Baletní Jágr Jiří Jelínek do třetice v Baletním panoramatu

Baletná panoráma Pavla Juráša (178)
Tentoraz:

• Jiří Jelínek – záver trojdejstvového rozhovoru (3. diel)
• Spartakus z Plzne až na Sicíliu
• Čo sleduje Jiří Jelínek?

 

Jiří Jelínek – záver trojdejstvového rozhovoru
Minule som sa s Jiřím Jelínkom rozlúčil v zaujímavej odpovedi zo sveta politiky (tu). Je to prvýkrát, čo sa tanečník v rozhovore tak zahryzol do obrazu sveta našich dní. A tak ako mnohé iné, aj to zaujímavo vypovedá o osobnosti českého tanečníka, ktorý tancoval v súboroch v mestách–krajinách–štátoch a kontinentoch tak rozdielnych ako Stuttgart, Kanada, Austrália, Petrohrad. Má vlastne ešte české občianstvo? „České občanství samozřejmě mám,“ hovorí tanečník. A tak náš rozhovor speje do finále.

 

Praha je mesto a aj miesto, na ktoré sa nezabúda. Chýba vám? Alebo nie ste sentimentálny patriot…

Praha mi chybí a čím déle jsem pryč, tím víc zjišťuji, jak je krásná a že mi moc chybí, a uvědomuji si také, v jaké relativní svobodě si Češi ještě pořád žijí. Jednou se snad vrátím, jestli bude dobrá konstelace hvězd. Teď jsem jako tanečník na volné noze. Uvidíme.

Keby som to mal previesť na šport, ste taký baletný – Jágr. Nie je vám ľúto, že hokejisti sú v Česku tak milovaní, a vaše meno nikomu nič nehovorí? Nie je to nespravodlivé, keď všade, kde tancujete (a nie sú to zanedbateľné miesta), je napísané: Born in Prague, Czech Republic…?

Jaká byla otázka? Jestli je to nespravedlivé? – A odkdy je život spravedlivý?! Fakt, že všude po světě reprezentuji Čechy a Prahu, a doma se o tobě neví, je smutný a leccos to dokazuje. Na druhou stranu jsem už několik let neprojevil žádnou aktivitu se u nás objevit. A také jsem se stěhoval z kontinentu na kontinent. Teď de facto každý rok, posledních pět let. V Národním bych si ale, ještě než skončím, zatancovat chtěl. A hodně lidí mě o to i prosí.

Možno je to naivná otázka, ale čo si počne slávny tanečník ako vy v deň premiéry, keď ho napríklad rozbolí zub? Alebo keď vás bolí päta, a máte dôležité predstavenie, o ktoré nechcete prísť?

Udělá totéž co každý jiný. Naláduje se prášky proti bolesti. (smiech)

Myslím na to v súvislosti s tým, či je to ako u filmových hviezd, či napríklad tajomníčka súboru zavolá doktorovi a povie: „Náš prvý sólista je chorý, môžete ho prednostne vziať?“ Pomohla vám niekedy vaša sláva? Alebo končí na vrátnici divadla?

Samozřejmě, když se potřebujete dát co nejdřív “dohromady” a máte s něčím velký problém, tak fakt, že jste první sólista, vám leckdy pomůže a na věci jako MRI scan (pozn. redakcie – magnetická rezonancia), na který i vážně nemocní pacienti čekají měsíce, pak vy jdete za pár dní. Já jsem šel dokonce i hned druhý den, což je normálně v podstatě nemožné.

Vašou vášňou je stále box, v desiatich rokoch ste začali s karate, potom ste prešli na kung-fu, box a thai box. Máte k tomu nejakú špeciálnu filozofiu, ako je to vždy vo filme s takouto tematikou?

Žádnou filozofii k tomu nemám, od malička mě bavily bojové sporty a tato tematika. S odchodem do Německa jsem si ale musel srovnat priority. Být profesionální baleťák a trénovat thajský box, to opravdu bohužel nejde dohromady. Baví mě to pořád sem a tam sledovat, mám spoustu přátel, co jsou úspěšní profíci v tomhle odvětví. V Kanadě jsem trénoval několik měsíců Krav Magu (pozn. redakcie – Krav Maga – jeden z najtvrdších a najúčinnejších spôsobov sebaobrany), o kterém jsem hodně slyšel. Ale musel jsem i od toho upustit a soustředit se hlavně na to, abych nebyl zraněný. K něčemu se postupně asi budu sem tam vracet. Teď je to mimo tancování jen posilovna a jóga a investuji víc času do rozvíjení svého ducha než těla.

