Jakub Klecker: V Ostravě radikální změny nechystám

Rozhovor s hudebním ředitelem opery Národního divadla moravskoslezského

Co všechno a jak dlouho jste zvažoval, než jste před časem na nabídku Jiřího Nekvasila jít šéfovat ostravský operní souboru kývnul?

Nabídka Jiřího Nekvasila přišla v době, kdy jsem zastával post šéfdirigenta operního orchestru Národního divadla Brno. K 31. prosinci 2014 jsem ve funkci plánovaně skončil a na tento post přišel současný šéfdirigent Marko Ivanović. V Národním divadle Brno dále zůstávám jako dirigent, protože dosavadní spolupráce se souborem Janáčkovy opery byla pro mě vždy velmi obohacující a přátelská. Post hudebního ředitele Národního divadla moravskoslezského jsem po kratší úvaze s velkou radostí přijal.

Máte za sebou již spoustu významných dirigentských počinů. Co můžete nabídnout ostravské opeře?

Jsem vděčný za dětství prožité v Kantiléně, sboru dětí a mládeže při Filharmonii Brno. Dlouholetý sbormistr a zakladatel Ivan Sedláček všechny členy vychovával k vokálnímu i kolektivnímu cítění, k dobré organizaci práce a v neposlední řadě k velkému nasazení. Podobné spontánní zaujetí se snažím vyžadovat od všech interpretů, se kterými se podílím na přípravách nových titulů. Budu využívat všechny sólisty našeho souboru a také zvát na divadelní prkna Národního divadla moravskoslezského nové tváře, mladé talentované zpěváky.

V jaké kondici je podle vás ostravský operní soubor? Ať už sólisté či sbor a orchestr? Hodláte v nejbližší době v souboru dělat nějaké personální změny?

Myslím, že ostravský operní soubor má velmi dobrou úroveň, kterou je ale potřeba stále rozvíjet. Tituly, které uvádíme během jediné sezony, mnohdy přesahují svojí náročností i dramaturgií leckterá zahraniční divadla. S každou novou výzvou také roste umělecká kvalita souboru. Tuto linii bych chtěl i v budoucnu zachovat. Personální změny zatím nechystám.
Rozhodně po vás nebudu chtít, abyste komentoval okolnosti odchodu vašeho předchůdce, nicméně určitě nelze přehlédnout u nejednoho z členů ostravského souboru či hostujících sólistů lítost nad tím, že Robert Jindra v Ostravě skončil. Jak a čím tuto lítost chcete překlenout? Určitě nebude snadné na práci předchozího vedení, se všemi jeho nemalými úspěchy navázat.

Pětiletá éra Roberta Jindry a Daniela Jägera bude vždy zapsána velkými písmeny. Vybudovali v Ostravě operní soubor s progresivní dramaturgií, která je srovnatelná svojí pestrostí s předními operními domy. Jakákoliv změna na vedoucích postech znamená pro ansámbl určitou nejistotu, ale já věřím, že se nám ji podařilo zažehnat a budeme dále přinášet divákům ojedinělé tituly v kvalitní interpretaci jako doposud. Samotný odchod Roberta Jindry mi nenáleží komentovat.

Můžete prosím přesněji rozvést vizi, respektive koncepci, se kterou chcete operu Národního divadla moravskoslezského v budoucnu řídit?

Pro spolupráci jsem si vybral dramaturgyni Evu Mikuláškovou, se kterou jsme si stanovili dlouhodobější dramaturgickou vizi. První linií by mělo být postupné uvedení všech Smetanových oper, kterým se zatím žádné české ani moravské divadlo takto komplexně nevěnovalo. Na repertoáru máme Čertovu stěnu a Prodanou nevěstu, v letošní sezoně uvedeme Branibory v Čechách, o rok později Tajemství. Naším záměrem je také navázat na úspěšné uvádění operních hitů dvacátého století a především titulů, které v Ostravě doposud nezazněly nebo jsou úzce spjaty právě s tímto městem. Obohacením budou jistě nové pěvecké talenty, kterým již v letošní sezoně svěřím vybrané titulní role.

