Hudební nástroj snů je na světě

Její dvoubarevné klávesy vypadají jako u klavíru, ale při klavíristově dotyku se rozezní tóny ne nepodobné violoncellu. Koncem patnáctého století si vysnil a vynalezl autor slavné Mony Lisy Leonardo da Vinci, velký renesanční malíř a génius s mnoha nadáními, nástroj nazývaný viola organista, který vypadá jako klavír, v němž jsou spojeny klávesnice se smyčcem. O více než půl tisíciletí později jej polský klavírista, vášnivý milovník staré hudby a stavitel hudebních nástrojů Slawomir Zubrzycki probudil ze zapomnění.„Leonardo da Vinci vynalezl svůj nástroj mezi lety 1470 a 1480,“ vysvětluje přívětivý padesátník, který v listopadu na nástroji koncertoval na Akademii hudby v Krakově na jihu Polska. Jeho nástroj je po stranách modrobílý zdobený zlatem.Při výrobě Zubrzycki vycházel z nákresů tohoto nástroje, které da Vinci zanechal a které se nacházejí v Codice Atlantico. Dvanáctisvazkový spis obsahuje technické a vědecké vynálezy a je dnes uložen v Ambrosiánské knihovně v severoitalském Miláně.„Viola organista má vlastnosti tří nástrojů: cembala, varhan a violy gamby,“ popisuje Slawomir Zubrzycki.

Pod víkem otevřeným na 45 stupňů je ukryta řada 61 kovových strun a celý systém kol a koleček, úplný technický zázrak. Každá struna je napojena na klávesy, které jsou černé a v barvě světlého dřeva. Na rozdíl od klavíru však nástroj nemá kladívka, ale čtyři kolečka, která působí jako smyčec na struny. Kolečka jsou zabalená do koňských žíní, což byl tradiční materiál používaný pro výrobu smyčců strunných nástrojů.Za pomoci pedálu hudebník kolečka otáčí, přes kličku. Když hudebník udeří do klávesy, stlačí klávesa jednu ze strun proti jednomu z koleček a tře se o něj. Smyčec v kontaktu s kovem vydává velmi rozmanité zvuky a vibrace, které připomínají zvuk violoncella, varhan nebo akordeonu.

Leonardo da Vinci mohl o jeho zvuku jen snít, protože z neznámých důvodů svůj nástroj nikdy nesestavil, zdůrazňuje Slawomir Zubrzycki. „Těžko si můžeme představit, co o něm asi soudil, ale myslím, že měl rád to, co dělal,“ říká.

Slawomir Zubrzycki věnoval zkonstruování nástroje tři roky života, strávil prací na něm nejméně 5000 hodin a vynaložil 30.000 zlotých, tedy asi 180.000 korun.V Muzeu hudebních nástrojů v Bruselu je uchováván jeden nástroj tohoto typu, který kolem roku 1625 ve Španělsku postavil Truchado Raymundo. Podle experta muzea Pascalla Vandervellena to je jediný nástroj uchovaný vcelku. Je pozdější konstrukce než Geigenwerk, který v roce 1575 vyrobil německý varhaník Hans Hayden de Nurember. Asi před deseti lety vyrobil Japonec Ajko Obuči podobný nástroj, ovšem o mnoho menší.

„Je to klávesový nástroj, avšak vzniká dojem, že kdosi hraje smyčcem na housle nebo violoncello. Viola organista má překrásný velmi jemný, teplý, sametový zvuk,“ zdůrazňuje známý maďarský klavírista Gabor Farkas. „Když udeříte do klávesy na klavíru, tón brzy zmizí. Na tomto nástroji můžete zahrát crescendo na stejnou notu. O tom sní všichni pianisté,“ vysvětluje.

Ředitel hudebního festivalu v Krakově a známý klavírista Marian Sobula je rovněž schopnostmi nástroje okouzlen.„Zamiloval jsem se do něho. Je to nástroj, o jakém sní všichni klavíristé. Lze na něm prodlužovat tón téměř do nekonečna. Má možnost vibrata, jehož nelze na současných klavírech dosáhnout,“ popisuje vzkříšený sen Leonarda da Vinciho klavírista Marian Sobula.

Foto archiv