Vašou druhou láskou je DJ-ing. Okrem toho, že ste úspešný tanečník, ste aj nie neúspešný DJ a poriadne ste už hrali i v Stuttgarte, Prahe i na Slovensku. Ako sa vám s hudbou darilo napríklad počas pobytu v Kanade?

Těch lásek bude víc, také mě hodně baví například focení. No jinak máš pravdu, od roku 2003 jsem hrál, když jsem měl čas, v Praze, po Čechách, na Slovensku i v Německu. Někde byly i tisíce lidí. Baví mě to pořád, ale také už to není takové jako dřív. V Torontu jsem hrál několikrát a bylo to super. Narozeniny, Halloween party a Silvestry. Nebo svatby, takové akce jsou nejlepší. Lidé se mezi sebou znají, je sranda a nikdo si na nic nehraje. Když jsem v Praze, tak občas zahraji v jednom klubu u kámoše v centru.

„Vždy jsem měl život mimo tanec,“ hovoríte často, ale ako to ide časovo spojiť, keď deň má len dvadsaťštyri hodín?

Čtyřiadvacet hodin občas nestačí… Když Babyloňané tenhle nástroj kontroly vymysleli, měli přihodit aspoň šest hodin navrch.

Čo si myslíte, že najviac ovplyvňuje názory a život dnešných ľudí?

(smiech) – Ha ha ha! Myslíš, co lidi nejvíc manipuluje a vymejvá? No samozřejmě televize. Ta bedna, co tě hypnotizuje, a noviny atd., které ti cpou propagandu, co mají nařízenou, a říkají ti, co si máš myslet, koho se máš bát a jaká je „realita“. Také lidé opakují, co slyší od sousedů a spolupracovníků, v hospodě a u kafíčka. Ale sám si výzkum pořádně málokdo udělá. Takový svět – Opakovatelů! Pokud hledáš pravdu, v mainstreamu se ji nikdy nedozvíš. Ten jen slouží mašinérii a manipulaci. Kdo hledá, ten najde!

Ako som poznamenal už v úvode, ste veľmi charizmatický muž. Ako vnímate všetko to také „zženštilé“ okolo baletu? Trochu zarypnutá otázka. Myslíte, že keď je niekto homosexuál, že môže zahrať Romea?

Samozřejmě, že homosexuál může fantasticky ztvárnit Romea nebo Oněgina, a znám jich několik. Sexuální orientace z vás nedělá dobrého umělce. A jak mluvíš o tom zženštilém kolem baletu? Většinou kdo tohle říká, neví, o čem mluví, a kromě Labutího, co někde zaslechl a ani neviděl, o baletu nic neví. A elegance chlapovi na mužnosti nic neubírá.

O tanečníkoch sa ale aj hovorí, že sú veľmi fyzicky založení, totiž v zmysle sexuality. Je to síce taká otázka o tele na telo, ale čo si o tom myslíte vy?

Tak o tělo tanečníci musí dbát, nebo by měli, je to nástroj naší obživy a podle toho by měl vypadat a fungovat. A co se týká sexu? Hele, to buď v sobě máš, anebo nemáš. A je jedno, co děláš za povolání. Nevěřil bys, kolik je frigidních tanečnic. (smiech) No ale na druhou stranu, to neustálé zkoušení a tření ti kolikrát vytvoří novou skutečnost. (smiech)

Medzi tanečníkmi, a to v dobrom zmysle, ste taký mužný „mačo“. Veď ste aj vysoký, podľa vášho profesionálneho curriculum vitae máte 188 cm. Kritika chváli vašu energiu, mužné charizma. Ako sa taký chlap dostal vôbec k baletu, okrem toho, že vaša mama chcela, aby ste sa zbavili svojej energie, ako sa to dá zjednodušene dnes zhrnúť.

