jako celku. Z opačné perspektivy by pak odborná diskuze mohla poukázat na mezinárodní partnerství navázaná prostřednictvím PQ – ať už formální či neformální – a na jejich možné přesahy do kulturní reality jednotlivých zapojených zemí či regionů.
„Společně s badateli a badatelkami bychom rádi prozkoumali*y historickou roli PQ ze tří různých pozic: v kontextu vývoje scénografie, performančního designu a performančního prostoru; strategie a způsoby jeho vystavování a kurátorování; a úlohu PQ jako platformy pro kulturní výměnu a diplomacii, a to zejména v kontextu studené války,” vysvětluje Anna Hejmová, koordinátorka výzkumných aktivit a archivů PQ.
Otevřená výzva [Call for Papers] je určena i mezinárodním badatelům a badatelkám, tvůrcům a tvůrkyním a akademikům a akademičkám z oblasti scénografie a performančního prostoru, dějin současného umění, kurátorství, divadla či kulturní diplomacie druhé poloviny 20. století. Návrhy na příspěvky v rozsahu 250 slov budou moci zájemci a zájemkyně odevzdávat prostřednictvím formuláře, který bude na stránce pořadatele dostupný v průběhu května 2025.
Poznatky ze sympozia poslouží k přípravě dalších aktivit programu PQ60. Už nyní v rámci programu probíhají práce na systematizaci, doplnění a digitalizaci archivů Pražského Quadriennale. Pod hlavičkou PQ60 tým PQ plánuje také související komunikační aktivity. „Cílem programu PQ60 není jen retrospektivní oslava šesti dekád nepřetržité existence PQ, ale také kritická úvaha o jeho roli coby celosvětové scénografické platformy. Komplexnější poznání a pochopení vlastní historie by nám v neposlední řadě mělo pomoci nastínit směry, kterými by se PQ mohlo ubírat v budoucnu,“ dodává Barbora Příhodová, umělecká ředitelka Pražského Quadriennale.
Celkový rozsah programu i jeho dílčích aktivit se bude odvíjet také od úspěšnosti grantových projektů týmu PQ v tuzemských i mezinárodních výzvách. Program PQ60 koncepčně připravuje Barbora Příhodová, umělecká ředitelka PQ a Anna Hejmová, koordinátorka výzkumných aktivit a archivů PQ. Na programové přípravě podzimního sympozia 60 Years of PQ as a Meeting Place of Scenographic Worlds se podílí také Pavel Drábek, profesor dramatické a divadelní praxe na University of Hull (UK).
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
