Letní operní panorama Heleny Havlíkové (127)

Helena Havlíková, 26.07.2013 22:00

– Letní slavnosti staré hudby – zatím 3x:
Theatrum sacrum
Cappella – Sistina i Mariana
Vzdělávací lekce o italském hudebním trecentu
– Inspirace na dny příští
***

Letní slavnosti staré hudby – zatím 3x

Již 14. ročník mezinárodního hudebního festivalu Letní slavnosti staré hudby nese název Roma aeterna. Celkem sedm koncertů s nápaditou dramaturgií, jak je u tohoto festivalu již zavedeným pravidlem, provede posluchače nejen téměř čtyřmi staletími hudby tohoto „věčného města“, ale zasadí klíčové historické momenty i do kontextu vlivu, který měli v Římě působící skladatelé na celou Evropu. V provedení našich i zahraničních souborů, které se etablovaly na poli tak zvané historicky poučené interpretace, zazní sonáty sólové i triové, písně, serenaty, concerti grossi, oratoria, kantáty, mše rané renesance od počátků 15. století přes vrcholnou polyfonii Palestrinovy slavné Missa Pape Marcelli pro Sixtinskou kapli k baroku s virtuózem instrumentální hudby Arcangelem Corellim nebo Alessandrem i Domenikem Scarlattim až ke Georgu Friedrichu Händelovi a Antoniu Vivaldimu.Dalším, již tradičním „bonusem“, který dodává tomuto festivalu jedinečnost, je pečlivý výběr míst konání koncertů tak, aby co nejvěrněji odpovídala prostorám, kde byla díla při svém vzniku uváděna. Koncerty jsou situovány nejen do kláštera sv. Anežky České, na Novoměstskou radnici či do Trójského zámku, který se stane náměstím Forum Romanum s pomyslným „Zlatým milníkem“ pro siestu s kontratenoristou Carlosem Menou, ale budou se odehrávat i v Břevnovském klášteře, Rudolfově galerii nebo ve Španělském sále, který představoval nejen oratoře, ale na závěr festivalu zastoupí římské Palazzo della Cancelleria pro velkolepou barokní hudební slavnost.

Programy koncertu zasvěceně komentuje festivalová brožura s nejnovějšími muzikologickými poznatky, které jsou zasazeny do širších kontextů.
***

Theatrum sacrum

Zahajovací koncert v provedení německého souboru staré hudby Cantus Cöln byl věnován barokním oratoriím a kantátám kolem poloviny 17. století z doby, kdy dosahovaly velké popularity. Název koncertu Theatrum sacrum vystihoval jeden z charakteristických rysů tohoto žánru jako alternativy ke světské opeře v postních časech, kdy platil striktní zákaz katolické církve pro provozování opery. A historické nebo mytologické náměty divadelních produkcí při uvádění v kostele nahrazovaly latinské nebo italské dialogické texty ze života Krista a dalších biblických postav, často s „rolí“ vypravěče jako průvodce. Skladby mistrů tohoto žánru – Marca Marazzoliho o nevěřícím Tomášovi nebo Giacoma Carissimiho s dramatickým příběhem Jiftáchova vítězství, kterému musel obětovat svou jedinou dceru, ale i jejich německých následovníků Johanna Caspara Kerlla a Johanna Rosenmüllera zazněly v komorním provedení pouze s doprovodem varhan, loutny, violoncella a lirone. Soustředění na sezpívanost různých kombinací šestice zpěváků a jejich vokální techniku a do posledního detailu vypracované fráze melodizovaného „vyprávění“ textu byly nespornými devízami tohoto koncertu pod vedením Konrada Junghänela. Ten stál koncem osmdesátých let minulého století u počátků interpretační „revoluce“ staré hudby, ale jako by snaha po dokonalosti převážila až tak, že se vytrácela muzikantská radost, která by do provedení vnesla větší míru emocí. „Klubaly se“ z oslavy Svaté Boží Rodičky v provedení tří mužských hlasů, takže se Mater Jerusalem Johanna Rosenmüllera s rytmickou variabilitou stala vrcholem večera.
Hodnocení autorky: 75 %
***

Cappella – Sistina i Mariana

Na druhém koncertu Letních slavností staré hudby festivalové téma 14. ročníku – Roma aeterna – reprezentovala jedna z tradic, kterou se toto „věčné město“ zapsalo významně do hudební historie – Schola Cantorum Romana, označovaná dle svého účelu také jako cappella pontificia, papežský sbor. Tato pravděpodobně nejstarší hudební instituce pak zajišťovala hudbu pro papežské obřady v Sixtinské kapli, známé také díky Michelangelovým freskám, ale i jako místo pořádání konkláve.