Přesně tak jsem se k tomu dostal. Máma mě na tancování dala, neb viděla ten přebytek energie, ale i umělecké vlohy a herecký talent. Tak jsem společně s bráchou Tondou a sestrou Janou začal v sedmi letech tancovat. Mimo jiné. Takže mi to přišlo v pohodě a trochu energie mi to tenkrát ubralo. (smiech) Bylo to tenkrát od ní skvělé rozhodnutí.

Stretli ste sa napríklad so situáciou, že sa vám páčila nejaká baba, a ona vás odmietla, pretože ste „baleťák“? (smiech)

No, já si spíš pamatuji, že na to holky berou. A ony ví proč. (smiech)

Ste odvážny chlap. Pestujete nebezpečné športy, žijete akčne, nebáli ste sa ani nahý pózovať slávnemu fotografovi Dieterovi Blumovi, tá fotka je aj pri našom profilovom rozhovore. Je niečo, čo je pre vás úplné tabu?

Už jsem se trochu uklidnil (smiech) a opravdu na pózování a skákání nahý před objektivem nevidím nic odvážného. Co je pro mě úplný tabu? Přítelkyně a manželky mých kamarádů.

Tak po tejto vtipnej odpovedi je už ťažké vo vážnom tóne interview ukončiť. Hovoríme o tanci, o vašom detstve, práci, balete, také logické, technické, politické veci, svetonázory… Verí trebárs ale Jiří Jelínek v dušu? Zmysel ľudského konania? V dobro?

Samozřejmě! Jsem si vědom toho, že jsme duchovní bytosti, které si procházejí momentálně touhle lidskou zkušeností. Všechno, co děláme, ovlivňuje život kolem nás a vytváří novou realitu. Ať už jsme si toho vědomi, nebo ne. Navzájem vytváříme tenhle svět, který nazýváme realita. A každý máme moc změnit sebe a svoje okolí k lepšímu a navzájem vytvářet pozitivní vibrace a energii. Dobro a láska, respekt a soucit jsou jediná cesta. Nejen k harmonii a evoluci, ale k naší vlastní existenci vůbec. Bez toho jako lidstvo nemáme budoucnost a šanci. Každý den naše akce a rozhodnutí ovlivňují okolí a naši budoucnost. Začíná to například u jídla. Každý den několikrát máme možnost se rozhodnout, co podporovat, do čeho investovat a čeho být součástí. Proto se ze mě například stal před x-lety vegan. Já vždycky miloval maso a všechno mléčné. Všude to z neznalosti a tradice propagoval. Změnil jsem se, protože nemohu tohle podporovat a vědomě se denně podílet na masakrování zvířat spojeném s ničením planety. Navíc když to nepotřebuji k přežití. Musíme přestat jako lidský druh mezi sebou válčit a ničit tuhle planetu. Musíme vzít zodpovědnost do vlastních rukou a vzepřít se této manipulaci shora, která vede jen k destrukci a totálnímu uvěznění.

Keď som žil v Hamburgu, tak fanúšikovia Jiřího Bubeníčka mali hrozný problém vysloviť meno Jiří. Furt komolili na: „Žirí, Žiží, Jijí“. Stretli ste sa ako Jiří s tým tiež?

Ano. Samozřejmě. Jméno mi pořád někdo komolí. A dost lidí v Americe, Kanadě nebo Austrálii rozumí Jiří jako Easy… No nekecám. (smiech). X lidí mi říká Easy místo Jiří. A ono to i sedí… Take it easy dude. (smiech) (pozn. redakcie – klídek, kamoš)

Vaša maminka vás nemohla zažiť na javisku. Myslíte na ňu napríklad v deň premiéry, alebo je to dávna minulosť? A čo súrodenci? Sú na vás pyšní?

Ano, čím jsem starší, tím na mámu myslím častěji. A sourozenci na mě pyšní jsou.

Keď pred nedávnom celý svet slzil nad knihou Maov posledný tanečník, nemáte pocit, že je to len taká falošná show a marketingová hra? Čo váš život, ten by nestál od vášho detstva za knihu?

