Album týdne Normana Lebrechta: Copland, Nielsen, MacMillan – Koncerty pro klarinet

Jako své další Album týdne si britský hudební kritik Norman Lebrecht vybral CD tří klarinetových koncertů skladatelů Aarona Coplanda, Carla Nielsena a Jamese MacMillan v podání Tenerifského symfonického orchestru a španělského klarinetisty Maximiliana Martína.

CD: Caprices and Laments: Clarinet Concertos by Nielsen, Copland & MacMillan (zdroj delphianrecords.com)

Zvuk, který mi v současné době umlčených orchestrů chybí nejvíce, je nečekané zakvílení klarinetu v momentě, kdy se koncert chýlí k přestávce klarinetu – bolestné a extatické zároveň, jako křik mrouskající se kočky. Klarinet za žádných okolností nenechá hudbu skončit bez svého zavytí.

Ze všech klarinetových koncertů, včetně toho Mozartova, je koncert Aarona Coplanda zdaleka mým nejoblíbenějším. Začne tam, kde skomírá kadence z Mahlerovy 9. symfonie a vezme nás ne prohlídku pozemků hollywoodských filmových studií, kde za doprovodu jazzových riffů a klapání kopyt poníků vyspěje k veselému, trochu nucenému americkému fadeoutu. „A to je vše přátelé!“   

O koncertu Carla Nielsena, který je strohý jak dánské Velikonoce, se říká, že je zábavnější pro hráče než pro posluchače. Já sám ale vždy rád strávím půlhodinu v jeho éterických krajinách. Tento velikán dánské hudby neproplýtvá jediný takt. Má tendenci být trochu povýšený, ale po řemeslné stránce je naprostým zjevením a myšlenky, které za tímto dílem stojí, jsou poutavé, zvláště v jeho pomalejších částech.

Tuireadh od skotského skladatele Jamese MacMillana jsem nikdy neslyšel naživo, což chci napravit, jen co něco takového bude opět možné.  MacMillanem v roce 1988 hluboce otřásla nehoda na ropné věži v Severním moři, která si vyžádala 167 životů, a tento koncert vznikl jako nářek nad tragicky ztracenými životy. Macmillan mu propůjčil ryze skotského ducha a skvěle využívá intonačně svobodné sonority, kterou se vyznačuje klarinet. Je to vlastně takový skotský Kaddiš. 

Nejvíce se mi však na této nahrávce líbí hraní španělského sólisty Maximiliana Martína, prvního klarinetisty Skotského komorního orchestru. Je to velmi zkušený umělec, jehož interpretace má mnohem větší hloubku, než je běžné u hvězdiček nahrávacího businessu. I v bezútěšnosti námořnické katastrofy Tuireadhu nalézá záblesky naděje. Orchestr také není špatný. Je z Tenerife, diriguje ho Lucas Macías Navarro.

Ukázka:

Aaron Copland: Koncert pro klarinet

Nahrávání CD Caprices and Laments – Maximiliano Martín, Lucas Macías Navarro, Orquestra Sinfónica de Tenerife (zdroj delphianrecords.com)

Caprices and Laments
A. Copland: Koncert pro klarinet (1948)
C. Nielsen: Koncert pro klarinet Op. 57 (1928)
J. MacMillan: Tuireadh (1991)

Maximiliano Martín – klarinet, Lucas Macías Navarro – dirigent
Orquestra Sinfónica de Tenerife

Label: Delphian
Datum vydání: Leden 2021

Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****

4.6 9 votes
Ohodnoťte článek

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments