Filharmonie Brno z dalekého norského severu i brněnského Stadionu

Norský dirigent s českými kořeny Stefan Veselka přenesl ten večer celý brněnský Stadion i filharmoniky samotné na daleký norský sever, aby upřímně a přirozeně otevřel melodickou paletu populárního Griegova zhudebnění Peer Gynta nebo Smetanovy symfonické básně Hakon Jarl. Ve druhé části se potom vrátil zpět do brněnské Kounicovy ulice, aby koncert koncepčně příjemně uzavřel Dvořákovou Osmou symfonií.

Brněnská Filharmonie připravila dramaturgicky velmi zajímavý večer, když v osobě Stefana Veselky našla linku, jak spojit norskou národní hudební pokladnici, kterou zhudebnění Peer Gynta zajisté je, s hudbou Smetanovou a Dvořákovou. A dovolila tak posluchači hledat některé zajímavé momenty, které všechny tři skladby spojovaly.  Byl to především klid a respekt, jenž z Veselkovy interpretace vycházel, kouzlení s rozsáhlými citovými plochami a v neposlední řadě uvolněnost a přesnost všech hráčů Filharmonie Brno.

Devětačtyřicátník Stefan Veselka je synem klavíristky Mileny Dratvové a brněnského houslisty Františka Veselky. Klavírní hru studoval na salcburském Mozarteu a také v Berlíně. Po studiích se postupně představil v sálech celého světa a dnes patří mezi přední norské hudebníky. Od roku 2014 vede Symfonický orchestr v Münsteru a mimo jiné slavil úspěch i za kompletní nahrávku Dvořákovy klavírní tvorby u společnosti Naxos. Ze stupínku brněnské Filharmonie působil velmi upřímně a vlídně, žádná zbytečná přehnaná gesta. S filharmoniky a hudbou samotnou pracoval velmi pragmaticky a cíleně, aby vyzdvihl především její obsah, i když nelze hovořit o tom, že ta hudba zazářila více než standardním způsobem.

To ovšem nic nemění na tom, že předvedl dobrý výkon a hráče dokázal motivovat k přesnosti a soustředěnosti. Filharmonici na chvíli opravdu opustili Brno a přenesli se na čas pod mystickou polární záři. Konstelace blízké budoucnosti na mě očividně i slyšitelně působí velmi pozitivně a po technické stránce jim v celkovém pohledu nelze nic zásadního vytknout. Přesně a pravdivě pracovali s jednotlivými skladbami, ať už s hravou a zároveň drásavou symfonickou básní Bedřicha Smetany, nebo s Dvořákovými radostnými a zralými momenty z Osmé symfonie. Smetanova skladba byla sama o sobě zajímavým místem koncertu, kde je sice koncepce podobná ostatním „skandinávským“ básním autora, avšak hudba sama o sobě originálně kombinuje norský příběh (tragický popis dávné norské historie) s „příběhem“ hudební tvorby ryze českého národního autora.

Hlavním lákadlem byl logicky Peer Gynt. Edvard Grieg vytvořil populární hudbu, která doslova zlidověla. A ač může tento stav působit pro některé posluchače jako hendikep, nelze té hudbě upřít jistou nepopsatelnou moc, kterou na člověka dokáže působit. Stefan Veselka společně s Filharmonií Brno představil až pohádkového Peer Gynta, který si hrál s barvami, lidskými osudy a pocity štěstí. Už první část Jitřní nálady zásluhou plných smyčců a lehkých a přesných dechů naplno ukázala sílu Griegovy hudby. Smyčce pak v další části, kde Peer Gyntova matka umírá, dokázaly bez jakýchkoli pochybností zprostředkovat toto výsostné místo hudby světového dramatu. Nelze opominout ani část Arabský tanec, kde filharmonici vyprávěli Peer Gyntovy zážitky z pobytu mezi Maury. Peer Gyntova rozbouřená duše se naopak naplno zrcadlila v divoké hře předposlední části druhé suity. Skladba pak vyvrcholila Solvejžinou písní, která byla bez jakýchkoli pochybností vrcholem celého večerního koncertu.

Dvořákova Osmá symfonie G dur byla pak příjemnou a klasickou tečkou. Filharmonici tempově nějak zásadně nechvátali, Veselkova představa byla spíše umírněná a niterná. Neopomenul zdůraznit všechny dramatické momenty, orchestr však spíše lehce vyprávěl, než aby se dral dopředu. Druhá věta byla poetickou paletou a hlavním místem Veselkova Dvořáka. Třetí věta pak lehká, jiskrná a plná patosu, kterému jsem v tu chvíli zcela podlehl. Jistě zahraná fanfára závěrečné věty a lehčí tempo celé části radostně a znovu nijak rychle v úplném závěru symfonii uzavřelo.

A jen malá poznámka na závěr. Je velká škoda, že orchestr nemůže využívat prostory Stadionu pro svůj koncertní provoz plnohodnotně. A mrzí mne, že sál i ostatní prostory ztrácí svoje původní kouzlo a stávají se místem zábavy s fialově nasvíceným stropem, led světly a dunivou elektro hudbou, která doprovodila i poslední větu Dvořákovy symfonie.

Hodnocení autora recenze: 85 %

 

Česko-norské dialogy
Dirigent: Stefan Veselka
Filharmonie Brno
9. a 10. listopadu 2017 Sál Stadion, Kulturní centrum Babylon Brno
(psáno z koncertu 10. 11. 2017)

program:
Bedřich Smetana: Hakon Jarl, symfonická báseň op. 16
Edvard Grieg: Peer Gynt, suita č. 1 op. 46 a č. 2 op. 55
Antonín Dvořák: Symfonie č. 8 G dur op. 88

www.filharmonie-brno.cz