Durynské Bachovy týdny

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ibero-Braniborské koncerty
Již podesáté se v německé spolkové zemi Durynsko konaly Durynské Bachovy týdny, největší durynský hudební festival, jehož sedm desítek koncertů bylo i v předcházejících letech věnováno především Bachově tvorbě a dílu jeho potomků či vrstevníků. Letošní ročník (11. dubna – 4. května 2014), který v posledním dubnovém týdnu a prvních květnových dnech vyvrcholil výmarskou Bachovou slavností Nové Bachovy společnosti z Lipska, byl vedle „starého“ Bacha na prvním místě věnován kompozicím jeho syna a výmarského rodáka Carla Philippa Emanuela Bacha (* 8. března 1714).Výmarské slavnosti jsou však jen finále několikatýdenních hudebních hodů, spjatých stejně jako většina koncertních destinací (Arnstadt, Dornheim, Eisenach, Mühlhausen, Ohrdruf, Wechmar, Weimar) s Bachovým životem a dílem. Jaké byly letošní Durynské Bachovy týdny?

Dramaturgové desátého ročníku se rozhodli poprvé ve větší míře oslovit zahraniční interprety a nesázet a priori na jistotu. Hned první koncert byl experimentem, i když ne zcela přesvědčivým. K úvodnímu koncertu s nastudováním Bachových Braniborských koncertů nebyl totiž pozván některý z německých komorních orchestrů nebo souborů staré hudby, ale ansámbl dobových nástrojů Orquesta barroca de Sevilla, přední iberské těleso takzvané poučené interpretace staré hudby.Těleso bylo sice založeno již v roce 1995 a od té doby spolupracovalo s matadory staré hudby Leonhardtem, Coinem, Kuijkenem, Savallem nebo Roussetem, buď však soubor neměl v erfurtském operním domě v sobotu 12. dubna 2014 svůj den, nebo jej čeká ještě kus cesty k dosažení úrovně českých souborů Collegium 1704 či Cappella Mariana, o předních německých tělesech staré hudby z Berlína či Freiburgu nemluvě. Úspěšnému vyznění koncertu paradoxně nenapomohla ani přítomnost houslisty Manfreda Kraemera, spoluzakladatele souboru Concerto Köln a sólového houslisty ansámblů Musica Antiqua Köln Reinharda Goebela či Hespèrion XX Jordiho Savalla. Na obranu katalánských umělců je však třeba dodat, že jim k přesvědčivému a technicky bezchybnému výkonu nedopomohla ani suše konkrétní divadelní akustika erfurtského operního divadla.

Kraemerova účast v roli koncertního mistra však byla bezesporu blahodárná, protože se soubor přinejmenším uchýlil sice k živým, nikdy však přehnaným tempům mnoha jiných mladých souborů staré hudby. V první polovině koncertu zazněly po úvodních zdravicích přítomných reprezentantů španělské republiky a spolkové země Durynsko Braniborské koncerty G dur, B dur a F dur BWV 1048, 1051 a 1047, z nichž na mě nejpřesvědčivěji zapůsobil šestý koncert B dur se dvěma violami, violami da gamba a violoncelly s bassem continuem. Naopak druhý koncert s technicky náročným trompetovým sólem vůbec nedopadl dobře. Jistě, koncert F dur klade na hráče značné nároky, v Evropě však žije řada trompetistů, kteří si s jeho nástrahami hravě poradí. Nesporné kvality souboru pak byly prezentovány ve druhé polovině koncertu, v němž vedle Braniborských koncertů G dur a F dur BWV 1049 a 1046 zazněl „první klavírní koncert evropských hudebních dějin“ (Nikolaus Harnoncourt), Braniborský koncert D dur BWV 1050. Jméno mimořádně talentovaného cembalisty však zůstalo návštěvníkům koncertu v programové brožuře utajeno. Škoda, právě jeho výkon pozvedl vystoupení katalánského souboru staré hudby nad obvyklý průměr.

Hodnocení autora recenze: 60 %

Thüringen Bachwochen
Eröffnungskonzert: Orquesta barroca de Sevilla
Dirigent: Manfredo Kraemer
Orquesta barocca de Sevilla
Manfredo Kraemer (housle)
12. dubna 2014 Divadlo Erfurt

program:
Johann Sebastian Bach: Braniborské koncerty č. 1 – 6 BWV 1046–1051
***

Velkopáteční koncert – bohoslužba
Zatímco české soubory staré hudby pomalu, ale jistě vytlačují domácí velikonoční, původně spíše katolickou hudební tradici a úspěšně ji nahrazují provozováním Bachových pašijí, v německy mluvících zemích jsou Velikonoce, a zvláště Velký pátek s Bachovými pašijovými hudebními kázáními imanentně spjaty po desetiletí, nebo spíše po staletí. Přesvědčil jsem se o tom znovu při návštěvě luteránského farního kostela sv. Petra ve Výmaru (Herderkirche), v němž byl na počátku devatenáctého století luteránským superintendantem Johann Gottfried Herder, u kostela rovněž pochovaný. Velkopáteční Bachovy Janovy pašije zahájilo na Velký pátek 18. dubna 2014 ve tři hodiny odpoledne vyzvánění zvonů, které neodletěly do Wittenbergu, natož do Říma. Teprve po jejich odeznění se ozvalo varhanní preludium (chorálová předehra BWV 621) a následně Scheinův chorál Da Jesus an dem Kreuze stund (Když visel Kristus na kříži), úvod k provedení Janových pašijí BWV 245.

Po starším úspěšném hostování v Matoušových pašijích byl k nastudování Bachových „menších“ Janových pašijí přizván skotský soubor Dunedin Consort varhaníka a cembalisty Johna Butta.Rifkinovské obsazení vokálního ansámblu jen osmi vokalisty v rolích concertistů a ripienistů (Emily Mitchell, Hanna Cooke, Malcolm Bennett, Giles Underwood), a to za doprovodu jen třináctičlenného souboru Dunedin Consort, učinilo z provedení minimalistickou hudební oslavu či bohoslužbu bez kázání, které nahradilo preludium (BWV 618) a chorál O Lamm Gottes unschuldig (Ó, Beránku Boží nevinný) a varhaní předehra Christus, der uns selig macht BWV 620 (Kristus, který nás učinil blaženými). Početně skromné obsazení však vokalisty a instrumentalisty postavilo do nelichotivé situace absolutní zvukové a deklamační transparentnosti, která se mohla stát – a stala – nechtěnou pastí Buttova nastudování.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na