Giovanni pod taktovkou Plácida Dominga v Praze a jeho hlavní dva protagonisté

Už jen týden dělí Prahu od dvou mimořádných představení Mozartova Dona Giovanniho. 27. a 29. října bude operu ve Stavovském divadle v Praze v čele orchestru Národního divadla dirigovat Plácido Domingo. Speciální večery se uskuteční u příležitosti 230. výročí premiéry Dona Giovanniho, základem pro vytvoření scénické koncepce je využití scény vytvořené pro tuto operu v dílně předního českého scénografa Josefa Svobody a kostýmů Theodora Pištěka, pod režií je podepsán Jiří Nekvasil. Plácido Domingo už Giovanniho dirigoval ve Washingtonu či v newyorské Metropolitní opeře. Do sólových rolí nadcházejícího pražského provedení obsadil vítěze svojí prestižní operní soutěže Operalia, pro tři role pak Domingo vybral české pěvce. Přinášíme rozhovory s představitelem titulní role, italským basbarytonistou Simonem Alberghinim, a s rumunským basistou Adrianem Sâmpetreanem, který se v Praze ujme úlohy Leporella.
Stavovské divadlo Praha (zdroj commons.wikimedia.org/Lehotský)

 

Simone Alberghini – basbaryton – Don Giovanni

Simone Alberghini (zdroj Domingo Mozart Prague)

Na jaké produkci zrovna pracujete?

Vlastně na žádné, nyní jsem otcem na plný úvazek. Minulý týden jsem v Moskvě zpíval roli hraběte Almavivy ve Figarově svatbě a nyní jsem s manželkou, která bude zpívat Carmen, zde v Madridu a hlídám našeho potomka.

Kouzelné!

Ano, užívám si to, je to dovolená.

Chtěli jsme mluvit o vašem vztahu s Maestrem Domingem a o tom, co pro vás znamenala soutěž Operalia…

Znám Maestra Dominga od roku 1994, tedy už třiadvacet let, tehdy jsem vyhrál druhý ročník jeho soutěže Operalia v Mexico City. Od té doby mi Plácido hodně pomohl s kariérou, zval mě několikrát do různých divadel, kde dělal uměleckého ředitele, například do Washingtonu či Los Angeles. Spolu jsme zpívali v Cyranovi z Bergeracu od Franca Alfana v La Scale nebo v Gluckově opeře Ifigenie na Tauridě ve Washingtonu. Nyní však bude dirigovat a já jsem moc šťastný a nadšený.

Jak se na tuto společnou produkci těšíte?

Moc se na to těším. Je zbytečné mluvit o jeho kariéře zpěváka, všichni ho přeci znají, nicméně o čem lidi moc nepřemýšlí, je to, že kromě jeho skvělého hlasu je taky mimořádně muzikální. Pracovat s ním je tedy obrovská příležitost. Možná se mi podaří i odhalit a vzít si něco z jeho tajemství… Jsem velmi šťastný a jsem si jist, že se od něj naučím spoustu nového. Doufám, že to bude zábava.

Mohl byste něco říct o tom, jak výhra v Operalii ovlivnila vaši kariéru?

Neuvěřitelně. Když jsem ji vyhrál, bylo mi jednadvacet let, takže jsem byl velmi mladý. Myslím, že v tomto věku ji nikdo nevyhrál, možná později. Bylo to velmi vzrušující. Na počátku své kariéry jsem byl bas, takže Operalii jsem vyhrál s Verdiho rolí Dona Carlose a od té doby mi Plácido několikrát pomohl a zval mě do divadel, především ve Spojených státech. Pomohl mi také už jen svým vztahem ke mně, nemohu říct přátelství, je to přeci jenom Maestro Domingo, já byl v té době mladý zpěvák. Nicméně byl spolu s Pavarottim první, kdo mi navrhl, abych po deseti letech své kariéry zkusil zpívat více basbarytonové role. Nabídl mi tedy roli Figara v Lazebníkovi sevillském ve Washingtonu D.C., což byl v mé kariéře obrovský skok. Pomohl mi tedy nejenom tím, že mi dal možnost objevit nové role, ale také jsem se díky němu vyvinul hlasově.

A co Don Giovanni? Jaký je váš vztah k opeře a samotné roli?

Poprvé jsem Dona Giovanniho zpíval na Sardínii v malém divadle v Sassari, když mi bylo dvaadvacet let, tedy v podobném věku, jako zpíval poprvé Dona Giovanniho Luigi Bassi, kterému bylo v té době myslím dvacet nebo jednadvacet let. Od té doby jsem tuto roli zpíval ve více než dvaceti inscenacích. Zpíval jsem ho tedy často, jednou dokonce i Leporella, ale Dona Giovanniho znám opravdu hodně. Tato role je hudebně skvělá, ale i jeho charakter sám o sobě. Pokaždé, když ho zpívám, tak objevím něco nového, vidím jej z jiného úhlu pohledu, něco, co jsem dříve neviděl. Tomu pomáhají i odlišní kolegové, režiséři i dirigenti. Pokaždé je to pro mě obohacující. I nyní se moc těším.