Určitě je stále co i v ostravské opeře zlepšovat – vidíte v tomto směru nutnost nějakých změn?

Nejsem zastánce radikálních změn, a proto bych rád počkal alespoň jednu sezonu, abych mohl vyhodnotit moji představu se skutečným průběhem hracího roku.

S ostravským orchestrem jste se už dřív opakovaně jako dirigent setkal. Jak dosavadní spolupráci hodnotíte, jak na ni vzpomínáte?

S orchestrem jsem v minulosti při mém hostování navázal velmi přátelský vztah. Jak jsem již naznačil dříve, tituly, které orchestr během jedné sezony studuje, jsou při počtu orchestrálních hráčů na jednu stranu velmi náročné, na straně druhé jsou i velkou uměleckou a interpretační výzvou. A právě onu výzvu vždy orchestr zúročil v nejvyšší možné míře, za což mají můj velký obdiv.Podepsán v této sezoně budete pod hudebním nastudováním hned dvou premiér této sezony v Ostravě – Martinů Tří přání a Smetanovými Branibory. Byla to vaše volba, že je hudebně připravíte právě vy? Co konkrétně vám říkají, jaký k této hudbě máte vztah a s jakou představou či koncepcí k jejich přípravě přistupujete?

Rozhodl jsem se, že v každé sezoně nastuduji dvě premiéry a volba tentokrát vyšla na tyto tituly. Mám radost, že budu moci opět spolupracovat s Jiřím Nekvasilem. Po operách Julietta, Turandot a Život prostopášníka to již bude pátá společná spolupráce. Opera-film Tři přání (naše uvedení bude teprve třetí v České republice) v sobě skýtá řadu interpretačních záludností. Navíc se objevují nejen filmové dotáčky, ale také hudba „z gramofonu“ nebo dlouhé symfonické orchestrální plochy. Zkouškový proces je těmto operním mimořádnostem přizpůsoben.

K jakému repertoáru máte vy osobně nejblíže? Jaké konkrétní tituly byste rád v Ostravě vy osobně v dlouhodobějším horizontu realizoval?

Poslední operní sezona byla pro mě asi jedna z nejhektičtějších vůbec. Během čtyř měsíců jsem připravil dvě baletní inscenace (v pražské Státní opeře Ballettissimo a v Národním divadle moravskoslezském Prokofjevovu Popelku) a dva velké tituly pro Národní divadlo Brno (Martinů Hry o Marii a Pucciniho Toscu). Jako dirigent se nebráním různorodým stylům, avšak od dětství jsem vždy tíhnul k české opeře a mohu říct, že se mi pomalu plní můj sen. Nastudoval jsem již většinu oper Bohuslava Martinů, které mě nesmírně naplňují svojí stylovou variabilitou. Právě začínající sezona je pro mě osobně velmi krásná – Martinů Tři přání, Smetanova Hubička, Martinů Špalíček, Smetanovi Braniboři v Čechách. A když už je příliš mnoho „velkých titulů“, na řadu přichází Mozart, který je pro všechny interprety jistou duševní i fyzickou hygienou. Na něj se těším v polovině této sezony (koncert Mozart Gala) i v úvodu sezony příští.

Ostravský soubor byl v posledních letech vysoce hodnocen i z celostátního hlediska a byl vždy velmi vítaný pražským publikem, a to zejména kvůli zajímavým titulům, které přivážel. Počítáte i nadále s aspoň občasným pražským hostováním?

Pro mě je nyní plnohodnotným vnitřním závazkem věnovat ostravskému souboru maximum. Hostování a spolupráci s jinými operními domy chceme zachovat a také ji rozšířit o případné koprodukce. V letošním roce do Prahy přivezeme Prokofjevova Ohnivého anděla, který zazní 8. listopadu ve Státní opeře a již zmíněnou filmovou operu Tři přání, která bude uvedena v historické budově Národního divadla 15. prosince.

