Galavečer k 50. výročí založení Baletu Praha

  1. 1
  2. 2

Večer otevřela choreografie Pavla Šmoka na smyčcový kvartet Bedřicha Smetany Z mého života. Tento kus vytvořený v roce 1983 pro Pražský komorní balet měl obnovenou premiéru v novém nastudovánu v letošním říjnu. Je interpretačně náročná, ačkoli se to ve Šmokově vzdušném až rozverném pohybovém slovníku snad ani nezdá. Sleduje originálním způsobem hudební strukturu, kde si zahrává s nástupy jednotlivých nástrojů a náladou celé skladby, lyrickými pasážemi i rychlými allegrovými motivy. Současně v sobě pojímá i příběh lidského života s jeho vzlety a pády, je v ní obsažena radost mládí a láska, smiřování, vyznání i odloučení, vězí v ní melancholický podtón. Ústřední pár (Jitka Tůmová, Patrik Čermák), jehož zrcadly či odrazy jsou další dvě dvojice tanečníků, je možné vnímat jako partnery hledající cestu k sobě, ale v druhé rovině se v tomto vztahu zrcadlí život se smrtí, muž podléhá panovačným gestům ženy, jež jeho osud symbolicky drží v rukou. Jde tedy o choreografii spletitou jak po hudební, tak obsahové stránce a snad by více slušela zralejším, starším interpretům. Kombinuje principy klasického a moderního tance, najdeme v ní i ozvuky prvků z tance lidového. Využití lidových motivů je ostatně charakteristické, stejně jako zvedačky, jejichž variant vytvořil Pavel Šmok ve svých pracích bezpočet, ale nacházíme v nich linie, podle nichž bezpochyby poznáme jeho rukopis. Choreografie je symetrická i rozpohybovaná, ve chvíli největší hravosti se zklidní a ztiší, pohybovou čistotu prohlubuje i jednoduchý oděv tanečníků. V tomto podání ale ještě neměla čas se usadit, protože se zdá, že veškerá energie je spotřebovaná na tempo a dynamiku a už nezbývá prostor na detaily.


Další ukázkou z repertoáru Pavla Šmoka byla druhá věta z Janáčkových Listů důvěrných, choreografie, která vznikla přímo pro Balet Praha v roce 1968. Hudební skladba je čtyřvětá, stejně je členěna choreografie, a také jen v kontextu celku mohou pak její jednotlivé věty vyniknout. Opět jde dále než jen za práci s hudbou, nejenže s ní vynalézavě navazuje dialog, ale využívá ji především jako prostředek, který pomáhá zpodobit další významovou rovinu. Jde vždy o duety, ale vztah mezi mužem a ženou je v nich pokaždé jiný (duety nesou názvy Matka, Láska, Hudba a Smrt). Před několika lety byla na repertoáru Pražského komorního baletu Pavla Šmoka (takto se soubor jmenoval, když jej vedla Lucie Holánková) jako fragment z této skladby čtvrtá část, v níž je zobrazen nerovný taneční zápas umělce se smrtí. Tanec škodolibé smrtky a muže, jemuž docházejí síly, zanechávají v paměti dlouho stopu… Nyní byla uvedena věta druhá s názvem Láska, duet krátký, lyrický, který je miniaturou bezstarostného mileneckého škádlení. Není ale tolik dynamický a divácky atraktivní, což je trošku škoda. Zatančili jej Vojtěch Rak a Tamara Kšírová (Vojtěch Rak je členem Bohemia Baletu, ale tančí s Pražským komorním baletem jako host, Tamara je členkou Bohemia Baletu a Laterny magiky), kteří choreografii technicky dobře zvládli, a tady sedí i jejich mládí. Stálo by za to nechat nastudovat kompozici celou, aby vynikla její celková dramaturgie.Velký divácký ohlas vyvolal duet Svědomí a Letce z moderního baletu Hirošima Luboše Ogouna. Vytvořil jej na hudbu slovenského soudobého skladatele Wiliama Bukového v roce 1963 (premiéra v Baletu Praha 1964, další verze 1978 v Pražském komorním baletu) a choreografie i po padesáti letech překvapuje svou aktuálností. Ačkoli je hlavní inspirací událost, která je dnes již pro mnohé vzdálenou historií (ale v době premiéry to nebylo ještě ani dvacet let, tedy méně, než je dnes od nás vzdálena sametová revoluce), jako pacifistická taneční výpověď je stále platná. A je také ukázkou naší historie taneční. Podobně jako Pavel Šmok i Luboš Ogoun se v této době ještě nevzdal tance na špičkách, ale pohybům dal moderní lomené tvarování, strohost a přísnost, geometrickou symetrii. Bukového konkrétní hudba je náročná i pro dnešního posluchače, elektronické zvuky ideálně dokreslují nervy drásající stav mysli vojáka, který ví, že spáchal zločin. Svědomí v podobě tanečnice v sytě rudém trikotu jej pronásleduje úsporným bourrée, obemyká pažemi a proplétá se s ním v pózách připomínajících přízemní akrobacii. Projev tanečníka je civilní, v jeho výrazu i pohybech se chvěje strach a hrůza, ale nepřehrává. Proč zdůraznit něco v současnosti tak naprosto samozřejmého? V dnešní době už ani neumíme ocenit revolučnost změny stylu, která se dotkla činoherectví, filmového herectví i tanečního výrazu, ono zcivilnění uměleckého interpretačního projevu, které bylo prosazeno představiteli „nové vlny“ napříč uměleckými žánry. Díváme se na historii a s překvapením vidíme, že žije. Duet z Hirošimy tančila s Patrikem Čermákem členka Bohemia Baletu Lenka Maříková, jistá po technické stránce a v šarlatu ztělesňující výčitky skutečně přísné a nesmlouvavé (pokud se její Smrt v choreografii Carmina Burana zdá snad postavou spíše přátelskou, pak jako Svědomí je zcela neúprosná). Opět můžeme jen v skrytu duše zadoufat, že se jednou najdou prostředky k rekonstruování celého kusu, protože zastaralý evidentně není a ještě dlouho nebude…Mladší choreografickou generaci reprezentovaly dvě choreografie Petra Zusky. Duet V mlhách na hudbu Leoše Janáčka vznikl v roce 1996, ale mnoho z nás má tento jeho fragment či zkrácenou verzi v paměti především jako součást dlouho uváděné inscenace Baletománie. Právě tak i Mariin sen s prvky taneční parodie, který vznikl v roce 2002. Ženský duet na první větu Janáčkovy skladby je taneční variací, v níž se identicky oděné tanečnice pohybují ve vymezeném prostoru jako dvě části jedné osobnosti nerozlučně spolu spjaté. Jedna se nemůže natrvalo oddělit od druhé, a tak zrcadlí své pohyby, až splynou téměř v celek. A Mariin sen, ten v programu zastupoval humornou složku, která nikdy nechyběla ani Baletu Praha, ani Pražskému komornímu baletu. Byl to však především Pavel Šmok, kdo se v repertoáru těchto těles staral o kultivovanou komiku a nadsázku, kterou publikum potřebuje jako koření svých diváckých zážitků.

Mariin sen Petra Zusky jako obvykle sklidil největší ohlasy u těch, kteří jej viděli poprvé. Parodie na bílý balet v podání čtyř chlapců je inspirovaná snem baleríny Marie Taglioni (vlastně prý noční můrou, takže asi nebyl zdaleka tak zábavný jako jeho baletní verze). V roli tanečnice se po boku chlapců z Pražského komorního baletu opět představila Tamara Kšírová, která se role zhostila opravdu s vervou. Celá choreografie je samozřejmě interpretovaná individuálním způsobem a trochu se liší od podání Baletu Národního divadla. Zdá se, že tanečníci Pražského komorního baletu, s nimiž v této choreografii tančí také Viktor Konvalinka, do ní vkládají trochu víc akce, zdůrazňují gesta, výraz a celkovou dynamiku skladby. Možná je nahrávka o maličko rychlejší, a proto vzniká ten dojem větší rozpohybovanosti a intenzity. U diváků pohled na mladíky v romantických sukních a spojení klasické techniky se situační komikou „ze světa mladých mužů“ funguje stále výborně.Na slavnostním gala bylo přítomno mnoho hostů, kteří jsou s historií Baletu Praha a Pražského komorního baletu spjati. V hledišti mimo jiné pan Vladimír Vašut s chotí, rodina Luboše Ogouna a na scénu se pozdravit s tanečníky nakonec přišel také Pavel Šmok osobně. Publikum mu připravilo potlesk vestoje a slavnostní večer skončil v důstojné i dojemné atmosféře.

Galavečer k 50. výročí založení Baletu Praha 

16. listopadu 2014 Stavovské divadlo Praha

Z mého života
Hudba: Bedřich Smetana (Smyčcový kvartet „Z mého života“)
Choreografie: Pavel Šmok
Nastudování: Kateřina Dedková – Franková
Návrh kostýmů: Jan Dušek
Světelný design: Jakub Sloup
Premiéra: 16. listopadu 1983 Divadlo Rokoko Praha
Obnovená premiéra: 5. října 2014 Stavovské divadlo Praha

Tančí: Jitka Tůmová, Jaroslava Janečková, Alena Krivileva, Patrik Čermák, Tomáš Červinka, Vojtěch Rak
***

Listy důvěrné (2. věta)
Hudba: Leoš Janáček
Choreografie: Pavel Šmok
Nastudování: Kateřina Dedková – Franková
Libreto: Pavel Šmok
Kostýmy: Miroslav Walter
Světelný design: Jakub Sloup
Premiéra: 27. května 1968
Obnovená premiéra: 16. listopadu 2014 Stavovské divadlo

Tančí: Tamara Kšírová a Vojtěch Rak
***

Hirošima (duet „letce a jeho svědomí“)
Hudba: Wiliam Bukový
Choreografie: Luboš Ogoun
Nastudování: Libuše Ovsová
Kostýmy: Josef Jelínek
Světelný design: Jakub Sloup
Premiéra: 13. listopadu 1964
Obnovená premiéra: 16. listopadu 2014 Stavovské divadlo

Tančí: Lenka Maříková a Patrik Čermák
***

V mlhách (1. věta)
Hudba: Leoš Janáček
Choreografie: Petr Zuska
Nastudování: Veronika Iblová
Kostýmy: Roman Šolc
Světelný design: Petr Zuska
Premiéra: 1. prosince 1996
Obnovená premiéra: 16. listopadu 2014 Stavovské divadlo

Tančí: Lenka Bílková a Jitka Tůmová
***

Mariin sen
Hudba: Cesare Pugni, Camille Saint-Saëns
Choreografie: Petr Zuska
Nastudování: Radek Vrátil
Kostýmy: Roman Šolc
Světla: Daniel Tesař, Petr Zuska
Premiéra: 19. května 2002 Národní divadlo Praha
Obnovená premiéra: 16. listopadu 2014 Stavovské divadlo Praha

Tančí: Tamara Kšírová, Patrik Čermák, Viktor Konvalinka, Oliver Mahal a Vojtěch Rak

www.prazskykomornibalet.cz

Foto Martin Macoun, Michal Hančovský

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Galavečer k 50. výročí založení Baletu Praha (Stavovské divadlo Praha)

[yasr_visitor_votes postid="135209" size="small"]

Mohlo by vás zajímat