Ensemble Damian: V zajetí Cupida

V sobotu 21. října jsme v Českém muzeu hudby mohli poznat žánr komorní opery, jakou se bavila v osmnáctém století aristokracie na soukromých palácových produkcích. La Semele Johanna Adolfa Hasseho, označovaná jako „serenata a tre“, je pro tři pěvce a orchestr. Dílo z roku 1726 zaznělo poprvé v Neapoli, jeho další stopy však vedou i do Jaroměřic nad Rokytnou, kde se našlo v hudebních sbírkách hraběte Questenberka.

Představení se ujal olomoucký Ensemble Damian na improvizovaném jevišti uprostřed dvorany muzea. Příběh o manželském trojúhelníku mezi božským Jupiterem, Junonou a půvabnou smrtelnicí Semele ztvárnil s notnou dávkou studentské recese (těleso působí při katedře hudební výchovy Univerzity Palackého v Olomouci) a proměnil „drama per musica“ s tragickým koncem hrdinky a jejím nanebevstoupením v komickou frašku. A mezi námi – stěží by to šlo jinak. Vrcholný okamžik příběhu, kdy zářivý Jupiter nebohou milenku usmaží zaživa svým božským jasem, je inscenační oříšek. A docela mě děsí představa, jak by asi dopadl ve hře „na vážno“.

Takže: kromě tří hlavních protagonistů oživuje dění na jevišti řada němých komických figur (starý satyr s maskou, růžolící pážata, zamilovaný Cupid). Plní také roli „mašinistů“, kteří nosí a rozhýbávají dekorace, poletující ptáky, motýly, třepou pruhy látky jako mořským vlnobitím. Celá inscenace je vlastně dílem jednoho autora – Tomáš Hanzlík se postaral o hudební nastudování, režii, scénu i kostýmy s výpomocí Venduly Johnové. Na kostýmech se tedy docela vyřádili: Jupiter má krinolínu a pankové číro, satyr má směšně deformovanou figuru starého páprdy, okouzlující mladý Cupid zůstane po bitce na jevišti úplně nahý, jen s korunou sladkých růží na krásné hlavince a s nevinným dětským klínem (tělové kalhotky s našitým bimbáskem). Není divu, že dámy v hledišti v této scéně cvakaly snímky o sto šest. Naopak pánové asi trpěli při bolestivém pohledu na ničení, sekání a porcování falických propriet, kterých je v této inscenaci opravdu hodně. Je to například hlavní symbol Jupiterovy božské velikosti.

Žárlivou Junonu (Giunone), která mladičké Semele našeptá ten nápad, aby po Jupiterovi žádala odhalení jeho pravé podoby, zpívala sopranistka Dora Pavlíková. Z trojice pěvců na mne působila nejzkušenějším a nejstabilnějším dojmem, zpívala bezchybně a stylově, avšak nedala se svázat jen historickou interpretací a kvůli výrazu neváhala vybočit občas k expresivnější rovině. Její mladý soprán má příjemný témbr. Hana Holodňáková (Semele) více používala historického zdobení zpěvu, trylků a tremol; má k tomu dobrou technickou způsobilost. Její soprán zněl sytě, i když na několika místech neuhlídala úplné dotažení intonace. Poněkud nevyrovnaně zněl kontratenor Martina Ptáčka, což v tomto hlasovém oboru není nic výjimečného. V Hasseho partituře na něj čekalo hodně záludných míst, dobře mu vyšla náročná árie, kdy Jupiter zuří a příroda i moře bouří.

Orchestr historických nástrojů Ensemble Damian, vedený Tomášem Hanzlíkem, dal představení dostatečnou oporu, i když i jemu by slušela větší koordinovanost, intonační přesnost a také bohatší výrazová paleta. Zatím to stále působí spíše jako studentské představení než reprezentativní podoba Hasseho opery. A možná to ani není jejich cílem.

Hodnocení autorky recenze: 70 %

 

Festival Opera 2017
Johann Adolph Hasse:
La Semele
Hudební nastudování, dirigent a režie: Tomáš Hanzlík
Scéna a kostýmy: Vendula Johnová, Tomáš Hanzlík
Ensemble Damian
Premiéra 22. května 2016 Divadlo na cucky Olomouc
(psáno z reprízy 21. 10. 2017 České muzeum hudby Praha)

Semele – Hana Holodňáková
Giunone / Climene – Dora Pavlíková
Giove – Martin Ptáček
Amor / Génius – Šimon Hron
Climene / Vendeta – Sergej Sanža

www.ensembledamian.com
www.festival-opera.cz