Igor Františák: Považuji se za nositele tradice české hudby

Nejdříve jsme však tuto zajímavou osobnost českého klarinetového pole vyzpovídali, jak a proč dospěl k výběru tohoto nástroje a o jeho lásce ke starým hudebním tradicím. Povídali jsme si o kulturnosti industriální Ostravy, o nálepkách, které o tomto městě neprávem kolují ve zbytku republiky a které místní obyvatelé pozvolna „odlepují“ právě pořádáním ojedinělých festivalů. Do této nové Ostravy si nacházejí cestu mnohé světové hvězdy a rovněž se v tomto kraji mnoho nadějných osobností české hudby rodí. Chcete-li znát konkrétní jména, je jich tak mnoho, že nezbývá než se začíst… O tom, že do Ostravy stojí za to jezdit za kulturou, už mezi znalci hudby není pochyb.

Pocházíte z hudební rodiny?
Jsem široko daleko jediným muzikantem v rodině, tedy pokud dobře vím. Nicméně mnou se to značně změnilo. Všechny mé děti z prvního manželství se muzice věnovaly, a to dokonce tak, že nejstarší dcera Hana vystudovala konzervatoř, prostřední Anna hrála na housle v ZUŠ a moc pěkně zpívá a nejmladší Honza bude v září nastupovat na Gymnázium Jana Nerudy v Praze, kde bude studovat housle. Vedle toho moje další tři mladší děti zatím nejsou ve věku, kdy by se mohly seriózně věnovat hudbě. Jsou však všichni mimořádně šikovní a muziku milují.

Jak se stalo, že jste si vybral klarinet? Co vás na tomto nástroji okouzlilo?
Už několikrát jsem v rozhovorech říkal, že klarinet je sexy nástroj. A o tom jsem stále přesvědčen. Již jako malý jsem propadl kouzlu jeho zvuku a postupem času se mi navíc potvrdilo, že jeho flexibilita a široké využití nejrůznějších druhů klarinetů umožňuje téměř neomezené možnosti. Můžete hrát nejen „vážnou hudbu“ v nejrůznějších kombinacích či jako sólista, ale také folklór, jazz, dechovku nebo klezmer. Je to prostě paráda!

Moravskoslezský kraj a město Ostrava jsou považovány za industriální oblast, která je někdy neprávem v rámci předsudků považována za málo kulturní. Kdo dostal před 21 lety nápad udělat právě zde Svatováclavský hudební festival (dále jen SHF) – největší mezinárodní festival duchovní a tzv. staré hudby?
Víte, tyto nálepky „kulturní-nekulturní“ nebo „moderní-historické“ jsou vytvářeny a mnohdy i záměrně ovlivňovány po desítky let. Stejný čas naopak trvá tato „stigmata“ smýt. Někdy se to podaří lépe, a jindy zase hůře. V případě Ostravy jsem na sto procent přesvědčen, že kdokoliv osobně navštívil toto „industriální“ město před třiceti lety a nyní, musí logicky tento „fakt“ po právu vyvrátit. Ostrava je v mnoha ohledech značně specifická (mimochodem o tom zpívá Jarek Nohavica), ale kvalita života se značně proměnila a upřímně si myslím, že je to skvělé místo pro život.

