Salcburk: Prvně Janáčkova Makropulos, s Brisceinem

Bezpochyby nejlepší zpráva z dnešního premiérového večera v Salcburku je – alespoň pro nás – ovšem už předem jasná: V roli Janka bude na jednom z nejprestižnějších světových festivalů debutovat dvaačtyřicetiletý český tenorista Aleš Briscein. Čas pro náš portál si udělal bezprostředně před generální zkouškou.

Nedá mi to se hned zkraje nezeptat: S jakými pocity jste letos do Salcburku přijel? Tedy jako jeden ze sólistů festivalových operních inscenací? Jak vůbec hodně jste emotivní člověk? Cítíte, resp. budete v Salcburku cítit větší trému, než obvykle?

Učinkování na tak slavném festivalu je prestižní záležitostí. Když procházíte sály, kde dirigoval Herbert von Karajan nebo Karl Böhm, tak se vám tepová frekvence zvýší určitě o 100 % a cítíte nepopsatelně krásný pocit a velký respekt, že máte možnost tady vystupovat. Umělci jsou obecně velmi sensitivní lidé a emoce se v nich obvykle velmi bouří, já v tomto ohledu nejsem určitě žádná výjimka. Každé představení by mělo mít v sobě nějaký emoční náboj, jinak by to křehké pouto mezi diváky a interprety nemohlo dobře fungovat.

Jak vypadala vaše cesta do Salcburku? Jak a kde si vás vedení festivalu vyhlédlo nebo se o vás dozvědělo?

Dostat se na Salzburský festival je snem snad všech umělců. Není ale jednoduché se sem vůbec dostat. Tato nabídka nebyla první. Měl jsem možnost už v roce 2006 tady premiérovat Figarovu svatbu, ale byl jsem už bohužel smluvně vázán jinde a nemohl jsem nabídku přijmout. Znám se z doby působení v Paříži s Evou Marií Wiesser, která vybírá pro Salcburský festival vhodné umělce. Bylo mojí výhodou, že už mě znala delší dobu a mohla mi přes mého agenta spolupráci na produkci Věci Makropulos nabídnout.

Na jak dlouho byly naplánovány zkoušky salcburské inscenace a jak intenzivně se na festivalu zkouší?

Inscenace se zkouší ve velkém Festspielhausu a také v Messe centru a to už od 24.června. Dvoufázové zkoušky probíhají buď ráno a odpoledne, nebo odpoledne a večer. Přivezl jsem si sebou kolo a a využívám ho tady jako úžasný dopravní prostředek. Ale i ve volných dnech, kdy se nezkouší, se o nás vedení festivalu stará a pořádá pro nás nejrůznější společenská setkání. Dá se tady samozřejmě vidět i spoustu zajímavých představení se špičkovými sólisty a na to jsem se velmi těšil.

Angela Denoke (Emilia Marty) při zkoušce s režisérem Christophem Marthalerem

Angela Denoke (Emilia Marty) a Aleš Briscein (Janek)

Zrovna nedávno Angela odpověděla s úsměvem ve tváři na dotaz jednoho z kolegů,že jsem její nejčastější a nejoblíbější Janek… Ona má velký dar postihnout v této roli intenzivní vnitřní prožitek této postavy, který Janáček tak geniálně vyjádřil ve své hudbě. Ona je tou ,, femme fatale“, které leží u nohou celý svět, ale která ho také umí zneužít pro své plány. V civilu je Angela velmi přátelská a rád vzpomínám na večeře,které s oblibou pořádala po inscenacích v Paříži a Madridu.

Esa-Pekka Salonen bude mít dispozici Vídeňské filharmoniky a to je záruka velmi vysoké kvality. K dirigování Janáčka přistupuje osobitým stylem,-řekl bych, že o něm přemýšlí více jako hudební skladatel, než jako dirigent. Fascinuje ho Janáčkova hudba a určitě ho ovlivnila i v té jeho kompoziční práci. Souhra sólistů a orchestru se musela zvládnout za čtyři orchestrální zkoušky a generálku,což není vůbec lehký úkol. Ale ne nadarmo se říká,že Vídeňští filharmonici jsou nejlépe placeným orchestrem na světě.

Kolikátá to teď vůbec je vaše inscenace Věci Makropulos v roli Janka? Vím o madridské před třemi lety a pařížské před dvěma, byly ještě nějaké další? Vyvíjí se nějak vaše interpretace téhle role?

Tato salcburská produkce je už moje pátá- dvakrát byla Paříž, pak Madrid, Düsseldorf a teď i Salzburg. V madridské byl Janek takový drzý spratek v azurovém kvádru, co plive popcorn po jevišti, ale v této salcburské inscenaci je to spíše velmi citově nevyrovnaný mladík. Kristu líbá pouze mechanicky na dálku. Otcovo jednání ho velmi zraňuje, takže sebevražda je logický důsledek jeho totální deprese. Mám ve smlouvě pro Salcburský festival i covering partu Alberta Gregora, takže ten vývoj vnímám spíše v tomto úhlu a těším se, že si tento nelehký part už v příští sezoně v koncertní verzi zazpívám společně s Evou Urbanovou v Ostravě.

Janáček má ve vašem repertoáru velmi široké zastoupení. Jaký vztah k němu máte a jak se vám zpívá?

Jeho deklamační styl spoustě zpěváků nevyhovuje a proto ho také nezpívají. Je technicky náročný, ale interpretačně ho musíte vnímat, jako kdybyste zpívali třeba Pucciniho. Jen tak si může zachovat hlas svoji kantilénu. Je krásné propagovat jeho nadčasovou hudbu v zahraničí. Ale je škoda, že se v právě v českých operách v zahraničí objevuje tak málo českých sólistů.