Operní panorama Heleny Havlíkové (14)

Týden od 27. prosince 2010 do 2. ledna 2011

° Operní bilance 2010
– Vrcholy dramaturgické, propady opery soudobé
– Odvaha a vytrvalost alternativních souborů i staggion
– Vrcholy inscenační
– Sólové výkony roku 2010
– Operní talenty roku 2010
° Inspirace na dny příští

***

Operní bilance 2010

Přirozeným divadelním “předělem” jsou sice sezóny, u nás od září do června, ale pro divadla a jejich další existenci je klíčový „fiskální rok“, kdy zřizovatelé divadla rozhodují o rozpočtu nikoliv na sezónu, ale na další kalendářní rok. Ostatně konec roku bývá spojen nejen s účetními přehledy, ale i s anketami, hodnotícími umělecké výsledky roku. První panorama roku 2011 proto věnuji ohlédnutí za právě uplynulým rokem našich operních souborů, jakkoli je operní sezóna teprve v poločase.

Začnu celkovým statistickým přehledem: Deset našich stálých, repertoárových – jak se jim také říká kamenných divadel – uvedlo v roce 2010 celkem 36 inscenací. „Nejpilnější“ byla opera brněnská s dokonce sedmi premiérami. Nejméně, po dvou operních premiérách uvedly Státní opera Praha, ústecká opera a také Opava, jejíž operní soubor ovšem hraje také operety.

Bilance z dramaturgického hlediska zachovává stav posledních let. I v roce 2010 suverénně vedla s dvanácti inscenacemi opera italská, z ní pak Puccini, dokonce 3x nastudovaná Bohéma. Po dvou inscenacích zazněl Verdi, Rossini, Donizetti. Italský výčet uzavírá česká premiéra současné italské novinky Marka Tutina Sluha v Plzni. Druhé místo v tomto dramaturgickém souhrnu si drží – opět ve shodě s předchozími léty – opera česká. Zde ovšem letos netradičně vede se čtyři inscenacemi Leoš Janáček především zásluhou brněnské opery, která nabídla dokonce dvě světové premiéry dosud neuvedených původních verzí Šárky a Výletu pana Broučka do Měsíce. Česká opera byla dále zastoupena Smetanovou Prodanou nevěstou v Olomouci, 2x Antonínem Dvořákem: Jakobínem v Plzni a Čertem a Káčou v Budějovicích a 1x Ariadnou Bohuslava Martinů. Co do počtu inscenací následují opery období klasicismu s pěti mozartovskými premiérami, takže Mozart patřil v roce 2010 spolu s Puccinim k nejčastěji uváděným skladatelům. Po italské a české opeře následují opery francouzské hned se třemi různými premiérami Carmen a dvěma Massenetovými operami – naše operní divadla tak zachytila světový trend návratu tohoto francouzského romantika do současného repertoáru. Přehled uzavírá se čtyřmi tituly opera německá a jediná ruská, resp. sovětská.

***

Vrcholy dramaturgické, propady opery soudobé

Jakkoli oporu repertoáru stálých divadel nadále logicky a ekonomicky zdůvodnitelně drží zaběhané operní tituly, rok přinesl mnohá ozvláštnění. Patří mezi ně určitě ony světové janáčkovské premiéry v Brně (Šárka, Výlet pana Broučka do Měsíce) a česká premiéra pucciniovské rarity – opery Edgar v Liberci. Dramaturgickou neotřelost posílila brněnská opera ještě inscenacemi d’Albertovy Nížiny, Fridova Deníku Anny Frankové, Haydnova Lékárníka i Rossiniho Popelky. A liberecká opera ještě Belliniho Náměsíčnou. K dramaturgickým zajímavostem nesporně patří i uvedení Massenetova Dona Quichotta ve Státní opeře Praha. Navíc se většinu těchto titulů bez inscenační zátěže tradice podařilo prezentovat v provedení, které patřilo v kontextu naší opery k těm zajímavějším. Z tohoto hlediska mezi našimi deseti operními divadly jednoznačnou vede Brno vedené ředitelem Danielem Dvořákem a šéfem opery Roccem a Liberec pod vedením ředitele Martina Otavy a šéfa opery Martina Doubravského.

