O Smetanovi, prestiži muzikantů a posedlosti hudbou

Rozhovor s klavíristkou Jitkou Čechovou


Myslím, že docela dost lidí vás má zařazenou především jako interpretku specializovanou na Smetanu. Vím, že k němu máte velmi silný vztah, nicméně i tak se zeptám: Není vám trochu líto ta „jednobarevná nálepka“?

Není mi to líto, ba naopak, vzhledem k významu klavírního odkazu našeho národního skladatele to beru za čest. Domnívám se ale zároveň, že pokud se někdo zajímá více o mé aktivity, chodí na mé koncerty či sleduje nahrávky, je mu zřejmé, že Smetana je jen jeden ze skladatelů mého dnes již poměrně širokého spektra repertoáru.

Co všechno vás vůbec na Smetanovi přitahuje?

Smetanova klavírní mluva má obrovskou šíři podob. Klavír byl jeho nejbližším nástrojem, od útlého dětství na něj hrál, komponoval, improvizoval a stal se mu tak průvodcem denního bytí. Klavír byl prvním zprostředkovatelem jeho kompozičních představ, nálad a citových vzplanutí. Přál si zprvu stát se klavírním virtuosem – i to se odráží v jeho klavírních kompozicích. Vliv Liszta, manželů Schumannových, Chopina, velkých klavírních autorů a interpretů doby romantismu, obdiv k Bachovi, Mozartovi, to vše se promítá v jeho kompozičním přístupu. Ovšem vliv Bachovy polyfonie, Chopinovy poetičnosti s polským nádechem, Schumannova pestrost melodicko-harmonická a virtuózní rej Lisztův posouvají Smetanu k novému osobitému, leckdy velice modernímu vyjadřování. Národní melodie a rytmy zpracovává a podbarvuje úžasně originálním způsobem, tím se nejvíce proslavil, ale mě osobně fascinují daleko víc jeho drobnější kompozice typu Lístků do památníku a črt či charakteristické kusy typu Snů.

Zůstaňme ještě u Smetany. Dokázala byste říci, jak se interpretace jeho děl léty u nás vyvíjela? Zda lze v tomto směru vystopovat nějaký rozdíl třeba mezi nahrávkami vašimi a dejme tomu Věry Řepkové nebo Jana Novotného?

Každá doba přináší nové trendy ve všech oborech a nejinak je tomu i v hudební interpretaci. Je právě zajímavé, že se v jednotlivých érách interpretační osobnosti liší, v tempech, agogice, přístupu k detailu. Ale zcela zákonitě se léty nabalují i nánosy určitých manýr nebo, chcete-li, agogických klišé. Moderní interpreti mají výhodu, že si mohou starší nahrávky poslechnout a analyzovat, čím se nechat inspirovat a čeho se vyvarovat.

Nemáte pocit, že v posledních desetiletích na Smetanu Češi, zejména ti mladší, tak trochu zanevřeli? A ještě jedna trochu provokativní otázka k tomu: Jak jste spokojena s tím, jak je klavírní Smetana vnímán v zahraničí?

Mám ten pocit… Možná je to dáno předsudkem posledního čtvrtstoletí zatratit vše, co bylo vyzdvihováno za socialismu. Také určitě tím, že klavírní soutěže, coby nezbytná součást života mladých interpretů, Smetanu nezařazují do soutěžního repertoáru. V neposlední řadě přispívá také fakt, že Smetanovy kompozice rozhodně nepatří k interpretačně nejsnadnějším.

Zahraniční zkušenosti mě přesvědčují čím dál více o smysluplnosti mého smetanovsky propagačního úsilí. Doposud překvapivě neznámý klavírní Smetana je přijímán s obrovským nadšením.  Největším zadostiučiněním jsou pak opětovná pozvání s čistě smetanovským celovečerním programem, se zájmem poznat celou paletu různorodých klavírních skladeb Bedřicha Smetany.

A jak se liší sólová klavíristka Jitka Čechová od Jitky Čechové, členky Smetanova tria?