Jaké další umělecké závazky mimo Ostravu vás čekají? Budete v Ostravě žít nebo dojíždět?

S mojí skvělou ženou Petrou jsme budovali společný útulný domov v Brně, do kterého přišli na svět i naši dva synové Kryštůfek a Vojtíšek. Rozhodli jsme se nestěhovat, samozřejmě s dojížděním je to náročnější. V této sezoně zůstávám uměleckým vedoucím Kantilény, se kterou oslavíme jubilejní šedesátou koncertní sezonu, dirigentem Janáčkovy opery brněnského Národního divadla a také pedagogem dirigování na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. Dále mě čekají různá hostování u filharmonií.

Vaše největší přání do nové sezony?

Být férovým šéfem a mít kolem sebe nadšené hudebníky.

Ať se vám daří! Díky za vaše odpovědi.

 

Vizitka:
Jakub Klecker (1982) patří k výrazným představitelům mladé dirigentské generace. Po studiu dirigování u Jiřího Bělohlávka a Tomáše Koutníka na pražské Hudební akademii múzických umění začal působit jako dirigent Janáčkovy opery Národního divadla Brno. V letech 2013-2014 zastával pozici šéfdirigenta Janáčkovy opery. V uplynulé sezoně 2014-2015 nastudoval ve spolupráci s režisérem Jiřím Heřmanem premiéru Her o Marii Bohuslava Martinů a Pucciniho Toscu. Jako host připravil baletní inscenaci Popelky Sergeje Sergejeviče Prokofjeva v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Spolupracuje s Národním divadlem Praha (Mozartova Figarova svatba večer komponovaných baletních opusů Ballettissimo). Na zájezdu Janáčkovy opery do Ománu v květnu 2014 řídil Dvořákovu Rusalku a v lednu 2013 debutoval ve Státním divadle Norimberk (Verdiho Aida).

K jeho dalším operním titulům patří Bludný Holanďan, Sen noci svatojánské (Benjamin Britten), Osud, Turandot, Popelka (Rossini), Život prostopášníka nebo Julietta. Jeho operní repertoár dále zahrnuje Idomenea, Nabucca, Carmen, Branibory v Čechách, Prodanou nevěstu, Příhody lišky Bystroušky, Její pastorkyňu nebo Ženitbu (Bohuslav Martinů), uvedl také Nedbalovu Polskou krev.

Jakub Klecker se věnuje také symfonické tvorbě a spolupracuje s většinou českých orchestrů (Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Orchestr hl. m. Prahy FOK, Pražská komorní filharmonie – Prague Philharmonia, Moravská filharmonie Olomouc, Janáčkova filharmonie Ostrava, Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Hradec Králové, Severočeská filharmonie Teplice). Vystupoval se Symfonickým orchestrem Udine a s filharmonií v německé Jeně. V letech 2007 a 2009 dirigoval Filharmonii Brno na koncertním turné po Japonsku. V roce 2009 debutoval na Pražském jaru. Opakovaně vystoupil na Mezinárodním hudebním festivalu Brno, Janáček Brno a Rheingau Musikfestivalu.

V roce 2006 převzal po Ivanu Sedláčkovi funkci uměleckého vedoucího Kantilény, sboru dětí a mládeže při Filharmonii Brno. Sbor pod jeho vedením navazuje na předchozí úspěchy a získává na zahraničních soutěžích nejvyšší ocenění (Neerpelt 2006, Graz 2008, Gorizia 2011, Wales 2013, Magdeburg 2015). Od podzimu 2014 působí jako pedagog dirigování na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění. Od sezony 2015-2016 se stane novým hudebním ředitelem Opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Se souborem připraví dvě nové inscenace – Tři přání B. Martinů a Smetanovy Branibory v Čechách.
(Zdroj: ndm.cz)

www.ndm.cz

Foto archiv / Jana Hallová, Jan Prokopius, Zdeněk Chrpek, Jitka Janů