Plácido Domingo zmínil, že Dona Giovanniho nezpívá rád, protože nemá rád, jak se chová k ženám. Co si o tom myslíte?

To je zvláštní. Když zpívám Dona Giovanniho, snažím se nebýt zlý – i když to po mně někdy režiséři chtějí. Věřím však, že Don Giovanni je zkrátka k ženám jen upřímný. Jeho problém je v tom, že žije jen přítomností a nemyslí ani na budoucnost, ani na minulost. Vše chce zažít na 200 procent – od jídla, vína až po ženy. A když řekne například Zerlině, že si ji chce vzít, neslibuje jí budoucnost, mluví jen o přítomnosti. A myslí to naprosto upřímně. Nedokáže však zůstat na jednom místě déle než deset sekund, takže další den je hned připraven na další dobrodružství, na další zkušenost.

Je zde jeden moment, kdy vyjevuje svoji duši: na začátku druhého jednání mluví s Leporellem, který ho prosí, aby nechal ženy být. A Don Giovanni mu odpovídá: „Nechat ženy, jsi blázen? Pro mě jsou jako vzduch, který dýchám, a jídlo, které pojídám. Kdo je věrný jedné, je krutý k těm zbylým.“ Nic jim neslibuje, jenom po nich chce, aby si užily chvíli objevování nového, zkušenost. Tím, že řekne „chci si tě vzít“, myslí v ten daný moment. Ženy však chápou „navždy“. Z jeho pohledu je upřímný, z vnějšího pohledu to však není zdravé. Je vždy upřímný, kromě scény, kdy se vymění s Leporellem, to je však jenom kvůli tomu, že ho Elvíra stále pronásleduje.

Velikost role Dona Giovanniho je v tom, že pro každou postavu představuje to, co ona potřebuje, aby byla úplná. Pro Donu Annu je tím milencem, kterým Don Ottavio není. Pro Dona Ottavia je zase hrdinou, pro Leporella je pánem, kterým se chce stát. Pro Zerlinu je to boháč a pro Elvíru představuje skoro otce. Každá postava si z něj bere to, co potřebuje, aby byla šťastná. Všichni v něm vidí to, co chtějí.

To je velmi zajímavá odpověď.

Jednou jsem také zpíval v inscenaci založené na knize Maxe Frische Love for Geometry. Don Giovanni se v této knize nezabývá ženami, ničím, zajímá ho jen studium matematiky a geometrie. Je sám sebou a všichni si z něj berou něco, co on ale nechce. Aby měl svůj klid na studium, tak před ostatními postavami hraje svoji vlastní smrt. V této knize je Don Giovanni ztvárněn jako anděl, je vždy oblečen v bílém, zkrátka je to kladná postava. Na konci je to opravdu silné, protože se zde odehrává určitá obdoba poslední večeře, Elvíra přijde za Donem Giovannim a prosí ho, ať svůj život změní, a on jí jen říká, že jestli chce, může s ním zůstat. A nebylo to myšleno, že spolu utečou, ale ať je s ním, až bude čelit svému osudu. Bylo tedy zajímavé vidět jeho charakter z jiného úhlu pohledu.

A jak se cítíte, když jej máte zpívat na stejném místě, kde měl před dvě stě třiceti lety premiéru?

Je to neuvěřitelné. Nikdy jsem ve Stavovském divadle nebyl, byl jsem jen před pár lety v Praze. Moc se na to těším, je to velká čest. Budu se snažit vzít si něco z Mozartova ducha, který ještě v tomto divadle přetrvává.

Děkujeme za rozhovor.
***

Adrian Sâmpetrean – bas – Leporello

Adrian Sâmpetrean (zdroj Domingo Mozart Prague)

Kde zrovna jste a na jakou roli se připravujete?

V současné chvíli jsem v Benátkách, v Teatro La Fenice, kde zkouším… Jak jinak… Dona Giovanniho. Tentokrát však ne Leporella, ale samotného Dona Giovanniho, což bude poprvé, co jej budu zpívat, a moc se na to těším.

Na co se nejvíc těšíte ve spojitosti s nadcházející inscenací Dona Giovanniho v Praze?

Je hodně těžké se rozhodnout, je tu tolik důvodů, proč být z těchto představení vzrušený! Samotná událost, oslava světové premiéry Dona Giovanniho právě ve Stavovském divadle – na stejné scéně, kde ji Mozart před dvě stě třiceti lety sám dirigoval, ztvárnění této úžasné opery pod taktovkou Maestra Dominga, spolupráce s tak úžasnými kolegy a také samozřejmě Praha, kterou uvidím vůbec poprvé, město, které je považováno za klenot a o kterém jsem slyšel tolik úžasných věcí. Takže vidíte, je zde spoustu stejně důležitých důvodů, proč se na tuto událost těšit.

Kdy jste se poprvé setkal s Maestrem Plácidem Domingem?

Poprvé jsem Maestra Dominga potkal v roce 2008 na soutěži Operalia v Québecu a poté v roce 2013, kdy jsem měl velkou čest být s ním na stejném pódiu a zpívat na premiéře Trubadúra v berlínské Státní opeře. Byl to moment, o kterém jsem si ani nedovolil snít ještě před několika málo lety, kdy jsem byl studentem na hudební akademii Gheorghe Dimy ve svém rodném městě Cluj v Rumunsku, a je to tedy jedna ze vzpomínek, kterých si cením ve své kariéře nejvíc.

Co pro vás znamenala soutěž Operalia?

Operalia pro mě byla příležitostí setkat se s řadou zajímavých osobností, nabrat zkušenosti na vysoké úrovni a zvláště pak poznat spoustu skvělých kolegů, které jsem pak roky potkával na různých podiích.

Jaký je váš vztah k Mozartovým operám? Předpokládám, že Leporella nebudete zpívat poprvé?

Na nás, hluboké hlasy, Mozart hodně myslel, proto v jeho operách není nouze o basové a basbarytonové role. Musím přiznat, že jsem jich tolik nezpíval, popravdě jsem za ta léta zpíval jen Publia v opeře La clemenza di Tito, Leporella a nyní Dona Giovanniho. Avšak Leporello je role, kterou zpívám z mého repertoáru nejčastěji, už od doby, kdy jsem s ní poprvé vystoupil na Salcburském festivalu v roce 2011.

Řekněte nám, prosím, něco o vašich budoucích plánech.

Ohledně mých plánů, moc se těším na několik debutů v příštím roce, nejprve to bude Giorgio z Belliniho Puritánů v Lyrické opeře Chicago, poté Mustafa v Rossiniho Italce v Alžíru v Opéra National de Lorraine či hrabě Walter v koncertní verzi Verdiho opery Luisa Miller v Opéra de Monte Carlo, takže je přede mnou hodně učení a studia!

Děkujeme za rozhovor.

 

VIZITKY
Italský basbaryton Simone Alberghini (1973), vítěz pěvecké soutěže Operalia v roce 1994, vystupuje od počátku své kariéry na špičkových operních scénách a koncertních pódiích po celém světě, například v londýnském Royal Opera House, newyorské Met, ve Washington National Opera, Wiener Staatsoper, benátském Teatro La Fenice, turínském Teatro Regio, neapolském Teatro di San Carlo, boloňském Teatro Comunale, ve Velkém divadle v Moskvě, na Glyndebourne Festival, Festival della Valle d’Itria či na Rossiniho operním festivalu v Pesaru. Pravidelně spolupracuje s renomovanými dirigenty jako Maurizio Benini, Bruno Campanella, Riccardo Chailly, Teodor Currentzis, Andrew Davis, Vladimir Jurowski, Nicola Luisotti, Michele Mariotti, Zubin Mehta, Gianandrea Noseda, Seiji Ozawa, Emmanuel Villaume nebo Alberto Zedda.

V poslední době se představil v inscenacích Rossiniho Viléma Tella na Rossiniho operním festivalu v Pesaru a v Boloni a v Donizettiho opeře Il furioso all’isola di San Domingo (Šílenec na ostrově San Domingo) na Donizettiho festivalu v Bergamu a na italském turné, dále v rolích Belcoreho (Donizetti: Nápoj lásky) ve Washingtonu, Jindřicha VIII. (Donizetti: Anna Bolena) v Čajkovského síni v Moskvě, Guglielma (Mozart: Così fan tutte) v Boloni a Florencii, v titulní roli Mozartova Dona Giovanniho ve Státní opeře v Permu pod taktovkou Teodora Currentzise, jako Marcello (Puccini: La bohème) v Tenerife a Palermu, Dandini (Rossini: Popelka) ve Washingtonu, Neapoli a Göteborgu, Hrabě Luna (Verdi: Trubadúr) v Tenerife, Selim (Rossini: Turek v Itálii) v Ravenně, Escamillo (Bizet: Carmen) v Boloni či v Donizettiho Requiem s Copenhagen Philharmonic Orchestra a v Mozartově Requiem v Turíně spolu s Orchestra Sinfonica Nazionale della Rai. Simone Alberghini natočil v produkci Rada Film, v režii Carla Verdoneho a hudebním nastudování Gianluigiho Gelmettiho Rossiniho Popelku, která byla vysílána po celém světě.

Jeho nejbližší plány zahrnují role Hraběte Almavivy (Mozart: Figarova svatba) v neapolském Teatro di San Carlo, Sulpice (Donizetti: Dcera pluku) v barcelonském Gran Teatre del Liceu a Dona Giovanniho v inscenaci lyonské opery na turné v Ománu.
(Zdroj: narodni-divadlo.cz)
***

Adrian Sâmpetrean (1983) se narodil v roce 1983 v rumunské Cluji a absolvoval zde studium zpěvu na Akademii Gheorghe Dimy. Je vítězem řady pěveckých soutěží, například Mezinárodní pěvecké soutěže Haricley Darclée, Mezinárodní pěvecké soutěže Eugenie Moldoveanu a dalších. Debutoval v Rumunské národní opeře v Cluji jako Colline v Pucciniho Bohémě a Raimondo v Donizettiho Lucii z Lammermooru. V sezoně 2007/2008 byl členem operního studia Bavorské státní opery v Mnichově. V sezoně 2008/2009 jej diváci mohli vidět v Marschnerově Upírovi v Teatro Comunale Bologna, v Čajkovského Pikové dámě v Opéra de Monte Carlo nebo v Lucii z Lammermooru v düsseldorfské Deutsche Oper am Rhein, kde byl od sezony 2009/2010 přijat do stálého angažmá. Vystoupil zde jako Sparafucile ve Verdiho Rigolettovi, Oroveso v Belliniho Normě, Angelotti v Pucciniho Tosce, Colline v Bohémě a Raimondo v Lucii z Lammermooru.

V roce 2011 poprvé zpíval Leporella v Mozartově Donu Giovannim na salcburském festivalu. V téže roli se objevil i na jevišti moskevského Velkého divadla v rámci turné milánské La Scaly a v roce 2013 v berlínské Staatsoper za řízení Daniela Barenboima. V letech 2011–2013 byl členem hamburské Staatsoper (Alidoro v Rossiniho Popelce, Don Basilio v Rossiniho Lazebníku sevillském, Leporello v Donu Giovannim, Banco ve Verdiho Macbethovi, Raimondo v Lucii z Lammermooru) a zároveň pokračoval ve spolupráci Deutsche Oper am Rhein (Bohéma, Lazebník sevillský).

V následujících letech vystoupil jako Alidoro a Leporello v Opéra national de Paris, Verdiho Banco a Oberto v milánské La Scale, Ramfis ve Verdiho Aidě ve veronské Aréně, Don Basilio v Teatro Massimo Palermo, Ferrando ve Verdiho Trubadúrovi v berlínské Staatsoper a na salcburském festivalu‚ Dulcamara v Donizettiho Nápoji lásky a Leporello v Opéra de Monte Carlo, Alfonso d’Este v Donizettiho Lucrezii Borgii v hamburské Staatsoper, Selim v Rossiniho Turkovi v Itálii na festivalu v Aix-en-Provence, Filip II. ve Verdiho Donu Carlosovi v Opéra de Bordeaux, Ramfis a Filip II. v Deutsche Oper am Rhein, Leporello v amsterdamské opeře a Raimondo v Lyric Opera of Chicago.

K jeho nejbližším závazkům patří hostování v benátském Teatro La Fenice (titulní role Mozartova Dona Giovanniho), dále v Lyric Opera of Chicago (Belliniho Puritáni, Bohéma), Opéra d’Avignon (Macbeth), Teatro dell’Opera di Roma (Rossiniho Cesta do Remeše), Opéra de Nancy (Rossiniho Italka v Alžíru), Opéra de Monte Carlo (Bizetova Carmen) a další.
(Zdroj: narodni-divadlo.cz)

 

 

Wolfgang Amadeus Mozart:
Don Giovanni
Dirigent: Plácido Domingo
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: Josef Svoboda
Kostýmy: Theodor Pištěk
Sbormistr: Pavel Vaněk
Dramaturgie: Ondřej Hučín
27. a 29. října 2017 Stavovské divadlo Praha

Don Giovanni – Simone Alberghini
Leporello – Adrian Sâmpetrean
Donna Anna – Irina Lungu
Don Ottavio – Dmitry Korchak
Donna Elvira – Kateřina Kněžíková
Komtur – Jan Šťáva
Masetto – Jiří Brückler
Zerlina – Julia Novikova

www.narodni-divadlo.cz
www.domingomozartprague.cz

Mohlo by vás zajímat