Finále sezony SOČRu: Musíme zemřít, abychom se mohli znovu narodit

Touto větou by se dala charakterizovat majestátní Symfonie č. 2 c moll – Auferstehung – Gustava Mahlera, která zazněla na závěrečném koncertu jubilejní 90. sezony Symfonického orchestru Českého rozhlasu. V našich poměrech fenomenálního provedení se ujal šéfdirigent orchestru Ondrej Lenárd ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno a vybranými sólistkami. Koncert byl z Dvořákovy síně Rudolfina živě vysílán Českým rozhlasem.

Gustav Mahler – na jedné straně Titán, na druhé vnitřně rozervaný muž. Svým konceptem života a pohledem na svět navázal na tragická díla Franze Schuberta, věčného poutníka. Druhá symfonie, která později dostala podtitulek Vzkříšení, měla složitý zrod od svého počátku. Její dokončení trvalo Mahlerovi sedm let a dalších sedm let po premiéře dílo ještě přepracovával. Symfonie je jednou ze skladatelových nejrozsáhlejších i nejznámějších a po interpretační stránce také nejnáročnějších orchestrálních děl. Předcházela jí Symfonie č. 1 D dur s početným novoromantickým obsazením orchestru. V První symfonii si Mahler vytvořil iluzi vzpomínaného Titána, aby ho vzápětí ve Druhé symfonii podrobil kruté zkoušce v očistci a pekle. Ostatně je k němu v závěru shovívavý a umožní mu překonat akt vzkříšení.

První věta Allegro maestoso v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu vytvořila barevnou fresku plnou kontrastních nálad. Dramatickou hudbu jejího začátku střídá krásná kantiléna v houslích. Dalším významným subjektem první věty je melodie založená na vstupních tónech chorálu Dies irae. Koncertní mistr a šéf smyčcové sekce Vlastimil Kobrle si v sólových částech věty vedl skvěle. Celkově byla smyčcová sekce vedle zvuku žesťů hlavní nástrojovou oporou symfonie. Žestě si vedly mimořádně dobře, nejzřetelněji v první, třetí a mohutné závěrečné části. Skvěle si vedla i sekce bicích nástrojů a dřev. Po první větě je v partituře skladatelovým pokynem uvedena pětiminutová pauza, kterou autor naznačuje, že se ocitneme v jiném světě. Druhá věta Andante moderato je totiž valčík v pomalém tempu, typický rakouský „ländler“. Ústřední radostná hudební myšlenka opakovaná v pizzicatu nejednomu divákovi navodila úsměv na tváři.

Třetí věta Scherzo – In ruhig fliessender Bewegung (klidně plynulým pohybem) je svým neustále postupujícím motorickým pohybem melodie zakončená nešťastným výkřikem celého orchestru. Bez přerušení následuje vstup altového sóla čtvrté věty Urlicht – Prasvětlo, kterého se ujala mezzosopranistka Veronika Hajnová. Její interpretace původní písně z Mahlerova cyklu Des Knaben Wunderhorn (Chlapcův kouzelný roh) použité v této větě byla citlivá, její hlas však v některých místech ztrácel zvučnost.

Pátá věta In Tempo des Scherzos je nejsložitější částí celého díla. Začíná oním mocným výkřikem, kterým končila třetí věta. Poté se vystřídá řada různých hudebních myšlenek a témat, kterým dominuje pochodová hudba energického výrazu. Několikrát během věty zaznívají instrumentální hlasy hrané za scénou jeviště. Následně se ozývá sbor, který spolu se sopránovým a altovým sólem přednáší zprávu o vzkříšení: „Vzkříšen bude, vzkříšen bude zas tvůj prach, až přijde čas! Život ti věčný vrátí Bůh nekonečný.“ Sopránové sólo zpívala sopranistka Kateřina Kalvachová, která svou jasnou barvou a vzornou kantilénou nádherně dokreslila vokální části.

V mohutném dynamickém vzepětí za účasti varhan přednáší sbor v závěru myšlenkovou pointu celé symfonie: „Zemřu, abych mohl žít.“ Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy předvedl unikátní výkon. Zvuk sboru byl v klidných částech jemný a subtilní, v závěru finální věty zase adekvátně mohutný až kolosální.

Symfonický orchestr pod taktovkou šéfdirigenta Ondreje Lenárda předvedl kvalitní práci, v každé větě těleso šlapalo rytmicky přesně, pokud opomineme někdy poněkud rychlejší tempa, zejména v první a závěrečné větě. V provedení této symfonie byl slyšet nadprůměrný výkon v intencích dlouholeté spolupráce orchestru s dirigentem. Poselství symfonie, jež hlásá naději a vítězství, nejlépe vystihuje poslední strofa textu, který napsal sám Mahler a tvoří onen grandiózní sborový vrchol díla: „Vzkříšeno, mé srdce, budeš zas, brzy tvůj přijde čas! Čím víc se chvěješ, tím blíže k Bohu spěješ.“ Odpovědí na skeptické otázky Titána z První symfonie: „Proč jsi trpěl? Proč umíráš?“ je myšlenka Druhé symfonie: „Abych mohl nově žít.“

Hodnocení autora recenze: 95%

 

Velkolepé finále: Mahler – Lenárd
Dirigent: Ondrej Lenárd
Kateřina Kalvachová (soprán)
Veronika Hajnová (mezzosoprán)
Sbormistr: Petr Fiala
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Český filharmonický sbor Brno
19. června 2017 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Gustav Mahler: Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“

www.rozhlas.cz