Chvála „konzerv“

Toto je zamyšlení vánoční, i když je lze vztáhnout také ke kterémukoli jinému ročnímu času. A na mysli mám chválu nikoli konzerv masových či podobných pochutin, nýbrž “konzerv” hudebních. Ano, mnozí z nás milovníků hudby považujeme cédéčka a ostatní nosiče jim podobné za jakési hudební konzervy. A jako takové, v určitém smyslu, je máme za pouhá šidítka či neplnohodnotné náhražky pravého koncertního zážitku. Jistě platí, že řada interpretů dokáže nahrávat své snímky nikoli naráz a s chutí, ale na mnohokrát a zpravidla i docela otráveně. Koneckonců, koho by bavilo hrát stále stejný úsek hudby pořád dokola, dokud nebude hudební režisér spokojený. Jenže co on má chudinka dělat, jsou-li tam pořád chyby a navíc je to falešně. Ponoukat ku zlepšení, samozřejmě. Trvá-li dřina déle, všeobecná únava nakonec způsobí, že výsledek může být bezchybný, ale nijak zvlášť chutný.

Jsem si vědom těchto úskalí a odedávna s režiséry nahrávek i hojně diskutuji, jsa přesvědčen, že kus čehosi živého, byť i zároveň trochu nedokonalého, má ve finálním sestřihu nahrávky spíše zůstat, než aby bylo dokonale “vysterilizováno”. Zkrátka: ten, kdo hraje, a ten, kdo sedí u nahrávacích mašin, se musejí nějak dohodnout. Nutné je obojí: perfekce i život.

Řeklo by se, že pro interpreta zůstává příležitost hrát pro živé a právě zde přítomné publikum vždycky tím nejžádanějším a nejcennějším zážitkem. Přiznám se, že pro mě už dávno ne. S daleko největší chutí se nořím do nitra hudby a všech možných zákoutí její interpretace právě v okamžicích, kdy se nahrává, kdy se tedy pokouším napěchovat tóny varhan (nebo cembala, klavichordu, kladívkového klavíru) do oné pomyslné konzervy, jejíž vize se mi v těch krásných a oblažujících okamžicích stává vším. Asi i chimérou, protože stále doufám, že se najdou tací, kteří si nepustí moje cédéčko jako zvukovou kulisu k umývání nádobí či luxování, k běhu parkem či v autě, ale zasednou do křesla a zavřou oči.

Jenže k čemu jinému své snahy upínat, jsou-li dnes veřejná vystoupení dost často pro interpreta spíše utrpením. Alespoň při koncertech varhanních, které se odehrávají v kostelích.

Kostel sv. Antonína Praha (ilustrační foto archiv)
Kostel sv. Antonína Praha (ilustrační foto archiv)

Není to naštěstí vždycky tak tristní, jako tomu bylo na Boží hod vánoční roku 2015. Hrál jsem v nejmenovaném pražském kostele. Návštěva byla hojná. Bohužel přišli i rodiče s dětmi, rodiče i nerodiče s mobilními telefony, turisté brouzdající okolo oltářů, dobrodinci, kteří házeli při pianissimu varhan mince do pokladniček s kývajícími hlavičkami andělíčků, přišlo i mnoho nemocných, které o svátcích nebaví usilovně kašlat jen v dopravních prostředcích, protože lépe se takové zvuky rozléhají v kostelní akustice.

Zkrátka, při koncertě bylo hlučno jak na “Václaváku”. Marná byla snaha pořadatele rodiče těch obzvlášť nespokojených dětí vyprovodit z kostela zase ven. Některými mezi sebou hlasitě rozmlouvajícími návštěvníky byl naopak osočen v tom smyslu, že když se má mlčet, tak proč tedy nemlčí sám a říká jim, že mají být zticha. Takže Vánoce, jak se nepatří. Kravál a ruch, neúcta k posvátnu, buranství a hrubost vůči těm, kteří chtěli v klidu sedět a poslouchat (nikoli však hudební motiv z Nokií a podobná vyzvánění). A k tomu znova stále dokola dětský křik a pláč. Co ale čekáme, když i o Štědrém večeru se mnozí “radovali” za pomoci zábavné pyrotechniky?

Nebylo by dobré, kdybychom zkusili tyto trendy společnými silami nějak zvrátit? Usmyslel jsem si právě, že začnu u sebe a dám si novoroční předsevzetí. Před žádným koncertem nebudu lenit, sejdu dolů k oltáři, vysvětlím lidem, proč si mají vypnout zvonění mobilů, že si mají dát ruku před ústa, když je přepadne kašel (to mě učili už když jsem byl mrňavý). A hlavně poprosím všechny rodiče, kteří se přišli pochlubit svými miminky, aby se ještě jednou naposled projeli dokola okolo oltářů a pak zavítali raději jinam.

Kostel sv. Antonína Praha (ilustrační foto archiv)
Kostel sv. Antonína Praha (ilustrační foto archiv)

Vás čtenáře též úpěnlivě prosím, abyste si všechno to vyrušování okolo sebe při koncertech také nenechali líbit a neostýchali se jemně a slušně ohradit se vůči všem hlučným, kteří bohužel nemají ani to základní slušné vychování. Situace se totiž stále zhoršuje. V opačném případě budete z varhanních koncertů odcházívat rozčarováni a znechuceni víc a více. Ale možná pro mě dobře: Nezbude vám pak nic jiného, než si zase začít kupovat “konzervy”. Jinak se příjemného hudebního zážitku nedočkáte….

Související články


Napsat komentář