Břetislav Bakala - Opera PLUS

Břetislav Bakala (12. února 1897 Fryšták – 1. dubna 1958 Brno) byl český dirigent a hudební skladatel, který se proslavil především jako jeden z nejvýznamnějších interpretů a propagátorů díla Leoše Janáčka. Celý svůj profesní život zasvětil rozvoji brněnské hudební kultury a současné české hudby.

Životopis

Bakala se narodil ve Fryštáku na Moravě a počátky hudebního vzdělání získával u svého otce. Po studiích na gymnáziu v Kroměříži a Brně pokračoval na brněnské Varhanické škole v třídě Leoše Janáčka, u něhož později studoval i skladbu na Mistrovské škole. V letech 1920–1925 a 1929–1931 působil jako dirigent v Národním divadle v Brně, kde debutoval operou Orfeo ed Euridice. Krátké období strávil v USA (1925–1926), kde působil jako varhaník katedrály ve Philadelphii a doprovázející pianista violoncellisty Hanse Kindlera. Od roku 1926 se stal dirigentem Orchestru československého rozhlasu v Brně a postupně jej vybudoval ve špičkové těleso. V roce 1956 se stal zakladatelem a prvním šéfdirigentem nově vzniklé Státní filharmonie Brno, kterou vedl až do své smrti. Od roku 1951 vyučoval dirigování na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.

Tvorba

Bakalovo skladatelské dílo vycházelo především z odkazu Leoše Janáčka, Josefa Suka a Vítězslava Nováka. Napsal orchestrální Scherzo (1922), Fantasii pro smyčcové kvarteto, dva smyčcové kvartety, sonátu pro violoncello a klavír, sbory a písně. Věnoval se také úpravám moravských lidových písní a vytvořil řadu klavírních výtahů z Janáčkových oper. Jeho vlastní baletní dílo Z jitřní země bylo uvedeno v Brně. Stylově patřil k takzvané Janáčkově škole moravských skladatelů.

Význam

Bakala byl považován za jednoho z nejvýznamnějších interpretů Janáčkovy hudby a spolutvůrce janáčkovské interpretační tradice. V roce 1921 objevil v mistrově pozůstalosti Zápisník zmizelého a uskutečnil jeho premiéru. Dirigoval světovou premiéru Janáčkovy poslední opery Z mrtvého domu (1930) a rozhlasovou premiéru opery Osud (1934). Spolupracoval s Osvaldem Chlubnou na úpravě opery Z mrtvého domu. Byl průkopníkem v propagaci současné české hudby a významně přispěl k mezinárodnímu uznání moravské hudební kultury.

Zajímavosti

Bakala byl ženatý se sopranistkou Marií Bakalovou-Šíšovou, členkou brněnské opery. V roce 1957 se jako šéf Státní filharmonie Brno dočkal výjimečné cti, když mu byl svěřen zahajovací koncert Pražského jara – do té doby výsada pražských orchestrů. S filharmonií uskutečnil významné zahraniční zájezdy, včetně vystoupení na Varšavské jeseni. Dirigent Charles Mackerras označil Bakalovu interpretaci Janáčkovy hudby za „velký milník“ v historii interpretace tohoto skladatele.