Jan Baťa: Muzikologie musí být součástí vaší DNA

  1. 1
  2. 2

Jak myslíte, že se proměnil způsob učení ze strany pedagogů? V poslední době se, myslím, rychle vyvíjí způsoby, jak přistupovat ke studentům, jak jim zprostředkovávat látku. Na základních a středních školách je to asi patrné. Vnímáte nějaký vývoj i na vysokých školách?
Hlavně ve využití moderní techniky. Za nás byl výkřik techniky kompaktní disk, přehrávač a meotar, elektronická interakce mezi pedagogem a studentem neexistovala. Dnes málokdy zažijete přednášku, kde by nebyla prezentace v „powerpointu“ nebo se nevyužila nějaká novější média. Nabídka a dosažitelnost jednotlivých předmětů a studia je dnes nesrovnatelně lepší než například před dvaceti lety, to ale neznamená, že by dnes studenti věděli víc. Pro toho, kdo nemá zájem, je zbytečné, že existuje internet, youtube a digitalizované knihovny – tomu, kdo do věci nechce vstoupit, technika nepomůže. Hybnou silou je zájem studenta a výkon pedagoga. Moderní média nám pomáhají, ale z pedagoga nesnímají zodpovědnost studenta vést a zaujmout. 

Bohužel, co vidím v posledních letech, je, že úroveň znalostí (neříkám vědomostí), to jest materiálu, se kterým jsou studenti schopni pracovat, je stále menší a menší, což je jasný důkaz toho, že pokud chceme mít kvalitní vysoké školství, nejde to bez kvalitního základního a středního školství. Spousta věcí, co jsou pro nás jako pedagogy samozřejmé a o nichž jsme předpokládali, že je studenti znají, se ukázalo, že tak není. Dneska tedy raději nepředpokládáme nic a jdeme od úplných základů – zbytečně to pak ale brzdí výuku. Spoustě studentů nechybí zájem a chuť pracovat, ale přicházejí naprosto nepřipravení zejména ve smyslu všeobecného rozhledu či dějin literatury. 

Na čem teď vlastně pracujete badatelsky?
Aktuální je, že připravuji k tisku český překlad Boethiových De institutione musica (v češtině se to nejspíš bude jmenovat „5 knih o hudbě“). Jedná se o překlad velmi zajímavé a pozapomenuté postavy české hudební vědy, doktora Antonína Burdy, který překlad dokončil sice už v roce 1971, ale až dosud byl přístupný pouze v archivu Českého hudebního fondu. Já jsem se už před lety rozhodl, že jeden ze základních spisů zakladatele středověku Boethia – spis, který je důležitý nejen pro hudební historiky, ale i pro chápaní předmětu „muzika“ v rámci středověkého vzdělávání – vydám. Za pomoci kolegů z dalších oborů, konkrétně klasické filologie a matematiky, se kterými jsme původní překlad revidovali, vydáme překlad knižní formou (snad) koncem tohoto roku. 

Muzikolog Jan Baťa (zdroj Jan Baťa)
Muzikolog Jan Baťa (zdroj Jan Baťa)

A nějaký současný projekt přímo z muzikologické sféry?
Letos si připomínáme pětisté výročí narození Phillipa de Monte, což byl kapelník Rudolfa II., člověk, který v Praze strávil posledních dvacet života a je zde i pohřben. U příležitosti tohoto výročí jsem teď ve spolupráci se spoustou subjektů připravoval mezinárodní dvoudenní sympozium, které se konalo na pražském arcibiskupství, ale částečně i on-line. To je věc, s níž souvisí i vědecký projekt, který připravuji, tedy souborné vydání děl Phillipa de Monte. Nikoliv knižní formou, což je dnes z finančních důvodů nereálné, ale připravujeme ji ke zveřejnění on-line. Monteho dílo je obrovské – napsal stovky a stovky skladeb – a i proto není jeho dílo ani zdaleka celé vydáno. Existují sice dvě edice, které měly ambice být kompletní, ale jednu přerušila druhá světová válka a druhý pokus v osmdesátých letech překazily nejspíše finance.

Dnes je vydávání takovéto hudby v papírové formě prakticky nemožné a ani to není praktické. On-line edice je dostupná komukoliv a umožňuje práci s materiálem, která v klasické papírové podobě není možná, jako je například počítačová analýza velkého množství dat. Takovou ambici my nemáme, ale je důležité projekt nastavit a připravit tak, aby mohl být využit i tímto způsobem. Elektronická edice má obrovský potenciál. Je to jako, když srovnáváte papírovou knihu a její elektronickou podobu – můžete plnotextově vyhledávat, vyhledávat různé textové řetězce, které vám žádný papírový rejstřík neumožní. Hudba, co je na papíře, jsou v podstatě obrázky, které my, muzikologové využijeme, ale tyto obrázky lze převést na čísla a s nimi je pak možné pracovat v objemech, které už lidská mysl není schopná obsáhnout. V tom vidím šanci české muzikologie, jak být součástí světových trendů.

Zajímavá vize. Neříkám, že by počítače mohly nahradit muzikology, ale že by dokázaly suplovat část jejich práce?
Jak jsem do toho zatím nahlédl, onen americký projekt, o kterém mluvím, je příliš složitý – muzika se mu vzpírá. Jde o to, že se snaží umělé inteligenci vysvětlit, jak fungují pravidla kontrapunktu, aby potom, při zpracování díla určitého autora nebo více autorů, počítač uměl srovnávat a vyhodnocovat. Pro nás je samozřejmě prioritní, že dílo zpřístupníme – je možné ho analyzovat i interpretovat. Jednoho krásného dne však bude možné i něco dalšího: klást počítači otázky. Například máme pojem „rudolfinská“ hudba, ale existuje opravdu nějaký hudební princip, co autory tohoto imaginárního uskupení spojuje? Jde o afekty? Jde o kompoziční postupy? Jde třeba jen o výběr textů? Nebo je to rudolfinská hudba jen proto, že tito lidé byli nějaký čas na jednom místě a podle toho je házíme „do jednoho pytle“?

Neříkám, že je takto možné podobné otázky vyřešit, ale můžeme tomu napomoci, protože všechen materiál digitalizací daleko lépe poznáme.

Nesmíme si ale myslet, že je to samospasitelné. Člověk pomoc výpočetní techniky nesmí považovat za cíl, ale za prostředek, který pomůže. Nejspíš ušetří čas, ale její velká nevýhoda je ta, že odpoví jenom na to, na co se ptáte. Kdežto když se probíráte materiálem ručně, přirozeně vám vyvstanou další otázky nebo najdete něco, co jste ani nehledala či co vás navede dál. Klasické metody je proto podle mého názoru nutné s těmi novodobými kombinovat.
Děkujeme za rozhovor!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments