Jan Martiník a David Mareček se Zimní cestou v Rudolfinu

Uvážíme-li, že skladatel Franz Schubert dokončil svůj mistrovský cyklus písní Zimní cesta na texty básníka Wilhelma Müllera těsně před svou smrtí a že mu v té době bylo jednatřicet let, pak se nám nesmí zdát, že je basista Jan Martiník, který je jen o pár let starší, na interpretaci těchto písní příliš mladý. Pravda, chybí mu naštěstí ta krutá zkušenost skladatelova, ale může si k písním vytvořit ve spolupráci s doprovázejícím klavíristou svůj osobitý, méně tragický klíč. Zdá se, že oběma interpretům, Janu Martiníkovi i klavíristovi Davidu Marečkovi, šlo o určitý nadhled nad cyklem, o vytvoření homogenního celku, který posluchačům zprostředkuje vnímání jednotlivých písní jako kamínků mozaiky. Mezi písněmi dělali jen krátké pauzy, aby se proud nepřerušil. Auditorium bylo silně zšeřelé, oba účinkující na pódiu osvětlovaly kužely světla.

Jan Martiník má zatím spíše lyrický bas, který nepřepíná a volí pro něj repertoár, který mu neublíží. Chvála mu. Jeho paní profesorka Eliška Pappová z ostravské konzervatoře by z něj měla jistě radost, když jí podle pěvcových vlastních slov šlo vždycky o zpívání na dechu při zachování přirozené barvy hlasu. Prý mu říkávala a říkává, ať zpívá, jak mluví. Především mu, jak slyšíme, nerozbourala jeho přirozeně posazený hlas, což zdaleka není samozřejmostí. V současné době je Jan Martiník angažován ve Staatsoper Berlin, čemuž předcházelo angažmá v berlínské Komische Oper.

Písním se mladý pěvec věnuje průběžně a nelze pominout jeho úspěch v pěvecké soutěži v britském Cardiffu (2009), jejíž písňovou kategorii vyhrál. O dva roky dřív byl finalistou Domingovy soutěže pro mladé zpěváky Operalia.

Schubertova Zimní cesta je obtížná pro svou jednotnou tesknou náladu, kterou skladatel oživoval ryze hudebními prostředky a vytvořil tak průzračný celek, který se vyplatí neporušovat. Jan Martiník našel v klavíristovi Davidu Marečkovi spřízněného partnera, který respektoval skladatelovu určitou zdrženlivost, vyvolanou Müllerovými něžnými křehkými básněmi. Samozřejmostí byla u obou interpretů naprostá vyváženost zvuková a dokonalá sehranost výrazová. Vzájemný respekt byl jasně patrný, klavírista David Mareček hrál vyrovnaně, bezchybně, promyšleně, naprosto se vzdal jakékoli výrazné sebeprezentace. Oba interpretují Schubertovy písně s moudrou vyvážeností výrazových prostředků. Jan Martiník volil pro celý cyklus povětšinou jemné, něžné, dramatizující, avšak nikdy forzírované hlasové prostředky, propracované do nejmenších detailů v mnohovrstevnatém rejstříku barev a dynamiky. Jeho hlas zněl svěže až barytonově, tak, jak je skladatelem cyklus napsán, pro hlubší tóny nepřidával uměle na tmavosti. Forte a fortissima užil jen vzácně, a přesto (nebo právě proto) písně vyzněly krásně plasticky v neustále se proměňujícím výrazu.

Pěvcova výslovnost německého textu byla obdivuhodná, zejména v první třetině písňového cyklu, potom jako by pěvcovo soustředění v tomto ohledu polevilo. První píseň Gute Nacht zpíval Jan Martiník záměrně až s jistou monotónností a rovný tón užíval občas také v dalších písních jako výrazový prvek. Každou píseň interpretovali oba umělci jako celistvý mini tvar i jako součást celku. Pěvec zpíval (vyprávěl) bez manýr, prostě, čistě, jemně, využíval jemných odstínů barev a dynamiky, dokázal krásně rozeznít jednotlivý tón i jejich celou škálu. Poddával se náladě a melodii, klidu a mírnosti, aby mohl na pečlivě vybraných místech dramatizovat a rozeznít hlas (Frühlingstraum, Die Post, Täuschung, Mut), uvolněně a s nadhledem legatově rozezpívat “mein Herz” v Lípě, dokonale barevně pokrýt velký tónový rozsah písně Die Krähe, užít zmrtvujícího rovného tónu v písni Die Einsamkeit, rozjásat Frühlingstraum, do fortissima gradovat Auf dem Flusse, jemně až do pianissima nechat vyznít Die Wetterfahne, nesentimentálně, ale závažně a rozvážně zazpívat závěrečného Flašinetáře.

Koncert, který Jan Martiník s Davidem Marečkem společně připravili, zažili už posluchači v Ostravě a v Plzni, po Praze bude následovat ještě Zlín a Brno. Zopakovat Zimní cestu v několika moravských a českých městech byl tak dobrý nápad jako samotné rozhodnutí ji nastudovat.

Hodnocení autorky recenze: 95%

 

Český spolek pro komorní hudbu
Jan Martiník & David Mareček
Jan Martiník (zpěv)
David Mareček (klavír)
8. března 2017 Dvořákova síň, Rudolfinum Praha

program:
Franz Schubert: Die Winterreise (Zimní cesta)

www.ceskafilharmonie.cz