Proč se festival zaměřuje na duchovní hudbu? Jsou v Moravskoslezském kraji silné náboženské tradice?
SHF prvních 20 let své existence striktně realizoval své koncerty, ale i další projekty v sakrálních prostorách celého Moravskoslezského kraje. Snahou bylo navrátit prostřednictvím špičkových koncertů původní smysl duchovní hudby. Do jisté míry bylo toto rozhodnutí limitující, ale na druhou stranu jsme se značně vymezili vůči jiným festivalům. Nyní stojíme jen pár dní před zahájením 21. ročníku Svatováclavského hudebního festivalu, který jsme poněkud modifikovali a vedle duchovní hudby, která tradičně zazní v kostelích (více než polovina koncertů), uvedeme další projekty v atraktivních prostorách. Namátkou můžu jmenovat jazzový koncert Machina Mundi v Muzeu nákladních vozů Tatra v Kopřivnici, úžasný barokní program francouzského souboru Ensemble Castelkorn v refektáři piaristického kláštera v Příboru, vystoupení jednoho z nejvýznamnějších současných saxofonistů Pawła Gusnara z Varšavy za doprovodu komorního orchestru Chopinovy akademie nebo slavnostní koncert k 70 letům založení Vojenského uměleckého souboru Ondráš v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě. K druhé části vaší otázky se necítím být kompetentní se vyjadřovat. Nicméně pocitově vnímám, že náš region příliš nectil duchovní tradice a byl vnímán spíše jako „bašta komunismu“. Věřím, že se snad i tato nálepka již pozvolna odlepuje…

Vy osobně jste se postupně začal učit hře na staré hudební nástroje a zabývat se poučenou interpretací staré hudby. Co vás k tomu vedlo?
Vnitřní potřeba přiblížit se původnímu vyznění této historické hudby. Navíc zvuk „starých“ nástrojů mě doslova uhranul. Zároveň jsem měl obrovské štěstí, že jsem se seznámil se skvělými hudebníky, kteří začali v Čechách formovat a zakládat soubory, které dnes patří k rodinnému stříbru naší země. To vše hned ze startu umocnilo setkání a blízké přátelství s Rudim Tutzem z Innsbrucku, který mi jednak postavil všechny historické nástroje, ale především mi otevřel oči pro pochopení vývoje klarinetu. Byl to skvělý odborník a chlap, na kterého mám celou řádu úžasných vzpomínek – někdy i značně kuriozních.

Na které všechny nástroje hrajete? Mohl byste krátce popsat jejich specifika?
Výhradně hraji na „moderní“ klarinety francouzské značky Buffet Crampon, jejichž jsem již řadu let oficiálním interpretem. Nedávno jsem si pořídil dvojici nádherných nástrojů limitované série Légende vyrobené z exotického dřeva Mopane. Občas hraji rovněž na moderní basetový roh. Nicméně zvuk historických nástrojů v případě basetového rohu není možné nahradit. Je to zcela jiný estetický svět. Téměř pět let jsem stálým členem unikátního souboru historických basetových rohů Lotz Trio, se kterým jsem společně s bratry Robertem a Ronaldem Šebestou odehráli desítky koncertů na prestižních místech, jako např. MET muzeum v New Yorku, festivalu barokní hudby ve Stockholmu, muzeu historických nástrojů v Bruselu či ve slavném milánském Verdiho sále. Rekonstrukce podoby klasicistní hudby na kopiích nástrojů z té doby je jistě velkou výzvou, ale za daleko důležitější považuji znovuožívání hudby, která doposud spala v archivech nebo se provozovala jen zřídka. Všechny historické nástroje: celá rodina chalumeau, barokní klarinety, klasicistní klarinety i basetový roh mi zhotovil již zmiňovaný Rudolf Tutz, kterého považuji za možná i nejvýznamnějšího nástrojáře, který se věnoval opravě a stavbě historických dechových nástrojů (především flétny a klarinety). Za zcela unikátní nástroj považuji chalumeau, což je barokní předchůdce klarinetu. Jeho zvuk je jednoduše řečeno kouzelný a neopakovatelný – tedy, když se na něj umí hrát. Počátky mého hrání na chalumeau byly velice krušné a mnohdy nevyzpytatelné. Nicméně jsem tuto dobu „temna“ dávno překonal a dnes jej velice rád zařazuji na koncertní programy především v kombinaci s varhanami a zpěvem (aktuálně připravujeme koncerty Hudebních výletů s Markem Kozákem a Karolínou Levkovou) nebo v novém projektu Historie a vývoj klarinetu, jehož premiéru jsme společně s Lotz Triem realizovali na jaře loňského roku. Abych to shrnul – hra na staré nástroje, to je úžasná hudba a jako bonus značně zvýšený adrenalin (smích).

Kteří skladatelé a které skladby jsou vašemu srdci nejbližší?
Miluji muziku od raného dětství. Proto se mi těžko odpovídá, čemu dát přednost. Navíc nejsem jen vyznavačem vážné hudby – poslouchám se zájmem folklór, ale taky jazz. Pokud mám vyzdvihnout to „nejlepší pro klarinet“, tak to rozhodně budou autoři jako Mozart, Brahms, jejichž skladby hraji nejčastěji. Neznám lepší a komplexnější klarinetový koncert než právě Mozartův. Z komorní hudby to budou rozhodně klarinetové kvintety Mozarta a Brahmse, jehož dvě sonáty navíc patří k tomu nejhodnotnějšímu, co v klarinetovém repertoáru máme. Tuto hudbu jednoduše miluji. Z hudby 20. století nemohu opomenout geniální Kvartet pro konec času Oliviera Messiaena, který jsem měl možnost v minulosti několikrát nastudovat a uvést. Považuji se za nositele české tradice, a tak často hraji skladby pro klarinet a klavír Bohuslava Martinů, Miloslava Ištvana nebo mého kamaráda Aleše Pavlorka, jemuž jsem premiéroval téměř všechny skladby pro klarinet.

Jste uměleckým ředitelem a dramaturgem SHF – vybíráte program na koncerty dle svých výše uvedených preferencí nebo se necháte ovlivnit svým týmem? Nebo je to spíše práce vás jako vůdčí osobnosti tohoto festivalu?
Dramaturgii každého ročníku připravuji sám. Vzhledem k tomu, že jsem v každodenním kontaktu se špičkovými muzikanty, dostávám tipy na řadu nesmírně zajímavých a mnohdy neotřelých a unikátních projektů, kterými se nechávám inspirovat. Upřímně však není pozice dramaturga vůbec jednoduchá. Je mnoho aspektů, které jeho preference a zařazení programů ovlivňují. Je to dáno jednak složením publika, pro které jednotlivé koncerty připravuje, potřebou uvádět a oživovat zapomenuté kompozice hudební historie či naopak unikátní a originální skladby současnosti, ale neopomenutelná je také finanční stránka, kterou je velmi často limitován. Jsou hudební promotéři, kteří si mohou dovolit téměř cokoliv a vedle toho stojí festivaly, které musí velmi důkladně zvažovat, jaké programy a interprety si ze svých prostředků můžou dovolit pozvat.

Jak ovlivnil program letošního ročníku fakt, že slavíme Rok české hudby?
Myslím, že zcela zásadně. Ne že bych zařazoval českou hudbu pouze v roce oslav „Roku české hudby“. Cítím potřebu zařazovat českou muziku na náš festival, a to ze zcela jasného důvodu – je prostě SVĚTOVÁ!

Na stránkách festivalu píšete, že se jedná o „největší mezinárodní festival duchovní a tzv. staré hudby“ – kolik koncertů, workshopů, přednášek a jiných akcí je pořádáno v letošním ročníku?
V rámci hlavního programu tj. 21. ročníku Svatováclavského hudebního festivalu uvedeme celkem 22 koncertů. V sobotu 31. srpna však máme připraveny hned dva celodenní open-air projekty. Jeden v centru Ostravy a druhý na Hukvaldech – ten jsme koncipovali jako projekt pro rodiny s dětmi. Vedle dvou koncertů vážné hudby v hradní kapli sv. Ondřeje zazní v mottě hradu Hukvaldy fantastický projekt Národního divadla moravskoslezského Jonáš a tingl-tangl s Tomášem Savkou a Jakubem Žídkem, do amfiteátru je pak přichystáno večerní představení s poetickým názvem Klíč od domova v podání Tanečního souboru Hradišťan a studentského orchestru Mladí brněnští symfonikové. Hudební produkce budou doplněny výstavou fotografií GalerieVENKU nebo workshopem pro děti Hrajeme si s Bystrouškou a akcemi partnerského Rádia Čas.

Proč má SHF 31. srpna 2024 dva zahajovací koncerty souběžně – jeden v Ostravě a jeden na Hukvaldech?
Koncipovali jsme naše festivalové preview na poslední prázdninovou sobotu, stejně jako v minulém roce, kdy jsme uskutečnili tento Festivalový den v srdci Ostravy (Moravská Ostrava a Přívoz) poprvé. Letos se návštěvníci mohou těšit na Folklorní soubor Šmykňa – tedy cimbálovou muziku Jury Machače s tanci a písněmi z Terchové, Horehronia, Gemeru a Abova (Slovensko) – v ostravském „Central Parku“ Komenského sadech, dále Ostrava Klezmer Band v nově opravené Farské zahradě a romantické nokturno pod hvězdami úplně v centru na Kuřím rynku, kde vystoupí Bohemia Saxophone Quartet.

Ano, letos jsme se rozhodli realizovat souběžně i open-air na Hukvaldech, kde vás genius loci zkrátka strhne. Je to velká výzva uskutečnit oba programy pod širým nebem souběžně, to ano. Tak jen doufám, že to zvládneme i produkčně a technicky zajistit. Nejdůležitější nyní je, aby nám všem přálo počasí a mohli jsme si společně užít poslední srpnové odpoledne s krásnou muzikou.

Které další koncerty letošního ročníku by milovníci hudby neměli minout, které jsou opravdu jedinečné?
Rozhodně to bude koncert anglického vokálního souboru VOCES8, který jsme však už natřikrát vyprodali po opětovném navýšení kapacity kostela. Velice se těším na koncerty našich rezidenčních souborů, kterými jsou Collegium 1704 s Václavem Luksem (7. září – Bach / Zelenka), Český filharmonický sbor Brno s Petrem Fialou (4. září – Zahajovací koncert / Mendelssohn: Symfonie č. 2 „Lobgesang“ a 14. září – Verdi: Quattro pezzi sacri / Dvořák: Te Deum) a v neposlední řadě Collegium Marianum s Janou Semerádovou, která společně s vynikajícím basbarytonistou Tomášem Šelcem připravila atraktivní program s názvem Salve Regina, který budeme zaznamenávat na CD pro Supraphon. Osobně bych doporučil koncert dne 17. září, na kterém vystoupí přední český houslista Jan Mráček za doprovodu skvělého Prague Philharmonia ve slavném Dvořákově Houslovém koncertu. Zcela unikátním projektem bude program Kryštof Harant aneb Putování do Svaté země, ve kterém se budou místit dvě protichůdné kultury v podání těch nejpovolanějších reprezentantů – Cappella Mariana a fenomenální hráč na perský setar Kiya Tabassian se svým kanadským ansámblem Constantinople. Pokud chcete zažít skutečný hudební zážitek, tak určitě musíte dorazit do Staré Bělé, kde vystoupí s francouzským barokním souborem italský kontratenorista Filippo Mineccia!

Které nejzajímavější mezinárodní i české osobnosti na SHF v minulosti vystoupily?
Největší hudební hvězdou v historii festivalu byla bezesporu Elīna Garanča, která potvrdila, že je oprávněnou „operní star“ (a to i přesto, že zpívala ve značné indispozici – o té jsem se dověděl až po koncertu). Mimořádnými hudebními zážitky byly dle mého názoru vystoupení francouzské mezzosopranistky Lucile Richardot nebo italské sopranistky Roberty Mameli, které zanechaly značnou stopu. Nezapomenutelné jsou také dvě vystoupení Magdaleny Kožené, která vystoupila s půvabnými barokními programy.

Na co jsem však upřímně hrdý, je skutečnost, že se na našem festivalu etablovali tehdy mladí začínající umělci jako Tomáš Netopil nebo Jakub Hrůša, a také soubory – Collegium 1704 a Collegium Marianum, ale také Pavel Haas Quartet, nebo interpreti, kteří původně vzešli z Moravskoslezského kraje – houslista Jiří Vodička, klavíristé Martin Kasík, Ivo Kahánek a Marek Kozák nebo sopranistky Kateřina Kněžíková a Martina Janková.

Mezi nejvýraznější zahraniční umělce můžu jistě zahrnout trumpetistu Sergeje Nakarjakova, houslistku Isabelle Faust, charismatického violoncellistu Gabriela Lipkinda, impulsivního a precizního cembalistu Mahana Esfahaniho nebo barokní legendy Elizabeth Wallfisch, Johna Hollowaye (barokní housle), Larse Ulrika Mortensena, Jacquese Ogga (cembalo), Wilberta Hazelezeta, Bartholda Kuijkena (traverso) nebo Christopha Coina (violoncello).

Pojďme se trochu zasnít – kdybyste měli k dispozici neomezený rozpočet, koho byste si přáli do budoucna na SHF pozvat?
To je složitá otázka. Snažím se vycházet z reality, která v současnosti není z mého pohledu zrovna uspokojující. Nicméně až ten „den“ jednou přijde, všichni to poznáte!

Hudební projekty je třeba plánovat na několik let dopředu. Na kterou významnou hudební hvězdu či soubor se můžeme těšit do příštího ročníku 2025, pokud to už můžete prozradit?
Měla to být fantastická německá houslistka Isabelle Faust, ale před několika dny jsme museli její vystoupení posunout – snad na rok 2026. Víte, nejsem úplně příznivcem „top star“, po kterých všichni prahnou – protože z vlastních zkušenosti vím, že řada u nás méně známých interpretů dokáže vykouzlit mimořádné zážitky…

Dramaturgii na příští ročník mám hotovou – Sergio Azzolini (barokní fagot), to je jedno z těch jmen, které zdobí nejeden prestižní festival a po jehož koncertech v posluchačích ještě dlouho zůstávají hluboké zážitky z jeho expresivní hry. Fenomenální klavírista Vadym Kholodenko vystoupí za doprovodu Prague Philharmonia hned se třemi klavírními koncerty: Haydn, Mozart, Beethoven.

Vraťme se k vaší osobě jednou obsáhlou otázkou, ve vašem CV se dočteme – cituji: „Igor Františák je oficiálním hráčem francouzské společnosti Buffet Crampon, americké firmy D’Addario Woodwinds a rakouské společnosti Gleichweit mouthpiece. Od roku 2019 je zároveň členem předsednictví Mezinárodní klarinetové asociace za Českou republiku (ICA – International Clarinet Association).“ Mohl byste nám v krátkosti ke každé z nich přiblížit, co je obsahem jednotlivých zmíněných organizací a jaká je náplň vaší práce v nich?
Nejde ani tolik o mou práci ve zmíněných organizacích, jako o zpečetění mé celoživotní práce interpreta s těmito prestižními výrobci klarinetů či jejich příslušenstvím. Je to pro mě skutečně veliká pocta, že si mě vybrali jako jejich „firemního“ hráče. Velice mi to v minulosti pomohlo se etablovat v rámci evropského prostoru. Co se týče ICA – International Clarinet Association jsem po Štěpánovi Koutníkovi druhým českým klarinetistou, který reprezentuje naši zemi v této celosvětové klarinetové organizaci. Musím se však přiznat, že v rámci mého velkého pracovního vytížení nejsem příliš spokojen s mým vkladem.
Děkuji vám za rozhovor!