Program koncertu se zaměřil na dobu největší slávy Scholy cantorum kolem poloviny 16. století s vyvrcholením renesanční vokální polyfonie, jak ji reprezentoval Giovanni Pierluigi da Palestrina, oficiální skladatel hudby pro Sixtinskou kapli. Jeho nejznámější dílo – šestihlasé mešní ordinarium Missa Pape Marcelli (se sedmihlasým Agnus Dei II), vhodně proložené chorální lekcí a ofertoriem, tvořila první část koncertu. Jeho druhá půle byla důmyslně sestavena z duchovní tvorby dalších skladatelů papežské kapituly – Palestrinova nástupce papežské kaple Feliceho Anerii (Ave Regina coelorum), Jeana Moutona (Nesciens mater Virgo virum) a Cristóbala de Morales (Parce, mihi, Domine). Tyto osmihlasé, respektive čtyřhlasé vokální kompozice pak vygradovaly závěrečným rozsáhlým dvojsborovým devítihlasým žalmem Miserere mei, Deus Gregoria Allegriho. V prostoru kostela sv. Salvátora v rámci Anežského kláštera s jeho „dlouhou“ chrámovou akustikou, odpovídající prostoru Sixtinské kaple, se především díky souboru Cappella Mariana pod vedením Vojtěcha Semráda podařilo svrchovaně propojit všechny festivalové intence. Proplétající se předivo hlasů (zde obsazených vždy pouze jedním zpěvákem) znělo nejen s naprostou intonační jistotou, ale i s citlivě vypracovaným frázováním a ozvláštňujícími ozdobami. Tento ansámbl složený z mladých pěvců se řadí mezi špičkové interprety tohoto náročného čistě vokálního stylu i díky barevné i zvukové vyrovnanosti všech hlasů od nádherně znělého hlubokého basu Jaromíra Noska po oblý soprán Hany Blažíkové. V silné mezinárodní konkurenci má ovšem Cappella Mariana přednost, která vynikla při porovnání s výkonem renomovaného německého souboru Cantus Cöln při zahajovacím koncertu Letních slavností staré hudby, jehož „autentická akademičnost“ působila až chladně. Umění našeho souboru propojuje profesionalitu historicky poučené interpretace s hlubokou koncentrací na obsah skladeb (k dispozici byly kvalitní překlady zpívaných latinských textů), z níž ovšem „nakažlivě“ vyzařuje potěšení z hudby. Právě díky tomu si více než pět staletí stará liturgická hudba uchovává nejen silný umělecký potenciál, ale především je schopna oslovit dnešní posluchače svým duchovním poselstvím natolik, že si nadšené publikum vyprodaného Salvátora vytleskalo přídavek – moteto Ego flos campi Jacoba Clemense. Byl to vynikající hudební i duchovní zážitek, a jakkoli program Letních slavností pokračuje, již nyní je zřejmé, že právě Cappella Mariana bude aspirovat na jeden z festivalových vrcholů. Bravo!

Hodnocení autorky: 95 %
***

Vzdělávací lekce o italském hudebním trecentu

Třetí koncert posunul časovou osu festivalového programu ještě o další století zpět k hudbě tak zvaného dlouhého italského trecenta, jak se v ne zcela přesné zkratce z hlediska časového i teritoriálního označuje umění v rozmezí let 1325–1430 pěstované zejména na severu Itálie a jak ho v literatuře reprezentují Dante, Petrarca, Boccaccio, v hudbě pak raně renesanční vokálně-instrumentální polyfonie (italská Ars nova) s jeho typickými formami madrigalu, ballaty, cacce. Výstižný název dal večeru titul písně připisované Antoniovi Zacarovi da Teramo Spinato intorno al cor (Trn obepnul mi srdce), zatímco předchozí koncerty byly věnovány duchovní hudbě, zde jsme se mohli oddávat sekulárním písním z doby kolem roku 1400. A s tématem festivalu – Římem – Zacaru spojuje jeho skladatelské a pěvecké působení v papežské kapele během vrcholícího turbulentního období západního papežského schizmatu.

Koncert, vhodně umístěný do raně renesančního sálu Novoměstské radnice, nabídl v provedení norského souboru Currentes pod vedením flétnisty Josteina Gundersena u nás zřídkakdy na koncertech uváděnou hudbu, která se uchovala v rukopisných Kodexech nazvaných podle jeho vlastníka Squarcialupiho a objevitele Manciniho a vyšla v novodobých edicích. Zazněly především ballaty s milostnou, ale i přírodní lyrikou, ba dokonce i dobový politický „song“, který volal po ukončení papežského schizmatu. Na provedení se v různých kombinacích podíleli mezzosopranistka Kristin Mulders, tenorista Kjetil Almenning a další dva hráči – na fidulu Hans Lub a David Catalunya na kladívkové clavicymbalum, zvláštní relativně malý deskový klávesový nástroj se zvukem podobným cembalu a rozsahem 2,5 oktávy, který sedící hráč opíral o nataženou nohu. Jen bylo škoda, že sólisté věnovali pozornost hlavně svým notám a zhruba hodinový koncert neprovedli zpaměti. Navázali by spontánnější kontakt s publikem, pro který dávaly skvělou příležitost poetické texty i výrazná italská melodičnost s širokodechou melismatičností, rozhojněnou i další ornamentikou. Vsunutí kratičkých instrumentálních skladbiček soudobého norského skladatele Eivinda Bueneho působilo cizorodě, jakkoli vznikly přímo pro soubor Currentes. Koncert tak byl spíše vyučovací lekcí o rané renesanční sekulární polyfonii než radostí z hudby, která svou rytmickou proměnlivostí a vedením hlasů na principu konsonance a disonance může mít pro dnešního posluchače vychovaného v dur-mollové tonální harmonii až dráždivý půvab.