Nijak, své zkušenosti sólové klavíristky v plné míře uplatním i v klavírním triu. Jak je všeobecně známo, dobré klavírní trio si žádá od všech jeho členů prvotřídní sólistické zázemí v kombinaci se schopností naslouchat svým triovým partnerům, aby tak mohl vzniknout homogenní hudební celek. Na druhou stranu pak tyto komorní zkušenosti využiji při sólové hře, specifický přístup smyčcařů či pěvců k hudební materii je mi velkou inspirací.Jak se léty vyvíjí vaše repertoárové priority, typ repertoáru, ke kterému vás to nejvíc táhne?

Mé těžiště zůstává v romantickém repertoáru, který je mi v dílech Dvořáka, Brahmse, Smetany, Schumanna a Chopina stále nejbližší. Ale čím jsem starší, tím více mě přitahuje čistota stylu a nádhera geniální jednoduchosti klasicistních velikánů. Zároveň hodně zařazuji do programů Janáčka, Martinů, Prokofjeva, Rachmaninova. Mistry dvacátého století, kteří mě nepřestávají uchvacovat.

Jste spokojena s tím, jak se vaše profesní kariéra vyvíjí? Opravdu nic vám v ní nechybí? Nic byste na ní neměnila, kdybyste tu možnost měla?

To jste udeřil hřebíček na hlavičku… Asi každý hudebník by si dnes posteskl. Vzpomenu-li si na časy, kdy publikum odpřahalo koně od kočáru slavných českých interpretů, aby je odtáhli z Rudolfina do jejich domovů, dnešní realita je tomu již opravdu na hony vzdálena. Někdy si připadám jako Sisyfos, který svůj pomyslný balvan dotlačí k nejvýznamnějším koncertním pódiím či CD nahrávkám, a jako by tyto mnohdy triumfální milníky nic v životě dnešního českého umělce neznamenaly, znovu a znovu musíte obhajovat svou pozici. Budu-li hovořit o našich podmínkách, mám takový pocit, že dosáhnout stabilní společenské prestiže je téměř nemožné. Dokud se v hudební oblasti nezmění organizačně-společenské poměry, nebo chcete-li, nevzniknou-li takové organizační struktury, které jasně veřejně definují kvalitu od nekvality, zlepšení se nedočkáme. To vše také souvisí s navrácením obecné společenské prestiže této profesi, ale také s národní hrdostí k duchovnímu potenciálu naší země.

Odjinud: Jak vůbec vypadá váš všední den? Kolik času průměrně věnujete svojí profesi?  A jak často koncertujete?

Odpověď na tuto otázku souvisí s předešlou mojí úvahou. Jestliže generace éry starého Páleníčka, Raucha, Kameníkové, Suka, Večtomova, ale také Vlachova a Smetanova kvarteta, Sukova a Českého tria se mohla těšit z automatického zájmu pořadatelů, protože jejich společenské postavení bylo jednou provždy stabilizováno, většina z nás českých interpretů bez ohledu na své schopnosti bojuje dnes mnohdy o holý život. Znamená to, že všední i sváteční den trávíte namísto u hudebního nástroje u počítače a u telefonu, abyste stále a znovu připomínali světu, že tady jste.

Na co ze svých dosavadních úspěchů jste nejvíc pyšná?

Na tuto otázku se těžko odpovídá, každý dobře odehraný koncert nebo celá řada mezinárodních cen, kterých se dostalo za nahrávky Smetanovu triu, to vše ve vás zanechá pocit radosti z dobře vykonané práce. Avšak i právě dokončovaný projekt díla Bedřicha Smetany patří z mého pohledu mezi ty výjimečné.

Vaše nejbližší plány?

Rok české hudby je prošpikován večery věnovanými českým autorům, sólově i komorně mě čeká celá řada vystoupení v českém duchu po Čechách, ale i po Evropě a zámoří. Těší mě být tak trochu misionářem naší hudby v tak odlišných kulturních teritoriích, jakými jsou Brazílie, Japonsko či Čína, ale ve své podstatě i v USA či Evropě, kde například dílo Smetanovo leckde zní ve své premiéře. V letošním výročním roce bych také ráda dokončila poslední část sedmidílné ságy nahrávek klavírního Smetany a čeká mě také nahrávání kompletního koncertantního díla letošního jubilanta Josefa Páleníčka – tři klavírní koncerty a Concertino s obligátním klavírem za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu.A na závěr dovolte osobnější otázku: Jak to vypadá u vás doma? Váš muž je také muzikant, není té hudby někdy příliš – ať už té, co člověk musí poslouchat, nebo i konverzace na téma muzika?

Aby člověk v dnešní pro kulturu nelehké době přežil a svoji profesi nepověsil na hřebík, jako jsme tomu byli svědky v mnoha případech, musí být hudbou posedlý. To je případ můj i mého muže Jana Páleníčka. Vstávajíce lehajíce diskutujeme o hudební problematice ať z pozice interpretů, tak ale i z pozice hudebních organizátorů (můj muž jako předseda občanského sdružení Česká kultura je také dramaturgem festivalového cyklu České kulturní slavnosti). Jestliže se hudební téma stalo v naší rodině jakýmsi nezbytným leitmotivem, pak jsou to naše děti, které nás pravidelně z tohoto začarovaného kruhu naštěstí vyvedou do říše jejich zájmů. Vedle jejich dennodenních školních i mimoškolních povinností nalézáme společný relax ve sportovních aktivitách, ať už jsou to lyže či jachting, to jsou chvíle, kdy zapomínáme na starosti všedního dne.

Díky za vaše odpovědi, přeji hodně úspěchů a vůbec vše dobré!

Vizitka:
Jitka Čechová (narozena 1971) po studiu na konzervatoři v Praze (profesor Novotný) pokračovala ve svém hudebním vzdělávání na Akademii múzických umění v Praze (profesor Toperczer). Velký vliv na rozvoj její hudební individuality měla postgraduální studia u Eugena Indjiće v Paříži a Vitali Berzona ve Freiburgu. Další zkušenosti sbírala na mistrovských kurzech Rudolf Kehrera ve Výmaru, Eugena Indjiće a Lazara Bermana v Piešťanech.

Jitka Čechová získala titul laureáta v řadě mezinárodních soutěží.

Jako sólistka je velmi vysoko ceněna kritikou v mnoha evropských zemích a také v zámoří (Jihoafrické republice, Jižní Americe či Japonsku), kde spolupracuje s významnými orchestry (Symfonický orchestr FOK, Symfonický orchestr SWR, Jihoněmecká filharmonie Konstanz, Bamberští symfonikové, Pražská komorní filharmonie, Mnichovští symfonikové, Symfonický rozhlasový orchestr Montevideo, Symfonický orchestr Durban) a vystupuje se sólovými a komorními programy.

Je pravidelně zvána na velké hudební scény a festivaly (Pražské jaro, Graz, Paříž, Alte Oper Frankfurt, Baden-Baden, Bodenseefestival, Český Krumlov, Moravský podzim, Edinburgh, Bamberg, Janáčkův máj, Ticino Musica).

Komorní hudba je pro Jitku Čechovou jednou z nepostradatelných složek její hudební identity. Jako pianistka Smetanova tria se této činnosti věnuje s plným emotivním zaujetím, podpořeným brilantní technickou vybaveností jejího sólistického zázemí. V duchu společenství Smetanova tria spolupracuje v komorním duu se svými triovými partnery (Jiří Vodička – housle, Jan Páleníček – violoncello) a vystupuje v rámci kombinovaných programů tria také sólově.

Těžiště repertoáru Jitky Čechové představují díla českých autorů – Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů. Dílo Bedřicha Smetany bylo náplní jejích dvou koncertů v rámci světoznámého festivalu ve skotském Edinburghu. Zdeněk Lukáš jí mimo jiné věnoval svůj 3. klavírní koncert, který premiérovala s obrovským úspěchem na turné po Německu se Symfonickým orchestrem Südwestfunku.

Jitka Čechová natočila řadu nahrávek u firem Intercord, BMG, Lotos, Cube. V současnosti realizuje pro vydavatelství Supraphon kompletní nahrávku klavírních děl Bedřicha Smetany (sedm CD), která sbírá ocenění významných hudebních kritiků a časopisů v tuzemsku i zahraničí – Diapason, Répertoire, International Record Review, Harmonie.

(Zdroj: www.triartmanagement.cz)

Foto Lenka Hatašová, David Porta