Dnes jsem šťastný. Brněnský galakoncert k poctě sbormistra Josefa Pančíka

„Padesát let již tomu bude, co věrně konám službu svou…“ – tak by byl býval mohl přítomný Pan pěvec Richard Novák zazpívat árii Žalářníka ze Smetanova Dalibora, ujal se však ten večer onačejších úkolů spojených s výraznou rolí sboru v citlivě vybraných operách. Večer byl po dramaturgické stránce velmi dobře sestaven a jeviště Janáčkova divadla bylo akusticky upraveno tak, jak bývá zvykem při koncertech.

Málokdy se člověk raduje tak čistě a nezkaleně, když se ten večer všechno daří. Janáčkovo divadlo bylo až po střechu zaplněno obecenstvem, které vnímalo naprosto soustředěně to, co mu předkládalo jeviště plné kumštýřů nadaných od pánaboha. Minipředehra a úvodní sbor z Verdiho Otella se sólisty Peterem Bergerem, Petrem Levíčkem a Igorem Loškárem zavalily rozlehlé divadlo dramatickým vlnícím se zvukem: Una vela!… Krásná legata, jemné piano a majestátní vstup Petera Bergera jako Otella. A hned následoval další Verdi, Síla osudu, scéna z druhého dějství Il santo nome… se sólisty Danielou Strakovou-Šedrlovou a Richardem Novákem v kontrastním nábožném duchu s krásně znějícím mužským sborem a po ní ještě předehra k této opeře. Dále Sedlák kavalír – Regina coeli se začátkem a capella, průzračně čistý se Santuzzou Pavly Vykopalové a potom už Braniboři v Čechách s dvojím sólem Richarda Nováka, který je jako Kmet dodnes nepřekonatelný a zpíval snad s ještě větší přesvědčivostí, než nedávno při premiéře Braniborů v Ostravě, je tu doma! Peter Berger jako výborný Jíra, úderná Uhodila naše hodina a po ní Rozlučte se s domovem s Kmetovým niterným úvodem a s působivým zlomem ve zvuku sboru Pane, v prachu se kloníme. Konec první části koncertu tvořila scéna z prvního dějství Dvořákova Dimitrije, v níž postupně nastupují jednotlivé sborové hlasy, a můžeme tedy bezprostředně vnímat jejich charakteristickou barvu: kulaté, malinko temnější soprány, uměle nepřibarvované přirozené alty, měkké, ale výrazné tenory, znělé basy. Až do pauzy krásná atmosféra – sólisté, sbor, orchestr, dirigent, obecenstvo.

Po pauze malá oslava, oficiální a milá blahopřání sbormistrovi Josefu Pančíkovi k padesáti letům působení v Janáčkově divadle i jeho krátké poděkování končící u něho nepříliš obvyklým: „Dnes jsem šťastný.“

Další trumf – Hry o Marii, napřed tanec Mariken s ďáblem, potom Requiem ze Sestry Paskaliny. Ve Hrách o Marii se úspěšně setkal operní sbor Národního divadla Brno s Pěveckým sborem Masarykovy univerzity řízeným sbormistrem Michalem Vajdou, který i na tomto koncertě přidal k hutnému plnému zvuku operního sboru něco ze své svěží mladistvosti. Vynikající Martinů dirigovaný s neobyčejnou vervou, sborová piánka, něha, vřelost výrazu ve sboru i v orchestru, výrazné dynamické vlny, výborná výslovnost sboru, basy krásně sonorní. Potom Wagnerův Lohengrin, předehra ke třetímu jednání a svatební pochod – ostré tempo, od piana k mezzavoce, temperament, kontrasty. Z Macbetha dojímavá scéna uprchlíků ze třetího jednání Patria opressa od andělského pianissima do fortissima s krásně výraznými a ladícími barvami sborových hlasů. Pak temperamentní a zvučný sbor cikánů z druhého dějství Trubadúra a nakonec působivý Prolog z Boitova Mefistofela s postupným stupňováním, s dlouhým tahem napětí ve sboru i v orchestru.

Celý sborový večer byl sledem vyhraněně kontrastních detailů poskládaných v každé ze skladeb do strhujícího celku a navíc tyto jednotlivé části byly vzájemně vystavěny tak, aby celý večer postupně gradoval až do svého závěru. Velký podíl na této promyšlené stavbě večera měl nejen dokonale připravený sbor (sólisté, orchestr), ale také dirigent Jaroslav Kyzlink, který vedl orchestr stejně koncentrovaně a intenzívně jako sbor, dýchal s nimi, maloval gesty, udržoval je v neustálém napětí, výrazně dotvářel podobu jednotlivých scén. Mimořádný večer, na němž bylo jasně patrné zainteresování všech účinkujících na vskutku galakoncertové úrovni. Čistá radost.

Josef Pančík vedl těch padesát let sbor tak, aby nezestárl, aby soustředěně pracoval, aby byl výrazově a technicky proměnlivý, aby měl, pokud možno, ze své práce radost. A sbor zřejmě nezažil za celou tu dobu nic než slova chvály a ocenění od publika i od kritiků. Potěšující je, že ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser a šéf opery Jiří Heřman ví, co mají ve sboru vedeném s tak vzácně dlouhou kontinuitou, a dovedou své díky vyjádřit. Diváci tentokrát tleskali vestoje hned dvakrát – po oficiálním blahopřání sbormistrovi Josefu Pančíkovi a znovu na konci koncertu. Mimořádná atmosféra, krásný zážitek a pro nás i šťastné slavnostní zakončení divadelní sezony 2015/2016.

Hodnocení autorky recenze: 100%

Slavné operní sbory
Dirigent: Jaroslav Kyzlink
Sbormistr: Josef Pančík
Daniela Straková-Šedrlová (soprán)
Pavla Vykopalová (soprán)
Peter Berger (tenor)
Petr Levíček (tenor)
Igor Loškár (baryton)
Richard Novák (bas)
Sbormistr Pěveckého sboru Masarykovy univerzity: Michal Vajda
Orchestr a sbor Národního divadla Brno
Ivana Víšková (koncertní mistr)
Pěvecký sbor Masarykovy univerzity
24. června 2016 Janáčkovo divadlo Brno

program:
Giuseppe Verdi:
– Othello – předehra a úvodní sbor Una vela! – Peter Berger, Petr Levíček a Igor Loškár
– Síla osudu – scéna z 2. dějství Il santo nome… – Daniela Straková-Šedrlová a Richard Novák
– Síla osudu – předehra

Pietro Mascagni: Sedlák kavalír – scéna Regia Coeli laetare – Pavla Vykopalová

Bedřich Smetana:
– Braniboři v Čechách – scéna z 1. dějství Nechtěli nám… – Peter Berger a Richard Novák
– Braniboři v Čechách – scéna z 2. dějství Rozlučte se s domovem – Richard Novák

Antonín Dvořák: Dimitrij – scéna z 1. dějství Velké hoře stihlo matičku zem

=přestávka=

Bohuslav Martinů:
– Hry o Marii – Mariken z Nimègue – tanec Mariken s Ďáblem
– Hry o Marii – Sestra Pascalina – Requiem

Richard Wagner:
– Lohengrin – předehra k 3. dějství
– Lohengrin – Svatební pochod

Giuseppe Verdi:
– Macbeth – scéna uprchlíků z 3. dějství Patrea pressa
– Trubadúr – sbor cikánů z 2. dějství Vedi le fosche noturne

Arrigo Boito: Mefistofele – prolog opery

www.ndb.cz