Hodnocení autorky: 60 %
***

Inspirace na dny příští

Giuseppe Verdi: La traviata. Dirigent Miloš Formáček, režie Martin Dubovic, výtvarník Josef Jelínek, sbormistr Milan Kaňák, choreografie Vladimír Gončarov. Miroslav Dvorský – Alfredo Germont, Anna Klamo / Michaela Katráková – Violetta Valéry, Nikolaj Někrasov – Giorgio Germont. Sbor a orchestr Severočeského divadla, s. r. o., Ústí nad Labem. Představení v rámci projektu Klasika pod hvězdami – zámek Kroměříž, sobota 27. července 2013 od 20:30 hodin.

Claudio Monteverdi: Combattimento – víra, láska, naděje. Dirigent Roman Válek, režie Ladislava Košíková, scéna a kostýmy Jaroslav Milfajt, světla Arnošt Janěk. Soprán – Stanislava Mihalcová, Tereza Válková, alt – Markéta Cukrová, kontratenor – Martin Ptáček, tenor – Jaroslav Březina, Tomáš Kořínek, bas – Joel Frederiksen, Martin Vacula, tanec – Jitka Košíková, koncertní mistr – Peter Zajíček. Czech Ensemble Baroque, Produkce v rámci Hudebního festivalu Znojmo, Kostel sv. Michala, sobota 27. a neděle 28. července 2013 21:00 hodin.

Il tambor del mundo. Siesta u Zlatého milníku. Euskalbarrokensemble, Enrike Solinís – umělecký vedoucí, Carlos Mena – kontratenor. Koncert v rámci Letních slavností staré hudby, Zámek Trója, pondělí 29. července 2013 20:00 hodin.

Letní slavnosti staré hudby 2013

Theatrum sacrum
Cantus Cölln
Magdalene Harer – soprán
Mechthild Bach – soprán
Julia Kirchner – soprán
Alexander Schneider – alt
Hans Jörg Mammel – tenor
Markus Flaig – bas
Albert Brüggen – violoncello
Matthias Müller – teorba
Carsten Lohff – varhany
Konrad Junghänel – umělecký vedoucí
18. července 2013 Španělský sál Pražského hradu

program:
Marco Marazzoli:
– San Tomaso, Oratorio à 5
– Per il Giorno di Resurrettione, Oratorio à 6
Johann Caspar Kerll:
– Exultate corda devota per tre canti e basso continuo
– Salve Regina per due canti e basso continuo
Johann Rosenmüller: Mater Jerusalem per tre canti e basso continuo
Giacomo Carissimi: Historia di Jephte, Oratorio à 6

www.cantuscoelln.com
***

Cappella Sistina
Cappella Mariana
Hana Blažíková – soprán
Tereza Havlíková – soprán
Barbora Sojková – soprán
Marta Fadljevičová – mezzosoprán
Daniela Čermáková – alt
Vojtěch Semerád – tenor
Tomáš Lajtkep – tenor
Tomáš Král – baryton
Jaromír Nosek – bas
Vojtěch Semerád – umělecký vedoucí
23. července 2013 Klášter sv. Anežky České, kostel sv. Salvátora Praha

program:
Giovanni Battista Pierluigi da Palestrina: Missa Papae Marcelli
Felice Anerio: Ave Regina coelorum à 8
Cristóbal de Morales: Parce mihi, Domine
Jean Mouton: Nesciens mater virgo
Gregorio Allegri: Miserere mei Deus

www.cappellamariana.com
***

Spinato intorno al cor
Currentes
Kristin Mulders – mezzosoprán
Kjetil Almenning – tenor
Hans Lub – středověká fidula
David Catalunya – clavicembalo
Jostein Gundersen – flétny, umělecký vedoucí
25. července 2013 Velký sál Novoměstské radnice Praha

program:
Antonio Zacara da Teramo:
– Ferito già d’un amoroso dardo
– Movit’ a pietade
– Benché lontan me trov’in altra parte
– Le temps verrà tamtoust après
– Nuda non era
– Plorans ploravi perchè la fortuna
– Spinato intorno al cor
– Un fior gentil m’apparse
– Rosetta che non cambi mai colore