Do 71. ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v oborech hoboj a flétna se přihlásilo celkem 404 mladých hudebníků ze 49 zemí světa. Příležitost soutěžit dostala zhruba čtvrtina z nich poté, co si porota vyslechla jejich anonymní nahrávky. „Letos jsme vybrali 48 flétnistů z 215 přihlášených,“ říká flétnista Jiří Válek, člen přípravné komise, která posuzovala nahrávky aspirujících flétnistů. „Přehrávka je anonymní, členové komise neznají jména, nevidí jednotlivé kandidáty. Při takovém množství přihlášených je hodnocení opravdu náročné. Ale právě to, že komise je pětičlenná a každý z jejích členů hodnotí nezávisle, zaručuje, že konečný výsledek bodování je spravedlivý,“ dodal Válek. Pro člena poroty hobojů Vladislava Borovku byl předvýběr náročný. „Úroveň byla různá, posuzování nelehké,“ říká jeden ze dvou českých členů mezinárodní poroty. „Nakonec se nám podařilo vybrat 55 účastníků z přibližně dvaceti různých zemí.“
Těch několik dní strávených v Praze znamenalo vypětí nejen pro soutěžící, ale i pro porotu. V té letos zasedly veličiny z obou oborů. Vedli je Dominik Wollenweber (hoboj) a Christina Fassbender (flétna), oba z Německa.
Ne každý je na soutěžní stres dobře stavěný, a to se projevilo v prvních kolech. Tréma ubírá na jistotě i fyzické výdrži. Díky repertoáru široce rozkročeném mezi barokem a soudobou hudbou, s důrazem na skladby českých autorů, mohli adepti předvést své nejsilnější stránky. Zatímco u hobojistů bylo znát, že je poučená interpretace barokní hudby začíná být jednou ze základních dovedností, flétnisté v tomto ohledu trochu zklamali porotce Jana Ostrého.
Povinné skladby letos zkomponovali Martin Hybler a Jaroslav Pelikán. Hybler hobojistům předepsal například i vlastní improvizaci a malou scénickou akci. Pelikán, pro nějž už to byla třetí pražskojarní zakázka, složil své téma s variacemi tak, aby došlo na technické obtíže i kantilénu. Nad tím, jak si soutěžící poradili s technikou, Pelikán užasl. „Každý z nich zvládal ty nejtěžší pasáže bez viditelné námahy.“ Nejeden soutěžící ocenil výběr repertoáru. Například Suita pro hoboj a klavír Klementa Slavického podle jedné z uchazeček dala nejvíc práce, ale taky se jí nejvíc líbila.
Českých hobojových laureátů najdeme v historii soutěže Pražského jara pěknou řádku. I letos se do finále probojoval Martin Daněk, který studoval v Berlíně a v Lausanne. Hra osmadvacetiletého finalisty byla nejzralejší. Vládne nádherným tónem a schopností dlouhých frází. Jeho provedení koncertu B. Martinů, za něž po zásluze obdržel cenu Nadace BM, patřilo k nejlepším výkonům obou koncertů. Také Gabriel Pidoux z Francie si získal publikum výrazným muzikantským cítěním. Společně s Korejcem Yunem Seongyoungem byli odměněni druhou cenou. Třetí nebyla udělena, čtvrtý finalista Shota Takahashi z Japonska získal čestné uznání. Doprovázel Komorní orchestr Pražských symfoniků a dirigent Ondřej Vrabec, ale až ve druhé polovině večera. V té první zazněl Koncert pro hoboj Ralpha Vaughana Williamse, který měli sólisté za úkol nastudovat se smyčcovým orchestrem sami.
Škoda, že si do Dvořákovy síně Rudolfina nenašlo cestu víc posluchačů. V tom je ještě rezerva. Větší popularitu měla flétna, tu sledovalo o poznání více lidí.
V kategorii flétnistů se porota rozhodovala dlouho, než pustila čtyři jména do posledního kola. První hrála Niamh McKenna s nádherným stříbřitým tónem. Teprve sedmnáctiletá Chaeyeon You z Koreje byla neskutečně precizní a nakonec – pro mnohé překvapivě – to byla ona, komu porota přiřkla první cenu. Na druhém místě skončili drobný, avšak na pódiu velice přesvědčivý Číňan Yu Yuan shodně se zkušenou Annou Taláckovou, jejíž projev byl až nesoutěžně uvolněný a hudebně vyzrálý. Jako jediná si zvolila do finále koncert Viléma Blodka, čímž se výrazně odlišila od ostatních, kteří volili jeden z Mozartových koncertů. Ten doprovázela PKF – Prague Philharmonia vedená Stanislavem Vavřínkem. První polovinu koncertu nastudovali flétnisté se členy Bennewitzova kvarteta.
Soutěže mají své příznivce i odpůrce. Ať chceme či ne, k muzikantskému životu zkrátka patří. Tato měla výtečnou atmosféru. Do Prahy se sjeli mladí z padesáti zemí od Uzbekistánu po Venezuelu, a všichni si navzájem fandili. V porotě seděli mezinárodně uznávaní hráči, kteří soutěžícím dodávali kuráž. Organizace byla na jedničku. A to, že se v přípravných kolech hrál Martinů, Slavický, Schulhof, Couperin a Vivaldi, a že ve finále místo koncertu zněl flétnový kvartet Antonína Rejchy, bylo revoluční. Už nestačí, aby prsty běhaly, tady musíte předvést, co ve vás je, vzkazují pořadatelé.
Záznam soutěžních vystoupení 2. kola a finále je přístupný na Youtube.
