Jana Boušková: Má vlast upravená pro sólovou harfu? Velká odpovědnost

Od 13. do 19. listopadu letošního roku se harfistka Jana Boušková představí na sólových recitálech v šesti krajských městech – v Plzni, Českých Budějovicích, Olomouci, Pardubicích, Brně a Praze. Unikátní turné s programem složeným z titulů české hudby, jemuž vévodí premiérový výběr z Mé vlasti v úpravě pro královský nástroj, představuje zásadní moment v kariéře této umělkyně. Koncertní provedení by měla totiž následně doplnit i dlouho očekávaná nová nahrávka. O přípravách, nástrahách transkripce pro harfu i předávání radosti posluchačům jsme si povídali s Janou Bouškovou…

Má vlast je pro české příznivce klasické hudby skladbou významu národní hymny, která se těší značné popularitě. Vy jste se rozhodla přikročit k úpravě jejích dalších částí pro harfu. Pociťujete v tomto smyslu jistou “tíhu odpovědnosti”? Jak náročné bylo připravit polovinu této symfonické básně pro provozování na jednom nástroji?

Jsem si naprosto vědomá, že jsem si s úpravou poloviny Mé vlasti pro sólovou harfu na sebe vzala obrovskou odpovědnost. Nicméně symfonická báseň Vltava již byla v první polovině devatenáctého století upravena Hanušem Trnečkem a v současné době je tato verze jednou z nejhranějších úprav vůbec, to mě přesvědčilo, že úprava dalších částí Mé vlasti by mohla být pro harfový repertoár přínosem. První mou touhou byla úprava Šárky, jelikož je nesmírně velkým kontrastem ke zmíněné Vltavě. Tento sen jsem začala mít již v roce 2013 a tehdy jsem se pustila rovnou i do samotné úpravy. Finální podobu transkripce jsem ale dokončila až v létě 2016. Byla to pro mě první zkušenost s takto náročnou úpravou, a zpočátku jsem se proto musela trochu vcítit do svých představ, které bych ráda do partu vložila, aniž bych původní verzi orchestrální, kterou všichni známe, příliš ublížila.

Úprava Vltavy z pera Hanuše Trnečka je v harfovém repertoáru velmi populární, a to v první řadě díky jejímu zpopularizování vaší maminkou, profesorkou Libuší Váchalovou. Dnes jste bez nadsázky její příkladnou interpretkou ve světovém měřítku vy. Zpočátku jste se jí ale spíše vyhýbala, že?

Já jsem si od malička byla vědoma, že tato skladba patří do rukou mé maminky, která mi byla vždy příkladem a která mě touto skladbou provázela od dětství na svých koncertech. Nikdy jsem se neodvážila tuto skladbu sama nastudovat, ale impulzem se mi stalo vystoupení na významné události uspořádané v rámci oslav státního svátku v Hong Kongu, kam jsem byla pozvaná konzulem České republiky a s výzvou zahrát právě zmíněnou Vltavu. Od té doby se mi tato skladba stala také osudovou a předávám ji dál dalším generacím, jako to dělala dřív má maminka…

Co vás přimělo k úvaze obohatit harfový repertoár o další části Smetanova stěžejního díla?

Jak jsem již zmínila v úvodu, chtěla jsem obohatit harfový repertoár o skladby, které má publikum rádo, o skladby, které mají hodnotu a jsou pokladem české hudby. Zároveň pro mě bylo výzvou, abych mohla, jakožto Češka, tuto hudbu sólově představovat publiku po celém světě a mohla tak být na náš národní poklad pyšná.

Jakým způsobem úpravy pro harfu tvoříte? Držíte se klavírního výtahu, nebo pracujte s kompletní orchestrální partiturou?

Úpravu Šárky jsem volila z partitury a zároveň jsem se někdy inspirovala i klavírním výtahem. Ale protože jsem sama v sobě měla představu a “slyšela jsem” už, jak bych si skladbu pro harfu představovala, partitura a klavírní výtah mi byly pouze inspirací, finální výsledek je můj osobní.

Která z částí Mé vlasti je vašemu srdce nejbližší v harfové interpretaci a která v originále?

Mohu s určitostí říct, že Vltava a Šárka. Vltava jistě proto, že mě obklopovala od dětství, a Šárka, protože je to “moje dítě”.

Úprava Šárky je zcela vaším dílem. Držela jste se striktně Smetanovy předlohy, nebo v ní najdeme i otisk vašeho osobního vnímání tohoto díla?

Snažila jsem se upravit Šárku naprosto kompletně, avšak později jsem se rozhodla některé části vynechat či zkrátit, jelikož na harfě zní velmi podobně, oproti originálu orchestru, kde stejné téma je několikrát opakováno jinými nástroji a je tedy odlišné.

Vyšehrad existuje také v úpravě od Hanuše Trnečka, nicméně přikročila jste ještě k dalším vlastním úpravám. Co vás k tomu vedlo?

Vyšehrad byl opravdu největší oříšek. Věděla jsem, že existuje úprava Hanuše Trnečka, a tak jsem s touto verzí i počítala. Jaké však bylo překvapeni, když jsem při studiu této skladby zjistila, že dílo je upraveno špatně, s chybami harmonickými i melodickými a s takovými skoky v tématech, které jsem nechápala. Obavám se, že chyba nebyla na straně Trnečka, ale přímo vydavatele, který si zřejmě původní manuskript této úpravy nenechal nikým zkontrolovat a vydal noty bez korektury. Musela jsem proto přistoupit k úpravě tohoto díla znovu, abych již vydanou edici doplnila a Vyšehrad mohl být alespoň víc podobný původnímu orchestrálnímu znění, než v jakém jsou noty pro harfu psány.

Jak dlouhé byly vaše přípravy tohoto díla a co bylo z vašeho pohledu s ohledem na specifika nástroje nejnáročnější?

Studuji díla průběžně a zmíněný Vyšehrad byl určitě nejnáročnější z toho důvodu, že jsem musela průběžně skladbu upravovat místo toho, abych ji již z vydaného materiálu mohla rovnou studovat.

Uvažujete i o úpravě zbývajících částí Mé vlasti?

Ráda bych, avšak obávám se, že bych se již mohla střetnout s kritikou, která by nemusela kompletní úpravu Mé vlasti akceptovat. Možná ale právě proto je to výzva, abych možný názor vyvrátila.

Vaší ambicí je, aby se nové harfové části Mé vlasti staly součástí repertoáru ostatní světových harfistek a harfistů. Jak technicky náročné skladby světu nabízíte?

Tak, jak jsem náročná sama na sebe, jsem náročná i na své studenty a novou generaci harfistů. Mé úpravy jsou velmi náročné, ale jen tak, aby bylo možné harfu posunovat dopředu a snažit se ji prosadit jako právoplatný sólový nástroj.

První a doposud jediné uvedení Šárky a Vyšehradu si letos v červnu vychutnalo publikum festivalu Smetanova Litomyšl. Přiměla vás premiéra ještě k dalším úvahám o těchto skladbách v rovině interpretace, případně k dalším kompozičním úpravám?

Ano, po premiéře jsem se ještě rozhodla doupravit Vyšehrad, který mě tolik trápil svou nedokonalostí, abych měla z úpravy lepší dojem. Na koncertech v listopadu zazní tedy opravdu takto ve světové premiéře.

Váš nový sólový program Má vlast obsahuje i Dvořákovu Americkou suitu. Tu jste také pro harfu upravila sama a skladba se již dostala i do povědomí západního harfového světa. Symbolicky jste ji poprvé představila v USA, že…

Dá se říci, že Dvořákovu Americkou suitu jsem převzala kompletně z klavírního výtahu a úprav jsem se dotkla jen minimálně. Stejně jako s Mou vlastí, i zde jsem měla touhu zařadit do mého repertoáru Dvořákovu skladbu, a protože jsem byla vyzvána k recitálu ke sto padesátému výročí harfové firmy Lyon and Healy v Chicagu, zvolila jsem k nastudovaní tuto suitu, kterou jsem měla oblíbenou v orchestrální verzi a přišlo mi, že na harfu bude znít krásně. Je mi velkým potěšením, když skutečně ohlasy klavíristů, kteří tuto skladbu znají ze svého repertoáru, poukazují na to, že na harfu zní tato suita mnohem lépe než na klavír. A to je přesně ten důvod, proč jsem se odvážila i takovou skladbu do svého programu zařadit.

Program uzavírá Josef Suk, co a proč jste vybrala z jeho odkazu?

Každý z těchto tří autorů je symbolem české hudby a každý přináší jiný odkaz, který jsem si přála předávat dál. Na Sukovi miluji jeho impresionismus, a proto jsem se rozhodla pro trojici jeho eklog Letní dojmy.

Uvažujete i o úpravě dalších děl českých autorů pro harfu, například Janáčka či jiných?

Určitě mám v plánu postupem času zařadit i další české autory, které zmiňujete. Již mám představu o konkrétních skladbách a těším se, až je budu studovat. Nechte se překvapit…

Smetana, Dvořák, Suk… hudební jazyk kterého z našich velikánů je vám nejbližší?

Každý je jiný, přesto všichni jsou mi blízcí.

Vaše jedinečné postavení mezi harfistkami celosvětově pramení ze samozřejmé technické brilance, kterou povyšujete na výjimečnou úroveň zvukovou barevností, bohatou paletou dynamického odstínění a hloubkou výrazu. Klišé, která jsou u posluchačů s harfou spjata, dokážete rozptýlit okamžitě. Vaše hluboké porozumění nástroji je dáno talentem, výjimečným rodinným zázemím, pílí, vlastnictvím nejlepšího možného nástroje… přidala byste ještě nějakou ingredienci? A v jakém poměru se na vašem úspěchu jednotlivé zmíněné složky podílejí?

Děkuji za tolik krásných slov. Píle, pokora a snaha splnit si sen, o kterém sníte, díky své práci a preciznosti při cvičení je to, na čem jsem se vždy snažila budovat svou profesi, a tak jsem také byla vychovávaná. Jsem za to vděčná.

Vaše umění promlouvá k duším a srdcím posluchačů. Co v tomto ohledu považujete za klíčové? Jaké poselství chcete svým posluchačům předat právě programem Má vlast?

Hudbou předávat duchovno, které hudba obsahuje. Obohacovat duše i srdce posluchačů v tomto uspěchaném světě, který začíná ztrácet povědomí o krásnu. Hudba je dar, který posiluje a naplňuje. Mě určitě a jsem šťastná, když mohu lidi dělat také šťastnými. Je nádherné, když hudba dojme k slzám i když naplní lidi úsměvem.

Jste skutečnou ambasadorkou harfy, nástroje, který bývá často neprávem opomíjen. Domníváte se, že se pomalu daří překonávat předsudky a získávat oblibu pro harfu v repertoárech orchestrů, komorních řad, festivalů i začínajících hudebníků, nebo zde stále vidíte rezervy?

Jsem si jistá, že ano. Kvalitní interpreti dokáží nástroj pozvednout, méně kvalitní naopak nechat padnout do zapomnění… Já jsem vděčná, když harfu bude reprezentovat co nejvíc kvalitních hráčů světové úrovně, aby se ten můj sen, o který se celý život snažím, tedy prosazení harfy jako sólového nástroje, opravdu naplnil.

Sezona 2017/2018 pro vás však není jen ve znamení Mé vlasti. Čekají vás sólová i komorní vystoupení, koncerty s Českou filharmonií a studenti v Praze i Bruselu. Na co se nejvíce těšíte?

Těším se na vše, co mě čeká. Je to náplň mého povolání a vše mi přináší obrovskou radost a potěšení.

Závěrem se vraťme k Mé vlasti. Tento projekt je výjimečný skutečností, že vystupujete současně a sama v roli interpretky, dramaturgyně a částečně i komponistky. Našli bychom ve vašich snech do budoucna i další podobné projekty?

Budu velmi ráda, když takových projektů bude více. Jsem člověk, který je stále otevřen novým výzvám, a naopak mě mnohé věci ještě více nabíjejí a potvrzují mé motto, kterým se v mém pracovně vytíženém životě stále řídím: „Všechno jde, když se chce.” Těším se proto na vás při mých koncertech a věřím, že opět a vždy krásná hudba pohladí tak, jak si přeji…

Děkuji za rozhovor.

 

VIZITKA
Jana Boušková (1970) absolvovala konzervatoř v Praze a Ostravskou univerzitu ve třídě profesorky Libuše Váchalové. Ve studiu posléze pokračovala na renomované Indiana University u profesorky Susann McDonald. Jana Boušková je zatím jedinou harfistkou České republiky, která vyhrála světově nejvýznamnější a nejuznávanější harfovou soutěž. Toto vítězství si přivezla v roce 1992 z USA a ve stejném roce získala i druhou cenu v Izraeli na jiné renomované světové soutěži s největší historickou tradicí, kde společně s nejvyšším oceněním drží též i prvenství jediné české harfistky, která byla do této významné soutěže pozvána. Mezi další četná ocenění patří i vítězství v Concours International de Musique de Chambre v Paříži a v Torneo Internazionale di Musica v Itálii. Za mimořádné koncertní úspěchy a přínos v rozvoji hry na harfu získala ocenění ve Švýcarsku, a také se stala laureátkou festivalu Juventus ve Francii. V Čechách získala cenu Talent roku 96´ a jako jedna  z deseti nejvýznamnějších žen České republiky, a první interpretka z klasické hudby vůbec, byla vyznamenána cenou „Lady Pro“, která jí byla předána za přítomnosti prezidenta republiky prof. Václava Klause na Pražském hradě.

Jana Boušková vystupuje pravidelně sólově i v komorních sestavách na významných domácích i světových koncertních pódiích a festivalech. Mezi nejvýznamnější bezpochyby patří její sólové recitály v Alice Tully Hall – Lincoln Center (New York), v Theatre Châtelet v Paříži, ve vídeňském Musikvereinu, na festivalu Pražské jaro a Berliner Festtage; účinkování na Galakoncertu pořádaném k 50. narozeninám Jurije Bashmeta v Moskvě, na kterém se představilo mnoho dalších významných světových umělců; velké turné po Izraeli a Evropě společně s houslistou Maximem Vengerovem, s kterým mimo jiné uvedla také premiéru skladby „Maximum“  Benjamina Yusupova pro čtyři sólové nástroje a orchestr;  komorní spolupráce s mnoha vynikajícími interprety na festivalu Spannungen v Německu, Parry Sound v Ontariu, Festival des Lauréats Juventus Cambrai nebo Elba Isola Musicale d´Europa, v Théâtre de la Ville společně flétnisty Emmanuelem Pahudem a Mathieu Defourem a harfistkou Marie-Pierre Langlamet, nebo velká německá turné s flétnistou Patrickem Gallois. Jako sólistka orchestrů (např. České filharmonie, Pražské komorní filharmonie, Chicago Sinfonietty, Amsterdam Sinfonietty, Israel Philharmonic Orchestra, MDR Symphonieorchester Leipzig či Tokyo Chamber Orchestra) vystoupila v sálech Carnegie Hall v New Yorku, Berlínské a Kolínské filharmonie, Suntory Hall v Tokiu, v Gewandhausu v Lipsku, v Symphony Center v Chicagu, Concertgebouw v Amsterdamu, pražském Rudolfinu a mnohých dalších.

Mimo sólové činnosti se Jana Boušková věnuje pedagogické dráze a současně vyučuje na Královské konzervatoři v Bruselu a je docentkou na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Od roku 2005 je též sóloharfistkou České filharmonie.
zdroj: jana-bouskova.com