Baletní Cyrano Shoma Ogasawara: Nikdy bych nesoudil člověka podle jeho fyzického vzhledu

Jiří Bubeníček je u nás dobře známý umělec, jeden z nejslavnějších Čechů v oblasti tanečního umění vůbec. Jak s tanečníky při přípravě tohoto baletu pracoval? Přišel s přesnou choreografií, nebo jste pohybový materiál hledali společně?
Jiří je i v Japonsku velmi známým tanečníkem a choreografem, takže když jsem se dozvěděl, že pro nás vytvoří nový balet právě on, moc jsem se těšil. Pokud jde o jeho přístup, na zkoušky měl vždy připravenou choreografii a ukazoval nám ji. Každý pohyb, který nám předvedl, byl už dokonalý a krásný, a já se snažil z něj co nejvíc pochytit. Pracovat s takovým tanečníkem a choreografem pro mě byla čest.

Jak se vám líbí jeho pohybový slovník, v čem se liší od tvůrců, se kterými jste se již setkali?
Jeho pohybový styl se mi líbí. Tančil jsem už v mnoha choreografiích tvůrců, jako jsou Jiří Kylián, Nacho Duato, Johan Inger a samozřejmě náš umělecký šéf Mário Radačovský. Jiřího neoklasický styl pro mě ale byl nový, takže jsem se zpočátku obával, že mi vyhovovat nebude. Ale během zkoušek a za neustálého opakování jsem si ho osvojil, bylo potřeba přijít na to, jak docílit toho, abych měl pohybový výraz co nejvíce jako on. To samé platí i pro hereckou stránku. Hraní postav miluji už od dětství a jsem rád, když mohu být na jevišti někým jiným. Ale Jiřího požadavky na náš výkon byly velmi vysoké, on je totiž přirozený herec. Vždy mi řekl a ukázal, co pro každou scénu herecky chce, sledoval jsem jeho a podle toho Cyrana hrál. Naslouchal jsem tomu, co mi říkal, ale také jsem si přidával něco sám ze sebe.

Hledáte inspiraci v literárním textu nebo filmové adaptaci? Napadá mě, jestli máte obecně možnost seznámit se s evropskou dramatikou (myslím 19., 20. století) ve své vlasti, nebo je pro vás jakousi „exotikou“.
Ano, četl jsem román přeložený do japonštiny, viděl jsem filmy i muzikálové zpracování. V každém z těch děl jsem mohl najít jinou inspiraci, ale musím říct, že právě v knize nejvíce, především kvůli detailům v popisu a vůbec způsobu, jakým Rostand příběh vypráví. Myslím, že poprvé byl do japonštiny přeložen v roce 1922. Evropská dramata z 19. a 20. století jsou v Japonsku dobře známá a nejsou vnímána jako exotická. Učí se o nich ve školách a mnoho divadel tyto hry uvádí, takže je poměrně snadné se s nimi obeznámit.

Co pro vás postava Cyrana znamená, symbolizuje? Je to do jisté míry nedostižný ideál. Má platnost jako vzor i dnes?
Ano, myslím, že jako vzor má dnes rozhodně svou platnost. Se stejnými potížemi, kterým Cyrano čelí, se potýkají i dnešní lidé. Frustrace z toho, že máte komplexy ze svého vzhledu a nejste schopni ukázat svou vnitřní krásu. Důležitost lásky k sobě samému, význam opravdového přátelství, síla slov. Cyranův způsob života dodává odvahu a inspiraci i lidem, kteří žijí v moderní době.

Jak k roli přistupujete, aby byla právě současná a zasáhla dnešní publikum?
Ztvárnit takovou roli bylo velmi náročné. V dnešní době jsou lidé vystaveni obrovskému množství informací. Konzumují hodně myšlenek na platformách sociálních médií a očekávají rychlé výsledky a okamžité uspokojení. Z tohoto důvodu jsem považoval za velmi důležité tomuto trendu odporovat a zkrátka vyprávět příběh, příběh, který se postupně rozvíjí a zaměřuje se hlavně na prožívání skutečných přirozených pocitů, jako je štěstí, láska, hněv… To jsem chtěl zdůraznit a publiku předat.

Některé reálie původní inscenace jsou dnes anachronismem, například rozpory již neřešíme soubojem, postavení žen je jiné, ale v něčem je společenské uspořádání podobné a změnily se jen kulisy. Jak se cítíte v inscenaci vycházející ze staré doby?
Myslím, že i když se pozadí změnilo, stále čelíme mnoha podobným problémům, které ovlivňují systém a strukturu naší společnosti. Snažil jsem se jednat jako v kontextu doby a historického okamžiku, abych lépe roli Cyrana vystihl.

V kontextu baletního světa je Cyrano velmi zajímavým tématem. Klasický balet je založen na vytříbené estetice a dnes se možná více než kdy jindy lpí na fyzické dokonalosti tanečníků, a to již od útlého věku. Morálním ponaučením Rostandova příběhu je však poukázat na mysl a vnitřní krásu, která může být v rozporu s vnějškem. Není to paradox?
Tanec je umělecká forma. Naším hlavním cílem jako tanečníků je podle mne předat divákům příběhy a pocity. A tvůrčí a jedinečný styl Jiřího Bubeníčka mi umožnil velmi krásným způsobem ukázat smysl příběhu Cyrana (hodnotu vnitřní, nikoli fyzické krásy, jak jste zmínila). Našel dokonalý způsob, jak ilustrovat paradox příběhu prostřednictvím tance, umělecké formy, která zároveň zdůrazňuje fyzickou estetickou krásu. Proto bylo velmi náročné interpretovat roli Cyrana a vyjádřit krásu v „ošklivosti“.