Soudobá operní díla, vymezená volně vznikem po roce 1945, jsou u nás stále popelkou. V roce 2010 ji krotce zastupoval Bohuslav Martinů s neobarokní Ariadnou (Ostrava), Grigorij Frid komorním monodramatem Deník Anny Frankové (Brno). Dílo žijícího skladatele zaznělo jediné, když Plzeň vstoupila do mezinárodní operní soutěže Armel inscenací Sluhy italského skladatele Marka Tutina.

***

Odvaha a vytrvalost alternativních souborů i staggion

Do operní bilance samozřejmě patří i další produkce mimo ona tzv. kamenná divadla, která většinou přicházejí s odvahou, hledačstvím a alternativou vůči zavedeným operním institucím. A směle vychylují dramaturgickou bilanci směrem k současným novinkám a operám domácím. Lze je rozdělit do dvou skupin: na studiové soubory, které se věnují opeře soustavně, a na jednorázové staggiony.

Operní vody u nás čeří dva komorní soubory – už patnáct let olomoucký Ensemble Damian pod vedením Tomáše Hanzlíka, který se zaměřuje na interpretaci barokní a minimalistické hudby s autorským zázemím právě Tomáše Hanzlíka a Víta Zouhara. Letos Damiáni premiérovali druhou část Labyrintu vášně na antický námět s podtitulem Křídla a propast (libreto David Hrbek, hudba Tomáš Hanzlík).

A zhruba deset let svou svébytnou – diversní – poetiku prosazuje brněnský Ensemble Opera Diversa s autorskou dvojicí Ondřej Kyas a Pavel Drábek. Ta přišla v Dýňovém démonu s nápadem gastronomického gesamtkunstwerku a ve stručné operce Lukáše Sommera na text Václava Havla Ela, Hela a stop se podařilo s vtipem a pointou zpívat o nepraktičnosti etických zásad dvou pubertálních dívenek.

Zapomenout ovšem nelze na Dětskou operu Praha s neúnavnou Jiřinou Markovou v čele . K jejím nejnovějším premiérám patří svěží pohádkové minioperky Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka.

K festivalům, které si dovolují ten „luxus“, že pro svůj program nastudují původní operní produkci, patří už několik let Hudební festival Znojmo. Svůj nápaditý a pestrý program oživuje u nás nehranými tituly. Tentokrát jsme měli jedinečnou a u nás takto první příležitost zažít populární divadelní show barokní Anglie poslední třetiny 17. století – semi-operu se specifickou kombinací činohry a opery prostřednictvím Purcellova Krále Artuše.

Velice se letos také povedlo operní představení v přírodním divadle v pražské Šárce – bylo překvapující, jak se právě do tohoto lesoparku hodila Smetanova slavnostní Libuše. Méně už vyšel nový projekt Rusalka na zámcích.

***

Vrcholy inscenační

Jakkoli jsem zatím nezvládla úplně všechna nová nastudování roku 2010, 35 shlédnutých inscenací, tedy zhruba 85 % naší loňské operní produkce, skýtá dostatečně široké zázemí pro bilanci inscenační. Tentokrát nemám jednoznačného favorita, který by čněl nad ostatními, jako tomu bylo v roce 2009 díky Brittenově Smrti v Benátkách ve Státní opeře Praha nebo ještě o rok dříve v Březinově opeře Zítra se bude… v divadle Kolowrat. Do popředí premiér roku 2010 dávám větší skupinu inscenací, které pro mě byly zážitkem, nikoli však zázrakem či zjevením, které by znamenaly nějaký výrazný přelom. Patří k těm, které se vydávají po cestě, která i v konkurenci přímých přenosů ozvláštňuje a zdobí českou operní krajinu a dává počínání našich operních souborů energii. Do této top skupiny zařazuji d’Albertovu Nížinu v brněnském nastudování, Janáčkovu Káťu Kabanovou v pražském Národním divadle, Pucciniho Edgara v Liberci, Dona Quichotta ve Státní opeře, Mozartova Tita v Opavě a Krále Artuše na znojemském festivalu.

***

Sólové výkony roku 2010

Ze sólistek na mě nejvíce zapůsobila sopranistka Christina Vasileva, jak strhujícím způsobem vyjádřila křehkou zranitelnost v jejím podání nezvykle dívčí Káti. Do role despoticky pokrytecké Kabanichy v této Janáčkově opeře také dozrála Eva Urbanová. A do trojice ženských výkonů přidávám ještě Katarínu Jordu Kramolišovou, která v opavském Titovi opět excelovala v onom tak vzácném oboru dramatického koloraturního sopránu a jako Vitellie vyjádřila širokou výrazovou paletu vášnivě zamilované a panovačné ženy. Co se mužů týká – vyzdvihnout bych chtěla výkon Richarda Haana: v d’Albertově Nížině vytvořil svým temným barytonem ve statkáři Sebastianovi pyšně arogantního muže chtivého sexu a peněz. Vysoce oceňuji také výkon Jaroslava Březiny, kterému se v jeho doméně – tenorových buffo rolích – tentokrát skvěle povedl maloměšťácký chvástal pan Brouček.

***

Operní talenty roku 2010

Mám radost, že rok 2010 přinesl nové talenty. Za ty největší považuji shodou okolností dvě mladé mezzosopranistky: Václavu Houskovou, která se představila v Liberci jako nespoutaná Tigrana v Pucciniho Edgarovi a Barboru Poláškovou, jejíž Carmen v Olomouci propojuje půvabné neviňátko a divokou kočku. Nadějnou budoucnost také slibuje koloraturní soprán Olgy Jelínkové, která jako Amina v Náměsíčné plně ve shodě se svými možnostmi a pojetím role neohromovala velikostí hlasu, ale díky dobré technice zvládla mimořádně náročné koloratury v křehce jímavém výrazu. Moc jim přeji, aby se jejich kariéra dále rozvíjela správným směrem.

***

Inspirace na dny příští

Hned první lednový týden nového roku startuje s řadou operních nabídek. V rámci projektu Cinemaestro si diváci v kinech Cinema City v Praze, Plzni a Pardubicích mohou vychutnat záznam jiskřivé inscenace Rossiniho Lazebníka sevillského z madridského Teatro Real s hvězdným obsazením – María Bayo/Rosina, Juan Diego Flórez/Almaviva, Pietro Spagnoli/Figaro. Ve čtvrtek 6. ledna hostuje v Praze v Clam-Gallasově paláci od 19:00 hod. v rámci festivalu České doteky hudby Ensemble Damian s inscenací barokní opery Facetum musicum. Na sobotu 8. ledna je připraven další přímý přenos z Metropolitní opery – Pucciniho Děvče ze zlatého západu. A Český rozhlas 3 – Vltava pro příznivce sobotních operních večerů připravil záznam Thomasovy Mignon z pařížské Opéra Comique.

S přáním mnoha krásných operních zážitků v roce 2011 Vaše Helena Havlíková

***

Inscenace roku 2010:

Eugen d’Albert: Nížina. Hudební nastudování Jan Zbavitel, režie Heinz Lukas-Kindermann, Národní divadlo Brno, premiéra 2. října 2010. (Původní recenzi autorky najdete zde)

Leoš Janáček: Káťa Kabanová. Hudební nastudování Tomáš Netopil, režie, scéna, kostýmy, světla Robert Wilson. Národní divadlo Praha, premiéra 26. června 2010. (Původní recenzi autorky najdete zde)

Giacomo Puccini: Edgar. Hudební nastudování Martin Doubravský, režie Martin Otava, scéna Ján Zavarský, kostýmy Dana Svobodová. Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, premiéra 26. února 2010. Česká premiéra. (Původní recenzi autorky najdete zde)

Jules Massenet: Don Quichotte. Hudební nastudování Heiko Mathias Förster, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Josef Jelínek. Státní opera Praha, premiéra 18. března 2010. (Původní recenzi autorky najdete zde)

Wolfgang Amadeus Mozart: La clemenza di Tito. Hudební nastudování Jan Snítil, režie Lubor Cukr, scéna Martin Černý, kostýmy Roman Šolc. Slezské divadlo Oprava, premiéra 25. dubna 2010.

Henry Purcell: Král Artuš. Hudební nastudování Roman Válek, režie Jana Janěková, scéna a kostýmy Jaroslav Milfajt. Hudební festival Znojmo ´10. Minoritský klášter, premiéra 17. července 2010. Česká premiéra. (Původní recenzi autorky najdete zde)

Operní soubory roku 2010:

Nejlepší sólové operní výkony roku 2010:

Operní talenty roku 2010:

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem 3 – Vltava
Zvukovou podobu Panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde