Jako by právě sestoupila z fresek klenby kostela. Simona Šaturová na Svatováclavském festivalu

Perspektivní, monumentální i klasický. Atributy, jimiž se charakterizuje barokní princip a které platí markantně i pro zpěv Simony Šaturové. Na Svatováclavském hudebním festivalu renomovaná slovenská sopranistka zazpívala árie slavných barokních mistrů Bacha, Händela a Vivaldiho. Collegium Marianum s uměleckou vedoucí a flétnistkou Janou Semerádovou jí bylo znamenitým partnerem. Baroko v kostele sv. Václava v Opavě znělo se zvukovou autenticitou a nadšením, tryskajícím z interpretů.

Původně trojlodní bazilika, postavená z lomového kamene a vysvěcená v roce 1336, disponuje mimořádnými akustickými vlastnostmi a optimálním, nepříliš dlouhým dozvukem. Proto nadmíru svědčí koncertům všech možných hudebních žánrů, včetně toho, jemuž se trochu šablonovitě říkává klasický. V našem případě šlo o interpretaci hudby barokní, přesněji pak o hudbu barokních mistrů Johanna Sebastiana Bacha, Antonia Vivaldiho a Georga Friedricha Händela.

V úvodu zajímavě koncipovaného koncertu zazněla svižná Händelova árie Oh, had I Jubal’s lyre z oratoria Joshua, HWV 64. Náročná koloraturní zpěvní linka byla Simonou Šaturovou brilantně dynamicky odstíněná, včetně nádherných držených tónů s barevnou znělostí v plné délce. Kontrastním pomalým tempem a decentní instrumentací pro sólové housle (Lenka Torgersen), violoncello (Petr Hamouz) a continuo v podobě varhan (Barbara Willi) zapůsobila druhá Händelova skladba, píseň Süsse Stille, sanfte Quelle, HWV 205. Čtvrtou z devíti písní, které Händel napsal na slova Bartholda Heinricha Brockese, zazpívala Šaturová s procítěnou lyrickou senzitivitou v kantabilní melodice, která se vyhýbá samoúčelné virtuozitě. Zvláštností je, že Händel předepsal svým devíti písním volné nástrojové seskupení. Vybrané nástroje byly voleny citlivě s ohledem na nekonfliktní duchovní poselství o spokojenosti života na planetě Zemi.

Prvním instrumentálním číslem bylo Concerto C dur pro dvě flétny, RV 533, Antonia Vivaldiho. Slavný ryšavý páter se i v této skladbě projevil jako oslnivý melodik. Po úvodní rychlé a energické introdukci allegro molto v tutti, nastoupily typicky barokní souboje dvou fléten v podání Jany Semerádové a Martiny Bernáškové. Jejich pomyslný duel byl interpretačně vyrovnaný, využití barokních mordentů a trylků bylo vkusné nikoli samoúčelné. Nádherné byly společné pasáže, probíhající v intervalech tercií a sext.

Druhá věta Andante zaujala dialogem obou fléten na způsob otázky a odpovědi. Tázala se Jana Semerádová, s patřičnou odpovědí rytmicky nezaváhala Martina Bernášková. Do hudební diskuze vstoupil také fagot Kim Stockx a varhany Barbary Willi v krásných melodických linkách, prosluněných pověstnou italskou kantabilitou. Allegro třetí věty zapůsobilo rychlým tempem a precizní barokní ornamentikou, kterou alternovaly sugestivní gradace celého ansámblu.

Árie Quia respexit z Magnificat, BWV 243 Johanna Sebastiana Bacha zazněla na letošním Svatováclavském hudebním festivalu již podruhé. Srovnání s interpretací Collegia 1704 a Collegia Vocale 1704 vyznělo pro Šaturovou přesvědčivěji po pěvecké stránce. Bachova árie ve ztvárnění Šaturové se nesla v senzitivním výrazu s jemnými koloraturami a překrásnými legaty. Souhra s orchestrem byla rovněž na dobré úrovni, zejména melodie sólového hoboje byla kultivovaně dynamicky cizelovaná a spájela se v křehké zvukové barvě se sopránem Šaturové. S ohledem na celkové vystižení dynamické, agogické a tektonické struktury písně však více přesvědčilo výrazově rozmanitější hudební pojetí Václava Lukse.

Následující pizzicato smyčců v concertu z Bachovy adventní kantáty Himmelkoenig, sei wilkommen, BWV 182 přineslo řemeslně dovedné instrumentální výkony sólových houslí, flétny, v závěru spojené polyfonním předivem dalších nástrojů. Komornější obsah měla také následující Bachova árie Schafe können z kantáty Was mir behagt, ist nur diemuntre Jagd!, BWV 208. Soprán Šaturové zde doprovodilo violoncello a obě flétnistky s varhanami, niterný přednes sopranistky, hluboká lyričnost a skvělé dynamické odstínění melodické linky se mile pojilo s krásnou intonací fléten i výbornou sehraností.

Antonio Vivaldi a jeho Concerto g moll pro housle, flétnu, hoboj, fagot a continuo, RV 107 posluchače strhlo tempovou prudkostí a expresivním vystižením dynamiky. Allegro v první větě sice přineslo chvilkovou nepřesnost v souhře fagotu s flétnou a jedno intonační zakolísání houslistky Torgersen, v následující větě naopak exceloval hoboj d’amore Luise Haugk, který se prolínal s flétnou Semerádové. Allegro-Ciaconna bylo vrcholem Vivaldiho koncertu s dokonalou afektovou výstavbou a perfektní hrou všech umělců.

Následující Bachova árie Süsser Trost z kantáty Süsser Trost, mein Jesus kommt, BWV 151 byla opět tišivou, hojivou mastí s překrásně znělým sopránem Šaturové, který ve výborné akustice kostela rezonoval s mimořádnou zřetelností (nehledě na schopnosti dynamických modifikací sopranistky, které jsou úctyhodné). Dokonalá čistota, vyváženost a slabičná znělost se pojila s nádherným jemným vibrováním konců frází v mimořádné noblese.

Vivaldiho Concerto g moll, RV 157 představilo v poslední větě další ciacconu, která v sestupné, chromaticky pozoruhodné basové melodii opět připomněla neuvěřitelnou melodickou invenci Vivaldiho.

Koncert uzavřela Gloria in excelsis Deo Georga Friedricha Händela. Skladba, jež byla dlouho považována za ztracenou, vyšla na světlo teprve v roce 2001 v londýnské Royal Academy a představila skladatele poučeného hravou anglickou tradicí, v rychlém tempu a dechově fascinujících koloraturách, které Šaturová zvládla do nejmenších detailů. Když ustal potlesk, vrátila se Šaturová na pódium, aby zazpívala přídavek v podobě árie z Händelova Mesiáše. Toho si nevšimla jedna posluchačka, která – domnívajíc se, že se jedná o závěr koncertu – se zvedla razantně k odchodu. Když si všimla sopranistky, došlo k nakažlivému výbuchu smíchu, který však Šaturová poté, co se vyděšená paní posadila zpátky na sedadlo, s brilancí profesionálky spolkla a následný přídavek zazpívala jako vrcholné číslo programu.

Spojení Simony Šaturové a souboru Collegium Marianum je bez větších diskuzí excelentní. Jediná drobná poznámka by se dala směřovat k dramaturgii koncertu (záleží samozřejmě na vkusu), který představil dvě striktně vymezené linie: pěvecká s áriemi Šaturové se nesla téměř výhradně v pomalých tempech, což mohlo na některé posluchače působit mírně stereotypním dojmem. Naproti tomu instrumentální koncerty Vivaldiho byly strhující výstavbou a pestrou tempovou složkou obrovským kontrastem, který postavil skvěle zpívající sopranistku do jednotvárné metrorytmické role.

Vynikající byly instrumentální výkony Semerádové, Bernáškové, ale také dalších členů souboru, včetně kontrabasisty Ondřeje Balcara a violoncellisty Petra Hamouze, kteří dali do své interpretace navíc obrovský prožitek a stoprocentní nasazení. Výsledný dojem ze skvělého koncertu s takovými interpretačními výkony doporučení ohledně pestřejší metrorytmické volby vokální složky nijak neohrozilo. Šaturová svým zpěvem i vzhledem rezonovala s barokní hudbou i magickým interiérem kostela, jako by právě sestoupila z fresek, pokrývajících klenbu kostela sv. Václava. Její ztvárnění rétorických figur bylo znamenité a neslo se plně v intencích barokního výrazu. Jak příznačné pro univerzální umělecký zážitek!

Hodnocení autora recenze:90%

Svatováclavský hudební festival 2016
Simona Šaturová, Collegium Marianum – Gloria
Umělecký vedoucí: Jana Semerádová
Simona Houda Šaturová (soprán)
Collegium Marianum
21. září 2016 kostel sv. Václava Opava

program:
Georg Friedrich Händel: Oh, had I Jubal’s lyre z oratoria Joshua, HWV 64
Georg Friedrich Händel: Süsse Stille, sanfte Quelle, HWV 205
Antonio Vivaldi: Concerto C dur pro dvě flétny, RV 533 (Allegro molto – Andante – Allegro)
Johann Sebastian Bach: Quia respexit z Magnificat, BWV 243
Johann Sebastian Bach: Concerto z adventní kantáty Himmelkoenig, sei wilkommen, BWV 182
Johann Sebastian Bach: Schaffe können z kantáty Was mir behagt, ist nur diemuntre Jagd!, BWV 208
Antonio Vivaldi: Ciaccona z concerta g moll pro housle, flétnu, hoboj, fagot a continuo, RV 107
Tarquinio Merula: Canzonetta Spirituale sopra la nanna
Antonio Vivaldi: Concerto g moll, RV 157 (Allegro – Largo – Allegro)
Johann Sebastian Bach: Süsser Trost z kantáty Süsser Trost, mein Jesus kommt, BWV 151
Georg Friedrich Händel: Gloria, HWV deset

www.shf.cz