Jindřich Petráš: Historie lesního rohu je fascinující a česká role v ní neuvěřitelná

  1. 1
  2. 2
Jestliže existuje člověk, který dokáže nadchnout a podnítit zájem o lesní roh v několika málo okamžicích, pak je to profesor Jindřich Petráš, děkan hudební fakulty brněnské JAMU a bývalý dlouholetý sólohornista Státní filharmonie Brno a České filharmonie. Když posloucháte jeho přednášku, v níž s živou bezprostředností a zápalem hovoří o historii tohoto hudebního nástroje, o roli českých hudebníků v ní a o napínavých životních osudech jednoho z nejlepších hornistů klasicismu, Čecha Jana Václava Sticha Punto, nemůžete zaváhat. Ten nejúžasnější hudební nástroj je lesní roh.

Jindřich Petráš na Letních hornových kurzech (foto Libor Dadák)

A když místo o historii hovoříte už o přítomnosti, entuziasmus nemizí. V krátkosti se na vás přenese nakažlivý optimismus a nadšení Jindřicha Petráše a jaksi podvědomě nabudete přesvědčení, že svět je navzdory všemu výborné místo. Že lidé na něm si ho chtějí ještě zpříjemnit. A že hudba je tou nejpřirozenější a nejlepší možností, jak toho docílit. Toto přesvědčení dokáže profesor Petráš zcela mimoděk přenášet na dospělé i děti. Na Letních hornových kurzech v Broumově, na nichž jako lektor pracoval i s těmi nejmladšími hornisty, to bylo vidět zcela jasně.

Jak se z vás stal hráč lesního rohu? Četla jsem, že váš tatínek byl lesník – hrálo to v tom svoji roli?
Ono se to píše, ale není to úplně přesné. Tatínek nebyl lesník, ale blízko k přírodě a myslivosti měl, byl nadšeným nimrodem. Souvislost s mým hudebním směrováním to však nemělo. Ke hře na lesní roh jsem se dostal úplnou náhodou. Když jsem měl v deseti letech začít hrát na hudební nástroj, potřebovali v naší vesnické dechovce, kde tatínek hrál na křídlovku, zrovna trumpetu nebo baskřídlovku. Přišli jsme do hudební školy s tímto přáním, ale pan ředitel se mě zeptal, jestli bych nechtěl hrát na lesní roh, že mají v hudební škole symfonický orchestr, kde zrovna hornisty potřebují, a já souhlasil.

Když měl tatínek blízko k myslivosti, hrával jste také na honech?
Hrál, a velmi brzy, už od jedenácti let. S kamarádem jsme se naučili lovecké fanfáry a pak jsme je na honech hráli společně. Lesní roh zní krásně i ve volném prostoru, jeho zvuk venku nezaniká a vytváří unikátní atmosféru.

Co se vám osobně líbí na lesním rohu nejvíce?
Tón lesního rohu má výraznou, charakteristickou barvu a dokáže vyjádřit širokou škálu emocí. Tento efekt se ještě násobí v komorní hře, když hrají dva nebo čtyři lesní rohy společně. Lesní roh má také velký rozsah, až čtyři oktávy. Proto je zvuk tak barevný, tak plastický a proměnlivý, má mnoho podob a možností, proto je i pro posluchače zajímavý, stále dokáže překvapovat.

Jindřich Petráš na Letních hornových kurzech (foto Libor Dadák)

Máte na lesním rohu rád i jeho historii? Osudy našeho špičkového hornisty Jana Václava Sticha Punto jste líčil frekventantům Letních hornových kurzů velmi sugestivně. Byla to vlastně taková hudební detektivka – jak český poddaný svému pánu utekl a dobyl slávu ve světě.
Historie lesního rohu je fascinující a česká role v ní až neuvěřitelná. V 17. a 18. století byli čeští hornisté u všech zdokonalení lesního rohu, vyvíjeli a upravovali nástroje, patřili mezi přední evropské pedagogy a sólisty. Nejlepší hornista své doby, Jan Václav Stich, se narodil v Žehušicích u Čáslavi jako poddaný na panství hraběte Thuna, který chtěl mít z hudebně nadaného mladíka sluhu i hornistu. Proto ho poslal tento nástroj studovat k nejlepším pedagogům doma i v cizině. Ale úspěšnému Stichovi se po návratu nechtělo nosit livrej – z poddanství proto uprchl, musel si změnit jméno a už pod novým jménem Giovanni Punto hrál po celé Evropě. Dochované kritiky jeho hru popisují – hrál lehce, jeho lesní roh doslova zpíval. Beethoven právě pro něj složil Sonátu pro klavír a lesní roh, kterou spolu v roce 1800 ve Vídni premiérovali. Stich sám také komponoval a jeho skladby pro lesní roh, zejména virtuózní koncerty, se dodnes hrají. Jeho odkaz tak zůstává živý a inspiruje současné hornisty. Hornfórum – česká hornová společnost J. V. Sticha-Punta dokonce pořádá na jeho počest každoročně v Žehušicích Slavnosti lesního rohu.
Velkou osobností 18. století byl také Stichův učitel Antonín Josef Hampel, který působil v drážďanské dvorní kapele. Sám objevil a realizoval řadu převratných inovací nástroje, a spolu se Stichem napsal jednu z prvních škol hry na lesní roh, která nese inspirující název: Jedině správná metoda, jak naučit mladé žáky základům hry na první a druhý lesní roh.

Může právě znalost vskutku fascinující historie lesního rohu prohloubit u mladých hráčů zájem o hru samotnou? Podnítit je ve studiu?
Ano, znalost historie je důležitá. Jsem přesvědčen, že každý hráč by měl historii lesního rohu znát. Bude tak svému nástroji blíž a lépe mu porozumí. Proto připravuji přednášky o vzniku a vývoji lesního rohu, aby si dnešní mladí hornisté uvědomili unikátní historické souvislosti.

Na workshopu na Letních hornových kurzech v Broumově jste historické nástroje nejen ukázal, ale také jste na ně hrál. Hrajete na ně častěji?
Ne, na historické nástroje hraji jen při přednáškách, kdy je používám pro praktickou ukázku. Podobně jako u dalších historických nástrojů vyžaduje i hra na barokní či klasicistní lesní roh specializované studium.

Jindřich Petráš na Letních hornových kurzech (foto Libor Dadák)

Pedagogické činnosti se věnujete dlouhodobě a to v zásadě u všech věkových kategorií. Jaký je dnes zájem o hru na lesní roh?
Rád konstatuji, že zejména mezi dětmi od devíti do patnácti let je v poslední době zájem o hru na lesní roh stále vyšší; některé ZUŠ se stávají centry, kde je malých hornistů skutečně hodně. Problém je spíše v přechodu na konzervatoře kolem patnáctého roku. Někteří všestranně nadaní žáci nevolí dráhu profesionálních muzikantů, ale přecházejí na jiné studijní obory. Domnívám se, že jedním z důvodů je obava rodičů z nízkého finančního ohodnocení hudebníků. Nicméně musím říci, že v posledních dvou, třech letech se situace v orchestrech finančně změnila k lepšímu a platové zařazení hudebníků se dostává na úroveň, kterou si výkony hráčů zaslouží, což se podle mého názoru pozitivně odráží i v zájmu o studium. Přál bych si, aby tento pozitivní trend i nadále pokračoval.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments