Gheorghiu a Vargas ukončili koncert v Českém Krumlově kvůli počasí předčasně

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Společně s panem Vargasem se uvedla sopranistka Angela Gheorghiu znělým a lehce tvořeným sopránem neobyčejně příjemného témbru a tónové flexibility ve všech polohách. V árii Manon Julese Masseneta Adieu notre petite table měla sice před sebou noty na pultu, což samo o sobě u árií z operních „trvalek”, které tito pěvci zpívají neustále a dokola, je trochu zvláštní. Neboť okruh jejich partů se třeba s takovým legendárním Ivo Žídkem (jenž byl osm let sólistou Wiener Staatsoper v podobném tenorovém oboru jako je Ramón Vargas [!]), či třeba Miladou Šubrtovou, nedá mírou kvantity mnoha stylů ani porovnávat. Zvláštnější ale pro mne je, když i s notami na pultu před sebou musím začít pro výpadek znovu. To se loni stalo slavnému Flórezovi, na Smetanově Litomyšli zase Deborah Voigt. Jistě, stane se, nejsme komputery, proč ne? Ale pro pořádek konečně jednou řeknu, když jsem toto loni u Flóreze a předloni u Voigt trochu úmyslně a takticky obešel, byť implicitně naznačil, že jsem v přenosech z Met nic podobného nikdy nezaznamenal, ani si nepamatuji, že by se cosi podobného stalo na našich operních scénách v posledních letech v produkcích, kde jsem byl přítomen. Vůbec míra souhry s velmi pozorným dirigentem Leošem Svárovským byla velmi dána jeho dirigentským „jasnovidectvím” až telepatickým citem, kdo si kde kterak prodlouží či neprodlouží tón, jenž se mu vydařil, kde se cítí nebo naopak necítí právě situačně ideálně.

Zahajovací operní galakoncert – Ramón Vargas, Angela Gheorghiu, PKF – Prague Philharmonia, Leoš Svárovský – Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 14. 7. 2017 (zdroj festivalkrumlov.cz / foto Libor Sváček)

Oběma protagonistům se krásně rozzářily vyšší polohy ve scéně z Donizettiho opery Lucie z Lamermooru, bylo zjevné, že role Edgara a Lucie mají oba pěvci dokonale zažité pěvecky i muzikantsky. Cítili dokonale každou hudební frázi, vše proudilo lehce, suverénně, což vždy charakterizuje vysoký stupeň zvládnutí techniky. Tyto role mají oba pěvci z jeviště dokonale zažity a mohli plně zaujmout přednostmi svého projevu. Z první poloviny večera nemohu nezmínit nádherně provedenou populární árii Čo-Čo-San z Pucciniho druhého dějství opery Madama Butterfly. Imponující tah legáta Andante con calma, bezvadná dikce italštiny, každá hudební fráze nabitá výrazem. Suverénní vysoká poloha, byť jsem závěrové dominující béčko této árie očekával z hledisek interpretačních tradic trošku delší.

Po přestávce, jejíž délka se stala pro osud koncertu patrně fatální, stačil výborný orchestr zahrát úvod ke třetímu dějství Bizetovy Carmen s velmi krásným flétnovým sólem. Ramón Vargas si zazpíval tenoristy (leč i barytonisty – Teodor Šrubař touto árií s bé na stupnicovém závěru často a rád veřejně exceloval [!]) milovanou květinovou árii dona Josého, která se polohově moc dobře zpívá a je velmi efektní. Protože je tenoristou, který je vyhledáván hudebními šéfy více coby lyrický až spinto tenor, mezi těmito obory se pohybuje, není pro něho José již zcela oborově charakteristickým jako role. Nicméně árie sama je Bizetem výsostně lyricky koncipována. Zazpíval ji velmi pěkně v instrumentálně dokonalém legátu, v závěru, který se tak dobře zpívá, jsem čekal více pohrání si s dynamikou. Bizet zde předepisuje pianissimo, mnozí pěvci se snaží o kompromis mezza voce, třeba takový Beno Blachut blahé paměti nebo z jiné světové strany Franco Corelli, jenž vysoké bé stáhne z lesklého forte až do jemného pianissima působivým decrescendem. Nic takového se nekonalo, byť u hlasu lyričtějšího typu, který nám v přenosu z Met do kin zpíval krásně Mozartova Ottavia, jsem přece jen decrescendo nebo mezza voce očekával. Přes mikroport v klopě saka by navíc vyznělo velmi podmanivě.

U přeslavné Bizetovy Carmen, patřící již obdobně jako Traviata či Butterfly do sféry, kterou jsme nazývali dříve trefně vyšším populárem, byla volena ještě Habanera z prvního dějství opery. Angela Gheorghiu ji přednesla velmi působivě pěvecky i v přesvědčivosti sugestivního výrazu. Jako sopranistka jistě lehce prokázala vrchní tóny skvělé, kulaté, s velmi imponující špičkou hlasového jádra, ale zde překvapila více míra pěveckého umění využít až ordinérně znělý prsní rejstřík, jenž zde dostával eroticky výrazný podtext. Kdysi toto umění výrazného spodního rejstříku a kumšt přecházet z něho bezešvě do rejstříku středního předváděla geniálně v Carmen Jelena Obrazcova. Ovšem to byla slavná mezzosopranistka, což u ní do té míry přece jen nepřekvapilo tolik jako u sopranistky, pějící Tosku, Butterfly, Mimi, Manon.

Došlo také na nádherný duet Cavaradossiho s Toskou z prvního dějství Pucciniho opery. Zde byli oba umělci zcela „doma”, ve své oblasti hudby, kterou stylově perfektně cítí. Duet vyzněl nádherně, oba pěvci u mne vyvolali asociace na veliké pěvecké ikony minulosti, na Callas, Tebaldi, u role Mária Cavaradossiho na Carla Bergonziho či Giuseppe Di Stefana. Zřejmě chtěl pan Vargas převést do praxe své teze, že touží po dosažení vyrovnání viděného a slyšeného, jak jsem jej výše citoval. Škoda, že déšť, ve svém počátku jakoby nevinný a v pláštěnkách „přežitelný”, postupně nabýval na intenzitě, do toho přišly blesky a hromy značné síly, které přehlušovaly i rezonančně nasycená vysoká bé v duetu.

Koncert ale musel být přerušen a předčasně ukončen. Jistou situační ironií bylo, že kdyby se přestávka až příliš nevlekla, tak ta tři zbývající čísla by se byla v pohodě stačila. Zbývala již jen árie Cavaradossiho z Tosky s krátkou duratou, poté árie Rusalky ze Dvořákovy stejnojmenné opery, coby finální bonbónek měl sloužit duet Mimi a Rudolfa z Pucciniho Bohémy, tedy právě rolí, které oba sympatické umělce vynesly do světové kariéry. Jistě i přídavky, kde bylo plánováno i aranžmá slavné písně Granada pro tenor i soprán, by byly zajímavé. Škoda, chyběla čtvrthodina, leč nutno říci, že podstata vstupního večera zachována i takto byla. Vzdor nepřízni počasí, které uprostřed července nebývá vždy nejen v Českém Krumlově skvělé a pohybuje se více v amplitudách. Ukončena musela být patrně i premiéra Verdiho Trubadúra na Otáčivém hledišti v tomtéž času v Českém Krumlově. Hold italské opeře ihned paralelně na dvou atraktivních místech města Český Krumlov – zajímavý to dramaturgický luxus – zrušilo počasí. Větru a dešti jsme zase jednou nedokázali patřičně poručit.

Zahajovací operní galakoncert – Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 14. 7. 2017 (zdroj festivalkrumlov.cz / foto Libor Sváček)


Hodnocení autora recenze: 95%


Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 2017
Zahajovací operní galakoncert
Dirigent: Leoš Svárovský
Angela Gheorghiu (soprán)
Ramón Vargas (tenor)
PKF – Prague Philharmonia
14. července 2017 Pivovarská zahrada Český Krumlov

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Zahajovací operní galakoncert - A.Gheorghiu, R.Vargas & PKF -L.Svárovský (MHF Český Krumlov 14.7.2017)

[Celkem: 15    Průměr: 3.3/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na