Tak v tomhle případě jsem neměl pocit, že by to byla falešná show. Mně se to i líbilo. No, můj život by za knihu stál, ale kdo by si ji chtěl číst? A musel bych se poradit s právníkem. (smiech)

Čo znamená pre vás váš obľúbený citát: „Where there′s a will, there′s a way“? (pozn. redakcie – Kde je vôľa, tam je cesta)

Znamená to, že pokud něco opravdu chceš, tak si najdeš cestu, jak toho dosáhnout. A přidal bych ještě od Gándího: „You must be the change you wish to see in the world.“ (pozn. redakcie – Ty musíš byť tou zmenou, ktorú chceš vidieť vo svete) Díky!

***
Koho ešte zaujíma etapa Jiřího Jelínka u Borisa Eifmana, ten si môže kliknúť na rozhovor práve o pobyte Jiřího u tohto slávneho ruského choreografa (tu).

 

Aktuality
Za mesiac sa na hosťovanie Zdenka Konvalinu v projekte Martina Dvořáka v brnianskej vile (Setkání ve skleněném pokoji – 6. a 7. júna Vila Tugendhat) nevypredala ani tá malá kapacita, ktorú slávna obývačka Tugendhatovcov má. Hrôza! Kto na to zabudol, nech rýchlo beží. Unikátny rozhovor so slávnym tanečníkom, ktorý spontánne popisuje život vo veľkom baletnom svete, nájdete v Baletnej panoráme 126 (tu) až 130 (tu).

Radostnejšia správa ako nezáujem je naopak záujem. A to o plzenský baletný súbor Divadla J. K. Tyla, ktorý vycestuje s baletom Spartakus do Catanie na Sicíliu do slávneho Teatro Massimo v dňoch 7. až 13. júna. Jedná sa o inscenáciu šéfa súboru Jiřího Pokorného. V titulnom parte sa predstaví držiteľ Ceny Thálie 2014 za túto rolu Richard Ševčík a alternovať bude s hviezdou Fínskeho národného baletu Michalom Krčmářom, ktorému bude jeho vysnený hrdina Spartakus s plzenským baletom osobnou premiérou.

V Brne v rámci festivalu Divadelní svět Brno, ktorý síce 31. mája skončil, sa 18. júna koná ešte mimoriadne predstavenie. Festival privezie do Brna slávny holandský súbor Nederlands Dans Theater II. a na hosťovanie zostáva ešte mnoho voľných miest. Moc sa o hosťovaní nevie, čo je veľká škoda, pretože to môže dopadnúť ako hosťovanie činohry z Ľubľane s Faustom od Tomaža Pandura, svetovo oslavovaného režiséra a aj vizionára, ktorý nečakane pred mesiacom zomrel. Poloprázdne hľadisko Janáčkovho divadla na kultovej inscenácii šokovalo. Slávny tanečný súbor privezie zaujímavý mix svojej dnes už klasiky. Ekmanove Cacti, u ktorých tak divák môže porovnať, ako ich tancujú v Prahe (premiéra 6. júna v rámci Vertiga), a ako ich tancuje skoro originálne obsadenie z Nederlands Dans Theater. Ďalej je na programe choreografia Schubert a Some Other Time proklamovanej dvojice Sol León a Paul Lightfoot. Večer zakončís choreografia I New Then, príde s ňou Johan Ingerchoreograf, ktorý získal práve Prix de Benois (tu). Je to udalosť skutočne mimoriadna a po tom ročníku Tanca Praha, ktorý bol na osobnosti tak chudobný, je to ideálny záver sezóny. Najdrahšie vstupenky za 650 Kč, rovnako ako tie za dve stokoruny, sú viac než príjemné.

 

Čo sleduje

Ako inak zakončiť trojdielny profilový rozhovor s Jiřím Jelínkom než v rubrike Čo sleduje. Jiřímu som urobil výnimku, pretože našiel dve videá, ktoré ho teraz zaujímajú. Tu sú:

A čo k nim odkazuje čitateľom slávny tanečník, ktorý čaká v Prahe na operáciu (k čomu mu nepochybne všetci želáme hodne šťastia a skoré uzdravenie)? – „Oba dokumentární filmy jsou starší, ale vybral jsem je proto, že je v nich hodně informací, a hlavně jeden je s českým dabingem a druhý s českými titulky, takže pokud někoho budou zajímat věci, které by měly zajímat každého a neumí tak dobře anglicky, tak má tady možnost rozumět.“ Toľko na záver Jiří Jelínek.