Jindřich Petráš: Historie lesního rohu je fascinující a česká role v ní neuvěřitelná

  1. 1
  2. 2

Jaký je zájem i úroveň našich hornistů ve srovnání se zahraničím?
Zájem i schopnosti našich hráčů jsou dle mého názoru na světové úrovni. Čeští hornisté patří mezi elitu, pravidelně spolupracují se zahraničními institucemi, česká hornová škola je uznávaný pojem. Kontakt se světovou špičkou je samozřejmě nezbytnou podmínkou udržení nejvyšší umělecké kvality, proto v přípravě studentů klademe velký důraz na mezinárodní projekty ve všech věkových kategoriích.
Příkladem takové spolupráce jsou skvělé Letní hornové kurzy v Broumově, kde se scházejí hornisté různého věku z celého světa. Dále můžu zmínit například Mezinárodní interpretační soutěž dechových nástrojů Žestě Brno, a to včetně kategorie Junior, kde se v dvouletých intervalech scházejí mladí hráči a kde můžeme také sledovat a porovnávat úroveň studentů jak našich, tak z okolních států. Obecně ale samozřejmě platí, že potřebujeme více dětí a více studentů, abychom měli žádoucí konkurenční prostředí. Konkurence posouvá studenty dál, podněcuje je k lepším výkonům. Mám radost, že se nám práce s nastupující generací daří. Dokladem toho jsou ceny, které naši studenti a hráči vozí z velkých mezinárodních soutěží.

Na Letních hornových kurzech v Broumově jste pracoval i s nejmladšími hornisty, žáky ZUŠ. Během dvou dnů jste se zhruba dvacítkou z nich nastudovali halali, které jste pak řídil před kostelem ve Vernéřovicích. Jak se vám s dětmi pracovalo?
Výborně! Na kurzy přijedou ti, které to baví, to je hlavní předpoklad. A jsou neuvěřitelně disciplinovaní, pravidelně cvičí a berou všechno vážně a zodpovědně. Pracovat s nimi je opravdu radost, zejména když se na kurzy v příštích letech vracejí a já můžu sledovat obrovský pokrok, který za rok udělali.

Jindřich Petráš na Letních hornových kurzech (foto Libor Dadák)

Jsou vystoupení na kurzech podstatnou motivací pro nejmladší hráče?
Určitě. Kurzy, koncertní vystoupení a soutěže, to jsou cíle, které hráči před sebou mají. Na soutěžích a kurzech se seznamují s repertoárem, poznávají své vrstevníky, vidí jejich úspěchy a mohou srovnávat, získávají zpětnou vazbu od pedagogů světového formátu. Soustavnou prací s mladými hráči si vychováváme nové talenty, a krom toho také podporujeme základnu posluchačskou. I když se z dětí a studentů nestanou nakonec profesionálové, vyrostou z nich lidé s pevným vztahem k hudbě.

Jaká je dnešní mladá hudební generace obecně? Jací jsou dnešní studenti? Věnujete se jim na konzervatoři i JAMU.
Současní studenti berou studium velice vážně, na výuku přicházejí perfektně připraveni, mají zájem o svůj obor a jsou vděčni za každou radu. Chtějí být co nejlepší. V posledních letech se tento přístup navíc silně prohlubuje. A myslím si, že i zájem dětí o hru na hudební nástroj je větší, než býval.

Jste optimista!
To ano, jsem optimista. Věci se samozřejmě nedají paušalizovat, vím, že jsou místa, kde to tak růžové být nemusí a není, a jsem si vědom, jak se liší situace v různých městech a na různých školách. Ale také vidím, jak výrazné osobnosti některých učitelů na ZUŠ dokážou nadchnout desítky dětí pro konkrétní hudební nástroj a vytvářet tak širokou základnu budoucích profesionálů.

Pomáhal vám váš optimismus i při zvládání koronavirové krize na JAMU? Akademický rok 2019-2020 byl a je, eufemisticky řečeno, velmi nestandardní. Pro umělce, pro pedagogy i pro studenty. Jak se nyní jako děkan Hudební fakulty JAMU chystáte na ten nadcházející?
Protože jsem optimista, věřím, že všechno půjde jak má a jak si přejeme. Na jaře se nám nakonec podařilo dokončit všechno, co jsme si naplánovali. Většinu absolventských koncertů a semestrálních i přijímacích zkoušek jsme zvládli do začátku července a do nového akademického roku jdeme s čistým štítem. Od října začne standardní výuka. Distanční výuka, ke které jsme se museli uchýlit, byla skutečně nouzovým řešením, které se zvlášť v našem oboru dá využívat jen omezenou dobu. Nyní se musíme s koronavirem naučit žít. Bude tu a je nutné to akceptovat.

Jindřich Petráš na Letních hornových kurzech (foto Libor Dadák)

Jak celou koronavirovou krizi a současnou situaci vnímáte jako umělec?
Bylo a stále to je velmi těžké. Umělec potřebuje hrát, nejen kvůli obživě, ale protože je to samotná podstata jeho existence. A najednou se ze dne na den všechno zastavilo. Zrušila se vystoupení, koncerty, neexistovala žádná perspektiva. Zejména umělci na volné noze, jejichž příjmy se odvíjejí jen od koncertů, museli z hodiny na hodinu čelit existenční nejistotě. Teď se sice začíná kultura pomalu rozbíhat, ale opravdu jen pomalu a zvolna. Držím všem palce, aby se už vše brzy vrátilo do normálu.

Na starosti způsobené koronavirem jsme narazili, co vám tedy naopak dělá v současné době největší radost?
Hned několik věcí.
Navštívil jsem v minulých dnech několik koncertů a velkou radost mi udělaly vynikající umělecké výkony. Skutečně není snadné připravit se kvalitně na koncertní vystoupení po tak dlouhé pauze. Je zřejmé, že všichni nedočkavě čekáme, až se ten zastavený vlak znovu rozjede.
S radostí jsem také viděl, že ten několikaměsíční výpadek kulturního života neměl na zájem publika žádný negativní dopad. Věřím proto, že lidé živou hudbu chtějí, potřebují ji k životu, že na koncerty budou chodit.
A hlavně moji studenti mi dělají velkou radost. Jsou připravení, mají touhu hrát, potřebu jít do školy a studovat. Proto se teď nejvíce těším na práci s nimi.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments