Grand finále ukončilo festival Smetanova Litomyšl

Pokračování ve výčtu, to by byla jen řada nezáživných informací. Tvůrcem a dramaturgem programu byl především dramaturg Vojtěch Stříteský, jemuž se podařilo grandiózní dílo. Spojit vynikající pořady na zastřešeném druhém nádvoří zámku s akcemi v zámeckých zahradách pro obyvatele Litomyšle a také akce pro děti. Přenášení toho, co se dělo na nádvoří, takže to mohli lidé sledovat ze zahrad s pohodlím na dekách, to byl skvělý nápad. Město Litomyšl a jeho obyvatelé se tak stali bezprostřední součástí festivalu. Stejně tak lákala zase výtvarně laděné obyvatele akce Smetanova výtvarná Litomyšl.

Závěrečné finále v neděli 7. července se těšilo velkému zájmu. Bylo vyprodáno, v hledišti se tísnilo 1150 posluchačů a zahrady byly plné, odhadem asi 800 návštěvníků, kteří měli možnost sledovat koncert na obrazovkách, přestože počasí nebylo právě vlídné. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK za řízení legendárního a stále vitálního dirigenta Ondreje Lenárda si pozval ke spolupráci Sbor Janáčkovy opery Národního divadla v Brně, vedený sbormistrem Pavlem Koňárkem, a průvodním slovem večer provázel dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský. A bylo to potřeba, neboť programová brožura byla dosti tajemná. Byly v ní pouze jména autorů, nikoli názvy skladeb. Prozrazen byl jen název pořadu – Musica Festiva – tedy hudba slavnostní. Nebo také ceremoniální. K hudbě byly rovněž promítány související obrazy a doprovodné ilustrace.

Na úvod nemohlo zaznít snad nic jiného, než Smetanova Česká píseň. Ne celá, jen předehra a první část, důstojná a plně znějící. Svatební pochod Felixe Mendelssohna-Bartholdyho se vzal za ruce se Svatebním pochodem z Lohengrina Richarda Wagnera. Další skladby se posouvaly stejně, jako slavnostní světové události v čase. Slavnostní předehra Dmitrije Šostakoviče, která se stala znělkou olympiády v roce 1980 a zní při předávání Nobelových cen, navodila radostnou atmosféru, v níž pokračoval sokolský pochod V nový život Josefa Suka; i když ho přihlásil do soutěže pod jménem Josef Emanuel Skrýšovský na text Jaroslava Křičky. Snad někdo ještě poznal, že úvodní fanfáry byly použity při vysílání BBC pro Českou republiku. A na závěr první části finále z Ptáka Ohniváka Igora Stravinského.

Po přestávce se už se současnými slavnostními pochody nešetřilo. Nejprve barokní skladatel Valentin Haussmann a jeho Slavnostní intráda, která vítala spolu s prezidentem Václavem Havlem v dubnu 1994 prezidenty sedmi středoevropských zemí na zámku v Litomyšli. Ronald Binge je zase autorem Alžbětinské serenády, kterou složil v roce 1951 a hrála se při korunovaci královny Alžběty II. Legenda filmové hudby, držitel pěti Oscarů a dalších prestižních cen John Williams, zase složil impozantní slavnostní hudbu Svolejte hrdiny. Dramaturg Vojtěch Stříteský má rád překvapení a hádanky a sáhl k nim i nyní. Jenže se netrefil. Na otázku, kdo pozná další skladbu z několika frází, se přihlásila jen jedna paní. A tak musel prozradit sám, že se jednalo o dílo Roberta Záruby „Přepište dějiny“ jako reakci na vítězství našich hokejistů v roce 1998 v Naganu. Milá byla vzpomínka na skladatele filmové hudby, spolupracovníka Jiřího Menzela, Jiřího Šusta, z jehož hudby k pěti filmům byla vytvořena svita s názvem Ostře sledované postřižiny, doprovázená příslušnými ukázkami. A tak před očima posluchačů ožívaly filmy jako Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Na samotě u lesa, Slavnosti sněženek či Vesničko má středisková.

Závěrem zazněla druhá část z Římské trilogie Ottorina Respighiho, Římské pinie, vlastně jen její čtvrtá část s názvem Stromořadí na Via Appia. Pochodem Římských legií s jejich odvahou a leskem žesťů se uzavřel poslední koncert festivalu. Vlastně ještě ne, ještě přídavek, Korunovační anthem Georga Friedricha Händela v původní verzi se sborem, které se hrálo ke zřízení Ligy mistrů. A tím byl vzdán hold všem mistrům, kteří se účastnili akce, jež je perlou mezi festivaly. A tak se již lze jen těšit na 62. Národní festival Smetanova Litomyšl!