Může se ale baletní tanečník ve svém životě mimo divadlo vůbec osvobodit od toho, aby viděl a posuzoval lidi jinak než optikou fyzické dokonalosti? Máte osobní zkušenost, která to potvrzuje nebo vyvrací?
Domnívám se, že většina baletních tanečníků dokáže dokonale rozlišit, co je a znamená ideální tělo pro tanečníka, a co pro netanečníka. A alespoň já jsem přesvědčen, že bych nikdy nemohl soudit člověka podle jeho fyzického vzhledu, protože ze zkušenosti vím, že to nikdy nevede k dobrému výsledku.

Je v dnešní době snadné věnovat se v Japonsku baletu a aspirovat na dráhu profesionálního tanečníka? Je v tomto oboru lepší uplatnění než třeba před patnácti nebo dvaceti lety?
Uživit se jako baletní tanečník je v Japonsku stále obtížné. Některé soubory vyžadují platby měsíčních poplatků a nehraje se zde mnoho baletních inscenací. Ale do Japonska také přijíždí mnoho mezinárodních baletních hvězd hostovat nebo vystupovat na galavečerech, stejně jako přicházejí renomovaní choreografové tvořit i pro japonské soubory. To podle mého názoru přináší japonskému publiku globální a svěží pohled. Napomáhá to rozvoji kultury a tance v Japonsku obecně. Nicméně si myslím, že pro tanečníka je stále jistější budovat si kariéru v Evropě.

Část tanečního vzdělání jste absolvoval v Evropě, v Norsku. V kolika letech jste opustil Japonsko? Setkal jste se s odlišným pedagogickým přístupem, nebo je dnes metodika studia baletu univerzální?
Když jsem poprvé odjel z Japonska, bylo mi 16 let. Získal jsem krátkodobé stipendium na soutěži v Japonsku a odjel na baletní akademii A. J. Vaganovové v Rusku. Poté jsem od 17 let studoval dva roky na Národní akademii umění v Oslu v Norsku. V metodách jsou samozřejmě rozdíly, ale myslím, že metodika studia baletu je dnes univerzální.

Dáváte jako tanečník přednost dramatickým baletům nebo abstraktním dílům zaměřeným na techniku a estetiku pohybu?
Mám rád obojí, ale možná bych řekl, že mám raději dramatické balety. Vyprávět příběhy a navazovat s diváky kontakt prostřednictvím emocí, jako například v Cyranovi nebo v postavě Benvolia z Romea a Julie, mě opravdu hodně baví. Zajímavé jsou ale i abstraktní kusy, protože jejich hlavní náplní je samotný pohyb a technika. Obojí je pro tanečníka důležité a já rád tančím oba typy choreografií.

Co vás na brněnském baletu zaujalo natolik, že jste se přihlásil do angažmá právě sem?
Do NdB jsem se přihlásil, protože se mi moc líbí dramaturgie, která střídá klasický i současný repertoár. Myslím, že je to skvělé místo, kde jako tanečník můžu růst, pracovat s úžasnými lidmi a choreografy.

Brněnský balet je mezinárodní soubor, ale je něco, co vás v České republice překvapilo, nebo vám tu opravdu chybí?
V České republice mě v pozitivním smyslu překvapilo, jak bohatá je zdejší kultura, zejména v oblasti umění. Z Japonska se mi zase stýská po některých věcech, jako je samozřejmě rodina, nebo třeba japonské jídlo… Ale celkově je moje zkušenost s prací tady skvělá.

Jak se vám daří skloubit práci a další život mimo divadlo při náročné profesi tanečníka?
Jak říkáte, být baletním tanečníkem je velmi náročné povolání. Je to práce na plný úvazek, která vyžaduje spoustu fyzických i psychických sil. Vyžaduje intenzivní trénink a neustálé úsilí o dokonalost, což je důvod, proč se může stát „návykovou“ a člověk pak může opravdu snadno upadnout do koloběhu přepracování. Proto myslím, že rovnováha je velmi důležitá. Snažím se pracovat efektivně a být produktivní během pracovní doby. Samozřejmě to zahrnuje i určitou přípravu před zkouškami a po nich, zejména pokud pracujete na nějaké roli nebo na věcech, které pro vás nejsou přirozeně snadné. Je ale velice důležité mít volný čas, věnovat se nějakému koníčku nebo si prostě jen tak užívat života venku ve městě a odpojit se od práce.

Shoma Ogasawara se narodil v japonském Hyogu a tanci se začal věnovat již ve věku sedmi let v Tokiu. Studium tanečního umění na evropské půdě završil na Národní akademii umění v norském Oslu, kterou absolvoval v roce 2018. Přečtěte si více zde…

A podívejte se na další fotografie z premiéry baletu Cyrano de Bergerac: