Ensemble Inégal a rakouský tenorista Virgil Hartinger na Kuksu

Dramaturgickým vrcholem večera se především stala novodobá premiéra skladby z kukského archivu, která je na festivalu každoročně uváděna. Tentokrát byla provedena Alma redemptoris mater in G Wernera Hymbra (1733–1805), člena řádu milosrdných bratří. Pestrý program dále zahrnoval jak skladby známých barokních skladatelů – Antonia Vivaldiho (1678–1741) a Georga Friedricha Händela (1685–1759), tak i méně uváděných autorů – Johanna Rosenmüllera (1619–1684) a Jana Josefa Ignáce Brentnera (1689–1742).

Zcela zaplněný kostel opět vypovídal o oblíbenosti celého festivalu. Po úvodních slovech ředitele a dramaturga festivalu Víta Havlíčka zazněla první věta Allegro alla Francese ze Sinfonie C dur RV 117. Tento typ koncertu bez sólových částí bývá také nazýván jako „concerto a quattro“ nebo „concerto ripieno“. Zajímavostí je, že druhou větu koncertu Vivaldi použil z předehry opery Il Giustino RV 717. A samotný koncert se také objevuje jako předehra v jeho serenatě La Senna Festeffiante RV 693. Celou větu soubor provedl s rytmickou přesností a dynamickou vyvážeností. Slavnostní atmosféru, kterou Allegro alla Francese vyvolává, podtrhla i vynikající akustika kostela.

V žalmu In te Domine speravi (V Tobě, Pane, mám naději) Johanna Rosenmüllera se již připojil i Virgil Hartinger. I přesto, že po celou dobu svého výstupu zpíval z partitury, nezapomněl na důležitou komunikaci s publikem. Jeho příjemně znělý témbr dokonale korespondoval s celým souborem, spolu tak vytvořily kompaktní a vyrovnaný zvuk. V neposlední řadě je třeba také vyzdvihnout Hartingerovy technicky dobře zvládnuté koloratury, které předvedl s náležitou lehkostí.

Poté přišly na řadu dva koncerty Jana Josefa Ignáce Brentnera – Concerto IV. in G a Concerto I. in g z jeho čtvrté sbírky Horae pomeridianae op. 4, která vyšla v  pražské tiskárně Jiřího Labouna roku 1720. Jedná se o sbírku šesti komorních koncertů pro čtyřhlasý instrumentální soubor (podtitul Concertus cammerales sex), kde vrchní hlas zaznívá v hoboji nebo příčné flétně. Vzhledem k počtu vydaných skladeb byl Brentner ve své době velmi úspěšným skladatelem. Díky jezuitským misionářům se jeho hudba dokonce dostala až do Jižní Ameriky. Přes všechny své úspěchy však po smrti upadl do naprostého zapomnění. Právě Ensemble Inégal patří k interpretům, kteří se v současné době snaží Brentnerovo dílo propagovat. Jeho hudbu plnou harmonického vyjadřování, melodických invencí a rytmických struktur soubor provedl v hlubokém soustředění na všechny detaily.

Zlatým hřebem koncertu se stala Alma redemptoris mater in G Wernera Hymbra. Hymbr byl posledním známým regenschorim a podpřevorem konventu v Kuksu, kam přišel roku 1796 a v roce 1805 i zemřel. Předtím působil v letech 1756–1760 jako varhaník v Praze, poté jako regenschori ve Vídni, kde se zároveň učil u skladatele Josepha Franze Seucheho. V letech 1784–1788 vykonával funkci převora v Novém Městě nad Metují, 1788–1791 byl opět převorem v Prostějově a roku 1792–1794 pak pobýval ve Valticích. V souvislosti s kukským hudebním archivem bych také ráda zmínila naši největší odbornici, v nedávné době bohužel zesnulou, Michaelu Freemanovou, která se tématu milosrdných bratří věnovala po celý život. Díky jejímu neutuchajícímu bádání a sestavení katalogu skladeb této sbírky se dnes můžeme zaposlouchat do melodií, které by jinak pravděpodobně dosud zůstaly nepovšimnuty.

Předposlední skladbou v programu bylo půvabné Concerto C dur RV 114 „La Serenissima“ (Nejvznešenější) Antonia Vivaldiho, které je zároveň věnováno Benátské republice. Zvláště závěrečná Ciaccona je komponována ve francouzském stylu, kdy nad klesajícím basem probíhají variace.

Večer pak uzavírala kantáta Look down, harmonious saint HWV 124 Georga Friedricha Händela. Zhudebněný text pochází z poslední části básně Alexandrova slavnost s podtitulem Óda ke dni svaté Cecílie z roku 1687 od Johna Drydena (1631–1700). Pro skladatelovy potřeby byla tato báseň také upravena jako libreto Newburghem Hamiltonem (1691–1761). Celá zhudebněná báseň, kromě poslední části pak nese název Alexander’s Feast, or the Power of Music HWV 75 (Alexandrova slavnost neboli Moc hudby). Ta byla spolu s dalšími jeho skladbami včetně kantáty Cecilia, volgi un sguardo HWV 89, jež obsahuje mimo jiné i část melodie z árie kantáty Look down, harmonious saint, poprvé uvedena roku 1736 v londýnském divadle Covent Garden. Z neznámých důvodu však tato kantáta tehdy v programu nefigurovala.

Po skončení koncertu byl výkon všech interpretů náležitě oceněn dlouhotrvajícím potleskem ve stoje, díky němuž došlo i na přídavek v podobě závěrečné části žalmu In te Domine speravi Johanna Rosenmüllera. Zejména v koloraturních bězích Virgil Hartinger opět exceloval. Po příjemném hudebním zážitku se posluchači rozcházeli spokojení a pozitivně naladění.

Hodnocení autorky recenze: 95%

Hudební léto Kuks 2017
Virgil Hartinger (tenor)
Ensemble Inégal
Adam Viktora (umělecký vedoucí)
5. srpna 2017 kostel Nejsvětější Trojice Kuks

program:
Antonio Vivaldi: Sinfonia C dur RV 117
Johann Rosenmüller: In te Domine speravi
Jan Josef Ignác Brentner: Concerto IV. in G, Horae pomeridianae op. 4
Jan Josef Ignác Brentner: Concerto I. in g, Horae pomeridianae op. 4
Werner Hymbr: Alma redemptoris mater in G (novodobá premiéra skladby z kukského archivu)
Antonio Vivaldi: Concerto C dur RV 114 „La Serenissima“
Georg Friedrich Händel: Look down, harmonious saint HWV 124
– Look down, harmonious saint – recitativo accompagnato
– Music! that all-persuading art – recitativo
– Sweet accents – aria
přídavek:
Johann Rosenmüller: In te Domine speravi

www.hudebniletokuks.cz